Těžký život manažera

Zdravím Tě, manažere!

brodskyTak se zase potkáváme na startu. Na startu nového pracovního dne. Vypadáš odpočatě a snad si dokonce myslíš, že dnešní závod vyhraješ. Nechám Tě v tom, vím, že nevyhraješ, já mám totiž natrénováno. Mám dokonce hodně natrénováno a jsem rozhodně v dobré kondici. Jako ostatně vždy. Ale zatím svoji sílu neukážu, lehce se usmívám a i na startovní čáře stojím spíše opodál a ne hned vedle Tebe. Možná si myslíš, že dneska ani nezávodím….. Ale ano, jen vím, že Ti mohu s klidným svědomím dát náskok.

Ranní rozcvička proběhla – káva, prohlédnutí mobilu jestli v noci někdo nevolal nebo nepsal e-mail, rychle jsi zčekoval zpravodajské servery a po ujištění se, že je vše v pořádku, teprve odchod do koupelny.

Tak startujeme. Dnes prvním pracovním telefonátem ještě ve dveřích bytu. No obul ses do toho. Vybíháš plný sil. První telefon, to je jasný to musíš zvednout. Takový hovor nepočká než přijedeš do kanceláře, připravíš si podklady nebo si alespoň prohlédneš poznámky a poslední zápis a připravíš se na něj. To ne, to se musí hned, chápu. Stále udržuješ náskok. Rychlým krokem za neustálého telefonování dobíháš k autu, už z dálky odemykáš, není totiž možné ztrácet čas, nasedáš, ještě s telefonem u ucha startuješ, telefon dáváš do druhé ruky, řadíš a vyjíždíš. Sotva jsi položil telefon, už zase zvoní a zase ho zvedáš, škoda jen té červené, kterou jsi kvůli tomu právě projel. Uvědomil sis to, ale pozdě. Na dalším semaforu se jí však nevyhneš. Přijíždíš do kanceláře o pár minut později, než sis myslel. Už ztrácíš, dobíhám Tě…. Rychle v kanceláři přečíst nové e-maily i když jsi ještě v kabátu – jasně, čas jsou peníze. Na e-maily odpovíš až po jednání, které za chvíli začíná, to je Tvým zvykem. Teda zvykem je přání, odpovídat na ně až později, jenže zrovna jsi zahlédl jeden velmi důležitý, vlastně jsou tři. Odpovídáš tedy pro jistotu na všech pět, když už jsi v tom, jenže to mezitím stydne káva na stole, což by se mohlo zdát jako výhoda, protože se dá alespoň rychle vypít, jenže ona stydne pomaleji, než jsi myslel. Pusa pálí. To se bude špatně jednat. Aha, jednání. Už jdeš pozdě. Běžíš chodbou, já už Ti pomalu visím na patách, jsem těsně za Tebou, a to jsi měl přitom ráno takový náskok. Dobíháš s omluvou, k ní přidáváš výmluvu, tím ztratíš cenné vteřinky, protože se ještě vydýcháváš, navíc klient má připravených více podnětů než jsi čekal, jednání se protahuje, jsi malinko nervózní, za chvíli máš totiž jiné jednání někde jinde a zatím to nevypadá, že bys stíhal bez zpoždění. Už jsem na Tvé úrovni, už Tě skoro mám….

cc0ccd3f803b436bc9635de7805b98b3Z překotně ukončeného jednání jsi vyběhl bez jasného závěru, alespoň však s příslibem, že se ozvete a chcete spolupracovat. To Ti vlije novou krev do žil, snad i trochu elánu, takže na následující schůzku přibíháš s menším zpožděním než jsem čekal, ale já se nevzdám. Čas je sice celkem dobrý, ale co příprava? No vidíš, už zase Tě dotahuji. Jednání sice končíš po předem domluvené době, jenže nezapoměň – přišel jsi pozdě. Takže čas na oběd se tím pádem zkrátil. Nevadí, dá se to vyřešit, jako ostatně skoro každý den buď rychlým sendvičem v autě, nebo jen kávou. Super, ušetřil jsi čas, který Ti chyběl. Jen škoda, že Tě právě začal bolet žaludek. Myslím, že jsem Tě právě předběhl. Myšlenky na žaludek a hlad zapudíš okamžitě přípravou na další schůzku, alespoň si pročíst podklady, na zbytek se doptáš. Nedaří se mi Ti utéct. Až najednou – zase zvoní telefon a zrovna ve chvíli, kdy jsi vyšetřil dvě minuty a odešel na toaletu. Vzít nebo nevzít? Ale jistěže vzít. Opět děláš dvě činnosti najednou a máš na to jen dvě ruce. Zdá se to být vyrovnaný poměr, jenže k té první činnosti najednou potřebuješ ruce obě. Co teď? Zkus to zvládnout jednou! Zkusils. Máš mokrou košili, mokré ruce, mýdlo na kravatě, nedopnutý zip u kalhot ale pořád telefonuješ. To je dobře. Ohlížím se a zjišťuji, že mám již pohodlný náskok. Cesta na odpolední schůzku tím pádem také není nic moc. Sice nikdo nevolá, ale v autě se neustále kontroluješ, jestli už uschnula košile, kravatu od mýdla jsi pro jistotu sundal a teď doufáš, že klient také přijde bez kravaty, protože jestli ne, víš, že se nebudeš cítit komfortně. A to by nebylo dobré, to bych zvýšil náskok a Ty to víš. No jo, jak jsi předpokládal, jsi jediný bez kravaty, navíc stále s polomokrou košilí. Opět nějaká ta omluva, vysvětlení, rychlý přechod k tématu, sice se orientuješ, ale ta košile bez kravaty….všichni koukají….není to příjemné, ale mě se díky tomu daří zvyšovat náskok. Můj náskok už je pohodlný, a to ani nejedu na plný výkon. Usnadňuješ mi to. Jednání se snažíš zkrátit, protože za chvíli už máš být na tenise s obchodním partnerem. Snad bys ho byl i stihnul, jen kdyby Ti do auta nezavolal šéf, nezapojil Tě do konferenčního hovoru a nechtěl právě rozebírat jeden složitější případ. Před kurty jsi sice dojel jen s malým zpožděním, to by spravila rychlá omluva, ale hovor trvá. Obchodní partner už mává, je připraven na kurtu, ale hovor trvá. Hovor trvá ještě další minuty, musíš končit, ale je to šéf, zaměstnavatel a chlebodárce, a tak hovor trvá. Obchodní partner na kurtu začíná být značně nervózní – a právem. Konečně hovor končí, vbíháš na kurt, v omluvách a nesoustředěný, navíc už máš jen polovinu původně vymezeného času. Takže asi smlouvu neprodloužíš, co? Ohlížím se a zjišťuji, že Tě vidím hodně daleko. A to sis přitom ráno myslel, jak máš natrénováno. A to ještě není konec závodu.

 Po nevydařeném tenise rychle domů, alespoň stihnout večeři a podívat se na všechny, kteří s Tebou bydlí, abys je stihl, ještě když jsou vzhůru. Výborně, sice se zpožděním a ne v moc dobré náladě, ale jsi doma a dokonce jsi vítán! Po bytě něco voní a někomu to moc sluší, zvlášť když se usmívá. Proč se tak usmívá? ………. K čertu – Výročí!!! Ohlížím se a zjišťuji, že Tě vůbec nevidím! Vbíhám do cílové rovinky, bez větších potíží vítězím a nechávám Tě hodně daleko za sebou, zatímco Ty jdeš bez večeře do koupelny. Drtivě jsi prohrál. Ostatně jako vždy.

Ale neboj, zítra je také den, potkáme se zase na startu a Ty to zase budeš mít chuť zkusit. Zkusit mě porazit. Těším se!

Tak zítra na startu,

                                                                                                          Tvůj STRES

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Aktuality | Autor: .
Bc. Jan Brodský, DiS.

Autor: Bc. Jan Brodský, DiS.

Absolvent VŠ oboru Mezinárodní vztahy a Vyšší odborné školy Veřejnoprávní. Po několika letech na manažerských pozicích v komerční sféře působil od počátku roku 2009 do srpna 2013 v Institutu pro veřejnou správu Praha, organizaci, která se zaměřuje na vzdělávání úředníků a zaměstnanců české veřejné správy, kde měl na starosti právě zajištění a organizaci mnoha typů akcí. Působil také na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha a zároveň je absolventem několika kurzů Diplomatické akademie. Je autorem desítek školení a odborných seminářů na klíč pro klientelu ve veřejné správě i komerčním sektoru a autorem nebo spolupracovníkem na dvou knihách. Zabývá se problematikou managementu, time managementu, diplomatického, obchodního a společenského protokolu.