Soudní exekutoři – kati současnosti

ErikSmola_2014Nedávné zveřejnění úmyslu hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury předložit návrh zákona, který by ve svém konečném důsledku vedl k navrácení provádění exekucí zpět do rukou soudů, mě donutilo k zamyšlení, čím to vlastně je, že jsou soudní exekutoři vnímáni jako jedni z nejhorších. Skoro by se dalo říci, že aktuální rating veřejného mínění soudních exekutorů je srovnatelný s úrovní vnímání Romů většinovou společností, tedy velmi negativní. Paradoxně tak česká polistopadová společnost, která měla po roce 1989 vždy negativní vnímání policie, vidí v exekutorském stavu větší zlo než v této ozbrojené složce státu.

A přitom fakta týkající se soudních exekutorů (pokud jsou oproštěna od nánosu emocí a populismu) hovoří dle mého názoru spíše ve prospěch exekutorského stavu. Soudní exekutor je soukromou osobou, která za splnění podmínek jako je beztrestnost či ukončené právnické vysokoškolské vzdělání, na kterou stát přenesl nucený výkon práva, což z již samotného principu činnosti po soudním exekutorovi žádá vysokou míru odbornosti. Je naprosto nepopiratelné, že za dvanáct let existence se exekutorskému stavu podařilo vrátit termínu vymahatelnost práva jeho obsah, kdy před zavedením institutu soudního exekutora na tomto poli stát jednoznačně selhával a rozsudek soudu se stal spíše než exekučním titulem vedoucím k faktickému narovnání práva jakýmsi diplomem úspěchu v soudním řízení. V neposlední řadě je třeba zmínit fakt, že exekutorský stav z pohledu samotného státu zajišťování vymahatelnosti práva zlevnil na takřka nejnižší možnou míru, když převzetím této agendy uvolnil lidské a materiální zdroje justice na jinou práci a minimalizoval tak výdajovou stránku státního rozpočtu na agendu výkonu rozhodnutí. Bonusem pro stát budiž pak příjem do státního rozpočtu ve formě daně z příjmu soudního exekutora a též ve formě daně z přidané hodnoty (ano, soudní exekutor odvádí státu tuto daň zařazen do klasické, tedy nesnížené, sazby této daně). Co se delikvence, tedy kárných postihů, exekutorského stavu týče, je na srovnatelné úrovni se státními zástupci, vůči soudcům je na tom dokonce lépe.

Co je tedy příčinou toho, že nadějná právnická profese, které byla státem svěřena ta část civilního procesu, která je jedním ze stavebních kamenů demokratického státu, vymáhání nesplněných povinností na základě konstatovaného porušení povinností, aktuálně čelí pověsti veřejného nepřítele č. 1, který může za majetkové poměry obyvatelstva a stav zadluženosti domácností? Co je příčinou skutečnosti, že exekutorský stav čelí takové míře nenávisti, že se stal politickým tématem a mediální hračkou?

Domnívám se, že z určité části je to samotnou náplní práce soudního exekutora a z určité části ideovým směřováním polistopadové společnosti.

exekucePo pádu minulého režimu se česká společnost vrhla vstříc kouzlu kapitalismu. Důsledkem tohoto směřování se v tradičně ateistické české společnosti na oltář uctívání dostaly peníze a hmotný majetek. Česká společnost se v zásadě stala většinově společností materialistickou. Míra vlastnictví a jeho poměřování se tak stala hodnotou vedle existence jedince samotného. Směřování většinové české společnosti směrem k uctívání peněz posunulo o notný kus objevení kouzla finančních půjček. Tento trend začal poměrně nenápadně, ale velmi brzy se finanční půjčky staly dostupné takřka každému. S dostupností půjček na sebe nenechala dlouho čekat zvyšující se zadluženost společnosti a příchod exekutorského stavu. S čistým svědomím tak lze konstatovat, že soudní exekutor, zasahujíc do hodnotové sféry jedince, zosobňující donucující stránku spravedlnosti, se stal katem současnosti.

Z historie víme, že kati měli ve společnosti velmi rozporuplný obraz. Jednalo se o jedince, kteří byli společností opovrhování (kati vždy bydleli na periferii města či v samotném komplexu městských hradeb, museli nosit symbol svého postavení, aby se tak odlišovali od ostatních lidí) a všeobecně byli vnímáni jako vykonavatelé nečistého povolání. Na druhou stranu však, Ti samí kati platili za profesionály ve svém oboru (a nejen v něm, spousta katů se zajímala o léčitelství) a svojí prací si v pozdějších dobách dokázali zaopatřit velmi slušné živobytí. Ať tak či tak, kati byli vnímáni jako nezbytná součást systému justice svojí doby. Nutno také podotknout, že se jednalo o osoby soukromé, dnes bychom řekli, že katovství bylo volné povolání (mimochodem jako lékař, notář či advokát).

Naštěstí pro všechny, doba výrazně pokročila a trest smrti v České republice realizován není. Doba však naštěstí postoupila i v tom, že žádný z vykonavatelů spravedlnosti nemusí bydlet daleko od míst veřejného dění a nemusí se symbolem svého povolání vyčleňovat ze společnosti. Co se však nezměnilo, je vnímání vykonavatelů spravedlnosti. Princip je jednoduchý. Vykonavatel spravedlnosti, ať kat, příslušník vězeňské služby či soudní exekutor, je ten, kdo realizuje rozhodnutí, na kterém má být postavena spravedlnost toho kterého případu. A jakožto vykonavatel spravedlnosti je ve fázi, která nejvíc „bolí“, také nejvíce vidět. Proto je vykonavateli spravedlnosti mnohdy přičítáno, že on je původcem nespravedlnosti vnímané tím, na kterém je rozhodnutí vykonáváno. Osobně si myslím, že tento princip je primárním důvodem negativního vnímání soudního exekutora většinovou českou společností. A je otázkou, zda se tento postoj většinové společnosti může změnit. V závislosti na výše napsaném si myslím, že spíše ne.

A tak možná exekutorskému stavu nezbývá, než v české společnosti zaujmout místo právnické profese, která napomáhá k vymahatelnosti práva, která staví svoji činnost na odbornosti a znalosti, ale je na ní většinovou společností (za vydatné pomoci médií a společnosti) nahlíženo skrz prsty. Dovolím si tvrzení, že exekutorskému stavu v tomto nepomohou ani bezplatné poradny pro dlužníky (což neznamená, že by tyto poradny měly vymizet), ani varování před vánočními půjčkami. Konec konců, ani katy nikdo nevelebil za to, že dokázali odsouzence popravit bezbolestně…

 

  • tradesman

    Pane Magistře, tohle je trochu naivní článek, který zapomíná na to, že exekutoři prodávají majetek povinných za podhodnocené ceny, které jsou často výrazně níže než trh, a tak doslova dlužníka oškubou, nikoliv aby mu pomohli minimalizovat za „rozumnou odměnu“ jeho krizi, která často má co dělat s psychikou (ztráta zaměstnání, a jiné události v životě, které někdy vedou k rezignaci na život atd.). Nikdo se nechce dostat hlouběji, než je, ale vždycky se najde pár „hodných“ lidí, které pomohou ještě do hlubší jámy. Existovaly (nevím jak nyní) možnosti, jak ovlivnit dražbu a majetek dlužníka tak prodat za velice nízké ceny tomu komu chtěl exekutor prodat. Co z toho plyne? Dvojí příjem pro exekutora. Ten oficiální dle tabulek, pracně splácené odměny dlužníkem (a ano, chudák exekutor to zdaní), a ten neoficiální z provizí od partnerů, které se účastní na rozprodeji lukrativního majetku dlužníka s tučným ziskem. Přesně tyto praktiky nedělají z exekutorům zrovna prima vizitku. Těšíme se, že budete jiný a nepodlehnete (ná)tlaku lobby uvedených mafií.

    • Erik Smola

      Dovolil bych si oponovat. Nemyslím si, že se jedná o naivní článek, protože jsem se primárně snažil v obecné rovině postihnout princip institutu soudního exekutora, nikoliv doplnit černou kroniku… což, při vší úctě, činí Vaše reakce.

      • http://www.brilianty.info Jarek Jesenský

        Tento článek rozhodně není naivní, ale velmi dobře promyšlený PR článek sepsaný tak, aby z něj exekutoři vyšli jako čisté lilie.
        Ano, všichni exekutory potřebujeme, a možná, že kdyby exekutoři byli už v okamžiku krachu jedné mé firmy, měl bych třeba dnes mou nedobytnou pohledávku ve výši 6 milionů korun na svém účtu.
        Aby však byl tento článek vyvážený, musel by také zmínit minimálně ta již soudy prokázaná protizákonná jednání více exekutorů (včetně bývalých členů nejvyššího vedení Exekutorské komory), již výše zmíněné nezákonné obohacování se exekutorů na dlužnícich, neetické chování exekutorů, snahu urvat co se dá bez sebemenší snahy o všestranně výhodnou dohodu, apod.
        Ano, všichni jsme chybující a mnozí z nás neodolají pokušení, ale možná že lidé, ochotni a schopní dělat dnešní moderní „katy“ (také třeba revizoři, Městská policie a její „botičky“), mají míru nejen empatie logicky sníženou oproti průměru, a pak u nich častěji dochází k selhání.
        Takže exekuce ano, ale pod kontrolou, POCTIVĚ, ETICKY a pokud možno s lidskou tváří, umožňuje-li to jednání dlužníka.

  • Ing. Soudil

    Dobrý den,
    dovolte mi poděkovat Vám za „odvahu“, kterou jste projevil napsáním tohoto článku. Snad to povede ostatní k zamyšlení a uvědomění si, že společnost není pouze plná dlužníků, ale i věřitelů( byť v menší míře) a že i činnost neoblíbená, zatracovaná je pro společnost jako celek prospěšná….. nemusíme exekutory milovat, ale měli bychom si uvědomit, že je jich třeba…..

  • http://www.vrablikova.cz Petra Vrábliková

    Dobrý den, velmi pěkné, moc děkuji za odvahu. Faktem však je, že cesta do pekel je mnohdy dlážděna dobrými úmysly. Stále stojím na straně vymahatelnosti práva, nicméně dovoluji si připomenout, a to i ve vztahu k odměnám advokáta:
    1. Stane-li se exekvovaná částka několikanásobně vyšší než dluh, i přes zavrženíhodné jednání dlužníka, který neplatí ani poté, co mu tuto povinnost uloží soud, je něco špatně. Náklady na vymožení dluhu mohou mít odstrašující charakter, ale musí být zároveň reálné vynaloženému úsilí. U malých dluhů řádově do dvaceti tisíc nejsou. Nadto si stát z exekvované částky stáhne poměrně velký peníz na daních a zejména DPH, tudíž právní stav včetně exekutorů i stát by se měli trošku uskromnit alespoň u těch malých dluhů.
    2. Každý exces osoby, která slušně vydělává v této zemi, je bolestivě zveřejněn, což obrací veřejnost proti exekutorům. Excesů se dopouštějí opakovaně, někdy i velmi velmi hrubých. Problém je, že zatímco oni sami jsou právně vzdělaní, mají zkoušku a mají nad sebou byť velmi slabou kárnou pravomoc komory, jejich vykonavatelé již nikoliv. Na ty se žádné požadavky nekladou. ale valná většina excesů je fyzicky zapříčiněna nikoliv exekutorem samotným, nýbrž jeho zaměstnanci a poskoky. Na to zaměstnání nemá každý žaludek, bohužel se ta otrlost v něčem projevit musí.
    3. Tím, že jsme umožnili exekuci na příjmy manžela/ky dlužníka, jsme otevřeli dveře finanční likvidaci celých rodin. Tam, kde jde o exekuci majetku patřícího do SJM by měla být nastavena jiná pravidla. I kdyby to znamenalo přenos odpovědnosti za výživu dětí na druhého z manželů.
    3. Exekutor je tlačen dlužníkem a požadavkem na svou odměnu k co nejrychlejšímu a nejsnazšímu vymožení částky. Oba by si měli připustit, že dlužník se může dostat do těžké životní situace, kdy je jeho kredibilita omezená. Nikdo neříká, že je mu třeba dluh odpustit, ale už se setkávám s tím, že věřitelé se snaží vycházet malým dlužníkům vstříc. Mnohdy i navzdory exekutorovi. Proto by měl být exekutor v zásadě odměněn stejně, nebo možná s nějakou prémií, pokud domluví splátkový kalendář na vymáhaný dluh. Splátkový kalendář, ne exekuci srážkami ze mzdy, zdůrazňuji.

  • Dr.Dobroděj

    no mě by zajímalo,když proti exekuci není jakýkoliv možný přípustný prostředek jak se bránit již exekuci která je vykonatelná ?? dá se ústavní stížností takovouto exekuci zastavit ??