§ Osudné klopýtnutí (ze soudní síně)

19248198-3d-paragraph-sign-symbolByl to docela obyčejný úřad, kde lidé chodí do práce o pět minut později a v závodní jídelně pobývají na svačině o chvilinku déle, než je zákonná třicetiminutová přestávka. Vaří si tam kávu a důležitě pobíhají s kupou lejster z kanceláře do kanceláře. A pokud zbude trochu času, tak dokonce pracují. Prostě – úřad jako každý jiný.

Stalo se, že jednou si v tom úřadě telefonem pozval účetního Vladimíra do pracovny sám pan vedoucí. Proto Vladimír všeho nechal a honem pospíchal. Rychlý přesun z jednoho poschodí do druhého trochu přehnal. Při chůzi či spíše letu po schodech klopýtnul, spadl a udeřil se do zadní části hlavy, krku a ramene.Trochu deprimován dorazil do kanceláře vedoucího. Obsah rozhovoru je pro tento příběh bezvýznamný a nezmínil se o něm ani Vladimír. Po návratu do své kanceláře si postěžoval na klopýtnutí spolupracovníku Karlovi a o nějaký den později i korespondentce Martě, která ho s účastí litovala.

Na příhodu by se asi zapomnělo, kdyby postiženého účetního Vladimíra nezačala asi za dva měsíce bolet hlava a horní část páteře. Doma na lůžku měl pak Vladimír dost času na přemýšlení o příčinách své pracovní neschopnosti. Za úraz asi může ono neblahé klopýtnutí na schodech – usoudil. A tak si řekl, že by byl sám proti sobě, kdyby nepožádal o odškodnění pracovního úrazu.

Vedení úřadu zaujalo tvrdou pozici – na první pohled přesvědčující: postižený účetní prý neohlásil úraz do 48 hodin, dále nebyl pořízen záznam o úrazu ani do evidenční knihy, kde se evidují podobné události. Zamítavé rozhodnutí se opíralo i o výrok ošetřujícího lékaře, že je těžko říci, že jeho (rozuměj účetního) zdravotní stav souvisí s úrazem. Vladimír tak přišel zkrátka. Nedostal ani korunu.

Vladimír se obrátil se žádostí o posouzení škodní komisi v úřadě, která je poradním orgánem vedení. Ta se k tomu vyjádřila rovněž zamítavě.

uraz1Nezbývalo tedy nic jiného, než aby se Vladimír obrátil s návrhem na odškodnění na soud. Ten při ústním jednání poučil oba účastníky sporu, že zaměstnavatel se může úplně zprostit odpovědnosti  za pracovní úraz a nemusí hradit škodu pouze ve dvou případech: jde–li o škodu způsobenou výhradně porušením bezpečnostních předpisů (pokynů) nebo opilostí zaměstnance, či po požití omamných látek. Přitom musí zaměstnavatel prokázat, že zaměstnanec porušení bezpečnostních předpisů zavinil a že byl s nimi řádně seznámen. Dále musí prokázat, že porušení předpisu nebo pokynu je v přímé souvislosti s pracovním úrazem a že zaměstnavatel soustavně kontroloval dodržování těchto předpisů. Jedině při splnění těchto podmínek, a jde–li o jedinou příčinu škody, může se zaměstnavatel  zcela zprostit odpovědnosti za pracovní úraz.

Druhým a posledním důvodem pro úplné zproštění zaměstnavatele za pracovní úraz je opilost zaměstnance nebo požití omamných látek. Zaměstnavatel v tomto případě prokazuje, že nemohl škodě zabránit a že tato skutečnost byla jedinou příčinou škody.

Ale vraťme se k našemu příběhu. Vzhledem k tomu, že úřad neměl pro zproštění odpovědnosti za pracovní úraz ani jeden z uvedených důvodů, byl povinen úraz Vladimíra odškodnit. Svým negativním postupem porušil zákoník práce v § 366, neboť nárok na odškodnění úrazu není závislý na tom, zda zaměstnanec úraz ohlásí či nikoliv, ani na tom, zda byl nebo nebyl sepsán  záznam o úraze. I výpověď osoby, která nebyla bezprostředním svědkem úrazu, může přispět ke zjištění skutečného stavu věci.

Účetní Vladimír požádal tedy o svědectví svého vedoucího, spolupracovníka Karla a korespondentku Martu. Po zhodnocení jejich výpovědí soud přiznal poškozenému náhradu škody.

Klopýtnutí účetního v jednom docela obyčejném úřadu se dostalo do odborné právní literatury jako návod pro podobné případy, které přináší praxe. Ale o tom už Vladimír neví. A proč také? Na schodech kráčí nejen k panu vedoucímu velmi, velmi pomalu.

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Aktuality | Autor: .
JUDr. Ladislav Jouza

Autor: JUDr. Ladislav Jouza

Advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor Ústavu práva a právní vědy, o.p.s. a European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva. Legislativně se podílel na všech zásadních novelách pracovněprávních předpisů, zejména zákoníku práce, včetně předpisů o zaměstnanosti a o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, které byly Ministerstvem práce a sociálních věcí zpracovány a zákonodárnými orgány přijaty. V průběhu pracovní činnosti na MPSV byl členem pracovní komise Legislativní rady vlády. Je držitelem stříbrné a bronzové medaile prof. rytíře A. Randy za teoretický a praktický přínos pracovnímu právu. Má širokou odbornou publikační a pedagogickou činnost v oblasti pracovního práva a personální práce. V roce 2016 obdržel prestižní ocenění Právník roku 2016 v oblasti pracovního práva. V roce 2017 byl jmenován členem správní rady Ústavu práva a právní vědy, o.p.s.