§ Falešná závěť (ze soudní síně)

paragrafTak nebuďte smutní a přijďte mne navštívit“, loučila se paní Kárná se svým přítelem před odchodem do nemocnice. Již delší dobu si stěžovala na bolesti u srdce a tak odborný lékař doporučil ústavní ošetřování. Druh Lubomír doprovodil starší ženu až k vrátnici nemocnice a s lítostivým pohledem se s ní rozloučil.

Jak se později ukázalo – definitivně. Paní Kárná za několik dní zemřela a to bylo trochu mnoho i pro tak silnou individualitu, jakou byl Lubomír. S touto neočekávanou událostí zřejmě nepočítal a proto svou truchlící náturu dával najevo kudy chodil. „Z toho si nic nedělej, takový už je život“, říkali mu spolupracovníci včetně půvabné sekretářky, která ho rovněž s účastí litovala.

Panem Lubomírem by tragická událost ani tolik neotřásla, nebýt zapomnětlivosti postižené. Ve spěchu příprav na nemocniční léčení a pod vlivem jiných okolností nebožka totiž neprojevila svou vůli v podobě úředně a právnicky nazývané závěti. „Jak teď na ně vyzrát?“, usilovně přemýšlel Lubomír. Dobře totiž věděl o vkladní knížce, na které bylo více než sto tisíc korun, kterou Kárná  skrývala dlouhou dobu pod polštářem a vytahovala na světlo těsně před Silvestrem, aby lahvičkou slivovice přivítala s několika přáteli nový rok. Žádné příbuzné totiž neměla.

Účast na těchto přípitcích neopravňovala však Lubomíra k tomu, aby byl podle nového občanského zákoníku zařazen mezi nejbližší příbuzné, kteří mohou dědit přímo ze zákona, tedy bez závěti.  Nebyl ani jejím druhem, který by s ní pobýval ve společné domácnosti.

závěťTěch proklatých více než sto tisíc korun mu stále nedávalo spát. „To by byla škoda, aby propadly státu… Musím se o ně nějak postarat“, uvažoval Lubomír. Náhoda mu nahrála. V zásuvce dubového příborníku nalezl lístek z kalendáře, na němž bylo kostrbatým písmem napsáno: „Vše co mám, dávám Lubomírovi. Staral se dobře, byl na mne hodný…“, podpis: „Kárná“. Tento „vzkaz“ však ještě nebyl závětí, jak by si Lubomír vroucně přál. Chyběl mu datum, což tvoří závěť, která je napsaná vlastní rukou, závětí. Bez data není totiž podle § 1494 nového občanského zákoníku platná.

Ale to neznáte Lubomíra! Nebylo pro něj nic snadnější, než sednout a napsat, vlastně dopsat chybějící datum, tedy den, měsíc a rok. Sen o vysoké částce peněz byl silnější než všechny Lubomírovy morální zábrany dohromady.

Originálním způsobem „upravenou“ závěť pak odevzdal na notářství a toužebně očekával rozhodnutí o přidělení dědictví. Rozhodnutí sice obdržel, ale poněkud překvapujícího obsahu. Pozval si ho soud, aby vysvětlil údaj ve vyjádření písmoznalce o dopsání data v závěti. Poněvadž se to Lubomírovi v soudním řízení nepodařilo, byl odsouzen pro podvod k podmíněnému trestu na šest měsíců s odkladem na jeden rok. Samozřejmě, že sen o sto tisících se rozplynul…

Ale nejhůře na to doplatila nebožka. Nikdy se totiž nemůže dovědět, jakého měla povedeného přítele…

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Aktuality | Autor: .
JUDr. Ladislav Jouza

Autor: JUDr. Ladislav Jouza

Advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor Ústavu práva a právní vědy, o.p.s. a European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva. Legislativně se podílel na všech zásadních novelách pracovněprávních předpisů, zejména zákoníku práce, včetně předpisů o zaměstnanosti a o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, které byly Ministerstvem práce a sociálních věcí zpracovány a zákonodárnými orgány přijaty. V průběhu pracovní činnosti na MPSV byl členem pracovní komise Legislativní rady vlády. Je držitelem stříbrné a bronzové medaile prof. rytíře A. Randy za teoretický a praktický přínos pracovnímu právu. Má širokou odbornou publikační a pedagogickou činnost v oblasti pracovního práva a personální práce. V roce 2016 obdržel prestižní ocenění Právník roku 2016 v oblasti pracovního práva. V roce 2017 byl jmenován členem správní rady Ústavu práva a právní vědy, o.p.s.