Ústava USA: Závěrečné zamyšlení

Doufám, že jsem dosáhnul svého cíle a sérií příspěvků podpořil tvrzení o nezpochybnitelném významu ústavy Spojených států. Autoři ústavy USA se jejím prostřednictvím snažili zorganizovat stát, který by chránil svobodu i řád jejich nově vzniklé země. V jejich dílu se spojovaly zásady čtyř politických principů – republikánství, federalismus, dělba moci a systém brzd a rovnovah. Tyto principy nejsou vynálezem USA, neboť jsou produktem nespoutaného lidského ducha bažícího po svobodě a klíčily proto ve všech nespokojených obyvatelích po celém světě. Byli to právě tito „nespokojenci“ jimž se staly USA druhým domovem a právě oni v sobě nosili touhu ustanovit takové státní zřízení, které ochrání jejich práva a stanoví i přiměřené povinnosti.

Tropical-Florida-Adventure-3-semaines-9-1

Nově získaná nezávislost Američanům umožnila se zbavit monarchie, která mladou zemi v danou chvíli přespříliš svazovala a ztěžovala její vývoj. Nejenže „Amerika“ poskytovala širší pole svobod a náboženské tolerance než Evropa, její obyvatelé chtěli maximálně spravedlivé uspořádání společnosti. Společnost, ve které má určitá skupina obyvatel (aristokracie), veškeré výsady a většina lidu je vázána jejími přáními a rozmary, rozhodně neodpovídala demokratickému uspořádání, tak jak jej obyvatelé Britských kolonií a posléze USA chtěli, a tak jej i díky nim známe v soudobém významu.

Nezávislost však minimálně na počátku byla spíše prostředkem, než konečným cílem- tím bylo podle mého vytvoření takového politického systému, který by zajišťoval občanům zmíněné základní svobody, lidská práva a podíl ve vládě tak, aby jim nemohl žádný diktátor vnutit svou vůli, nýbrž aby sami rozhodovali o zákonech, jimiž se budou řídit.

Pravidla vzájemného soužití států vymezená v Článcích konfederace, tedy jakési „protoústavě“ se ukázala pro potřebu USA jako nedostatečná, právě protože na jejím základě nebyla vytvořená centrální síla, která by byla s to zaručit ochranu práv a svobod svých obyvatel a byla schopna být silným mezinárodním subjektem. Proto se elita národa sešla, aby vytvořila jeden z nejpozoruhodnějších dokumentů v dějinách lidstva. Za pouhé 4 měsíce delegáti ústavodárného sněmu vytvořili dokument, který trvá již přes 200 let.

Důvod lze hledat v tom, že se soustřeďuje na procedury, na způsoby, jak řešit konflikty a také v tom, že tato ústava byla „praktická“. USA té doby možná nedisponovaly množstvím velkých právních teoretiků srovnatelným třeba s Velkou Británií nebo Francií, ale dokázaly aplikovat tehdejší teorie, propojit britské common law s osvícenstvím i puritanismem prošlým sekularizací.

Přebírání odpovědnosti za vlastní osud, na rozdíl od tradic patrných v našich zeměpisných šířkách, je hluboce zakořeněno v americkém lidu. Ani sami tvůrci Ústavu nepovažovali za bezchybnou a neomylnou a netrvali na její neměnnosti. Tok času prokázal nutnost jejího doplnění, ne vždy však šlo o změnu formou přímého dodatku, mnohá, dnes již se samozřejmostí přijímaná práva, musela být vybojována a obhájena před Nejvyšším soudem, který jejich existenci uznal za ústavní, ačkoli třeba v ústavě explicitně vyjádřená nejsou.3296744537_c9a3a77b45_b

USA nejsou dokonalé, nejsou ani vystavěny na bezchybném základě, ale domnívám se, že jejich základ tj. ústava, je dokument, který může být dáván za vzor nově vznikajícím i stávajícím demokraciím. Již od počátku vzniku republiky, věřili zakladatelé USA, že tato země má výjimečné poslání. G. Washington se o tomto zmínil ve své řeči 30. dubna 1789, poté co nastoupil do prezidentského křesla. „Uchování posvátného ohně svobody a osud republikánského modelu vlády jsou spravedlivě svěřeny experimentu, který je dán do rukou amerického lidu.“ Američané doufali, že tento pokus urychlí šíření svobody po světě. V průběhu celého jednoho století následujícím po vyhlášení Deklarace nezávislosti se Americkou revolucí nechaly inspirovat Francie, Belgie, Polsko, Norsko, Švýcarsko, Venezuela, Mexiko a Argentina. Změny vlád v 19. století byly rovněž provázeny přijímáním psaných ústav. V roce 1917 byl na světě přibližně tucet demokracií.

I když se texty těchto ústav mnohdy velmi výrazně liší od té Americké, její vytrvalost a stabilita jsou dodnes zdrojem síly a inspirace pro mnoho národů po celém světě.

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Aktuality | Autor: .
Mgr. Jan Kust

Autor: Mgr. Jan Kust

Autor v roce 2005 vystudoval obor právo na FPR-ZČU a v roce 2006 úspěšně absolvoval studia na Sydney Australian Pacific College (AUS) v oboru ekonomie. Během svých studií vykonal několik studijních pobytů v zahraničí, včetně USA. Během své kariéry pak působil mj. v letech 2006 –2009 v Parlamentním institutu, v roce 2009 na Úřadu vlády ČR a mezi léty 2009 až 2011 coby vedoucí oddělení migrace na MPSV. V rámci lektorské praxe působil na Institutu státní správy a Vysoké škole CEVRO Institut. V současné době pracuje v Odboru podpory legislativy VZP ČR a spolupracuje s Ústavem práva a právní vědy, o.p.s.