Moderní choroby a pracovněprávní důsledky

Moderní doba přináší s rozvíjející se technikou i negativní stránky. Zejména práce v oblasti komunikační technologie, náročná činnost manažerů a vedoucích zaměstnanců při řízení lidí a v neposlední řadě i monotónní administrativní úkony zanechávají stopy na zdraví zaměstnanců, často i s trvalými následky.

Nemoci a práce s počítačem

      Mezi vážná poškození zdraví patří onemocnění vyplývající z práce s počítačem. Jedná se, podle nejnovějších statistických údajů, v současné době o nejčastější nemoc z povolání – bolestivé onemocnění středového nervu v zápěstí, odborně nazývané syndrom karpálního tunelu.

pracovni ursa

      Je to onemocnění nejen zaměstnanců, kteří pracují s počítačem. Postihuje široké spektrum profesí – od horníků, přes lesní dělníky, šičky, frézaře, montážníky, soustružníky, svářeče až k sekretářkám. Nevyhýbá se ani čalouníkům či řezníkům na jatkách. Je to často důsledek používání velké svalové síly nebo velkého počtu opakujících se stereotypních pohybů, jako při práci s počítačem. Bývá jich až desítky tisíc za jedinou směnu. U méně fyzicky namáhavých činností to je důsledek ergonomicky nevhodného uspořádání pracoviště nebo neplnění povinností zaměstnavatele při předcházení rizikům, která vyplývají z práce.

Přestávka při práci s počítačem

Zákoník práce v § 89 stanoví, že některé přestávky v práci, které mají charakter bezpečnostních přestávek, se započítávají do pracovní doby. Patří mezi ně i přestávky, které musí poskytnout zaměstnavatel zaměstnanci pracujícímu se zobrazovacími jednotkami, zejména s počítači a jejich příslušenstvím.

        Zaměstnavatel musí organizovat činnost zaměstnance tak, aby práce u obrazovky byla během dne periodicky přerušována bezpečnostními přestávkami nebo změnami činnosti, které by snížily pracovní zatížení vyplývající z použití obrazovky. Přestávky v práci v délce 5-10 minut po každých dvou hodinách nepřetržité práce má poskytnout zaměstnavatel při vysokém zatížení zraku, jako je např. práce s počítačem, případně by měl zajistit střídání činností nebo zaměstnanců.

Infarkt myokardu jako důsledek pracovního přetížení

    Častým následkem přepracování jsou infarkty a jiné cévní příhody. Infarkt myokardu (srdečního svalu) bývá v odborné literatuře označován jako plod arteriosklerózy, která se může vyvíjet již v mládí a postupuje věkem. Je tedy zásadně onemocněním, avšak za určitých okolností může být kvalifikován jako úraz, a nastal-li v souvislosti s pracovním procesem, jako úraz pracovní. K tomu, aby infarkt myokardu byl uznán jako pracovní úraz, musí být splněny tyto podmínky (podmínky úrazového děje):

  • náhlé vypětí sil, velká námaha a nezvyklé úsilí, kdy pracovní úkon přesahuje hranici obvyklé, každodenně vykonávané práce,
  • obvykle těžká práce, konaná však za nepříznivých okolností nebo práce, na níž organismus zaměstnance není uzpůsoben nebo na kterou zaměstnanec svými fyzickými schopnostmi nestačí

     Bezprostřední příčinou infarktu je tedy psychické nebo fyzické trauma vzniklé na základě výše uvedené situace. Tyto právní a medicínské zásady byly formulovány v soudním rozhodnutí R 27/1962 a ve stanovisku R 11/1976.V souladu s tímto výkladem posuzují soudy stejně námahu z tělesné práce i námahu z duševní práce.

infarkt

      Za nepříznivé okolnosti se považují např. nepříznivý momentální zdravotní stav zaměstnance, špatné počasí, neobvyklá poloha či pohyb při práci.

   K takovému mimořádnému psychickému vypětí musí ovšem dojít při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním. Nemůže být proto pracovním úrazem náhlá cévní příhoda, která byla vyvolána tím, že nadřízený zaměstnanec nepříznivě hodnotil zaměstnance a odvolal jej z funkce, neboť k poruše zdraví tu nedošlo v důsledku duševního vypětí vyvolaného nadměrným pracovním zatížením.

Z výše uvedených podmínek vyplývá, že za pracovní úraz nelze považovat infarkt myokardu, který se zaměstnanci přihodil např. na pracovní schůzce v důsledku rozčilení, byť při plnění pracovních úkolů, neboť k poruše zdraví tu nedošlo v důsledku duševního vypětí vyvolaného nadměrným pracovním zatížením.

 Moc práce může zabít

      U manažerů a vedoucích zaměstnanců se mohou projevit jiné závažnější nemoci, které mají původ v nadměrné pracovní zátěžiNapř. Karel M. pracoval jako uznávaný manažer. Téměř na každém kroku si stahoval z internetu zprávy, zodpovídal za milionové  obchody. Neodpočíval ani o víkendu. Jednoho dne se zhroutil a skončil na psychiatrii. Nejde o výjimku. Zejména když obrovské nasazení trvá několik let a bývá kombinováno se snahou věnovat se maximálně i rodině.

     Důsledkem přepracování jsou i různé psychické poruchy nebo nemoci. Např. ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze se léčí podnikatelé, kteří v posledních deseti letech pracovali téměř bez přestávky, bez dovolených, neodpočívali, přecházeli chřipky, a pak je ve třiceti či čtyřiceti letech dovedla roztroušená skleróza k tomu, že totálně přehodnotili svůj hodnotový žebříček.

pracovní zátěž

      Pracovní zátěž může přivodit smrt nepřímo. Při vyšetřování nedávného smrtelného úraze ve slévárně v Jihomoravském kraji zjistili inspektoři z inspekce práce, že poškozený odpracoval za osm měsíců 500 hodin přesčasů. Inspekce práce je názoru, že úraz byl způsoben především únavou zaměstnance.

     Další extrémní případ je z východočeské dopravní firmy, jejíž tři pracovníci požadovali uznání 1 313 až 1 591 hodin přesčasů za rok. Přitom zákoník práce povoluje nejvýše 150 hodin, jen výjimečně je dovoleno 416 hodin. Při pětitýdenní dovolené museli tito lidé pracovat bez víkendů čtrnáct hodin denně.

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Aktuality | Autor: .
JUDr. Ladislav Jouza

Autor: JUDr. Ladislav Jouza

Advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor Ústavu práva a právní vědy, o.p.s. a European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva. Legislativně se podílel na všech zásadních novelách pracovněprávních předpisů, zejména zákoníku práce, včetně předpisů o zaměstnanosti a o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, které byly Ministerstvem práce a sociálních věcí zpracovány a zákonodárnými orgány přijaty. V průběhu pracovní činnosti na MPSV byl členem pracovní komise Legislativní rady vlády. Je držitelem stříbrné a bronzové medaile prof. rytíře A. Randy za teoretický a praktický přínos pracovnímu právu. Má širokou odbornou publikační a pedagogickou činnost v oblasti pracovního práva a personální práce. V roce 2016 obdržel prestižní ocenění Právník roku 2016 v oblasti pracovního práva. V roce 2017 byl jmenován členem správní rady Ústavu práva a právní vědy, o.p.s.