Tisk

Aktuální judikatura krajských soudů - způsob určení rozhodce

Seznamte se s publikační činností členů Ústavu práva a právní vědy, o.p.s.:

Aktuální judikatura krajských soudů - způsob určení rozhodce

Nejvyšší soud sice svolil k publikaci judikátu Vrchního soudu v tzv. Zelené sbírce na jedné straně, na straně druhé však u své předchozí rozhodovací praxe zůstal: „V rozhodčí smlouvě se účastníci mohou dohodnout na mechanismu určení rozhodce (rozhodců), jenž rozhodne veškeré spory vzniklé z určité smlouvy nebo v souvislosti s ní, a to tak, že „počet i osoby rozhodců určí osoba v rozhodčí doložce určená, kterou byl v posuzovaném případě generální sekretář Asociace realitních kanceláří Čech, Moravy a Slezska, který též jmenuje nového rozhodce, jestliže se určený rozhodce vzdá funkce nebo nemůže činnost rozhodce vykonávat. K rozhodování sporu může být povolán ad hoc rozhodce zapsaný v seznamu rozhodců určitého soukromoprávního subjektu", usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2010, sp. zn.: 23 Cdo 2672/2008, www.nsoud.cz.

Následná judikatura soudů nižších instancí k této otázce se vyvíjela překotně a nutno říci, že „ode zdi ke zdi", v poslední době ji však na úrovni odvolacích soudů sjednocují krajské soudy, které se - zdá se - přiklánějí na stranu legality arbitrážních center a platnosti rozhodčích doložek uzavřených stranami rozhodčí smlouvy (doložky) „v jejich prospěch". Cílem tohoto stručného příspěvku je z relativně četných rozhodnutí poukázat na 2 z nich, a to na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2010, sp. zn.: 39 Co 88/2010, a dále na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 6. 2010, sp. zn.: 36 Co 94/2010, která dobře ilustrují názorové pozice, z jakých krajské soudy k dotčené problematice přistupují.

Judikát Městského soudu v Praze

Městský soud v Praze[3] k tématu určování rozhodců prostřednictvím tzv. arbitrážního centra jakožto právnické osoby sdružující rozhodce ad hoc (týká se ust. § 7 odst. 1 a § 13 RozŘ), a poskytující jim zpravidla rovněž servisní a administrativní zázemí, řekl následující:

Rozhodčí řízení dle zákona o rozhodčím řízení umožňuje smluvním stranám, aby určité druhy sporu vyňaly z pravomoci soudu a podrobily je zvláštnímu řízení, v němž o nich budou rozhodovat soukromé osoby, tedy v konkrétním případě jeden rozhodce Prostředkem k dosažení tohoto účelu je smluvní volnost, v jejímž rámci strany vymezí, jaké druhy sporů podrobí pravomoci rozhodců a dohodnou se na počtu rozhodců, popřípadě na stálém rozhodčím soudu.
Shodným projevem vůle stran v rozhodčí smlouvě lze určit nejen počet rozhodců, ale též konkrétní osoby rozhodců nebo stanovit způsob určení rozhodců. V konkrétním případě strany sjednaly, že se jedná o jednoho rozhodce, kterého vybere žalobce ve sporu, ze seznamu firmy Správa rozhodčích řízení a veřejných zakázek s. r. o. Strany si přitom volně mohou sjednat způsob volby rozhodce a postup, dle něhož má být vedeno řízení.
Odvolací soud je si vědom rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28.5.2009, sp.zn. 12 Cmo 496/2008, dle něhož pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení, ale jen stanoví, že rozhodce bude určen jednou smluvní stranou ze seznamu rozhodců, vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem, zřízeným ve smyslu § 13 zákona č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel, vydaných touto právnickou osobou, tak je rozhodčí smlouva neplatná pro obcházení zákona. Toto rozhodnutí se přitom přímo dotýká společnosti S.
Není pochyb o tom, že firma S. není stálých rozhodčím soudem ve smyslu § 13 zákona o rozhodčím řízení, avšak s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR je přípustné, aby i jiné soukromé subjekty (právnické osoby), než stálé rozhodčí soudy, vedly seznam rozhodců a vydávaly pro účastníky rozhodčí pravidla, jimiž se rozhodci řídí.
Je přitom nepochybné, že žalobkyni musel být obsah rozhodčí doložky znám, neboť smlouvu vlastnoručně podepsala a ujednání o rozhodčí doložce tak obsahovalo i její projev vůle.
Při posouzení platnosti rozhodčí smlouvy z hlediska projevu vůle žalované je třeba vzít v úvahu, že se jednalo o samostatné ustanovení a smlouva byla řádně podepsána. Lze tak uzavřít, že žalobkyně si musela být vědoma toho, že smlouva obsahuje rozhodčí doložku. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že i ochrana spotřebitele má své meze a v žádném případě ji nelze pojímat jako obranu lehkomyslnosti a neodpovědnosti smluvní strany.
Judikát Krajského soudu v Ústí nad Labem

Podobný závěr zaujal k uvedené problematice Krajský soud v Ústí nad Labem[4], který dovodil následující:

V daném případě si účastníci v rozhodčí smlouvě dohodli, že v rozhodčím řízení budou spory rozhodovány jedním rozhodcem, který bude jmenován jednatelem společnosti H. ze seznamu rozhodců vedeného touto společností. Dohodli tedy jak počet rozhodců, tak určení osoby rozhodce, i když podřídili jeho určení výběru určenou osobou (jednatelem) z konkrétního seznamu rozhodců společnosti. Rozhodčí smlouvu proto považuje odvolací soud za platnou, z hlediska obsahu je určitá, srozumitelná a citovaným ustanovením neodporuje.
Odvolací soud se domnívá, že opačný přístup, citovaný v alternativě k odvolacím soudem aplikovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a to v usnesení Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 12 Cmo 496/2008, považuje odvolací soud za přehnaně formalistický, nevidí důvod, proč rozhodčí řízení zbytečně formalizovat přehnanými nároky na obsah rozhodčí doložky co se týče určení osoby rozhodce, když z ujednání stran jasně vyplývá určení této osoby, které naplňuje požadavek ustanovení § 7 zákona o rozhodčím řízení, aby byl stanoven způsob určení rozhodce, nikoli požadavek přímého určení konkrétního rozhodce v rozhodčí doložce.
§ 39 obč. zák. nelze automaticky vztáhnout na každý rozpor se zákonem

Je tak vidět, že koncept teleologického zneplatňování rozhodčích doložek arbitrážních center nachází v soudní praxi stále menší odezvu, což může být způsobeno tím, že přístup Vrchního soudu v Praze se těmto soudům jeví jako příliš formalistický, jak to explicitně vyjádřil Krajský soud v Ústí nad Labem. Zneplatnování právních úkonů z příliš upjatého formalistického hlediska již v minulosti opakovaně kritizoval i Ústavní soud České republiky, který dovodil, že „ § 39 obč. zák. nelze automaticky vztáhnout na každý rozpor se zákonem", a dále, že „Závěr, že určitý právní úkon je neplatný pro rozpor se zákonem nebo proto, že zákon obchází, se musí opírat o rozumný výklad dotčeného zákonného ustanovení. Nelze vystačit pouze s gramatickým výkladem. Významnou roli zde hraje především výklad teleologický. Je proto nutné se vždy ptát po účelu zákonného příkazu či zákazu. V soukromoprávní sféře ne každý rozpor se zákonem má za následek absolutní neplatnost právního úkonu. Smyslem ochrany legality v soukromoprávní sféře není jen ochrana zájmů státu, ale především ochrana soukromoprávních vztahů, tedy především ochrana smluvních vztahů podle zásady ,pactasuntservanda‘ (smlouvy se musí dodržovat). V soukromoprávní sféře platí zásada, že co není zakázáno, je dovoleno. Proto každý zákonný zásah do této sféry je třeba vnímat jako omezení lidské svobody, a proto je nutno vykládat ustanovení o neplatnosti právních úkonů pro rozpor se zákonem restriktivně a nikoli extenzivně. Opačný výklad by byl v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod (v tomto případě smluvní volnosti stran) musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena."[5]

Jak k tomu píše Petr Čech[6], který navazujíce na prof. Ivo Telce[7]podal přesvědčivě výklad, podle něhož by neplatnosti právního úkonu měla být až ultima ratio každého posouzení jeho platnosti, „Nález Ústavního soudu je významný právě tím, jak Ústavní soud problém jeho interpretace zasadil do kontextu ústavně zaručených práv a svobod, resp. shora zmíněných základních principů právních. Doktrinálním závěrům o nutnosti omezit jeho dopady na nezbytné minimum cestou restriktivní interpretace a aplikace, kladoucí důraz na rozumný výklad účelu toho kterého ustanovení, s nímž se úkon ocitl v rozporu, se tak dostalo judikatorního posvěcení tím orgánem, který je určen k výkladu a kontrole ústavnosti."

Nejvyšší soud České republiky zaujal v otázce platnosti rozhodčí doložky arbitrážního centra, tedy subjektu, který není stálým rozhodčím soudem ve smyslu § 13 RozŘ, a přesto vede seznam rozhodců a vydává své statuty a řády (či jinak označená pravidla postupu řízení), názor, že „V rozhodčí smlouvě se účastníci mohou dohodnout na mechanismu určení rozhodce (rozhodců), jenž rozhodne veškeré spory vzniklé z určité smlouvy nebo v souvislosti s ní, a to tak, že „počet i osoby rozhodců určí osoba v rozhodčí doložce určená, kterou byl v posuzovaném případě generální sekretář Asociace realitních kanceláří Čech, Moravy a Slezska, který též jmenuje nového rozhodce, jestliže se určený rozhodce vzdá funkce nebo nemůže činnost rozhodce vykonávat. K rozhodování sporu může být povolán ad hoc rozhodce zapsaný v seznamu rozhodců určitého soukromoprávního subjektu".[8] Tímto rozhodnutím se tak opět přihlásil ke své judikatuře, jež legalitu činnosti arbitrážních center uznává a „jejich" rozhodčí doložky považuje za platné.

Nejvyšší soud České republiky dále svoje judikaturní závěry zopakoval v rozhodnutí ze dne 28. 4. 2010, jež je podobně jako v předchozím odstavci citované rozhodnutí Nejvyššího soudu časově aktuálnější než judikát Vrchního soudu v Praze, kde nad rámec toho, že je rozhodčí doložka arbitrážního centra platným ujednáním ve smyslu ust. § 7 odst. 1 RozŘ dovodil, že může být součástí všeobecných obchodních podmínek[9].

Závěr

Závěrem lze říci, že ať se to týká problematiky rozhodčích smluv, nebo smluv obecně, lze jen přivítat menší formalismus v soudním rozhodování, a ctít takové pojetí smluvní svobody, které bude primárně uznávat, že dohody je třeba dodržovat, neboť jiná cesta by nevyhnutelně vedla k vyšší ingerenci soudní moci do soukromoprávních vztahů, a to nad rámec povolený nebo vítaný ústavním pořádkem, jak přesně vystihl Ústavní soud. Jak ukazuje i poslední judikatura Nejvyššího soudu České republiky, zneplatňování rozhodčích doložek sjednaných ve prospěch rozhodců zapsaných na seznamu tzv. arbitrážních center judikaturním „mainstreamem" není a judikát Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 496/2008 se tak ve světle poslední judikatury Nejvyššího i krajských soudů jeví rok a půl po jeho vydání jako překonaný.

 

JUDr. Luděk Lisse, Ph.D. LL.M. MPA
Ústav práva a právní vědy®, o.p.s.
Článek byl publikován dne 1.2.2011 na www.epravo.cz

ÚSTAV PRÁVA A PRÁVNÍ VĚDY POSKYTUJE NEJVĚTŠÍ NABÍDKU MANAŽERSKÝCH STUDIJNÍCH PROGRAMŮ. Více informací

 
Přihlaste se a získejte studium prestižních manažerských programů MBA, LL.M., MPA a MSc. za cenu 95.000 Kč. Platí pouze při úhradě studia do 31. 10. 2017. Jako bonus získáte 5 seminářů zdarma!


DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
Na Dni otevřených dveří Vás budou očekávat lidé z vedení školy, jakož i lektoři, kteří Vám zodpoví veškeré Vaše dotazy týkající se studia MBA, BBA, LL.M., MPA, MSc. a DBA programů. Dozvíte se informace o průběhu studia, jak si správně zvolit studijní program, kdy se konají tematická setkání, jaké jsou podmínky přijetí ke studiu atd. Kromě malého občerstvení pro Vás budou připraveny materiály obsahující informace o studiu.


Nejbližší termín Dne otevřených dveří: 25. 10. 2017. Více informací zde

Chcete se dozvědět více?
Kontaktujte nás na bezplatné Zelené lince 800 208 008 nebo na tel.: +420 608 579 570, případně na e-mailové adrese cps@ustavprava.cz, kde si můžete sjednat osobní návštěvu.
 
Budeme se těšit na Vaši návštěvu.

 

Ing. Tereza Marková, DiS.
výkonná ředitelka
 
markova@ustavprava.eu
Tel.: 224 247 011
Zelená linka : 800 208 008

 

 

Proč studovat u násJak studium probíháPodmínky přijetí Lektorský týmPoplatky za studium

                      

 

 

800 208 008
ZAVOLEJTE NÁM
envelop
ZEPTEJTE SE
Odeslat
mobile
OZVEME SE
Odeslat
brochure
CHCI BROŽURU
Odeslat
Dotazy ke studiu Vám zodpovíme:
Po – Pá od 9 – 17hod.
Kontakt

Pokud máte jakýkoli dotaz můžete nám zavolat nebo napsat:

Zelená linka.: 800 208 008
Mobil: 608 579 570
Telefon: 224 247 011

cps@ustavprava.eu

Newsletter

Přihlaste se k odběru newsletteru a budeme Vás informovat o novinkách, které jsme pro Vás připravili.



 


 

 

Volejte zdarma

Zavolejte nám zdarma, rádi zodpovíme Vaše dotazy na MBA studia. Po-Pá od 9-17 hodin.

800 208 008
X
X