Tisk

Odnětí a přikázání u státního zastupitelství

Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D.

Odnětí a přikázání u státního zastupitelství

I. Úvod

Odnětí a přikázání věci státnímu zastupitelství (delegace) je upraveno v zákoně č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním zastupitelství"), co do důvodu vyloučení vedoucího státního zástupce příslušného státního zastupitelství.[1] Úprava v zákoně o státním zastupitelství však není úplná a analogicky se užije úprava pro soudy v procesních předpisech, které umožňují odnětí a přikázání věci z důvodů:

a)      důležitých dle trestního řádu,[2]

b)      vhodnosti dle občanského soudního řádu.[3] Úprava odnětí a přikázání věci podle občanského soudního řádu se v oblasti netrestní působnosti státního zastupitelství neužije na návrhy nejvyšší státní zástupkyně na popření otcovství.

Pojmy důležitý důvod a vhodnost jsou neurčité právní pojmy zahrnující i jiné důvody než jen vyloučení vedoucího státního zástupce. Neurčitý právní pojem musí být naplněn v individuálním rozhodnutí o odejmutí a přikázání tak, aby naplňoval zákonný, i když obecný pojem. Při odnětí se musí zvažovat možný střet různých právních zásad v řízení. Každé odnětí a přikázání věci povede k zdržení v řízení, neboť nový orgán se musí seznámit se spisem a věcí. Orgán rozhodující o odnětí a přikázání má být při rozhodování zdrženlivý, neboť zasahuje do základní místní příslušnosti. Pokud jsou však důležité důvody dané právem pro odnětí, je orgán rozhodující o odnětí a přikázání nucen zvážit, který z legálních zájmů v řízení převažuje. Konkrétní důvody pro odnětí a přikázání v trestních usneseních Nejvyššího státního zastupitelství mimo řízení u mladistvých jsou:

-          vyloučení vedoucího státního zástupce,[4]

-          předchozí odnětí a přikázání věci jinému soudu z důvodu bydliště a zdravotního stavu obžalovaného,[5]

-          možný podezřelý byl státní zástupce státního zastupitelství nadřízenému dozorovému státnímu zastupitelství,[6]

-          prověřování skutečností souvisící s činností státního zastupitelství nadřízenému státnímu zastupitelství vykonávající dozor nad prověřováním,[7]

-          nepříslušnost státního zastupitelství, pasivita dozoru vůči nestandardní komunikaci mezi policejním orgánem a svědkyní, nerespektování zásady šetření základních práv a svobod a jejich narušení jen v nezbytné míře, překročení souhlasu parlamentní komory k trestnímu stíhání,[8]

-          vhodnost společného dozoru trestního řízení vůči témuž podezřelému a obviněnému s obdobnou trestnou činností páchanou na různých místech ve státě, dřívější rozhodnutí policie o soustředění prověřování trestních oznámení z různých okresů jednomu policejnímu orgánu.[9]

II. Analogie

V trestním řádu i občanském soudním řádu je úprava odnětí a přikázání věci směřována k soudům. Státní zastupitelství v trestní působnosti dlouhodobou aplikací analogicky používá tutéž úpravu, což dlouhodobě kodifikují pokyny obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně i pro odnětí a přikázání[10] a též odborná literatura.[11] V netrestní působnosti, která je nepoměrně užší, se tato praxe nerozvinula, ale není žádný důvod postupovat odlišně v jednotlivých působnostech státních zastupitelství, pokud tak nestanoví zákon. I v netrestní působnosti je logické užití analogické zákonné úpravy pro soudy, což akceptuje pokyn obecné povahy.[12] Úprava v zákoně o státním zastupitelství a v procesních řádech se vzájemně doplňuje a není v rozporu. Vzájemný vztah těchto ustanovení různých zákonů není konfliktní a nemusíme řešit otázku, který zákon má v případě rozporu přednost v aplikaci podle pravidla přednosti mladšího právního předpisu stejné právní síly anebo pravidla přednosti speciálního před obecným bez ohledu na stáří právních předpisů stejné právní síly. V případě procesní úpravy má přednost zvláštní procesní řád - trestní řád pro trestní řízení anebo občanský soudní řád pro civilní řízení před zákonem o státním zastupitelství, který je obecným předpisem o státním zastupitelství a musí se tedy uplatnit zvláštní zákony, pokud jde o jednotlivé druhy řízení.

Použití analogie je vyloučeno v případě trestního práva hmotného pro vytváření nových skutkových podstat trestných činů a pro tresty. Trestat lze jen to, co výslovně, jasně a určitě označí za trestný čin zákonodárce. Z pohledu zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného, je i v hmotném právu možno hypoteticky připustit použití analogie mimo skutkové podstaty trestného činu a stanovení trestu, pokud by byla analogie příznivá pro pachatele. V praxi však výkladový primát v tomto právním odvětví drží výklad jazykový a doslovný.

Jiná situace je v procesním právu, kde je analogie nejen přípustná a státním zastupitelstvím i využívaná. V zásadě, pokud zákon výslovně určitá práva v řízení nespojuje se soudem, tak se často na státního zástupce a státní zastupitelství užijí pravidla daná zákonem pro soudce a soud. Jde o dlouhodobou praxi. Je pravdou, že tato praxe je ve srovnání s jinými státními orgány nezvyklá, když jejich působnost je především určována přímo příslušnými zákony. Ale je logické, že při volání po střízlivém a přehledném právním řádu vyplyne jako nutný důsledek, aby se právní úprava neopisovala a pravidla stanovená pro určitý okruh společenských vztahů upravených právem se použila i pro jiný okruh právní úpravy, je-li to rozumné a nejsou nutné právní odlišnosti. I použití výslovné právní úpravy pro soudce a soudy analogicky pro úpravu státních zástupců a státních zastupitelství ve stejném procesním právu je správné. V takovém případě jde o užší analogii zákona v rámci jednoho právního předpisu, nikoliv o obecnější a problematičtější analogii práva. Použití analogie zákona je stabilně dlouhodobě využíváno pro nedostatek výslovné zákonné úpravy v pokynech obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně, zvláště v pokynech upravujících trestní řízení a řízení ve věcech mládeže.[13] Samotný zákonodárce nařídil užití zákonné úpravy pro soud též i pro státní zastupitelství při zajišťování majetku, což však není výkladová analogie, ale aplikace zákonného příkazu.[14]

III. Věcná příslušnost a jednotnost rozhodnutí

Se soudy má státní zastupitelství společnou organizační strukturu i to, že o odnětí a přikázání věci, stejně jako v případě sporu o příslušnost, rozhoduje společně nejblíže vyšší stupeň. Při přikázání se respektuje věcná působnost, tedy mění se státní zastupitelství či soud, co do místní působnosti, ne co do příslušného stupně. Na první pohled vypadá, že rozhodnout o odnětí a přikázání může jen krajské vůči okresům, vrchní vůči krajským a Nejvyšší vůči vrchním. To však neplatí vždy. Vyloučení vedoucích státních zástupců či jiné důležité důvody mohou být takové, že je nutné odnětí a přikázání věci mezi různými obvody vrchních státních zastupitelství, zjednodušeně řečeno mezi Čechami a Moravou se Slezskem. Je-li navrhována změna příslušnosti krajského či okresního státního zastupitelství se sídlem v Čechách ke státnímu zastupitelství se sídlem na Moravě a ve Slezsku,[15] je příslušným vyšším státním zastupitelstvím Nejvyšší státní zastupitelství, a to i vůči okresním.[16] Krajská a vrchní státní zastupitelství v takovém případě jsou nadřazena jen jednomu z obou dotčených zastupitelství, proto nejsou společně vyšší a nemohou rozhodovat. Odnětí věci se netýká jen původního státního zastupitelství, ale tímto rozhodnutím je vázáno i státní zastupitelství, jemuž je věc přikázána, proto zavazující rozhodnutí o odnětí a přikázání věci může vydat jen vyšší státní zastupitelství, které je nadřazeno oběma, byť nejde o bezprostředně nadřazené státní zastupitelství tomu státnímu zastupitelství, jemuž je věc odnímána. V opačném případě by vyšší státní zastupitelství svým rozhodnutím nezákonně jednalo vůči jinému státnímu zastupitelství mimo právními předpisy vymezený obvod své územní působnosti. Obdobně může vrchní státní zastupitelství rozhodnout o odnětí a přikázání věci nejen vůči podřazeným krajským státním zastupitelstvím, ale i vůči okresním, pokud bude rozhodováno o odnětí okresnímu státnímu zastupitelství z obvodu jednoho soudního kraje[17] a přikázání jinému okresnímu státnímu zastupitelství do obvodu jiného soudního kraje podřazenému témuž vrchnímu státnímu zastupitelství.

Rozhodnutí o odnětí a přikázání je jedno, nikoliv dvě samostatná rozhodnutí a věcná příslušnost Nejvyššího státního zastupitelství je dána i tehdy, jestliže návrh směřuje na odnětí věci okresnímu nebo krajskému státnímu zastupitelství z obvodu jednoho vrchního státního zastupitelství do obvodu druhého vrchního státního zastupitelství, nikdo jiný o takovém návrhu rozhodnout nemůže. Takto založená věcná příslušnost rozhodovat o návrhu opravňuje k vydání rozhodnutí nejen, když se návrhu vyhoví, ale též když se návrh zamítne anebo se mu vyhoví částečně, neboť se zjistí důvody pro odnětí, ale nikoliv důvody pro přikázání k původně navrhovanému státnímu zastupitelství v obvodu jiného vrchního státního zastupitelství, ale věc lze přikázat jinému státnímu zastupitelství v témže kraji a zemi. Neboť i toto rozhodování by mělo být vedeno pravidlem subsidiarity, co nejnižšího nutného zásahu do věci, který již může naplnit důvody odnětí. I když je navrhován jiný obvod vrchního státního zastupitelství, je možné přikázat věc v rámci téhož vrchního státního zastupitelství okresnímu či krajskému státnímu zastupitelství, pokud je to účelné, a zamítnout návrh na přikázání státnímu zastupitelství ve zcela jiném obvodu vrchního státního zastupitelství. Takovému řešení je správné dát přednost tehdy, když věc lze napravit odnětím původnímu státnímu zastupitelství a přikázáním státnímu zastupitelství ve stejném kraji či zemi, byť bylo navrhováno jiné, a je tak možné zachovat stávající příslušnost vyšších státních zastupitelství v rámci dohledu.

Jiný postup by byl v rozporu se zásadou procesní ekonomie a vedl by k absurdnímu závěru, že na základě návrhu žádajícího po Nejvyšším státním zastupitelství odnětí a přikázání věci do obvodu jiného vrchního státního zastupitelství, kterému chce Nejvyšší státní zastupitelství vyhovět jen částečně, by bylo vydáno rozhodnutí o odnětí a dále by věc byla postoupena příslušnému vrchnímu nebo dokonce krajskému státnímu zastupitelství k rozhodnutí o přikázání. To by vedlo k rozdělení nedílného rozhodnutí a nepochybně i k průtahům v řízení, které naopak má být na základě ústavního i zákonného příkazu co nejkratší a jeho účelem je bez zbytečných odkladů věc skončit rozhodnutím ve věci samé.[18] Rozdělení rozhodnutí o odnětí od rozhodnutí o přikázání není možné i z důvodu, že by po určitou dobu nikdo nevykonával trestním řádem stanovený dozor státního zástupce nad postupem policejního orgánu.

Delegaci v rámci jednoho obvodu vrchního státního zastupitelství nemůže učinit Nejvyšší státní zastupitelství z vlastní iniciativy. Stejně tak to nemůže učinit z vlastní iniciativy ani vrchní státní zastupitelství vůči okresním státním zastupitelstvím v rámci jednoho krajského státního zastupitelství. Takto mohou tato vyšší státní zastupitelství postupovat výlučně na návrh ze zákonných důvodů dle procesního řádu. Rozhodnout o odnětí a přikázání je právní povinností příslušného státního zastupitelství. Plnění právní povinnosti není a nemůže být neprávním zásahem do činnosti nižšího státního zastupitelství. Vyšší státní zastupitelství může a musí rozhodnout o odnětí a přikázání, protože o tom nemůže rozhodnout státní zastupitelství věc řešící. Ale mimo rozhodování o odnětí a přikázání nemůže vyšší státní zastupitelství do věci jinak zasáhnout, pokud k tomu nemá jiné zákonné oprávnění (dohled, opravné prostředky).

IV. Návrh na odnětí a přikázání

Nejčastěji je návrh na odnětí a přikázání věci podáván v přípravném řízení trestním, ale je možný i v řízení před soudem. Zde je nutné zvážit střet zásady, že obžalobu má před soudem zastupovat dozorový státní zástupce, s jinými důležitými důvody pro odnětí a přikázání.[19] Návrh na odnětí a přikázání věci v rámci státního zastupitelství nejčastěji podávají sama státní zastupitelství. V praxi podal úspěšný návrh na odnětí a přikázání trestní věci policejní orgán[20] a obviněný (obhájce),[21] nelze vyloučit ani návrh poškozeného či zúčastněné osoby.

Obviněný má právo podat návrh na odnětí a přikázání věci přímo anebo skrze obhájce.[22] Obviněný má vůči ostatním navrhovatelům privilegované postavení, neboť, i když proti usnesení o odnětí a přikázání není řádný opravný prostředek, obviněný může faktického přezkumu zákonnosti odnětí a přikázání jinému státnímu zastupitelství, a to i tomu rozhodnutí, které návrhu nevyhovělo, dosáhnout před soudy.

Státní zastupitelství i soud musí v trestním řízení respektovat ústavní a zákonné právo na obhajobu, přičemž přihlíží i k rozhodnutím Ústavního soudu. Ústavní soud stanovil[23] vůči soudům, což se však analogicky vztahuje i na státní zastupitelství, že pokud o návrhu podloženém závažnými důvody obviněného na odnětí a přikázání věci nebylo rozhodnuto, tak bylo porušeno jeho právo na zákonný proces.[24] Pokud státní zastupitelství nerozhodne o návrhu na odnětí a přikázání věci, ohrožuje další osud řízení, neboť obviněný může toto porušení svých ústavních práv namítat u trestních soudů anebo hledat ochranu u Ústavního soudu s tím, že napadne následná opatření učiněná v přípravném řízení a použitelnost výsledků přípravného řízení v soudním řízení poté, co nebylo zákonně rozhodnuto o jeho návrhu na přikázání a odnětí. Ústavní soud dále konstatoval, že mu nepřísluší přezkum zahájení trestního stíhání po věcné stránce, pokud nejsou shledány prvky zjevné libovůle orgánů činných v trestním řízení. Výklad opaku vede k závěru, že Ústavní soud může přezkoumávat zahájení trestního stíhání po formální stránce a i po věcné stránce, pokud zjistí zjevnou libovůli státních orgánů. Ústavní soud již zrušil usnesení státního zástupce o stížnosti obviněného proti rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, protože nebylo řádně odůvodněno.[25] Vzhledem k mocenskému postavení Ústavního soudu a nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí s výjimkou žaloby osob u Evropského soudu pro lidská práva, je nutno počítat se zásahem Ústavního soudu proti rozhodnutí či nečinnosti státního zástupce, budou-li porušena práva obhajoby v přípravném řízení trestním.

Nejvyšší soud přezkoumává v rámci stížnosti pro porušení zákona i rozhodnutí státního zástupce, včetně usnesení státního zástupce o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání, takže nelze vyloučit ani stížnost pro porušení zákona proti rozhodnutím státního zástupce,[26] která byla v přípravném řízení učiněna poté, co nastaly zákonné důvody pro odnětí a přikázání věci, obviněný o odnětí a přikázání požádal a příslušné státní zastupitelství nerozhodlo.

Samozřejmě státní zastupitelství nemusí návrhu na odnětí a přikázání vyhovět, může ho zamítnout či vyhovět jen částečně. Soudy, včetně Nejvyššího soudu, v trestním i civilním řízení rozhodují o odejmutí a přikázání věci běžně, stejně tak státní zastupitelství. Úprava odnětí a přikázání věci je v trestním řádu již od roku 1961 a v občanském procesním řádu od roku 1963. V právní praxi nejde o novou, ale stabilní agendu. Státní zastupitelství a soudy nejsou zavaleny rozhodováním o odnětí a přikázání, ani spory o příslušnost.[27]

Státní zastupitelství rozhodující o odnětí a přikázání věci není vázáno návrhem na přikázání konkrétnímu státnímu zastupitelství a může po odnětí přikázat věc jinému státnímu zastupitelství, než navrhovanému, pokud pro to shledá důvody. Rovněž není vázáno odůvodněním návrhu, když může návrhu na odnětí a přikázání vyhovět, ale z jiných důvodů, než byly uvedeny v návrhu, pokud je to nutné s ohledem na požadavek nestrannosti a objektivnosti trestního řízení. To platí nejen pro dohledové státní zastupitelství, které může odejmout a přikázat věc ve svém obvodu i z vlastní iniciativy, ale i pro vyšší státní zastupitelství.[28]

V. Judikatura

Pro posouzení odnětí a přikázání věci v rámci státního zastupitelství je relevantní judikatura Nejvyššího soudu při rozhodování o delegaci[29] vůči soudům podle stejných ustanovení trestního řádu, jaká se užívají pro státní zastupitelství. Nejvyšší soud opakovaně částečně vyhovuje žádostem na delegaci, které navrhují delegaci z obvodu jednoho vrchního soudu do obvodu jiného vrchního soudu tak, že sice věc odejme soudu původně místně příslušnému, ale nepřidělí ji soudu v obvodu jiného vrchního soudu, ale téhož vrchního soudu.[30] To vše za situace, že v případě soudů jde o průlom do ústavního principu zákonného soudu a soudce,[31] u státních zastupitelství tento princip ústava nezná. Judikatura v této oblasti je dlouhodobá, ustálená a vytvořila se fakticky právní zvyklost. Rovněž Nejvyšší soud rozhoduje nejen na návrh soudu, ale i obviněného (odsouzeného) a poškozeného. Většinu návrhů obviněných však zamítá.[32]

I když judikatura není závazný precedent a zvyklost není závazný právní obyčej, přesto je ji správné při aplikaci práva užít z důvodu právní stability a jistoty, pokud užití nebrání důvody zvláštního zřetele hodné. Dlouhodobě praktikovaný právní postup, který odpovídal určitému hodnotovému a institucionálnímu konsensu státních orgánů, je třeba chápat jako právní zvyklost, kterou nelze při výkladu pominout.[33] Ústavní soud konstatoval, že pramenem práva i v systému psaného práva, jsou rovněž základní právní principy a zvyklosti.[34] Též stanoví-li něco konstantní judikatura o odnětí a přikázání věci Nejvyššího soudu ve vztahu k soudům, tak je tím legitimován i obdobný postup podle stejných zákonných ustanovení u státních zastupitelství.

VI. Rozhodnutí a přezkum

Rozhodnutí o odnětí a přikázání se vydává formou usnesení.[35] Co je obsahem usnesení stanoví příslušný procesní předpis podle druhu působnosti státního zastupitelství. Pokud nejsou zvláštní náležitosti pro usnesení státního zastupitelství, použije se analogicky úprava usnesení pro soudy. Ve výrokové části usnesení Nejvyššího státního zastupitelství se odkazuje na ustanovení § 12 odst. 2 a 4 zákona o státním zastupitelství, pokud je o vyloučení vedoucího státního zástupce,[36] nebo na ustanovení § 25 trestního řádu per analogiam, pokud jde o jiné důležité důvody v trestní působnosti.[37]

Vyšší státní zastupitelství rozhodující o odnětí a přikázání v části výroku rozhodnutí o přikázání určí státní zastupitelství, kterému je přikazováno. Nemůže určit konkrétně, který státní zástupce u přikazovaného státního zastupitelství má věc řešit. To je v pravomoci vedoucího státního zástupce státního zastupitelství, kterému byla věc přikázána. Vedoucí státní zástupce pak věc přidělí s ohledem na specializaci státních zástupců a jejich pracovní zatížení.

Pokud jde o dobu, na kterou je přikazováno, pak se obecně věc přikáže státnímu zastupitelství k dalšímu provádění úkonů příslušného řízení, tedy bez časového omezení, čímž je pokryta činnost státního zástupce nejen v předsoudním stádiu, ale i v rámci soudního řízení.[38] Pokud to považuje za účelné, může vyšší státní zastupitelství ve výroku omezit přikázání na určitou dobu stanovenou datem či přikáže věc jen pro určitou část řízení například pro prověřování, kdy se může zjistit, zda vůbec jsou důvody pro další delegaci či lze vrátit věc původně příslušnému státnímu zastupitelství.[39] Pak musí přikazující státní zastupitelství věc sledovat a v příslušné době vydat nové rozhodnutí ve věci. Pokud tak neučiní, uplynutím lhůty či části řízení se věc vrátí na státní zastupitelství, které bylo příslušné před vydáním rozhodnutí o odnětí a přikázání omezeného na určitou dobu či jen určitou část řízení. Na skutečnost blížící se skončení doby, na kterou bylo přikázáno, musí s přiměřeným předstihem též upozornit státní zastupitelství, kterému byla věc přikázána, aby vždy jednalo státní zastupitelství příslušné přímo ze zákona či vyhlášky o jednacím řádu státního zastupitelství (státní zastupitelství v místě, kde se trestný čin stal)[40] anebo na základě platného rozhodnutí o odnětí a přikázání. Pokud nadále pokračuje v dozoru státní zastupitelství, kterému byla věc přikázána, ale již uplynula doba či část řízení, pro které přikázání platilo, jde o nepříslušné státní zastupitelství, jehož úkony jsou stiženy neplatností.[41]

Proti usnesení o odnětí a přikázání není přípustný opravný prostředek. Zákon o státním zastupitelství uvádí slovo stížnost,[42] což je však nepatřičné zúžení jinak obecné úpravy použitelné i pro netrestní působnost státního zastupitelství. Do budoucna by zde měl být zákon změněn, aby pojem trestního práva stížnost byl nahrazen obecným pojmem opravný prostředek. Obecnost úpravy pak dokazují i následující slova „nestanoví-li jinak zvláštní právní předpis, podle něhož se řízení vede". Zákonodárce tak nejen nepoužil zúžení na trestní řád, ale výslovně počítá s růzností procesních předpisů a stanoví, že se má použít vždy ten, podle něhož se vede řízení.

Pravomocné usnesení o odnětí a přikázání má předpoklad správnosti jakožto všechna rozhodnutí orgánů veřejné moci, byť bude zpochybňováno. I zde je však možnost změny. Změnit přikázané státní zastupitelství může ten, kdo rozhodl o původním odnětí a přikázání, protože zjistí, že se změnily podmínky, za nichž bylo původní rozhodnutí vydáno. Samotné odpadnutí důvodů pro odnětí a přikázání však neznamená, že se věc vrátí původně příslušnému státnímu zastupitelství, když to nebude účelné z principu procesní ekonomie např., protože věc je rozpracovaná, náročná a vrácení věci by znamenalo nedůvodné zdržení. Rozhodnutí o přikázání může změnit vyšší státní zastupitelství, pokud má právo tak učinit a zjistí důvody pro nové odnětí a přikázání jinam.

Rozhodnutí o odnětí a přikázání trestní věci může učinit i Nejvyšší soud, zruší-li rozhodnutí na podkladě dovolání nebo stížnosti pro porušení zákona.[43] Trestní řád výslovně uvádí, že věc může přikázat jinému státnímu zástupci. To pokud shledá důležitý důvod ke změně osoby, ale jistě může shledat i důležitý důvod vedoucí ke změně příslušného státního zastupitelství jako celku.

Nové rozhodnutí o odnětí a přikázání bude mít účinky vždy jen do budoucna (ex nunc), nikoli zpětně (ex tunc). Nemůže od samého počátku zrušit původní pravomocné, byť vadné usnesení, protože pak by se zpochybnila již učiněná opatření státního zastupitelství např. v případě dozoru nad přípravným řízením trestním.

VII. Příslušnost státního zastupitelství po odnětí soudu a přikázání jinému

Může nastat situace, kdy o odnětí soudu a přikázání jinému až po předání věci soudu rozhodne vyšší soud a vzniká otázka, které státní zastupitelství má zastupovat stát. Zda původní, které věc zpracovávalo před předáním soudu, nebo to, které je činné u soudu, jemuž byla věc přikázána. Obecně platí zásada, že příslušné k řízení před soudem je státní zastupitelství, které je u soudu činné, pokud právní předpis nestanoví jinak.[44] Dojde-li po podání obžaloby k odnětí věci soudu a jejímu přikázání jinému soudu, automaticky se tím mění i příslušnost státního zastupitelství bez nutnosti vydávat rozhodnutí o odnětí a přikázání věci společně vyšším státním zastupitelstvím.[45] Pokud dojde po podání obžaloby k odnětí a přikázání věci soudu nebo k postoupení věci a stane se k jejímu projednání místně příslušný jiný soud, než u kterého byla obžaloba podána, mění se i místní příslušnost státního zastupitelství. Jestliže v hlavním líčení u nově příslušného soudu vystupuje státní zástupce státního zastupitelství, které podalo obžalobu, jedná se o státního zástupce místně nepříslušného, a jeho případné odvolání je odvolání podané osobou neoprávněnou. Takové odvolání však soud druhého stupně nemůže zamítnout, pokud nebylo rozhodnutí soudu prvního stupně doručeno tomu státnímu zastupitelství, jež bylo místně příslušné k zastupování obžaloby u soudu. V takovém případě musí odvolací soud vrátit spis soudu prvního stupně s pokynem k doručení rozsudku místně příslušnému státnímu zástupci a po novém předložení věci rozhodnout o odvolání všech subjektů.[46]

Obecná příslušnost státního zastupitelství činného u soudu, jemuž byla věc postoupena, se však neuplatní, pokud již před podáním obžaloby byla věc rozhodnutím vyššího státního zastupitelství odňata nižšímu státnímu zastupitelství a přikázána jinému z důvodů, které trvají i po postoupení věci jinému soudu. Další takovou výjimkou je situace, kdy dojde k odnětí trestní věci soudu po podání obžaloby vyšším státním zastupitelstvím, než které u osudu působí,[47] a k přikázání soudu, který se nachází mimo obvod územní působnosti tohoto státního zastupitelství, což neřeší zákon výslovně. Taková situace nastane v případě obžaloby vrchním státním zastupitelstvím v závažných hospodářských věcech[48] anebo krajským ve věcech policistů, zde ovšem jen pokud je podávána obžaloba u okresního soudu, protože pokud jde o trestný čin s věcnou příslušností krajského soudu, pak již krajské státní zastupitelství nesplňuje zákonnou podmínku vyššího státního zastupitelství, než které u soudu působí. Na základě uvedené výjimky může státní zástupce vyššího státního zastupitelství zastupovat obžalobu v řízení před soudem i mimo obvod své územní působnosti.[49] Výše uvedené analogicky platí i pro občanskoprávní řízení.

Pro budoucí právní úpravu se otevírá možnost sjednocení právní úpravy. Zvláště v případě trestných činů policistů je nelogický rozdílný přístup k možnosti změny státního zastupitelství po odnětí věci soudu podle toho, zda jde o soud okresní či krajský. Z pohledu snahy, aby u soudu byl činný státní zástupce, jenž je plně a detailně s věcí obeznámen, je správnější, aby zákon s odnětím a přikázáním věci soudu automaticky nespojoval i změnu státního zastupitelství. Na zvážení státního zastupitelství by pak bylo, zda ponechá zastupovat obžalobu státního zástupce, který byl dozorovým či zpracovával obžalobu, anebo se rozhodne např. z důvodu velké územní vzdálenosti svým rozhodnutím odejmout věc a přikázat státnímu zastupitelství činnému u soudu, jemuž byla věc přikázána. Pokud však dojde k podání opravného prostředku, již by věc mělo zastupovat státní zastupitelství činné u odvolacího soudu, jelikož odpadá důraz na zastupování věci státním zástupcem, jenž je velmi dobře s věcí obeznámen z přípravného řízení.

VIII. Trestní řízení proti mladistvému

Podle pokynu obecné povahy[50] je důležitým důvodem v trestním řízení proti mladistvému pro odnětí a přikázání i účelnost řízení se zřetelem na zájmy mladistvého. Vychází se z ustanovení zákona, který z tohoto důvodu umožňuje postoupení věci jinému soudu.[51] Ovšem zde nejde o analogii se zákonem č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů , protože o postoupení věci rozhoduje orgán příslušný ze zákona, nikoliv společně nadřízený jako u odnětí a přikázání. Jde však o interpretaci neurčitého pojmu důležitý důvod dané pokynem obecné povahy vycházející z účelu a základních zásad zákona o soudnictví ve věcech mládeže.[52] Uvedená úprava odnětí a přikázání v pokynu obecné povahy byla přijata roku 2003 a nebyla zpochybněna při převzetí do nového pokynu obecné povahy v roce 2007.

Pokud původně místně příslušné státní zastupitelství využije přímo cestu postoupení, tak stejně při nesouhlasu státního zastupitelství, jemuž je věc postupována, rozhodne tento spor o příslušnost společně nejblíže vyšší státní zastupitelství, které by jinak rozhodovalo o odnětí a přikázání. Postup formou odnětí a přikázání tedy vylučuje možný spor o příslušnost.

Konkrétní důvody pro odnětí a přikázání věci se zřetelem na zájmy mladistvého v usneseních Nejvyššího státního zastupitelství:

-          zamezení narušení psychické a sociální rovnováhy obviněného z důvodu změny vazební věznice, kde se obviněná, drogově závislá podrobovala vyšetření duševního stavu a měla místního obhájce,[53]

-          dosažení zletilosti mladistvým a jeho návrat z výchovného zařízení do bydliště matky.[54]

IX. Správní žaloby a návrhy na popření otcovství

Zvláštní situace je u odnímání a přikázání věci při podávání správních žalob podle soudního řádu správního.[55] V rámci správních soudů se rozhoduje o odnětí a přikázání věci z podobných důvodů jako v jiných procesech (vyloučení, jiné důležité důvody), ale vždy rozhoduje jen Nejvyšší správní soud v Brně vůči všem krajským soudům i v rámci obvodu stejného vrchního soudu. Důvodem je, že správní soudnictví je vykonáváno jen na krajských soudech a Nejvyšším správním soudu.

Ovšem právní úprava procesního postavení soudů a státního zastupitelství se ve správním soudnictví rozchází a nepřichází zde pro státní zastupitelství v úvahu klasické odnětí a přikázání věci. O podání správní žaloby z důvodu veřejného zájmu může rozhodnout jen nejvyšší státní zástupkyně,[56] nikoliv jakýkoliv státní zástupce, a to přímo u všech krajských soudů. Jiná státní zastupitelství zde do věci nevstupují. V praxi jsou pro zastupování před krajskými soudy ve správním soudnictví pověřováni nejvyšší státní zástupkyní jednotliví státní zástupci Netrestního odboru Nejvyššího státního zastupitelství. Původní právo rozhodovat v této věci však zůstává u nejvyšší státní zástupkyně, která má volnost uvážení toto pověření odejmout a pověřit jiného státního zástupce. Přičemž se nerozhoduje usnesením o odnětí a přikázání, jde o pouhé opatření nejvyšší státní zástupkyně o změně pověření k jednání před soudem, jež se ve vztahu k soudu stane účinným až po jeho doručení soudu. Samozřejmě může před soudem správní žalobu zastupovat sama.

Obdobným způsobem jako u správních žalob se postupuje, pokud nejvyšší státní zástupkyně podá návrh na popření otcovství.[57] Praxe se zde liší tím, že žalobu nezastupují z pověření nejvyšší státní zástupkyně státní zástupci Netrestního odboru Nejvyššího státního zastupitelství, ale státní zástupci okresního státního zastupitelství dle místní příslušnosti okresního soudu rozhodujícího ve věci. Předchozí prošetřování v této věci provádí na žádost Nejvyššího státního zastupitelství nižší státní zastupitelství podle místa bydliště dítěte.[58] I zde mohou nastat důvody pro změnu prošetřujícího státního zastupitelství. V takovém případě Nejvyšší státní zastupitelství zruší předchozí žádost a věc samo prošetří.



Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D.

náměstek nejvyšší státní zástupkyně

docent Katedry ústavního práva a politologie

Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně


ÚSTAV PRÁVA A PRÁVNÍ VĚDY POSKYTUJE NEJVĚTŠÍ NABÍDKU MANAŽERSKÝCH STUDIJNÍCH PROGRAMŮ. Více informací

 
Přihlaste se a získejte studium prestižních manažerských programů MBA, LL.M., MPA a MSc. za cenu 93.000 Kč. Platí pouze při úhradě studia do 30. 9. 2017. Jako bonus získáte 5 seminářů zdarma!


DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
Na Dni otevřených dveří Vás budou očekávat lidé z vedení školy, jakož i lektoři, kteří Vám zodpoví veškeré Vaše dotazy týkající se studia MBA, BBA, LL.M., MPA, MSc. a DBA programů. Dozvíte se informace o průběhu studia, jak si správně zvolit studijní program, kdy se konají tematická setkání, jaké jsou podmínky přijetí ke studiu atd. Kromě malého občerstvení pro Vás budou připraveny materiály obsahující informace o studiu.


Nejbližší termín Dne otevřených dveří: 27. 9. 2017. Více informací zde

Chcete se dozvědět více?
Kontaktujte nás na bezplatné Zelené lince 800 208 008 nebo na tel.: +420 608 579 570, případně na e-mailové adrese cps@ustavprava.cz, kde si můžete sjednat osobní návštěvu.
 
Budeme se těšit na Vaši návštěvu.

 

Ing. Tereza Marková, DiS.
výkonná ředitelka
 
markova@ustavprava.eu
Tel.: 224 247 011
Zelená linka : 800 208 008

 

 

Proč studovat u násJak studium probíháPodmínky přijetí Lektorský týmPoplatky za studium

                      

 

 

800 208 008
ZAVOLEJTE NÁM
envelop
ZEPTEJTE SE
Odeslat
mobile
OZVEME SE
Odeslat
brochure
CHCI BROŽURU
Odeslat
Dotazy ke studiu Vám zodpovíme:
Po – Pá od 9 – 17hod.
Kontakt

Pokud máte jakýkoli dotaz můžete nám zavolat nebo napsat:

Zelená linka.: 800 208 008
Mobil: 608 579 570
Telefon: 224 247 011

cps@ustavprava.eu

Newsletter

Přihlaste se k odběru newsletteru a budeme Vás informovat o novinkách, které jsme pro Vás připravili.



 


 

 

Volejte zdarma

Zavolejte nám zdarma, rádi zodpovíme Vaše dotazy na MBA studia. Po-Pá od 9-17 hodin.

800 208 008
X
X