Tisk

Strategické hlukové mapy a některé související otázky českého a komunitárního práva

JUDr. Ivo Krýsa, LL.M.

Strategické hlukové mapy a některé související otázky českého a komunitárního práva

I. Úvod

Předmětem této práce je zanalyzovat právní úpravu na úseku ochrany veřejného zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací se zvláštním zaměřením na problematiku strategických hlukových map. Tuto problematiku chci pojmout jednak z hlediska hmotně právní úpravy v českém právním řádu, dále z pohledu procesního se zaměřením na poskytování informací obsažených ve strategických hlukových mapách a konečně také z širšího pohledu komunitární legislativy.

II. Co jsou strategické hlukové mapy

Pojem strategické hlukové mapy není přímo v národních právních předpisech definován. Definici nalezneme v článku 3 písm. r) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (dále jen „Směrnice 2002/49/ES"). Podle této definice se strategickou hlukovou mapou rozumí mapa určená pro globální posuzování zatížení hlukem z různých zdrojů v dané oblasti nebo pro souhrnné predikce pro takovou oblast.

Lze konstatovat, že uvedená směrnice představuje jeden z prvních zásadnějších normativních aktů na komunitární úrovni, jehož cílem je              především dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí a zdraví. Jak je uvedeno v preambuli k citované směrnici, tohoto cíle bude lépe dosaženo, budou-li se vzájemně doplňovat opatření členských států a Společenství směřující ke společnému chápání problematiky hluku. Za tím účelem je třeba v souladu se srovnatelnými kriterii shromažďovat, ověřovat a předávat údaje o úrovních hluku ve venkovním prostředí. Z tohoto důvodu je pak také potřebné zavést používání harmonizovaných indikátorů a metod hodnocení a také kritérií pro jednotné hlukové mapování. V souladu se zásadou subsidiarity taková kritéria a metody mohou být nejlépe stanoveny na úrovni Společenství.

III. Implementace směrnice 2002/49/ES do právního řádu ČR

Směrnice 2002/49/ES měla být transponována do jednotlivých národních právních řádů členských států nejpozději do 18. července 2004. V České republice měl být původně přijat samostatný zákon o snižování, hodnocení a řízení hluku. Ten však nakonec legislativním procesem neprošel úspěšně a citovaná směrnice byla zapracována do zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně veřejného zdraví"), novelou provedenou zákonem č. 222/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen zákon č. 222/2006 Sb. a následně prováděcí vyhláškou č. 523/2006 Sb., kterou se stanoví mezní hodnoty hlukových ukazatelů, jejich výpočet, základní požadavky na obsah strategických hlukových map a akčních plánů a podmínky účasti veřejnosti na jejich přípravě (vyhláška o hlukovém mapování). Je otázkou, zda to bylo zcela šťastné řešení. Zákon o ochraně veřejného zdraví sice pojednává ve svých § 30 až 32a o ochraně před hlukem a vibracemi, nicméně se jedná o filosoficky odlišnou právní koncepci. Tím, že se oblast citované směrnice dostala do zákona o ochraně veřejného zdraví, vznikl někdy mylný dojem, že mezní ukazatele ve smyslu směrnice a hygienické limity hluku podle tohoto zákona se navzájem prolínají či dokonce doplňují. Přitom se jedná o dvě zcela odlišně koncipované právní materie.



IV. Vztah zákona o ochraně veřejného zdraví a Směrnice 2002/49/ES

Zatímco hygienické limity hluku stanovené na základě zákona o ochraně veřejného zdraví nařízením vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací (dále jen „nařízení vlády č. 148/2006 Sb."), jsou závazné hodnoty hluku vztažené k chráněným prostorám a jejich dodržení je kontrolovatelné a vynutitelné státní mocí, a to pod hrozbou sankce, mezní ukazatele ve smyslu Směrnice 2002/49/ES tímto způsobem státní kontrole nepodléhají. Směrnice 2002/49/ES si ani neklade za cíl, aby hluk byl v členských státech omezen pod hodnoty mezních ukazatelů. Tato oblast nadále zůstává v kompetenci jednotlivých členských států a jejich legislativních nástrojů. Ostatně bychom jen obtížně v této oblasti hledali naplnění principů subsidiarity a proporcionality ve smyslu Smlouvy o založení Evropského společenství. Nelze tedy dle mého názoru v případě těchto dvou předpisů konstruovat vztah přednosti a není to ani nutné. Směrnice 2002/49/ES doplňuje zákon o ochraně veřejného zdraví o materii, která v něm dosud není a tyto dvě právní materie si nijak nekonkurují co do svého normativního obsahu.

V. Obsah a cíle Směrnice 2002/49/ES o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí

Směrnice 2002/49/ES má především poskytnout základ pro vývoj a dokončení stávajícího souboru opatření Společenství týkajících se emisí hluku z velkých zdrojů (silniční, železniční doprava, letiště, průmyslová zařízení apod.) a pro vývoj dodatečných krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých opatření. Směrnice 2002/49/ES si dále klade za cíl stanovit společné metody hodnocení pro hluk ve venkovním prostředí, neboť tyto metody, byť jsou jednotlivě akreditovány, nejsou na úrovni Společenství sjednoceny, a to při použití společných hlukových indikátorů. Jako tyto společné indikátory směrnice zvolila Lden a Lnight. Hlavním obsahem směrnice je však zavedení povinnosti strategického hlukového mapování, které má poskytnout údaje z jednotlivých členských států týkající se úrovně hluku v jednotlivých oblastech z velkých zdrojů hluku a určit míru expozice obyvatel hluku ve venkovním prostředí. Tyto informace o hluku ve venkovním prostředí pak budou zpřístupněny veřejnosti (viz dále). Na základě výsledků strategického hlukového mapování pak členské státy přijmou akční plány s cílem prevence a snižování nebo alespoň udržení stávající úrovně hluku ve venkovním prostředí, zvláště v tichých oblastech.

Cíle směrnice je rovněž stanovit společné metody hodnocení pro hluk ve venkovním prostředí a při použití harmonizovaných indikátorů určujících hodnoty hluku definovat mezní hodnoty. Konkrétní hodnoty všech mezních hodnot však nejsou stanoveny na úrovni Společenství, nýbrž je určí členské státy, které přitom vezmou v úvahu mimo jiné potřebu použít zásadu prevence a zásadu zachování tichých oblastí v aglomeracích. Mezní hodnoty stanovené pro hlukové ukazatele ve vyhlášce o hlukovém mapování jsou tedy v souladu se Směrnicí 2002/49/ES národní právní úpravou. Do doby, než bude povinné používání společných metod hodnocení pro zjišťování Lden a Lnight, mohou členské státy pro tento účel používat stávající národní hlukové indikátory a s nimi spojené údaje, které je třeba na výše uvedené indikátory převést s tím, že tyto údaje nesmějí být starší více než tři roky.

Společné metody hodnocení pro zjišťování hodnot Lden a Lnight stanoví Komise prostřednictvím revize přílohy II ke Směrnici 2002/49/ES postupem podle čl. 13 odst. 2 této směrnice. Do doby přijetí těchto metod mohou členské státy používat přizpůsobené metody hodnocení podle přílohy II a založené na metodách stanovených v národních právních předpisech. V takovém případě však musí být prokázáno, že tyto metody poskytují výsledky, které jsou rovnocenné výsledkům získaným metodami uvedenými v bodu 2.2 přílohy II Směrnice 2002/49/ES.

Pro členské státy, které nemají žádné vlastní metody výpočtu, nebo členské státy, které chtějí metodu výpočtu změnit, obsahuje příloha II ke směrnici 2002/49/ES doporučené prozatímní metody výpočtu (bod 2.2 přílohy II) a prozatímní metody měření pro Lden a Lnight (bod 3 přílohy II).

VI. Provedení směrnice v zákoně o ochraně veřejného zdraví

V zákoně o ochraně veřejného zdraví byla směrnice zapracována do procesní části zákona s tím, že za jediné hmotně právní ustanovení je třeba bez ohledu na jeho umístění v systematice zákona pokládat nový odstavec 2 v § 80, který vymezuje hluk pro účely hlukového mapování. Je třeba na tomto místě poznamenat, že v zákoně o ochraně veřejného zdraví se tak nacházejí dvě definice hluku, z nichž každá se bude používat pro jiné účely a nelze je navzájem zaměňovat.

Kompetence na úseku hlukového mapování byla rozdělena mezi čtyři ústřední správní úřady (Ministerstvo dopravy, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo životního prostředí) a všeobecné úřady s regionální působností (krajské úřady).

Úkolem Ministerstva dopravy je z hlediska dlouhodobého průměrného hlukového zatížení životního prostředí a podle údajů ze strategických hlukových map vypracovaných Ministerstvem zdravotnictví pořídit, a dojde-li k podstatnému vývoji, který významně ovlivňuje stávající hlukovou situaci, aktualizovat, nejdéle však jednou za 5 let, akční plány pro hlavní pozemní komunikace, hlavní železniční tratě a hlavní letiště, jak jsou vymezeny v § 81 odst. 1 písm. a) až c) zákona o ochraně veřejného zdraví. Úkolem Ministerstva pro místní rozvoj bylo stanovit vyhláškou seznam aglomerací z hlediska dlouhodobého průměrného hlukového zatížení životního prostředí. Aglomerace je v zákoně definována jako urbanizované území městského charakteru s více než 100 000 trvale bydlícími obyvateli, tvořené jednou nebo více obcemi s intenzivními ekonomickými, sociálními a územně technickými vazbami /vyhláška č. 561/2006 Sb., o stanovení seznamu aglomerací pro účely hodnocení a snižování hluku (dále jen „vyhláška č. 561/2006 Sb.")/. Ministerstvo životního prostředí v oblasti hodnocení a snižování hluku z hlediska dlouhodobého průměrného hlukového zatížení životního prostředí upraví vyhláškou tiché oblasti ve volné krajině (tato vyhláška dosud vydána nebyla). Krajské úřady mají předávat Ministerstvu zdravotnictví údaje o zdrojích hluku získané při výkonu své působnosti podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů,a pořizovat, a dojde-li k podstatnému vývoji, který významně ovlivňuje stávající hlukovou situaci, aktualizovat, nejdéle však jednou za 5 let, akční plány pro územní aglomerace, jejichž součástí je vymezení tichých oblastí v aglomeraci, a akční plány pro hlavní pozemní komunikace, které vlastní kraj, včetně hlavních pozemních komunikací ve vlastnictví obcí ve správním území kraje, a to podle údajů ze strategických hlukových map zpracovaných Ministerstvem zdravotnictví.

VI. I. První etapa hlukového mapování

Hlukové mapování je rozděleno do dvou etap. První etapa hlukového mapování (čl. XII bod 1 písm. a), bod 2 písm. a) a bod 3 písm. a) zákona č. 222/2006 Sb.) již proběhla a v jejím rámci pořídilo Ministerstvo zdravotnictví strategické hlukové mapy pro okolí pozemních komunikací[1], po kterých projede více než 6 milionů vozidel za rok, železničních tratí, po kterých projede více než 60 tisíc vlaků za rok, v blízkosti civilních letišť, která mají více než 50 000 vzletů a přistání za rok, s výjimkou vzletů a přistání lehkých letadel pro cvičné účely (v ČR tuto podmínku splňuje pouze mezinárodní letiště Praha Ruzyně) a pro aglomerace s více než 250 tisíci trvale bydlícími obyvateli dle vyhlášky č. 561/2006 Sb.

Na základě strategických hlukových map pořízených Ministerstvem zdravotnictví bylo povinností Ministerstva dopravy zajistit do 18. července 2008 zpracování akčních plánů pro oblasti, pro které byly hlukové mapy v této fázi zpracovány, s výjimkou oblastí, pro něž akční plány zpracovávají krajské úřady. Úkolem krajských úřadů bylo na základě údajů ze strategických hlukových map pořídit akční plány pro okolí pozemních komunikací, které jsou ve vlastnictví příslušného kraje a po kterých projede více než 6 milionů vozidel za rok, a pro aglomerace s více než 250 000 trvale bydlícími obyvateli dle vyhlášky č.  561/2006 Sb.

VI. II. Druhá etapa hlukového mapování

Ve druhé etapě hlukového mapování (čl. XII bod 1 písm. b), bod 2 písm. b) a bod 3 písm. b) zákona č. 222/2006 Sb.) pořídí Ministerstvo zdravotnictví do 30. června 2012 strategické hlukové mapy pro všechny hlavní pozemní komunikace, hlavní železniční tratě a aglomerace vymezené v § 81 a 81a zákona o ochraně veřejného zdraví. Zatímco tedy podle právní úpravy vztahující se k první etapě hlukovému mapování byly pořízeny hlukové mapy pro pozemní komunikace bez ohledu na jejich vlastníka, přičemž rozhodným kriteriem pro jejich výběr byl počet vozidel, resp. vlaků, které po nich projedou za rok, pak podle právní úpravy vztahující se k druhé etapě hlukového mapování by byly zpracovány hlukové mapy pro všechny hlavní pozemní komunikace bez ohledu na vlastníka a hlavní železniční tratě, po nichž projede více než 3 miliony vozidel, resp. 30 tisíc vlaků za rok. V návaznosti na zpracované strategické hlukové mapy pak Ministerstvo dopravy pořídí do 18. července 2013 akční plány pro okolí hlavních pozemních komunikací, jejichž vlastníkem je stát a akční plány pro okolí hlavních železničních tratí. Krajské úřady pořídí do 18. července 2013 akční plány pro okolí hlavních pozemních komunikací ve vlastnictví kraje nebo obcí ve správním území kraje, po nichž projede více než 3 miliony vozidel za rok a pro aglomerace vymezené v § 81a zákona o ochraně veřejného zdraví.

Ze srovnání systematiky zákonné úpravy je zřejmé, že shora popsané úkoly odpovědných správních úřadů budou jednorázově splněny nejdéle do data 18. července 2013 a dále se uvedená přechodná právní úprava nepoužije. Po tomto datu budou Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo dopravy a krajské úřady postupovat podle zákonné úprava obsažené výhradně k § 80, 81 a 81c zákona o ochraně veřejného zdraví, přičemž se jejich úkoly již budou vztahovat jen k hlavním pozemním komunikacím, hlavním železničním tratím, hlavním letištím a aglomeracím tak, jak jsou v této zákonné úpravě vymezeny.

Podrobnosti o způsobu provádění hlukového mapování, základní požadavky na obsah strategických hlukových map, způsob informování veřejnosti o strategických hlukových mapách, základní požadavky na obsah akčních plánů a způsob informování veřejnosti o akčních plánech a účasti veřejnosti na jejich přípravě obsahuje vyhláška ministerstva zdravotnictví o hlukovém mapování.

VII. Srovnání hygienických limitů podle nařízení vlády č. 148/2006 Sb. a podle vyhlášky o hlukovém mapování

Zajímavé je srovnání hygienických limitů stanovených pro hluk z dopravy v chráněném venkovním prostoru staveb podle nařízení vlády č. 148/2006 Sb. a mezních ukazatelů pro hluk ve venkovním prostoru stanovených pro účely hlukového mapování ve vyhlášce o hlukovém mapování. Předně je podstatné, že hygienické limity hluku jsou stanoveny pro denní dobu (06.00 - 22.00) a noční dobu (22.00 - 06.00), zatímco hlukové ukazatele jsou stanoveny pro celý den (Ldvn) a pro noční dobu (Ln). Noční doba podle vyhlášky o hlukovém mapování je shodná s noční dobou podle § 34 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví, avšak „denní doba" se podle vyhlášky o hlukovém mapování rozpadá na oblast dne (06.00 - 18.00) a večera (18.00 - 22.00). Hygienický limit pro noční dobu a ukazatel Ln jsou tedy vzájemně porovnatelné a lze konstatovat, že v zásadě jsou maximální hodnoty totožné s tím, že hygienických limitů pro silniční dopravu je více tak, jak se v konkrétních případech stanovují podle příslušných korekcí pro daný druh pozemní komunikace. Ostatní hlukové ukazatele již porovnatelné nejsou, neboť v citovaném nařízení vlády není obdoba ukazatele Ldvn a naopak ve vyhlášce o hlukovém mapování není vyjádřen limit pro denní dobu. Avšak vyjdeme-li z toho, že ukazatel Ldvn pro celodenní průměrné hlukové zatížení má mezní hodnotu 70 dB, pak je národní hygienický limit LAeq, 16h pro denní dobu, který má rovněž mezní hodnotu 70 dB, méně přísný.



Hygienický limit

_____________

Zdroj hluku

LAeq, 16h

(denní doba)

LAeq, 8h

(noční doba)

Silniční doprava

až 70 dB

až 60 dB

Železniční doprava

až 70 dB

až 65 dB

Letecká doprava

60 dB

50 dB

Tabulka č. 1: Hygienické limity hluku podle nařízení vlády č. 148/2006 Sb.

Hlukový ukazatel

______________

Zdroj hluku

Ldvn

Ln

Silniční doprava

70 dB

60 dB

Železniční doprava

70 dB

65 dB

Letecká doprava

60 dB

50 dB

Integrovaná zařízení

50 dB

40 dB

Tabulka č. 2: Mezní ukazatele hluku podle vyhlášky o hlukovém mapováníVIII. Zpřístupňování strategických hlukových map veřejnosti

V souvislosti s tvorbou strategických hlukových map předpokládá Směrnice 2002/49/ES, že informace v nich obsažené budou poskytnuty veřejnosti. Tento požadavek komunitární legislativy je promítnut do ustanovení § 80 odst. 1 písm. r) zákona o ochraně veřejného zdraví, které stanoví, že Ministerstvo zdravotnictví zpřístupňuje veřejnosti vypracované strategické hlukové mapy. V souladu se zákonným zmocněním v ustanovení § 80 odst. 1 písm. s) zákona o ochraně veřejného zdraví je způsob informování veřejnosti upraven ve vyhlášce o hlukovém mapování. V této vyhlášce je problematika způsobu informování veřejnosti o strategických hlukových mapách zakotvena v ustanovení § 4, který stanoví, že strategické hlukové mapy zpřístupňuje Ministerstvo zdravotnictví veřejnosti v listinné podobě ve svém sídle a v elektronické podobě na internetové adrese tohoto ministerstva.

V souvislosti s tím však vzniká otázka, jaký je vztah této právní úpravy k obecné právní úpravě poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím") a případně k zákonu č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o právu na informace o životním prostředí").

Vztah obecného a zvláštního zákona, týkajících se přístupu k informacím je vcelku jednoznačný a jejich vztah je řešen přímo v textu zákona o svobodném přístupu k informacím, a to v ustanovení § 2 odst. 3 citovaného zákona , který stanoví, že se tento zákon  nevztahuje na poskytování informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. V poznámce pod čarou je pak přímo zákon o právu na informace o životním prostředí, citován. Podle ustanovení § 2 písm. a) bod 3. zákona o právu na informace o životním prostředí  je mj. informace o stavu hluku jako složky životního prostředí.

Jelikož tedy použití zákona o svobodném přístupu k informacím  můžeme vyloučit, budeme se dále zabývat vztahem zákona o právu na informace o životním prostředí  a právní úpravy v zákoně o ochraně veřejného zdraví. Jsou zde v zásadě možné dva interpretační přístupy pro případ kdy se žadatel bude domáhat přímého poskytnutí informací s odkazem na ustanovení § 5 odst. 2 zákona o právu na informace o životním prostředí.

Prvou možností je vyjít z doslovného znění ustanovení § 80 odst. 1 písm. r) zákona o ochraně veřejného zdraví a ustanovení § 4 věty druhé vyhlášky o hlukovém mapování. Zákonodárce zmocnil Ministerstvo zdravotnictví, aby prováděcím právním předpisem stanovilo způsob informování veřejnosti. V citovaném ustanovení vyhlášky je stanoveno, že hlukové mapy se zpřístupňují jednak v listinné podobě v sídle tohoto ministerstva a jednak v elektronické podobě na jeho internetové adrese ministerstva (http://hlukovemapy.mzcr.cz/). Informovanost veřejnosti se tedy děje jedním ze způsobů, který si občan v konkrétním případě zvolí a nemá s ohledem na speciální úpravu právní nárok na přímé poskytnutí informace, tedy na poskytnutí datového nosiče či poskytnutí strategické hlukové mapy či její konkrétní části v listinné podobě. Z hledisek teleologického výkladu svědčí pro tento výklad jednak skutečnost, že právě vzhledem k očekávanému zájmu o informace pocházející ze strategických hlukových map, by nebylo možné kapacitně veškeré žádosti vyřídit a proto bylo povinností hlukové mapy umístit na elektronickém portálu ve formátu, který je možné legálně stáhnout a otevřít běžným softwarovým vybavením a jednak fakt, že velikost některých částí strategických hlukových map ve 100% rozlišení tvoří formát papíru A2, což již je formát, pro který nemusí být standardní kancelářské tiskárny vybaveny.

Druhou možností výkladu je vyjít z širších souvislostí právní úpravy a vycházet nejen z národních předpisů, ale v souladu s effet utile[2], tedy zásadou efektivity, jejíž podstatou je snaha vykládat právo tak, aby bylo dosaženo zamýšleného výsledku, se zaměřit na obsah, smysl a cíl jednak směrnice 2002/49/ES a jednak směrnice 2003/4/ES, o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (dále jen Směrnice 2003/4/ES"), která byla transponována do novelizovaného zákona o právu na informace o životním prostředí. Podle čl. 9 odst. 1 Směrnice 2002/49/ES členské státy zajistí, aby jimi vypracované a podle potřeby upravené strategické hlukové mapy a akční plány byly zpřístupněny a distribuovány veřejnosti v souladu s příslušnými právními předpisy Společenství, zejména se směrnicí Rady 90/313/EHS ze dne 7. června 1990 o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí (dále jen „Směrnice 90/313/EHS") a v souladu s přílohami IV a V této směrnice, včetně zpřístupnění prostřednictvím dostupných informačních technologií. Směrnice 90/313/EHS byla zrušena směrnicí 2003/4/ES a podle jejího čl. 11 odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici. Komunitární normotvůrce si tedy přál, aby strategické hlukové mapy a akční plány byly zpřístupňovány veřejnosti v souladu s postupy, které zavádí směrnice 2003/4/ES. Je tedy třeba si položit otázku, jaký cíl tato směrnice sleduje. Zda je cílem zajištění informovanosti v tom smyslu, že informace budou veřejně dostupné či zda tímto cílem je, aby příslušné správní úřady členských států poskytovaly informace přímo, tedy ve formátu a způsobem, o který žadatel požádá. Článek 3 odst. 4 směrnice 2003/4/ES stanoví, že pokud žadatel požaduje, aby orgán veřejné správy poskytnul informace o životním prostředí v určité formě nebo formátu (včetně ve formě kopií), orgán veřejné správy vyhoví, pokud ovšem, a to je podstatné, informace již nejsou veřejně dostupné v jiné formě nebo formátu, ke kterým má žadatel snadný přístup nebo dokonce není pro orgán veřejné správy přijatelnější, aby poskytnul informace v jiné formě nebo formátu, přičemž v takovém případě uvede důvody pro poskytnutí informací v jiné formě nebo formátu. Ustanovení § 5 odst. 2 zákona o právu na informace o životním prostředí, které stanoví, že pokud žadatel trvá na přímém poskytnutí zveřejněné informace, povinný subjekt mu ji poskytne, nemá totiž oporu ani ve směrnici 2003/4/ES ani v původní zrušené směrnici 90/313/EHS a je tak čistě národní úpravou, která v zákoně existovala již v jeho původním znění z roku 1998. Toto ustanovení by totiž vždy negovalo možnost správního úřadu odkázat žadatele na již zveřejněnou informaci, pokud by žadatel trval na přímém poskytnutí informace ve formátu, který žadatel bude požadovat. Z hlediska dosažení účelu dotčené směrnice se domnívám, že tedy je možné žadatele odkázat na elektronickou formu hlukových map na internetových stránkách nebo na jejich listinnou podobu přístupnou v sídle Ministerstva zdravotnictví.

Lze si však představit i výklad třetí, který bude tvořit podmnožinu výkladu druhého, a to takový, že je třeba se ve světle požadavku směrnice 2002/49/ES na zpřístupňování hlukových map držet textu zákona o právu na informace o životním prostředí s tím, že jej nelze restriktivně vykládat v neprospěch žadatele o informaci, neboť komunitární legislativa obvykle nebrání tomu, aby členské státy na národní úrovni přijaly právní úpravu, která je pro adresáta příznivější (příznivost je však třeba posuzovat individuálně v každém konkrétním případě, neboť se jedná o pojem velmi relativní), v daném případě příznivější pro žadatele o informaci.

IX. Závěrem

Osobně se přikláním k výkladu, že poskytování informace o životním prostředí se bude v daném případě dít formou zpřístupňování strategických hlukových map způsobem, který předpokládá § 4 vyhlášky o hlukovém mapování, neboť se domnívám, že jednak jde o výklad, který je v souladu s českou i komunitární legislativou a jednak je i naplněn smysl právní úpravy na úseku svobody přístupu k informacím obecně a o životním prostředí zvláště. Domnívám se, že v oblasti svobodného přístupu k informacím je třeba velmi dobře vyvážit obě strany, které jsou v procesním postupu zastoupeny, tedy stranu žadatele o informaci a stranu dožádaného správního úřadu. Nemělo by totiž dojít ani k situaci, kdy by správní úřad vykládal právní úpravu takovým způsobem, že by znemožnil či obstruoval žadateli o informaci její poskytnutí, ale na druhé straně by ani nemělo dojít k situaci, kdy by žadatel o informaci de facto zneužíval právní úpravu k tomu, aby ztěžoval správnímu úřadu výkon veřejné správy. V daném případě se však domnívám, že tato rovnováha je nalezena právě ve způsobu, který zákonodárce zvolil pro zpřístupňování informací o hlukových mapách a o akčních plánech. Domnívám se totiž, že výklad právních norem by měl být prováděn tak, aby v sobě zahrnoval také požadavek na splnitelnost povinnosti, která je jejím vyloženým obsahem. F. Weyr, zakladatel brněnské normativní právní školy tvrdil, že „obsahem normy může být cokoli, tedy je lhostejno, zda je tímto obsahem něco, co není a podle přírodních zákonů je jisto, že nikdy být nemůže".[3] Pokud bychom tuto myšlenku rozvedli dále, znamenalo by to, že v právních normách je možné stanovit cokoli bez ohledu na skutečný svět kolem nás. Teoreticky tak tomu skutečně je a do právních norem je možné vtělit cokoliv. Toto cokoliv ovšem v případě nesplnitelnosti faktické (nikoli právní) zůstává pouze přáním zákonodárce. S tímto problémem se můžeme potkávat právě i v oboru práva životního prostředí, kde lze sledovat tendenci k tomu zakotvit do právních norem požadavky, které sice nejsou v rozporu s přírodními zákony, ale mohou být v rozporu se současným stavem životního prostředí, determinovaného lidskou činností, které tak již nemůže některé své funkce plnit a některé stavy jsou již z tohoto pohledu nevratné. Domnívám se tedy, že je třeba vytvořit takový udržitelný výklad, který bude respektovat nejen doslovný obsah právní normy z hlediska striktně gramatického, ale výklad takový, který bude v souladu nejen s realitou právní, nýbrž i faktickou.



JUDr. Ivo Krýsa, LL.M.

ředitel

Krajské hygienické stanice

Středočeského kraje


Summary

Strategic noise maps and some related issues of Czech and Community law

Ivo Krýsa

The article discusses the increasingly topical environmental law, which is the issue of noise and especially strategic noise maps. The author of the article deals with the implementation of relevant Community Directives into the Czech legislation and the various stages of noise mapping. Particular attention is paid to making noise mapping relating to the general arrangements for the right for information and the right for information on the environment. The author suggests possible approaches to the solutions.

[1] Pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti (§ 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů).

[2]Sehnálek, D.: Effet utile  a jeho projevy při interpretaci komunitárního práva. Právník, 8/2009, s. 786.

[3] Cit. podle Večeřa, M.: Poznávání práva a proces jeho interpretace. In Problémy argumentace a interpretace v soudobé právní teorii a právní praxi. Sborník příspěvků z vědeckého kolokvia kateder teorie práva právnických fakult České republiky (ed.: Gerloch A., Maršálek P.). Praha: Eurolex Bohemia, 2003, s. 39.

ÚSTAV PRÁVA A PRÁVNÍ VĚDY POSKYTUJE NEJVĚTŠÍ NABÍDKU MANAŽERSKÝCH STUDIJNÍCH PROGRAMŮ. Více informací

 
Přihlaste se a získejte studium prestižních manažerských programů MBA, LL.M., MPA a MSc. za cenu 89.000 Kč. Platí pouze při úhradě studia do 31. 7. 2017. Jako bonus získáte 5 seminářů zdarma!


DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
Na Dni otevřených dveří Vás budou očekávat lidé z vedení školy, jakož i lektoři, kteří Vám zodpoví veškeré Vaše dotazy týkající se studia MBA, BBA, LL.M., MPA, MSc. a DBA programů. Dozvíte se informace o průběhu studia, jak si správně zvolit studijní program, kdy se konají tematická setkání, jaké jsou podmínky přijetí ke studiu atd. Kromě malého občerstvení pro Vás budou připraveny materiály obsahující informace o studiu.


Nejbližší termín Dne otevřených dveří: 26. 7. 2017. Více informací zde

Chcete se dozvědět více?
Kontaktujte nás na bezplatné Zelené lince 800 208 008 nebo na tel.: +420 608 579 570, případně na e-mailové adrese cps@ustavprava.cz, kde si můžete sjednat osobní návštěvu.
 
Budeme se těšit na Vaši návštěvu.

 

Ing. Tereza Marková, DiS.
výkonná ředitelka
 
markova@ustavprava.eu
Tel.: 224 247 011
Zelená linka : 800 208 008

 

 

Proč studovat u násJak studium probíháPodmínky přijetí Lektorský týmPoplatky za studium

                      

 

 

800 208 008
ZAVOLEJTE NÁM
envelop
ZEPTEJTE SE
Odeslat
mobile
OZVEME SE
Odeslat
brochure
CHCI BROŽURU
Odeslat
Dotazy ke studiu Vám zodpovíme:
Po – Pá od 9 – 17hod.
Kontakt

Pokud máte jakýkoli dotaz můžete nám zavolat nebo napsat:

Zelená linka.: 800 208 008
Mobil: 608 579 570
Telefon: 224 247 011

cps@ustavprava.eu

Newsletter

Přihlaste se k odběru newsletteru a budeme Vás informovat o novinkách, které jsme pro Vás připravili.



 


 

 

Volejte zdarma

Zavolejte nám zdarma, rádi zodpovíme Vaše dotazy na MBA studia. Po-Pá od 9-17 hodin.

800 208 008
X
X