Tisk

Náčrt vývoje československého bankovnictví po druhé světové válce

Doc. JUDr. Lubomír Grúň, CSc.


Náčrt vývoje československého bankovnictví po druhé světové válce

V uplynulých desetiletích prošlo československé bankovnictví podstatnými změnami. Po druhé světové válce byly peněžní poměry rozvráceny válečným hospodářstvím, které zvýšilo stav oběživa více než 7,5krát; na území Československa platilo šest měn.[1] Těsně po ukončení druhé světové války se rychle rozvíjely změny ve vlastnických vztazích. U rozhodujících peněžních ústavů, hlavně u akciových bank, byly zaváděny národní správy a bylo snahou peněžní a úvěrový systém postavit pod všeobecné státní vedení.

Dne 24. 10. 1945 podepsal prezident republiky dekrety o znárodnění akciových bank a soukromých pojišťoven. Znárodňovacím dekretem prezidenta republiky č. 102/1945 Sb. byly akciové banky přeměněny na národní podniky. Tím do rukou státu přecházely v podstatě všechny banky a tím i peněžnictví (14 velkých bank se 300 pobočkami a přes 600 menších peněžních ústavů). Mimo okruh znárodnění zůstaly jen záložny, úvěrová družstva, spořitelny a kampeličky.

V následujících letech docházelo v peněžnictví k celé řadě organizačních změn, které značně zužovaly dříve velmi rozvětvenou bankovní síť a posilovaly procesy centralizace. Bankovnictví bylo v letech 1945 - 1947 oblastí intenzívního politického zájmu. Byla snaha bankovní soustavu dále reorganizovat. Výsledkem kompromisů bylo vládní opatření z ledna 1948, kterým byl počet obchodních bank zaměřených na provozní úvěry snížen na tři v českých zemích (Živnostenská banka, Legiobanka a Moravská banka) a dvě na Slovensku (Slovenská banka a Tatrabanka). U bank poskytujících investiční úvěry k žádným organizačním změnám v tomto období nedošlo.

Únor 1948 znamenal velký zvrat. Během roku 1948 byly obchodní banky sloučeny v jednu provozní banku v českých zemích (Živnostenskou banku) a jednu na Slovensku (Slovenskou Tatrabanku). Financování a kontrola investic byly soustředěny do jedné celostátní Investiční banky. Emisním ústavem zůstala Národní banka československá.

Po roce 1948 se bankovnictví stalo součástí státních orgánů, které jeho prostřednictvím kontrolovaly a řídily veškerou hospodářskou činnost a na základě administrativně stanoveného centrálního plánu přerozdělovaly zdroje až do jednotlivých podniků.

Pro jednostupňový bankovní systém byla charakteristická tzv. monobanka, která zabezpečovala jak cíle měnové politiky na úrovni centra, tak i bankovně obchodní úlohu na mikroekonomické úrovni.

Spojení emisního a obchodního bankovnictví do jedné instituce znamenalo naprosté podřízení měny hmotných tokům plánovaným centrální administrativou.

Počet bank byl tak zredukován. Banky byly specializovány tak, aby si nekonkurovaly. Téměř celý zisk centrální banky a 75 % zisku ostatních bank (Živnostenské banky a Investiční banky) se odvádělo do státního rozpočtu.

Po těchto organizačních změnách v roce 1948 mělo československé peněžnictví následující uspořádání: Národní banka (emisní ústav a platební styk se zahraničím); provozní banky (Živnostenská banka a Slovenská Tatrabanka); Investiční banka; Poštovní spořitelna (šekové zúčtování a ústředí lidového peněžnictví); lidová peněžní družstva (sběr úspor a úvěrování drobných podniků).

Komerční prvky v bankovnictví a decentralizace v tvorbě a rozdělování úvěrového fondu nevyhovovaly tehdejším formám státní hospodářské politiky. Bylo proto rozhodnuto o nové bankovní reformě. Dnem 1. dubna 1950 byla podle zákona č. 31/1950 Sb., o Státní bance československé, v tehdy platném a účinném znění, ustavena Státní banka československá, která zahájila činnost 1. července 1950. Byla zřízena jako centrální emisní banka pro poskytování provozních úvěrů a jako ústředí veškerého zúčtovacího styku. Vedle Státní banky československé působila dále Investiční banka, která byla pověřena financováním a úvěrováním investiční výstavby. Byla také místem provozního úvěrování a financování stavebně montážních podniků. Živnostenská banka byla ponechána v podstatě jen jako místo zajišťující platební a zúčtovací styk s cizinou u soukromé klientely.

Zúžil se i rozsah činnosti ústavů lidového peněžnictví, které převedly úvěrování družstev a drobných podniků na Státní banku československou. V roce 1953 byly pak ústavy lidového peněžnictví reorganizovány a přeměněny na státní spořitelnu, která pak byla podřízena přímo ministerstvu financí.

V roce 1958 v zájmu větší kontroly a vytýčené zásady „jeden podnik - jedna banka" byla rozšířena působnost Státní banky československé i na oblast financování a úvěrování investic. V každém okrese byla jedna pobočka banky a každý podnik v okrese musel mít účet u této pobočky. Banka se stala kontrolním orgánem státní správy. Investiční banka se omezila převážně jen na úschovu a správu cenných papírů.

K další úpravě bankovní soustavy došlo v roce 1964 zřízením Československé obchodní banky jako akciové společnosti, do níž se ze Státní banky československé vyčlenil mezinárodní platební, zúčtovací a úvěrový styk a úvěrování organizací zahraničního obchodu.

K 1. lednu 1969 se zřetelem na federální uspořádání státu vznikly Česká státní spořitelna a Slovenská státní spořitelna. V průběhu 60. let se tak dotvořil vysoce centralizovaný, v podstatě jednostupňový bankovní systém se zcela dominantním postavením Státní banky československé, který fungoval v podmínkách centrálně plánované, administrativně řízené ekonomiky. Toto uspořádání se udrželo až do konce 80. let.

Bankovní systém let 1950 - 1989 odpovídal dané ideologii, která hlásala osvobození člověka od nadvlády peněz. Peníze byly chápány jako nástroj vykořisťování. Peněžní hospodářství bylo v tehdejším systému jen doplňkem hmotných procesů, které byly řízeny centrálním plánem. Státní banka československá sestavovala měnový plán, který bilancoval úvěrové potřeby na hmotný plán, a zajišťovala rozpisy úvěrových limitů.

Toto pojetí mělo za následek velký dopad na zmíněné nepočetné peněžní instituce. Poněvadž tehdejší pojetí funkce peněz sloužilo v podstatě jen k evidenci a tak zvané kontrole korunou, byla v Československu po 2. světové válce postupně zlikvidována existence rozmanitosti bankovních obchodů a původně velmi rozvětvená bankovní soustava. Radikálně se také snížila odborná kvalifikace pracovníků v bankovnictví.

Zavedený poúnorový systém v československém bankovnictví se v praxi ukázal jako nevyhovující již v polovině 80. let, tedy ještě za starého ekonomického systému. Preference hmotných (naturálních) vztahů se ukázala jako velká brzda pro ekonomický rozvoj. Nedostatek peněz v centrálně plánovaném hospodářství nebyl důvodem pro neuskutečnění plánovaných záměrů. Plánem se rozhodlo podle schválených potřeb doplnit chybějící zdroje, a to dokonce i emitováním nepodložených inflačních úvěrů do podniků. Tyto úvěry se podnikům často plánem přidělovaly za účelem odčerpání vytvořených vlastních zdrojů, které se musely odvést do státního rozpočtu. Dobře hospodařícím podnikům se prostředky braly k přerozdělení pro špatně hospodařící podniky.

Přitom velkým přerozdělovacím systémem přes státní rozpočet se odčerpávaly peníze určené i na prostou reprodukci podniků formou odvodu odpisů do státního rozpočtu a stanovenými vysokými odvody ze zisku, řádnými i dodatkovými. Při tomto ekonomickém systému Československo stále více zaostávalo za ostatními průmyslově vyspělými zeměmi. Bylo jasné, že je potřebné opustit extenzívní způsob hospodaření a změnit stávající ekonomický systém. Proto se vyhlašovaly různé úpravy a zdokonalování soustav řízení hospodaření, které však nikdy nesplnily to, co se od nich očekávalo. Za tohoto stavu jsme se nejen vzdalovali ostatnímu světu v ekonomickém rozvoji, ale stále větší problémy vznikaly i při snaze zapojit se do mezinárodních finančních institucí a mezinárodních finančních vztahů.

Špatné neprovázané ekonomické vztahy, ceny stanovované především jako evidenční pro plánování a nemožnost na jejich základě stanovit co je ekonomickým přínosem, směřovalo k dolarizaci naší ekonomiky, fungovaly černé kursy a černá ekonomika. Proto bylo potřebné provést radikální změnu systému hospodaření v Československu a přejít na systém tržního hospodářství a zavést v něm odpovídající finanční instituce a finanční obchody a služby.

Počátek ekonomické transformace v roce 1990 se vyznačoval přípravou co nejlepších podmínek pro implementaci následujících liberalizačních reformních kroků.

Podobně jako docházelo v polovině osmdesátých let k přestavbě ekonomiky v sousedních „socialistických" státech, začaly se určité změny ekonomiky, včetně oblasti bankovnictví, připravovat v té době i v Československu.

V roce 1991 byl realizován soubor reformních kroků.

Cenová liberalizace. Od cenové regulace bylo osvobozeno 85 % zboží a služeb, pouze ceny základních potravin, energie pro domácnost a veřejných statků (městské dopravy, telekomunikačních poplatků a nájemné) byly ještě pod kontrolou.

Vnitřní směnitelnost koruny. Dosavadní systém přidělování devizových prostředků byl nahrazen rovnoprávným přístupem k devizám. Byla zavedena vnitřní směnitelnost koruny, založená na povinném odprodeji devizových inkas bankám a možnosti volného nákupu deviz k úhradám do zahraničí od bank za Kč pro podnikatelské subjekty.

Vnitřní směnitelnost byla podpořena půjčkami od Mezinárodního měnového fondu ve výši 1,8 mld. USD, od Evropského společenství ve výši 375 mil. ECU a od Světové banky ve výši 450 mil. USD.

Liberalizace v zahraničním obchodě. Zahraničněobchodní činnost byla deregulována. S výjimkou několika položek (ropa, zemní plyn, zbraně a munice) byly zrušeny kvantitativní dovozní restrikce. Byla zavedena jednotná struktura cel na dovážené zboží. K dosažení pozitivního vývoje na běžném účtu platební bilance byla zavedena 20 % dovozní přirážka, později snížená na 15 %. Byl zrušen systém dotací na vývozy a odstraněny vývozní licence s výjimkou asi 100 položek.

Restriktivní makroekonomická politika, jež spočívala:

a)      v přebytku běžného rozpočtu, který vyplynul z vyšších příjmů a z omezení dotací podnikovému sektoru a zemědělství,

b)      v restriktivní měnové politice, která byla realizována prostřednictvím kvantitativních stropů úvěrové nabídky a administrativních stropů u úrokové míry (diskont + určitý přírůstek) s cílem omezit nadměrný peněžní oběh,

c)      v restriktivní důchodové politice, která byla zaměřena na mzdy a platy, důchody a všechny druhy sociálních podpor se záměrem dosáhnout nižšího růstu příjmů domácností, než činí růst životních nákladů.

Masivní a rychlá privatizace. První krok reprezentovala privatizace restaurací, maloobchodních prodejen a malých středisek služeb („malá privatizace"). V únoru 1991 byl přijat zákon umožňující převod státního vlastnictví pro podnikatelské účely („velká privatizace"). Státní podniky byly rozčleněny do tří kategorií. V prvé kategorii byly podniky, které neměly být privatizovány v perspektivě tří až pěti let (pošty, železnice); v druhé byly podniky, které lze privatizovat standardní metodou jejich odprodejem zahraničním nebo domácím podnikatelům; ve třetí byly podniky, které budou privatizovány pomocí investičních kuponů v prvé nebo druhé vlně kuponové privatizace. Formou veřejných nabídek byly kupony vyměněny za akcie v privatizovaných společnostech, a to buď přímo, nebo prostřednictvím nově vzniklých investičních fondů.

V daňové oblasti byl snížen počet sazeb daně z obratu a snížen odvod podniků do státního rozpočtu z 65 % na 55 %.[2]

Nové zákony o bankách a spořitelnách přijaté koncem roku 1989 zakotvily institucionální oddělení emisního bankovnictví od obchodního bankovnictví, umožnily vznikání nových obchodních bank a zavedly některé nepřímé nástroje řízení bankovního sektoru.

Základy pro změny v československém bankovnictví byly dány již v roce 1988, a to Směrnicí k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu a usnesením vlády ČSSR č. 196 z roku 1988, které stanovilo oddělení emisní a úvěrové obchodní činnosti bankovní soustavy.

Uskutečnění těchto záměrů bylo provedeno zákonem č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé z 15. listopadu 1989. Státní banka československá byla ustavena jako banka bank, stala se tedy ústřední emisní bankou státu s posláním péče o stabilitu měny.

Státní bance československé tento zákon stanovil za povinnost sledovat a regulovat především dva hlavní parametry měny, kterými jsou rovnovážnost a její kupní síla v tuzemsku a v zahraničí (směnitelnost). Dále: odpovídat za množství peněz v oběhu, ať jde o hotovostní peníze (bankovky a mince), i bezhotovostní (stavy na účtech); usměrňovat činnost bank a vykonávat dohled nad prováděním bankovní činnosti v ČSFR; stanovovat požadované vztahy měnových veličin k národohospodářským ukazatelům; připravovat do vlády ke schválení bankovní měnovou politiku. A také odpovídat za provádění devizové politiky, usměrňovat z měnových hledisek peněžní trh, vést účty bank a státních rozpočtů a přijímat jejich vklady.

Organizace Státní banky československé po 1. 1. 1990 byla následující: Ústředí v Praze a dva hlavní ústavy v Praze a v Bratislavě s pobočkami v krajích. Rozrůstala se i bankovní soustava.

V březnu 1991 byla založena Konsolidační banka, jako státní peněžní ústav, která převzala od obchodních bank významný podíl špatných úvěrů (80 % ze 120 mld. Kč úvěrů na trvale se obracející zásoby).

V roce 1991 dále vznikaly nové banky, Realitbanka, Reiobanka, Union banka, Zemská banka, Banka Haná, Kreditní banka Plzeň a banky se stoprocentní zahraniční majetkovou účastí Interbanka, Citibank, Creditanstalt a Sociètè Generálé banka.

Na základě zákona č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách a zákona č. 201/1989 Sb., o úvěrových vztazích organizací a novelizovaného hospodářského zákoníku, devizového zákona a dalších navazujících vyhlášek byl vytvořen právní rámec působení obchodních bank v Československu po 1. 1. 1990. Obchodní banky jsou pověřeny především úvěrově obchodní činností. Jsou to instituce podnikatelského typu, které zpravidla poskytují univerzální bankovní služby.

Obchodní banky jako podniky založené na podnikatelských principech usilují o zisk a sledují svůj vlastní rozvoj. Snaží se rozmnožovat vlastní jmění jako základ podnikání. Zajišťují si vlastní podstatu pro podnikání, jako jsou budovy a jejich zařízení, výpočetní techniku a odpovídající programové vybavení a samozřejmě potřebné pracovníky. Usilují o výhody pro své zaměstnance v platové i sociální oblasti a jejich odpovídající postavení ve společnosti, aby tím získaly vysoce kvalifikované pracovníky, které bankovnictví vyžaduje.

Obchodní banky pracují na základě principů likvidity, rentability, jistoty, návratnosti a výnosnosti.

K 1. 1. 1990 byla ze Státní banky československé vyčleněna obchodní činnost do nově ustavených bank (Komerční banky v České republice, Všeobecné úvěrové banky v Slovenské republice a Investiční banky s celostátní působností). Z dřívějšího systému přešly Československá obchodní banka a. s., Živnostenská banka s. p. a dvě spořitelny. Po 1. 1. 1990 vznikají další nové banky, jako například Agrobanka a. s., Pragobanka a. s., Poštovní banka, a. s., Bankovní dům Skala a. s. Projevuje se zde účast zahraničních bank buď formou svých reprezentací, samostatných dceřiných bank, např. Citibank a. s. Praha, Creditanstalt a. s. Praha, nebo formou společných bank jako například Société Générale - Komerční banka.

Protože byla obnovena stěžejní funkce bank v ekonomických procesech, musela Státní banka československá z hlediska své odpovědnosti kontrolovat činnost obchodních bank a stanovovat pro ně pravidla řízení úvěrů a úvěrových zdrojů, pravidla likvidity a výši povinných rezerv. Základním pravidlem pro obchodní banky je, že mohou k úvěrování používat jen peníze, které již byly vytvořeny. Získávají je jako depozita, půjčky nebo používají vlastní vytvořené zdroje. To je zásadní rozdíl proti dřívějším praktikám úvěrování a zdrojového krytí úvěrů v bývalé jednotné Státní bance československé.

V prvních letech nové společenské a politické reality postupně vykrystalizovaly některé problémy nově konstituované bankovní soustavy.

·         Bankovní infrastruktura byla značně poddimenzovaná po všech stránkách jak v počtu pracovníků (např. na 1000 obyvatel SRN 9,8, v Rakousku 8,8, ale v ČSFR to bylo jen 1,6), kapitálové vybavenosti (standard je 8 %, u nás u většiny bank méně než polovina tohoto standardu), tak i v budovách (dříve např. přes 40 budov v centru Prahy byly banky), jejich vybavení a potřebné výpočetní technice.

·         Vztah k zahraničí. Teprve v roce 1990 se uskutečnil opětovný vstup Československa do Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a tak jsme se plně začlenili do mezinárodního finančního systému.[3] Tyto instituce vypracovaly systém pomoci na rozvoj bankovní infrastruktury v ČSFR, pomáhaly v přípravě nového zákonodárství a odborném školení bankovních pracovníků.

·         Kvalifikace, úroveň zkušeností. Pracovníci v bankovnictví neměli téměř žádné zkušenosti s většinou služeb a bankovních produktů v moderních zahraničních bankách. V těchto bankách se vedl i odlišný způsob účetnictví a výkaznictví. Na způsob zpracování a obsah výročních zpráv jsme rovněž nebyli zvyklí, a proto se bylo nutno intenzivně vzdělávat; byla zde však i jazyková bariéra. Znalost cizích jazyků byla neuspokojivá a někdy byly velké problémy najít pracovníka, kterého by bylo možno vyslat na zahraniční stáže.

Výše uváděné předpoklady a zejména však ekonomické, právní a další změny, probíhající po listopadové revoluci v roce 1989, vytvořily obecný rámec pro urychlení a prohloubení procesů reformy bankovnictví. Tato reforma vedla k vytváření odpovídajícího bankovního systému fungujícího v tržních ekonomikách.

Pokud jde o strukturu bankovní soustavy podle právní úpravy platné po 1. únoru 1992, ta byla následná:

·         Emisní bankou v ČSFR byla Státní banka československá. Základní právní úpravou byl zákon č. 22/1992 Sb., o Státní bance československé.

Organizační uspořádání Státní banky československé:

a)      federální ústředí se sídlem v Praze,

b)      ústředí pro Českou republiku se sídlem v Praze a ústředí pro Slovenskou republiku se sídlem v Bratislavě,

c)      pobočky,

d)     účelové organizační jednotky.

Šlo o ústřední banku ČSFR, jejímž hlavním cílem je zabezpečovat stabilitu měny. Nejvyšším orgánem byla bankovní rada Státní banky československé.

Státní banka československá určovala měnovou politiku, vydávala bankovky a mince, řídila peněžní oběh, koordinovala platební styk a zúčtování bank a vykonávala dohled nad prováděním bankovních činností.

Státní banka československá řídila a organizovala také následující činnosti:

-          nástroje měnové regulace (stanovování diskontní úrokové sazby, limitů, splatnosti a další podmínky bankovních obchodů, maximálních úrokových sazeb z vkladů a z úvěrů, povinných minimálních rezerv na účtu Státní banky československé, pravidel likvidity, kapitálového vybavení a dalších pravidel obezřetného podnikání bank);

-          obchody s bankami (Státní banka československá vedla účty bank a přijímala jejich vklady, nakupovat a prodávat směnky splatné do 6 měsíců, dluhopisy a jiné cenné papíry se státní zárukou, bankám poskytovala zajištěný úvěr na dobu nejvýše 6 měsíců);

-          pravomoci v devizovém hospodářství (vyhlašování kursu československé koruny k cizím měnám, stanovení ceny zlata v bankovních operacích, úschova a správa měnových rezerv ve zlatě a devizových prostředcích a obchody s nimi, vydávání cenných papírů znějících na cizí měnu);

-          bankovní dohled (dohled nad činností bank a jiných osob mající povolení podle zvláštních zákonů, např. devizového, posuzování žádostí o udělení povolení působit jako banka, provádění kontroly dodržováním právních předpisů a opatření vydaných Státní bankou československou, jakož i kontrola dodržování dalších zákonů, pokud k tomu byla zmocněna);

-          další činnosti a oprávnění (např. vydávání výročních zpráv s údaji o měnovém vývoji).

·         Obchodní banky. Základní právní úpravou se stal zákon č. 21/1992 Sb., o bankách:

-          Bankami byly právnické osoby založené podle tohoto zákona o bankách, a které měly povolení Státní banky československé působit jako banka.

Obchodní banky byly definovány okruhem základních činností:

a)      přijímají vklady od veřejnosti,

b)      poskytují úvěry.

Pokud jde o organizaci obchodní banky, banka musí mít statutární orgán a dozorčí radu. Statutární orgán i dozorčí rada musí mít nejméně tři členy. Banka je povinna ve stanovách upravit strukturu a organizaci banky, pravomoc a odpovědnost vedoucích pracovníků, pracovníků ústředí a poboček, popřípadě jiných organizačních jednotek banky. Banka musí mít stanoven a upraven systém vnitřní kontroly.

Banky byly podle zákona povinny:

a)      zachovávat stanovený poměr kapitálu a rezerv k aktivům, popřípadě závazkům banky;

b)      zabezpečit, aby částka úvěrů poskytnutá jednomu dlužníkovi, popřípadě ekonomicky spjaté skupině dlužníků, nepřekročila stanovené procento z kapitálu nebo rezerv;

c)      trvale udržovat svou platební schopnost v československé měně i cizích měnách. Dodržovat pravidla likvidity, zejména minimální výši likvidních prostředků, omezení a podmínky pro některé druhy úvěrů nebo investic, vkladů, záruk, závazků, nezajištěných devizových pozic a splatnosti aktiv a pasív;

d)     dodržovat všechna omezení pro nakupování akcií a nabývání podílových účastí na jmění jiných právnických osob, obchodování s osobami, které mají k bance zvláštní vztah (např. se členy statutárního orgánu nebo dozorčí rady).

Banka byla povinna vést účetnictví podle zákona o účetnictví. Dále byla povinna nechat si ověřit účetní závěrku a hospodaření auditory. Banka také byla povinna zveřejňovat údaje z účetní závěrky a vydávat roční zprávu a také povinnost archivovat doklady.

Banky poskytují veškeré služby klientům na smluvním základě; smlouvy podléhají soudní jurisdikci. Na všechny bankovní obchody, peněžní služby bank, včetně stavů na účtech se vztahuje bankovní tajemství, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Zákon o bankách stanovil případy zproštění pro zachování tohoto tajemství. Banka byla povinna požadovat prokázání totožnosti klienta u každého obchodu, jehož hodnota převyšovala 100 000 Kčs.

Obchodní banky usilují o dosažení maximálního zisku pro svůj rozvoj a podíly na něm svým akcionářům. Státní banka československá stanovila omezení maximálních odchylek od diskontní sazby a maximální poplatky za služby. V rámci daných pravidel se tak vytvářelo konkurenční prostředí mezi obchodními bankami. Žádná banka nemohla mít na relevantním trhu větší než 30 % podíl v jednotlivých bankovních produktech. Ukázala se nutnost prosadit se na peněžním trhu především kvalitou poskytovaných služeb a přistupovat k uzavírání úvěrových a podobných smluv jako výsledek nabídky a poptávky.

Rok 1993 byl rokem vytvoření samostatného českého státu, rokem zavedení nového daňového systému a zahájení činnosti Burzy cenných papírů.

Při zániku československé federace byl účetně k 1. 1. 1993 rozdělen majetek Státní banky československé na Českou národní banku a Národní banku Slovenska.

Nedůvěra v měnové uspořádání po vzniku samostatného státu a velké snížení devizových rezerv vedly k rozhodnutí o měnové odluce a k přijetí zákona o oddělení měny. Proběhla výměna bankovek. Den zahájení platnosti nových bankovek se stal dnem vzniku samostatné české měny (8. únor 1993).

V dubnu 1993 zahájila činnost Burza cenných papírů a v květnu 1993 byl zaveden paralelní trh RM-systém.

V roce 1993 zahájily činnost další obchodní banky jako Foresbank, První slezská banka, Universal banka, Plzeňská banka a ze zahraničních Raiffeisenbank, Internationale Nederlanden Bank, GiroCredit banka, ABN AMRO Bank a pobočka Všeobecné úvěrové banky.

Měnový vývoj v roce 1993 probíhal pod vlivem mimořádných událostí na počátku roku (rozdělení státu, ukončení měnové unie, zavedení daňové reformy) a od druhé poloviny roku pod vlivem zesíleného přílivu zahraničního kapitálu. Prvním opatřením k tlumení negativních tendencí bylo zvýšení diskontní sazby. Další měnová opatření byla zaměřena na snížení vysokých volných rezerv jako potenciálního zdroje pro nákup deviz na mezibankovním devizovém trhu. Snížení těchto rezerv bylo provedeno snížením rozsahu aukčních refinančních úvěrů, zvýšením sazeb povinných minimálních rezerv u obchodních bank s vklady klientů minimálně ve výši 25 mld. Kč a operacemi s poukázkami České národní banky a vládními cennými papíry na volném trhu.

Ve světě probíhá v současné době koncentrace v bankovnictví, ale v Československu tomu bylo obráceně. Byla to přechodná etapa, kterou československé peněžnictví muselo projít.



Doc. JUDr. Lubomír Grúň, CSc.

Bankovní institut vysoká škola, a. s.

Katedra práva a veřejné správy


Summary

Conspectus of development of Czechoslovak banking after the World War II

Lubomír Grúň

The article describes the transformation of the Czech banking system from 1989 - 1995. This covers the transition from a one-stage banking system with a "monobank" involved in both issuing money and commercial banking to a two-stage banking system in which a central bank is responsible for issuing money, currency stability, and the licensing and regulation of commercial banks while commercial banks provides a range of banking services.


[1] Počítajíc v to nákupní válečné poukázky spojeneckých armád.

[2] Viz Luňák, J.: Československá bankovní a měnová politika v období ekonomické transformace (1989 - 1995). Finance a úvěr, č. 3/1996, s. 134.

[3] Šlo ovšem spíš o obnovení funkčního členství, neboť po roce 1953 tehdejší Československo de iure z těchto finančních institucí nevystoupilo.



ÚSTAV PRÁVA A PRÁVNÍ VĚDY POSKYTUJE NEJVĚTŠÍ NABÍDKU MANAŽERSKÝCH STUDIJNÍCH PROGRAMŮ. Více informací

 
Přihlaste se a získejte studium prestižních manažerských programů MBA, LL.M., MPA a MSc. za cenu 95.000 Kč. Platí pouze při úhradě studia do 31. 10. 2017. Jako bonus získáte 5 seminářů zdarma!


DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
Na Dni otevřených dveří Vás budou očekávat lidé z vedení školy, jakož i lektoři, kteří Vám zodpoví veškeré Vaše dotazy týkající se studia MBA, BBA, LL.M., MPA, MSc. a DBA programů. Dozvíte se informace o průběhu studia, jak si správně zvolit studijní program, kdy se konají tematická setkání, jaké jsou podmínky přijetí ke studiu atd. Kromě malého občerstvení pro Vás budou připraveny materiály obsahující informace o studiu.


Nejbližší termín Dne otevřených dveří: 25. 10. 2017. Více informací zde

Chcete se dozvědět více?
Kontaktujte nás na bezplatné Zelené lince 800 208 008 nebo na tel.: +420 608 579 570, případně na e-mailové adrese cps@ustavprava.cz, kde si můžete sjednat osobní návštěvu.
 
Budeme se těšit na Vaši návštěvu.

 

Ing. Tereza Marková, DiS.
výkonná ředitelka
 
markova@ustavprava.eu
Tel.: 224 247 011
Zelená linka : 800 208 008

 

 

Proč studovat u násJak studium probíháPodmínky přijetí Lektorský týmPoplatky za studium

                      

 

 

800 208 008
ZAVOLEJTE NÁM
envelop
ZEPTEJTE SE
Odeslat
mobile
OZVEME SE
Odeslat
brochure
CHCI BROŽURU
Odeslat
Dotazy ke studiu Vám zodpovíme:
Po – Pá od 9 – 17hod.
Kontakt

Pokud máte jakýkoli dotaz můžete nám zavolat nebo napsat:

Zelená linka.: 800 208 008
Mobil: 608 579 570
Telefon: 224 247 011

cps@ustavprava.eu

Newsletter

Přihlaste se k odběru newsletteru a budeme Vás informovat o novinkách, které jsme pro Vás připravili.



 


 

 

Volejte zdarma

Zavolejte nám zdarma, rádi zodpovíme Vaše dotazy na MBA studia. Po-Pá od 9-17 hodin.

800 208 008
X
X