Tisk

Aplikace důvodů zvláštního zřetele hodných podle ustanovení § 150 o.s.ř. v řízení o zrušení rozhodčího nálezu

JUDr. Ing. Bc. Martin Kohout

Aplikace důvodů zvláštního zřetele hodných podle ustanovení § 150 o.s.ř. v řízení o zrušení rozhodčího nálezu

Kontrolní pravomoc obecných soudů ve vztahu k rozhodčímu řízení podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, vygenerovala další zajímavou otázku.

Prvoinstanční soud rozhodoval o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu[1], přičemž tomuto vyhověl a současně nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení.

Prvoinstanční soud odůvodnil své rozhodnutí o nákladech řízení toliko následovně: „O nákladech řízení soud rozhodl výjimečně podle § 150 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků jejich náhradu nepřiznal, a to i přes to, že to byl žalobce, kdo byl ve sporu úspěšný a za běžných okolností by mu tedy náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žaloba však byla v tomto případě podána pouze z důvodů ležících na straně samotného rozhodčího soudu, žalovaný vznik sporu o zrušení rozhodčího nálezu nijak nezapříčinil a za těchto okolností by bylo nepřiměřenou tvrdostí, aby byl povinen hradit žalobci náklady tohoto řízení".

Máme za to, že prvoinstanční soud nesprávně rozhodl, když se v tomto případě uchýlil k výjimečné aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř.[2] a současně ustanovení § 150 o.s.ř. chybně aplikoval.

Ustanovení § 150 o.s.ř., podle něhož platí, že „jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat", představuje moderační právo soudu pro případ, kdy by důsledná aplikace zásady úspěchu ve sporu v rámci sporného řízení znamenala pro „povinného" nepřiměřeně tvrdý dopad zákonné úpravy. „Východiskem pro rozhodnutí soudu o částečném nebo úplném nepřiznání náhrady přitom bude posouzení, zda v konkrétním případě jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné."[3]

Jedná se o institut, k jehož aplikaci by měl soud přistupovat sporadicky a při jeho aplikaci by měl zohlednit jak sociální a majetkové poměry „povinného", tak současně pohnutky k podání návrhu na zahájení řízení. „Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním a osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba při tom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další."[4]

Rovněž je doktrinálně i judikatorně zastáváno stanovisko, že aplikace ustanovení § 150 o.s.ř. musí být řádně odůvodněna.Pokud výjimečná aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. nebyla v napadeném rozhodnutí odůvodněna dostatečně, bylo tím porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod." (Nález Ústavního soudu ČR ze dne 21. dubna 2010, sp.zn. II. ÚS 3015/09).

Vada tohoto konkrétního řízení se násobí nadto skutečností, že prvoinstanční soud nedal účastníkům řízení možnost, aby se v průběhu řízení k případné aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. vyjádřili, tzn., plnili případně svou povinnost tvrzení a důkazní. Jak opakovaně judikoval Ústavní soud ČR: „Součástí práva na spravedlivý proces je vytvoření prostoru pro to, aby účastník řízení mohl účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. února 2007 sp. zn. II. ÚS 828/06). Tento požadavek (vyplývající v obecné rovině z práva na fair proces) je třeba uplatnit též při rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení, které je integrální součástí soudního řízení jako celku. Jinak řečeno, z práva na spravedlivý proces vyplývá povinnost soudu vytvořit pro účastníky řízení procesní prostor k tomu, aby se vyjádřili i k eventuálnímu uplatnění moderačního práva podle § 150 o. s. ř., pokud obecný soud takový postup případně zvažuje, a vznášeli případná tvrzení či důkazní návrhy, které by mohly aplikaci tohoto ustanovení ovlivnit. Tato povinnost je naléhavější v rámci odvolacího řízení, kdy po přijetí rozhodnutí již účastník řízení nemá procesní nástroj, jak své námitky uplatnit, na rozdíl od rozhodnutí nalézacího soudu, kdy lze námitky vznést alespoň ex post v odvolání. Takový postup odvolacího soudu vede k situaci, kdy je účastník řízení nucen vznášet takové námitky vlastně poprvé až v řízení před Ústavním soudem, které je však ze své povahy zaměřeno na posuzování jiných skutečností, než jsou okolnosti umožňující aplikaci § 150 o. s. ř., a z jiných hledisek, než jsou hlediska jednoduchého práva." (Nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. června 2010, sp.zn. II. ÚS 2189/09). Tento názor Ústavního soudu ČR není v jeho judikatuře ojedinělý, lze jej označit za konstantní judikaturu Ústavního soudu ČR v otázce práva na spravedlivý proces, nadto velice aktuální, srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. května 2010, sp.zn. III. ÚS 3299/09.

Je ústavně konformní, aby soud při rozhodování o aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. hodnotil chování účastníků řízení před zahájením řízení, jakož i při něm samotném. „Rozhodnutí, v souladu s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude spravedlivým jevit především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stádiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod." (Nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. ledna 2010, sp.zn. I. ÚS 1030/08).

V konkrétním případě je tedy zřejmé, že prvoinstanční soud své rozhodnutí (i) řádně neodůvodnil, (ii) nezkoumal rozhodné skutečnosti (majetkové, sociální a osobní poměry), (iii) nedal účastníkům řízení možnost se k případné aplikaci § 150 o.s.ř. vyjádřit, tedy nevytvořil adekvátní procesní prostor pro uplatnění jejich práva na spravedlivý proces a konečně (iv) nezkoumal okolnosti, které vedly k podání žalobního návrhu.

Závěr soudu o tom, že

a)      žaloba byla v tomto případě podána pouze z důvodů ležících na straně samotného rozhodčího soudu,

b)      žalovaný vznik sporu o zrušení rozhodčího nálezu nijak nezapříčinil a

c)      za těchto okolností by bylo nepřiměřenou tvrdostí, aby byl povinen hradit žalobci náklady tohoto řízení,

pročež je vhodná výjimečná aplikace ustanovení § 150 o.s.ř., se jeví jako nikoli správný, neboť vede k absurdním závěrům.

Podle ustanovení § 205 odst. 2 o.s.ř. lze odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, odůvodnit jen tím, že (i) nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, (ii) soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem o.s.ř., (iii) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, (iv) soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, (v) soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, (vi) dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny [§ 205a o.s.ř.] a konečně (vii) rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Ze shora uvedených odvolacích důvodu je zřejmé, že prakticky veškeré odvolací důvody „jdou za soudem prvního stupně", tedy soud prvního stupně je[5] původcem (zavinil) důvodu pro zrušení prvoinstančního rozhodnutí, resp. jeho změnu. Pro účely této argumentace můžeme rozhodčí nález, při jisté míře zjednodušení, označit za rozhodnutí soudu první instance[6]. Přijali-li bychom argumentaci dle rozsudku soudu první instance, museli bychom učinit absurdní závěr, podle něhož, pokud odvolací soud vyhoví odvolání, přičemž důvodem bude procesní chyba prvoinstančního soudu, pak by o nákladech řízení muselo být vždy rozhodnuto tak, jak je rozhodnuto v rozsudku, s jistou mírou nadsázky pak třeba i tak, že náklady odvolacího řízení nese prvoinstanční soud, který vadně provedl řízení v prvním stupni. Tyto závěry jsou však absurdní, je třeba je odmítnout. Obecně - vadu prvoinstančního soudu nikdy nezaviní strana, proti níž, resp. proti rozsudku, směřuje následně odvolání. Bylo by to v souladu se závěry zastávanými v rozsudku soudu první instance, aby v takovém případě nenesla strana, která v řízení před odvolacím soudem nebyla úspěšná, náklady tohoto odvolacího řízení. V takovém případě by ale odvolací řízení mohlo být normováno jako řízení „bez hrazení" nákladů řízení.

Rozhodnutí soudu první instance se tak může jevit jako nikoli správné, jak po stránce platného práva, tak po stránce logické. Podle ustanovení § 224 o.s.ř. totiž platí, že ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně platí přiměřeně i pro řízení odvolací. Změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech řízení u soudu prvního stupně. Zruší-li odvolací soud rozhodnutí a vrátí-li věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo věc postoupí věcně příslušnému soudu, rozhodne o náhradě nákladů soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci.

Prvoinstanční soud tedy podle názoru autora pochybil: když své rozhodnutí neodůvodnil řádně, nezkoumal majetkové, sociální a osobní poměry účastníků, a tím spíše nedal možnost účastníkům řízení se k jeho zjištěním vyjádřit, případně navrhnout důkazy, nezkoumal chování účastníků před řízením a při něm, a tím spíše opět nedal možnost účastníkům řízení se k jeho zjištěním vyjádřit, případně navrhnout důkazy, rozsudek odůvodnil tím, že „chybu udělal Rozhodčí soud" a nikoli žalovaný - ten vznik sporu o zrušení rozhodčího nálezu nijak nezapříčinil.



JUDr. Ing. Bc. Martin Kohout

autor je lektorem Centra právních studií Ústavu práva a právní vědy, o.p.s a vysokoškolským učitelem


Summary

Application of reasons worthy of special consideration according to the article 150 Civil Procedure Act in proceedings of annulment of arbitral award

This article is focused on practical question of civil proceedings, specifically on reimbursement costs in proceedings of annulment of arbitral award according to article 31 of Arbitration Act (216/1994). According to the author, it is irrelevant (in relation to reimbursement costs), who is originator of lack of arbitral award, whether arbitration court (arbiter ad hoc) or party of arbitration proceeding. In author's opinion, unsuccessful party in proceedings of annulment of arbitral award must reimburse costs, regardless who is originator of lack of arbitral award.

Martin Kohout


[1] Rozhodnutí dosud není pravomocné, neboť proti němu (výroku o nákladech řízení) bylo podáno odvolání.

[2] Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (před tím a dále jen „o.s.ř.").

[3] Winterová, A. a kol.: Civilní právo procesní. 4. aktualizované vydání, doplněné o předpisy evropského práva. Linde Praha, a.s., Praha 2006, s. 348.

[4] Bureš, J., Drápel, L., Krčmář, Z.: Občanský soudní řád: Komentář. I. díl. 7. vydání.  C.H.Beck, Praha 2006, s. 674.

[5] Resp. může být, pokud k tomuto závěru dospěje, vedle odvolatele, též odvolací soud.

[6] Fakticky jím však není, neboť řízení dle ustanovení § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, je projevem kontrolní funkce obecných soudů nad rozhodčím řízení. Obecný soud rozhodčí nález nepřezkoumává meritorně, ale toliko z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 31 citovaného zákona.


ÚSTAV PRÁVA A PRÁVNÍ VĚDY POSKYTUJE NEJVĚTŠÍ NABÍDKU MANAŽERSKÝCH STUDIJNÍCH PROGRAMŮ. Více informací

 
Přihlaste se a získejte studium prestižních manažerských programů MBA, LL.M., MPA a MSc. za cenu 95.000 Kč. Platí pouze při úhradě studia do 31. 10. 2017. Jako bonus získáte 5 seminářů zdarma!


DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
Na Dni otevřených dveří Vás budou očekávat lidé z vedení školy, jakož i lektoři, kteří Vám zodpoví veškeré Vaše dotazy týkající se studia MBA, BBA, LL.M., MPA, MSc. a DBA programů. Dozvíte se informace o průběhu studia, jak si správně zvolit studijní program, kdy se konají tematická setkání, jaké jsou podmínky přijetí ke studiu atd. Kromě malého občerstvení pro Vás budou připraveny materiály obsahující informace o studiu.


Nejbližší termín Dne otevřených dveří: 25. 10. 2017. Více informací zde

Chcete se dozvědět více?
Kontaktujte nás na bezplatné Zelené lince 800 208 008 nebo na tel.: +420 608 579 570, případně na e-mailové adrese cps@ustavprava.cz, kde si můžete sjednat osobní návštěvu.
 
Budeme se těšit na Vaši návštěvu.

 

Ing. Tereza Marková, DiS.
výkonná ředitelka
 
markova@ustavprava.eu
Tel.: 224 247 011
Zelená linka : 800 208 008

 

 

Proč studovat u násJak studium probíháPodmínky přijetí Lektorský týmPoplatky za studium

                      

 

 

800 208 008
ZAVOLEJTE NÁM
envelop
ZEPTEJTE SE
Odeslat
mobile
OZVEME SE
Odeslat
brochure
CHCI BROŽURU
Odeslat
Dotazy ke studiu Vám zodpovíme:
Po – Pá od 9 – 17hod.
Kontakt

Pokud máte jakýkoli dotaz můžete nám zavolat nebo napsat:

Zelená linka.: 800 208 008
Mobil: 608 579 570
Telefon: 224 247 011

cps@ustavprava.eu

Newsletter

Přihlaste se k odběru newsletteru a budeme Vás informovat o novinkách, které jsme pro Vás připravili.



 


 

 

Volejte zdarma

Zavolejte nám zdarma, rádi zodpovíme Vaše dotazy na MBA studia. Po-Pá od 9-17 hodin.

800 208 008
X
X