Tisk

Povinnost dlužníka podat insolvenční návrh v české a německé právní úpravě

Mgr. Ing. Tomáš Moravec

Povinnost dlužníka podat insolvenční návrh v české a německé právní úpravě

I. Úvod

Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení[1] formuluje možná právní řešení pro případy, kdy dlužník již nemá dostatek majetku, aby uhradil své dluhy. Pro rychlé a efektivní řešení nepříznivých ekonomických situací dlužníka, je též důležité včasné podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Dlužník, zejména osoby jednající jménem dlužníka, jsou insolvenčním zákonem ekonomicky motivováni, aby insolvenční návrh podali řádně a včas. Nemělo by tak docházet ke zbytečnému prodlužování situace, kdy dlužník není schopen řádně dostát svým závazkům. Trváním takové situace se totiž často snižuje majetek dlužníka, a tudíž klesá potencionální výnos k uspokojení pohledávek v neprospěch věřitelů. Cílem příspěvku je srovnání úpravy povinnosti podat návrh na zahájení insolvenčního řízení a odpovědnosti za nepodání návrhu řádně a včas v české a německé úpravě, analyzování největších shod a rozdílů v těchto úpravách.

II. Povinnost podat návrh na zahájení insolvenčního řízení

Pokud se dlužníkovi nepodaří vyřešit finanční obtíže a naplní zákonné předpoklady, je povinen podat návrh na zahájení řízení. Tuto povinnost obsahuje jak česká, tak německá úprava insolvenčního řízení. Insolvenční zákon, jak v české, tak v německé úpravě, stanovuje předpoklady, které musí nastat, aby měl dlužník povinnost podat insolvenční návrh na zahájení insolvenčního řízení. Taktéž je přesně určeno, kdy je povinnost dlužníka podat insolvenční návrh řádně a včas splněna.

II.I Česká právní úprava

Podle insolvenčního zákona lze insolvenční řízení zahájit buď na návrh dlužníka, nebo věřitele. Povinnost podat návrh na zahájení insolvenčního řízení je upravena v ustanovení § 98 insolvenčního zákona. Podle § 98 odst. 1 insolvenčního zákona dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Dlužník, který je právnickou osobou v likvidaci, je povinen podat insolvenční návrh také bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě předlužení. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon exekuce podle zvláštního předpisu proto, že cena majetku náležejícího podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník jiný podnik.

Povinnost podat návrh na zahájení insolvenčního řízení je vázána na okamžik, kdy se dlužník o svém úpadku dozvěděl nebo při náležité pečlivosti dozvědět měl. Lze se domnívat, že bez základních ekonomických znalostí, sledování ekonomických ukazatelů a vývoje trhu, nebude dlužník schopen řádně vést podnik. Tudíž bude muset mít přehled o svém majetku, závazcích a toku peněžních prostředků alespoň do té míry, aby byl schopen zhodnotit situaci úpadku tak, jak by ho byla schopna zhodnotit rozumná osoba se znalostí a zkušeností při vyřizování vlastních záležitostí.

Úpadek je insolvenčním zákonem definován v ustanovení § 3 insolvenčního zákona jako situace, kdy má dlužník více věřitelů, peněžité závazky delší než 30 dnů po splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční zákon stanovuje v ustanovení § 3 odst. 2 domněnku, kdy dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Další formou dlužníkova úpadku je předlužení. Dlužník je předlužen, má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při hodnocení výše majetku dlužníka jsou zohledňovány očekávané výnosy ze správy jeho majetku, případně  je zohledňováno další provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo provozu podniku pokračovat.

Povinnost dlužníka podat návrh na zahájení insolvenčního řízení je stanovena pro případy, kdy je dlužník v platební neschopnosti nebo kdy je předlužen. Tuto povinnost dlužník nemá jen při hrozícím úpadku. Lze očekávat, že dlužnické návrhy budou převažovat u předlužení, jelikož věřitelé nemají zajištěný dostatečný přístup k účetním výkazům dlužníka. V tomto činí i částečně problém neplnění povinnosti podle § 38i odst. 1 písm. c) obchodního zákoníku[2] a § 38j odst. 1 písm. a) obchodního zákoníku, kdy nejsou do sbírky listin zakládány účetní závěrky a výroční zprávy, pokud jsou podle zákona o účetnictví[3] vyhotovovány.

K 1. lednu 2012 bude povinnost podat insolvenční návrh změněna, a to tak že dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou podnikatelem, bude mít povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, kdy se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti mohl dozvědět o svém úpadku. Nebude tak nadále rozlišováno, zda se dlužník nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti nebo zda je předlužen. Po této změně se mohou dostat do nejasného postavení dlužníci, kteří budou předluženi a současně budou generovat značné cash-flow k plnění svých závazků.[4] Podle dikce § 3 odst. 3 insolvenčního zákona by byli povinni takoví dlužníci podat insolvenční návrh. Dle mého názoru je žádoucí, aby se do hodnoty dlužníkova majetku při předlužení započítávala i ekonomická výkonnost dlužníka. Řešením je, aby soudy vykládaly předlužení ve výše uvedeném smyslu nebo budoucí úprava § 3 odst. 3 insolvenčního zákona de  lege ferenda.

Aby byla povinnost podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení řádně splněna, musí být určitý a srozumitelný návrh podán včas a bez vad se všemi náležitostmi věcně příslušnému insolvenčnímu soudu. Návrh je podán včas, je-li podán bez zbytečného odkladu poté, co se dlužník o úpadku dozvěděl nebo dozvědět měl. Tato lhůta může být různá podle složitosti případu a struktury majetku dlužníka. Lze se domnívat, že návrh bude podán včas, pokud bude před podáním návrhu svolána valná hromada podle ustanovení § 128 odst. 2 obchodního zákoníku nebo § 193 odst. 1 obchodního zákoníku, která bude projednávat navýšení základního kapitálu společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti.[5] To nebude splněno, pokud by valná hromada měla sloužit jen záměru oddálit podání návrhu. Návrh musí splňovat obecné náležitosti podání podle ustanovení § 42 odst. 4 občanského soudního řádu[6] a náležitosti na něho kladené ustanoveními § 103 a § 97 insolvenčního zákona. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. března 2009 pod sp. zn. 31 INS 1583/2008-A-16 musí být v návrhu vylíčeny rozhodující skutečnosti. Tato povinnost není splněna, odkáže-li navrhovatel na listinné důkazy, které tvoří přílohu návrhu. Podle ustanovení § 97 insolvenčního zákona je řízení zahájeno dnem, kdy je návrh podán věcně příslušnému soudu. Věcně příslušným soudem je podle § 85a občanského soudního řádu krajský soud v místě zapsaného sídla dlužníka. Pokud se jedná o insolvenční řízení osoby tvořící s dlužníkem koncern, je podle ustanovení § 87 odst. 2 občanského soudního řádu také příslušný soud, u něhož probíhá insolvenční řízení řešící úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka.

Povinnost podání návrhu mají i osoby, jejichž jednání je jednání dlužníka. Právnická osoba jedná podle ustanovení § 13 obchodního zákoníku statutárním orgánem. Pokud se jedná o právnickou osobu, která je v likvidaci, má tuto povinnost také likvidátor. Podle ustanovení § 98 odst. 2 insolvenčního zákona mají povinnost podání návrhu též zákonní zástupci dlužníka. Povinnost se nevztahuje na osoby, které jednají za dlužníka, a to na základě plné moci nebo na základě pověření. Zelenka uvádí, že „pokud jde o zákonné zástupce, je zřejmé, že povinnost podat návrh na zahájení insolvenčního řízení jménem dlužníka nelze extenzivně rozšiřovat též na dlužníkovy zástupce, jež si smluvně zvolili".[7] S tímto výkladem lze souhlasit, jelikož nelze extenzivním výkladem rozšiřovat tuto povinnost na další osoby.

Je-li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich, přičemž insolvenční návrh podávají jménem dlužníka. Tato povinnost není splněna, bylo-li řízení o insolvenčním návrhu vinou navrhovatele zastaveno nebo byl-li jeho vinou insolvenční návrh odmítnut.

II.II Německá úprava

Podle německého insolvenčního řádu[8] je insolvenční řízení zahájeno podáním insolvenčního návrhu k příslušnému insolvenčnímu soudu. Německý insolvenční řád stanovuje v § 3 odstavci 1 věty první výlučnou soudní příslušnost dlužníka v obvodu, kde má dlužník svou obecnou soudní příslušnost. Pro právnickou osobu je obecná soudní příslušnost stanovena v místě, kde je zapsáno její statutární sídlo v obchodním rejstříku. To odpovídá taktéž české úpravě. Na rozdíl od české úpravy, stanovuje německý insolvenční řád příslušnost v místě, kde se nachází výkon hlavní podnikatelské činnosti, je-li vykonáván na jiném místě, než je zapsané sídlo společnosti. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu v Bavorsku ze dne 25. července 2003, pod sp. zn.  BayOLG Beschl. 1Z AR 72/03, není dána příslušnost v místě výkonu hlavní hospodářské činnosti, je-li v tomto místě hospodářská činnost dlužníka přerušena. Pokud je příslušných více insolvenčních  soudů, je příslušný ten, v jehož obvodu je insolvenční řízení zahájeno jako první.

Dlužník je povinen podat návrh na zahájení insolvenčního řízení ze stejných důvodů, jako v české úpravě, a to v případě předlužení nebo platební neschopnosti dlužníka. Platební neschopnost je definována v ustanovení § 17 insolvenčního řádu jako situace, kdy dlužník není schopen plnit peněžité závazky. Platební neschopnost se projevuje tak, že dlužník zastaví podstatnou část jeho plateb. Na rozdíl od české úpravy, která definuje platební neschopnost v § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, je definice platební neschopnost v německém právním řádu vytvářena rozhodnutími soudu. Rozhodnutí Spolkového soudního dvora ze dne 12. října 2006, pod sp. zn. BGH Az. IX ZR 228/03, definuje platební neschopnost jako situaci dlužníka, kdy není schopen plnit více jak nepodstatnou část závazků, to je alespoň 10 procent a více závazků a nezná konkrétní datum v období delším než 3 týdnů, kdy bude schopen krýt své závazky. Předlužení dlužníka nastane podle § 19 odst. 2 insolvenčního řádu v situaci, kdy majetek dlužníka nekryje závazky, ledaže pokračovaní podniku je za daných okolností převážně pravděpodobné.

Povinnost dlužníka podat návrh na zahájení insolvenčního řízení je od 1. listopadu 2008 upravena v ustanovení § 15a německého insolvenčního řádu.[9] Tato povinnost byla do 31. října 2008 upravena v zákonech, které upravovaly jednotlivé právnické osoby. Nadále leží primární povinnost na statutárním orgánu dané právnické osoby. Týká se každého člena daného orgánu a „nahlíží se na ní, jako na donucující ustanovení povinnosti podat insolvenční návrh bez možnosti liberace".[10] Členové orgánů jednajících jménem společnosti nebo likvidátor jsou poté povinni v případě předlužení nebo platební neschopnosti podat návrh na zahájení insolvenčního řízení bez zbytečného odkladu, nejpozději do 3 týdnů po zjištění platební neschopnosti nebo předlužení. V případě, že jednatelé společnosti s ručením omezeným ztratí jednatelské oprávnění, jsou návrh na zahájení insolvenčního řízení povinni podat společníci společnosti s ručením omezeným. Pokud ztratí jednatelské oprávnění představenstvo akciové společnosti, je povinna podat návrh na zahájení insolvenčního řízení dozorčí rada akciové společnosti.  Společník společnosti s ručením omezeným nebo člen dozorčí rady akciové společnosti není povinen podat návrh na zahájení insolvenční řízení, pokud nemá o úpadku nebo o ztrátě jednatelského oprávnění žádnou znalost s ohledem na plnění svých povinností s péčí řádného hospodáře.[11]

Aby byla povinnost podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení splněna, musí být návrh se všemi náležitostmi podán příslušnému soudu. Na návrh se použijí odpovídající ustanovení německého občanského soudního řádu[12], zejména ustanovení § 253. V návrhu musí být vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti, které jsou podstatné pro zahájení insolvenčního řízení, přičemž nezáleží na formě ale obsahu, jak se vyjádřil Spolkový soudní dvůr v rozhodnutí ze dne 12. prosince 2002 pod sp. zn.  BGH Beschl. V. IX ZB 426/02. Povinnost podat insolvenční návrh nekončí s podáním insolvenčního návrhu věřitelem nebo dlužníkem, ale až s okamžikem zahájení insolvenčního řízení.

II.III Srovnání úprav

Obě úpravy obsahují povinnost podat návrh na zahájení insolvenčního řízení, která je splněna podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení příslušnému soudu. Tuto povinnost je dlužník povinen splnit bez zbytečného odkladu, co se o úpadku dozvěděl nebo dozvědět měl. Německá právní úprava navíc definuje maximální lhůtu, ve které je povinnost podat návrh na zahájení insolvenčního řízení možné splnit. V německé úpravě je tak dána objektivní lhůta pro splnění této povinnosti. Lze se domnívat, že tato maximální lhůta zvyšuje právní jistotu pro všechny strany. Česká právní úprava obsahuje domněnku platební neschopnosti, kde dlužník nese důkazní břemeno, pokud chce platební neschopnost vyvrátit. V německé úpravě má oproti české úpravě věřitel stiženou pozici, jelikož platební neschopnost musí vždy prokázat dlužníkovi.

Osoby primárně povinné podat návrh na zahájení insolvenčního řízení jsou v obou úpravách jednatelé nebo představenstvo. Německá úprava navíc ukládá tuto povinnost společníkům společnosti s ručením omezeným nebo dozorčí radě akciové společnosti, pokud orgány jednající jménem společnosti, ztratí způsobilost k tomuto jednání. Německá úprava insolvenčního řízení v definování úpadku nebo obsahových náležitostech návrhu ponechává větší prostor pro soudní výklad. Soudy tak mohou pružně reagovat na současné podmínky a vývoj práva, přičemž na druhou stranu zde může být menší právní jistota pro jednotlivé účastníky řízení.

III. Odpovědnost za nepodání návrhu

Česká i německá úprava spojují s nepodáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení sekundární následky. Sankce za nesplnění povinnosti podat návrh na zahájení insolvenčního řízení má motivovat dlužníka, aby podal návrh řádně a včas. Taktéž má zajistit lepší postavení věřiteli, který má při nesplnění povinnosti dlužníkem nárok na náhradu škody.           

III.I Česká úprava

Insolvenční zákon účinný od 1. ledna 2008 zavedl objektivní odpovědnost za porušení povinnosti podat insolvenční návrh řádně a včas. V předchozí úpravě hrozila za porušení povinnosti trestní sankce podle ustanovení § 128 odstavce 2 trestního zákona, která byla k 1. lednu 2008 zrušena a subjektivní odpovědnost podle § 420 občanského zákoníku.[13]

Pokud dlužník poruší povinnost podat návrh na zahájení insolvenčního řízení, nastupují sekundární následky, které s tímto porušením spojuje ustanovení § 99 insolvenčního zákona. Tato úprava nahradila trestněprávní sankci z důvodu, že trestněprávní sankce byla využívána ojediněle a že chování dlužníků, kteří se ocitli v úpadku, dostatečně neovlivnila.[14]

Podle ustanovení § 99 odst. 1 insolvenčního zákona osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 insolvenčního zákona nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobila porušením této povinnosti. Ustanovení § 99 insolvenčního zákona nevyžaduje zavinění, jedná se tudíž o odpovědnost objektivní. Insolvenční zákon v ustanovení § 99 odst. 3 uvádí liberační důvody, kterými se lze odpovědnosti zprostit. Osoba povinná podat návrh se zprostí odpovědnosti, jen prokáže-li, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení, nebo že tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat. Důkazní břemeno leží na osobě, která je povinná podat návrh na zahájení insolvenčního řízení.

Insolvenční zákon v ustanovení § 99 odst. 2 stanoví výši škody nebo jiné újmy ve výši rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel. Odpovědnost povinné osoby na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí podle ustanovení § 106 občanského zákoníku, tzn. v subjektivní lhůtě dvou let a objektivní lhůtě tří let, a pokud by byl povinné osobě prokázán úmysl, tak v objektivní lhůtě deset let.

III.II Německá úprava

Osoby povinné podat návrh na zahájení insolvenčního řízení jsou odpovědny věřitelům za způsobenou škodu podle ustanovení § 823 odst. 2 věty první německého občanského zákoníku.[15] K odpovědnosti za škodu podle německé úpravy je postačující zavinění z nedbalosti. Výše škody není v německé úpravě definována zákonem, ale je určena výkladem německých soudů. Soudní rozhodnutí Vrchního soudu v Koblenz ze dne 5. února 2007 pod sp. zn. OLG Koblenz II ZR 234/05 změnilo výklad výše náhrady škody za porušení povinnosti podat návrh na zahájení insolvenčního řízení podle předchozího výkladu Vrchního soudu v Karlsruhe ze dne 6. června 1994 pod sp. zn. OLG Karlsruhe II ZR 292/91. Povinní podat návrh na zahájení insolvenčního řízení odpovídají za náhradu škody ve výši rozdílu, jak by byla pohledávka uspokojena v době zahájení insolvenčního řízení řádně a včas a jak byla pohledávka uspokojena v insolvenčním řízení, ve kterém nebyl insolvenční návrh podán řádně a včas. Podle předchozí rozhodovací praxe byla při porušení povinnosti podat insolvenční návrh náhrada škody ve výši rozdílu zjištěné a v insolvenčním řízení uspokojené výše pohledávky.

Osoby povinné podat insolvenční návrh odpovídají za vzniklou škodu společně a nerozdílně.

Zákon MoMiG, který novelizoval i německý insolvenční řád, zavedl novou trestněprávní sankci za porušení povinnosti podat návrh na zahájení insolvenčního řízení. Nové ustanovení § 15a odst. 4 německého insolvenčního řádu zavádí trestní odpovědnost za nepodání návrhu na zahájení insolvenčního řízení s trestem odnětí svobody v délce trvání tří let, pokud je trestný čin spáchán úmyslně. Pokud je trestný čin spáchán z nedbalosti, tak s trestem odnětí svobody do jednoho roku. Tato úprava by měla posílit ochranu věřitelů hrozbou trestní sankce. Čas ukáže, do jaké míry bude toto zákonné ustanovení využíváno v praxi nebo bude zrušeno, tak jak se to stalo v případě české úpravy.

III.III Srovnání úprav

Česká úprava odpovědnosti je založena na objektivní odpovědnosti s možností liberace na rozdíl od německé úpravy, kde je předpokladem odpovědnosti prvek zavinění. Německá úprava navíc obsahuje i trestněprávní sankci, která byla v české právní úpravě zrušena. Výše náhrada škody je v české právní úpravě definována v § 99 odst. 2 insolvenčního zákona. Tak oproti české úpravě, není výše škody v německé úpravě definována. Německý občanský zákoník totiž upravuje obecnou odpovědnost k náhradě škody, jejíž výše a přesné vymezení je dotvářeno německou judikaturou. Česká úprava výše náhrady škody je totožná s předchozí německou úpravou, která byla rozhodnutím Vrchního soudu v Koblenz ze dne 5. února 2007 pod sp. zn. II ZR 234/05 OLG Koblenz změněna a zmírněna.

IV. Závěr

V obou úpravách lze nalézt obdobné instituty, které jsou taktéž charakteristické pro moderní úpravu úpadkového práva. V obou úpravách je až na malé rozdíly obdobně upravena povinnost podat návrh na zahájení insolvenčního řízení. Rozdíly panují v oblastech, jako je určení lhůt pro splnění povinnosti, určení osob, které nesou důkazní břemeno. V německé právní úpravě je ponechán větší prostor soudům při výkladu některých institutů, zejména určení podmínek pro kritéria platební neschopnosti.

Obě úpravy taktéž spojuje sankční následek, pokud není splněna povinnost podat návrh na zahájení insolvenčního řízení. Zde panují největší rozdíly úprav, kdy německá úprava vyžaduje zavinění pro odpovědnost a navíc zahrnuje i veřejnoprávní sankci za porušení povinnosti. Značné rozdíly panují v určení výše škody, kde je v německé úpravě dán prostor rozhodovací praxi soudů. Lze se domnívat, že tak lze dostatečně rychle reagovat na změnu společenských poměrů.

Tento článek vznikl v rámci výzkumné činnosti FMV VŠE v Praze hrazené z prostředků institucionalizované podpory na rozvoj výzkumné organizace.



Mgr. Ing. Tomáš Moravec

autor je členem Katedry podnikového a evropského práva Vysoké školy ekonomické v Praze


Summary

The duty of bringing insolvency petition in Czech and German law

The text deals with the duty of bringing insolvency petition in Czech and German law. It also focuses on the liability of breach obligation to submit insolvency proposal. Both Czech and German law set the duty to submit the insolvency petition. There is difference in deadlines, responsible persons, burden proof and the role of court. In the liability rules, there is further difference in required fault. Czech liability rules are based on objective liability unlike German liability rules are based on subjective liability.



[1] Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon").

[2] Zákon č. 513/1991Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník").

[3] Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví").

[4] Podle Kotoučová, J. a kol.: Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2008, s. 15, nelze při hodnocení výše majetku uvažovat o možných výnosech z dlužníkovy podnikatelské činnosti tam, kde dlužník není vlastníkem majetku, nýbrž je pouze nájemce. Zákonodárce sice přímo nestanoví, k čemu nelze při stanovení hodnoty dlužníkova majetku přihlížet, nicméně z povahy věci lze dovodit, že se bude jednat o výnosy, které nebyly získány v souvislosti se samotnou podnikatelskou činností dlužníka.

[5] Blíže Šámal, P.: Trestné činy v řízení o konkursu. z vystoupení na XII. Karlovarských právnických dnech, www.konkursni-noviny.cz.

[6] Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád").

[7] Zelenka, J. a kol.: Insolvenční zákon - poznámkové vydání s důvodovou zprávou a nařízením Rady ES 1346/2000. 2. vydání Praha: Linde a.s., 2008, s. 163.

[8] Insolvenční řád ze dne 5. října 1994 (BGBl. I S. 2866) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční řád").

[9] Na základě zákona o modernizaci zákona o společnosti s ručením omezením a ochrany proti zneužívání ze dne 28. října 2008 (BGBl  I S. 2026) (dále jen „MoMiG").

[10] Knott, M.: Die neue Insolvenzantragspflicht in Aktiengesellschaft/GmbH nach MoMiG. 1. Ausgabe, 2009 s. 74. [www.jura.uni-hamburg.de/ufo].

[11] Blíže doktrína business judgment rule, která říká, že představenstvo, jednatelé a další osoby jednající jménem společnosti jsou zproštěni odpovědnosti za neúspěch společnosti, pokud prokážou dostatečně, že svou funkci vykonávali náležitě a jednali vždy v dobré víře.

[12] Občanský soudní řád ze dne 30. ledna 1877 (RGBl. S. 83), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „německý soudní řád").

[13] Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník").

[14] Kotoučová, J. a kol.: Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2008, s. 293.

[15] Občanský zákoník ze dne 18. srpna 1896 (RGBl. S. 195), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „německý občanský zákoník").

ÚSTAV PRÁVA A PRÁVNÍ VĚDY POSKYTUJE NEJVĚTŠÍ NABÍDKU MANAŽERSKÝCH STUDIJNÍCH PROGRAMŮ. Více informací

 
Přihlaste se a získejte studium prestižních manažerských programů MBA, LL.M., MPA a MSc. za cenu 93.000 Kč. Platí pouze při úhradě studia do 30. 9. 2017. Jako bonus získáte 5 seminářů zdarma!


DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
Na Dni otevřených dveří Vás budou očekávat lidé z vedení školy, jakož i lektoři, kteří Vám zodpoví veškeré Vaše dotazy týkající se studia MBA, BBA, LL.M., MPA, MSc. a DBA programů. Dozvíte se informace o průběhu studia, jak si správně zvolit studijní program, kdy se konají tematická setkání, jaké jsou podmínky přijetí ke studiu atd. Kromě malého občerstvení pro Vás budou připraveny materiály obsahující informace o studiu.


Nejbližší termín Dne otevřených dveří: 27. 9. 2017. Více informací zde

Chcete se dozvědět více?
Kontaktujte nás na bezplatné Zelené lince 800 208 008 nebo na tel.: +420 608 579 570, případně na e-mailové adrese cps@ustavprava.cz, kde si můžete sjednat osobní návštěvu.
 
Budeme se těšit na Vaši návštěvu.

 

Ing. Tereza Marková, DiS.
výkonná ředitelka
 
markova@ustavprava.eu
Tel.: 224 247 011
Zelená linka : 800 208 008

 

 

Proč studovat u násJak studium probíháPodmínky přijetí Lektorský týmPoplatky za studium

                      

 

 

800 208 008
ZAVOLEJTE NÁM
envelop
ZEPTEJTE SE
Odeslat
mobile
OZVEME SE
Odeslat
brochure
CHCI BROŽURU
Odeslat
Dotazy ke studiu Vám zodpovíme:
Po – Pá od 9 – 17hod.
Kontakt

Pokud máte jakýkoli dotaz můžete nám zavolat nebo napsat:

Zelená linka.: 800 208 008
Mobil: 608 579 570
Telefon: 224 247 011

cps@ustavprava.eu

Newsletter

Přihlaste se k odběru newsletteru a budeme Vás informovat o novinkách, které jsme pro Vás připravili.



 


 

 

Volejte zdarma

Zavolejte nám zdarma, rádi zodpovíme Vaše dotazy na MBA studia. Po-Pá od 9-17 hodin.

800 208 008
X
X