Tisk

Konkurence soudního řízení a rozhodčího řízení podle Newyorské úmluvy

Seznamte se s publikační činností členů Ústavu práva a právní vědy, o.p.s.:

Konkurence soudního řízení a rozhodčího řízení podle Newyorské úmluvy

Smyslem a účelem úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřené 10. června 1958 v New Yorku (dále jen „Newyorská úmluva")[1], která byla přijata na konferenci Organizace spojených národů o mezinárodní obchodní arbitráži, je stanovit elementární pravidla, ...

...která umožní v signatářských státech tohoto mezinárodního paktu uznat a vykonat tzv. cizí rozhodčí nález, tedy rozhodčí nález vydaný v jiném státě, než ve státě, ve kterém se o jeho uznání a výkon žádá.

Newyorská úmluva tak odstraňuje bariéry stanovené vnitrostátními právními řády, které by jinak znemožňovaly připustit, aby na svrchovaném státním území byl uznán a vykonán rozhodčí nález, jehož vydání aproboval právní řád cizího státu. Taková tendence je pochopitelná, neboť arbitráže jsou alternativním způsobem řešení sporů, který je hojně využíván právě při řešení sporů mezi subjekty z různých států či zemí. Ostatně v dnešní globalizované ekonomice netřeba více obhajovat nezbytnost mezinárodní smlouvy charakteru Newyorské úmluvy. Ani netřeba dále plédovat pro výhodnost řešit spory pomocí arbitráží, to není primárním posláním tohoto příspěvku.

V následujícím textu se totiž zaměříme na sice dílčí, avšak nutno dodat nikoliv nepodstatnou, výseč úpravy Newyorské úmluvy, a to úpravu situace, kdy dochází ke konkurenci rozhodčího řízení a řízení před obecným soudem, resp. k situaci, kdy bylo zahájeno před obecným soudem řízení ve věci, o níž byla platně uzavřena rozhodčí smlouva.

V této souvislosti uveďme, že Newyorská úmluva odpovídá nárokům ustanovení čl. 10 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů[2] (dále jen „Ústava ČR"), a proto platí její aplikační přednost před zákonem za předpokladu, že Newyorská úmluva stanovuje něco jiného než český zákon. Ostatně i zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z.r.ř."), ve svém ustanovení § 47 normuje, že „ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů".

Newyorská úmluva [viz čl. I odst. 1 Newyorské úmluvy] primárně upravuje uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů[3] vyplývajících ze sporů mezi osobami fyzickými nebo právnickými, a to (i) rozhodčích nálezů vydaných na území jiného státu (tedy nikoliv jen signatářského)[4], než toho, ve kterém je o jejich uznání a výkon žádáno[5], jakož i (ii) rozhodčích nálezů, které sice byly vydané na území státu, ve kterém je o jejich uznání a výkon žádáno, avšak tento stát takový rozhodčí nález nepokládá za rozhodčí nález místní, resp. národní.

Vedle právě uvedeného primárního předmětu úpravy Newyorské smlouvy, lze však citovat i její čl. II odst. 3, který obsahuje imperativ adresovaný obecným soudům smluvních států tohoto mezinárodního paktu. Citované ustanovení totiž přikazuje obecným soudům smluvních států Newyorské úmluvy, u kterých byla (i přes uzavřenou rozhodčí smlouvu) podána žaloba, odkázat strany na rozhodčí řízení, a to k návrhu jedné z těchto stran, avšak pouze tehdy, pokud sám (obecný soud) nezjistí, že rozhodčí smlouva je neplatná, neúčinná nebo nezpůsobilá k použití [srov. a contrario čl. II odst. 3 in fine Newyorské úmluvy].

Obecný soud tedy podle Newyorské úmluvy může sám v zahájeném řízení pokračovat ve dvou případech, (i) strany, resp. kterákoliv ze stran[6], rozhodčí smlouvy neučinila návrh, aby obecný soud strany odkázal na rozhodčí řízení[7], nebo (ii) obecný soud sám (tzn. ex officio) zjistil, že rozhodčí smlouva je neplatná, neúčinná nebo nezpůsobilá k použití. Zde vidíme první možný rozpor s ustanoveními českého právního řádu, konkrétně s ustanovením § 106 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř."), avšak v tomto případě jde o rozpor pouze zdánlivý.

Podle české právní úpravy totiž při konkurenci rozhodčí smlouvy se zahájeným řízením před obecným soudem platí, že obecný soud nemůže věc dále projednávat a řízení zastaví tehdy, když k námitce žalovaného, která musí být uplatněna nejpozději při prvním úkonu ve věci samé, zjistí, že stran dotčené věci byla uzavřena rozhodčí smlouva a tato věc má být tudíž projednána v rozhodčím řízení [srov. § 106 odst. 1 o.s.ř.]. Smysl a účel jak ustanovení Newyorské úmluvy, tak českého o.s.ř. je shodný a lze tedy jistě materielně (ostatně procesní úkony se hodnotí vždy podle obsahu)[8] chápat onu námitku uzavřené rozhodčí smlouvy podle § 106 odst. 1 o.s.ř. jakožto žádost (návrh) ve smyslu čl. II odst. 3 Newyorské úmluvy, v obou případech je tím v zásadě učiněna překážka, aby spor dále projednával obecný soud.

Spornou tak zůstává otázka oné prekluzivní lhůty podle českého práva, nicméně z hlediska principu právní jistoty a s odkazem k zásadě vigilantibus iura, by bylo lze mít za to, že ani zde by sporu mezi oběma právními normami být nemělo. Nicméně nutno uvést, že Newyorská úmluva disponuje k podání onoho návrhu, resp. žádosti, kteroukoliv ze stran rozhodčí smlouvy[9], ustanovení § 106 odst. 1 o.s.ř. však umožňuje učinit námitku rozhodčí smlouvy pouze straně žalované. Zde je tedy evidentní rozpor, pokud totiž Newyorská úmluva zmocňuje k podání oné žádosti jak stranu žalovanou, tak stranu žalující, pak česká právní norma, která umožňuje podat námitku uzavřené rozhodčí smlouvy v prekluzivní lhůtě ohraničené prvním podáním ve věci samé, tím samým znemožňuje učinit tuto námitku (ve smyslu Newyorské úmluvy žádost) straně žalující, neboť jejím prvním úkonem ve věci je nesporně žaloba adresovaná obecnému soudu; a toto nepochybně je procesní úkon, kde by nikdo rozumný námitku platně uzavřené rozhodčí smlouvy ze strany žalobce zajisté nehledal.

Každopádně vzhledem k tomu, že textace čl. II odst. 3 Newyorské úmluvy je dostatečně srozumitelná a určitá, není třeba využívat dalšího výkladového instrumentária a je nezbytné bez dalšího připustit, že v právě nastíněném rozsahu je ustanovení českého o.s.ř neaplikovatelné a půjde-li o řízení, které bylo zahájeno před českým obecným soudem i přes platně uzavřenou rozhodčí smlouvu, jejíž režim se řídí Newyorskou úmluvou, musí být aplikováno ustanovení čl. II odst. 3 Newyorské úmluvy a k učinění příslušného procesního úkonu, v tomto okamžiku lhostejno označíme-li jej formálně za námitku či žádost, je oprávněna jak stran žalovaná, tak i strana žalující, a to v jakémkoliv stádiu řízení před obecným soudem.

Ustanovení § 106 odst. 1 o.s.ř. dále umožňuje, aby český obecný soud spor projednal a rozhodl tehdy, prohlásí-li smluvní strany, že na rozhodčí smlouvě netrvají. Toto ustanovení lze bez dalšího označit jako nerozporné s Newyorskou úmluvou, neboť nemůže být rozporné ustanovení, které v zásadě (možná i zbytečně) normuje samozřejmost. Tedy, že smluvní strany (v tomto případě rozhodčí smlouvy) mohou smlouvy uzavírat a svým autonomním a konsensuálním projevem vůle i rušit.

Dále nutno srovnat čl. II odst. 3 Newyorské úmluvy ve vztahu k ustanovení § 106 odst. 1 in fine o.s.ř., a to v rozsahu, v němž dotčené ustanovení Newyorské úmluvy upravuje výjimku z pravidla, podle něhož jinak platí, že za situace, kdy byla podána shora specifikovaná žádost, má obecný osud odkázat strany na rozhodčí řízení a sám dále v řízení nepokračovat, tudíž jej zastavit. Jde o to, že i přes tuto žádost pokračuje obecný soud v řízení tehdy, zjistí-li (tedy i bez návrhu), že rozhodčí smlouva[10] je (i) neplatná, (ii) neúčinná nebo (iii) nezpůsobilá k použití.

Oproti tomu česká právní úprava stanovuje [srov. § 106 odst. 1 in fine o.s.ř.], že obecný soud (i přes vznesenou námitku rozhodčí smlouvy) pokračuje v řízení, zjistí-li, že (i) věc nemůže být podle práva České republiky podrobena rozhodčí smlouvě, nebo že (ii) rozhodčí smlouva je neplatná, (iii) rozhodčí smlouva vůbec neexistuje, (iv) projednání věci v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim rozhodčí smlouvou, anebo se (v) rozhodčí soud odmítl věcí zabývat.[11]

Do jisté míry bude činit potíže výklad pojmu rozhodčí smlouva nezpůsobilá k použití použitého v Newyorské úmluvě, nicméně pod tento relativně neurčitý pojem by bylo jistě lze podřadit nearbitrabilitu sporu. Je však otázkou, zda tuto nearbitrabilitu bude lze měřit pouze právem České republiky. V této souvislosti lze odkázat k ustanovení čl. V odst. 2 písm. a) Newyorské úmluvy, který normuje, že (pro účely odepření uznání a výkonu rozhodčího nálezu) příslušný orgán země, kde se žádá o uznání a výkon, zjišťuje[12], zda je či není předmět sporu arbitrabilní, právě podle práva této země. V zrcadle právě uvedeného lze uzavřít, že nebude v rozporu s Newyorskou úmluvou, bude-li český obecný soud poměřovat arbitrabilitu věci právem České republiky. Doplňme, že přípustnost rozhodčí smlouvy by se v takovém případě posuzovala podle z.r.ř.[13]

Bez dalšího za neproblematickou označíme i zjišťování skutečnosti, zda je rozhodčí smlouva neplatná, neboť toto je v obou zkoumaných právních normách totožné. Taktéž skutečnost, že rozhodčí smlouva vůbec neexistuje dle českého o.s.ř. bude jistě lze s argumentem od menšího k většímu subsumovat pod skutečnost neúčinnosti rozhodčí smlouvy, neboť může-li soud pokračovat v řízení podle Newyorské úmluvy při neúčinnosti, lze argumentum a maiori ad minus připustit pokračování i z důvodu neexistence rozhodčí smlouvy. Též toto tedy lze označit za nerozporné při srovnání úpravy Newyorské úmluvy a českého o.s.ř.

České o.s.ř. v právě traktovaném dále pracuje s tím, že projednání věci v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim rozhodčí smlouvou, což jistě lze (při materielním nikoliv formálním přístupu k řešení těchto otázek) podřadit pod skutečnost normovanou v Newyorské úmluvě jako nezpůsobilost rozhodčí smlouvy k jejímu použití. Pro tento závěr lze argumentovat tím, že pokud rozhodci přesáhli rámec pravomoci přiznané jim rozhodčí smlouvou, pak v tomto přesahu není dotčená rozhodčí smlouva způsobilá k použití, neboť na tento přesah nedopadá.

Ze všech právě uvedených skutečností, které české o.s.ř. vyjmenovává, je tak ve vztahu k Newyorské úmluvě neaplikovatelná pouze podmínka, že se rozhodčí soud odmítl věcí zabývat. Pokud tedy bude před českým obecným soudem zahájeno řízení ve věci, v níž byla platně uzavřena rozhodčí smlouva spadající pod režim Newyorské úmluvy, pak český obecný soud nebude moci i přes námitku uzavřené rozhodčí smlouvy pokračovat v řízení, ačkoliv by zjistil, že se jinak příslušný rozhodčí soud odmítl věcí zabývat.

Jinými slovy řečeno, tento důvod, resp. zjištění, že se rozhodčí soud, jehož pravomoc je dána platnou rozhodčí smlouvou ve smyslu Newyorské úmluvy, odmítl věcí zabývat, není důvodem (hypotézou), který by disponoval český obecný soud, pokračovat bez dalšího v zahájeném řízení ve věci, které se týká platně uzavřená rozhodčí smlouva, neboť takový důvod Newyorská úmluva neobsahuje. Takovou situaci tedy smluvní strany rozhodčí doložky budou patrně nuceny řešit jinými právními prostředky, např. změnou či zrušením rozhodčí smlouvy, případně tím, že nevznesou námitku uzavřené rozhodčí smlouvy, resp. nepodají žádost ve smyslu čl. II odst. 3 Newyorské úmluvy.

Závěrem tohoto krátkého exkurzu do skutečně specifické výseče vztahující se k Newyorské úmluvě lze konstatovat, že jsme neshledali (pokud jde o zpracovanou tematiku) zásadních rozporů mezi úpravou obsaženou v Newyorské úmluvě a českou vnitrostátní úpravou. Rozpory, které byly shledány v tomto textu, byly ve své podstatě rozpory jen zdánlivé, které lze snadno překlenout výkladem konformním s Newyorskou úmluvou. Rozpory, které zde byly identifikovány, se pak snadno vyřeší aplikační předností Newyorské úmluvy tak, jak předpokládá již zmíněný čl. 10 Ústavy ČR.

Mgr. Bc. Patrik Frk, rozhodce

 

Rozhodčí soud při IAL SE

Expozitura (sudiště) Praha

Štěpánská 633/49,
110 00 Praha 1

Tel.: + 420 224 241 319
Fax: + 420 224 281 226
e-mail: \n podatelna@rozhodcisoud.net

 

[1] Publikována ve Sbírce zákonů vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 74/1959 Sb., ze dne 6. listopadu 1959, o Úmluvě o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů.

[2] Textace čl. 10 zní: „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva". Samozřejmě, že právě citované ustanovení nutno číst pomocí příslušných ustanovení ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky. Každopádně tehdejší československá vláda Newyorskou úmluvu schválila dne 17. 9. 1958 a Národní shromáždění vyslovilo s úmluvou souhlas 13. 12. 1958. Ratifikace presidentem Československé republiky proběhla dne 27. 4. 1959; účinnosti nabyla pro Československou republiku dne 10. 10. 1959.

[3] Rozhodčí nález ve smyslu čl. I odst. 2 Newyorské úmluvy znamená jak rozhodčí nálezy vydané rozhodci ustanovenými pro každý jednotlivý případ (rozhodčí řízení ad hoc), tak i rozhodčí nálezy vydané stálými rozhodčími orgány, jimž se strany podrobily (institucionalizované rozhodčí řízení).

[4] Nicméně podle čl. I odst. 3 Newyorské úmluvy, může každý signatářský stát na základě vzájemnosti omezit působnost Newyorské úmluvy jen pro uznání a výkon nálezů vydaných na území jiného smluvního státu této úmluvy. Tohoto zmocnění využila Česká republika, tudíž pro Českou republiku je tzv. cizím rozhodčím nálezem ve smyslu Newyorské úmluvy, nikoliv každý rozhodčí nález, nýbrž toliko rozhodčí nález vydaný na území některého signatářského státu této úmluvy; touto optikou je tedy nutno vnímat pojem cizí rozhodčí nález tak, jak bude v následujícím textu používán. Pro úplnost dodejme, že čl. I odst. 3 in fine Newyorské úmluvy opravňuje smluvní státy této úmluvy zúžit její dosah jen na spory obchodní; nicméně tohoto zmocněn Česká republiky nevyužila.

[5] K žádosti a jejím náležitostem srov. čl. IV Newyorské úmluvy.

[6] Dotčené ustanovení (na rozdíl od § 106 odst. 1 o.s.ř.) nerozlišuje, která ze stran může tuto žádost podat, nicméně z logiky věci to fakticky bude patrně vždy strana žalovaná, nicméně bylo by lze si fakticky představit i opak.

[7] Tomu lze rozumět jako konkludentní zrušení rozhodčí smlouvy.

[8] Srov § 41 odst. 2 o.s.ř.

[9] Srov. příslušnou textaci čl. II odst. 3 newyorské úmluvy: „...k žádosti jedné z nich...".

[10] Podle čl. II odst. 1 Newyorské úmluvy je smluvní stát povinen uznat písemnou dohodu (rozhodčí smlouvu), v níž se její strany zavázaly podrobit arbitráži všechny nebo jen některé spory, které mezi nimi již vznikly (smlouva o rozhodci) nebo mohou vzniknout (rozhodčí doložka) z určitého právního vztahu či mimosmluvního, týkajícího se věci, jež může být vyřízena rozhodčím řízením (arbitrabilita sporu). Podle čl. II odst. 2 Newyorské úmluvy se rozumí písemnou dohodou rozhodčí doložky ve smlouvě nebo rozhodčí smlouvy, podepsané stranami nebo obsažené ve výměně dopisů nebo telegramů.

[11] K tomu jen doplňme ustanovení § 106 odst. 3 o.s.ř.: „Bylo-li řízení před rozhodci zahájeno dříve, než došlo k řízení soudnímu, přeruší soud řízení o neexistenci, neplatnosti nebo zániku smlouvy až do doby, než bude v rozhodčím řízení rozhodnuto o pravomoci nebo ve věci samé". Nicméně v tomto případě nejde o přímou konkurenci řízení před obecnými soudy a rozhodčího řízení pokud jde o rozhodování ve věci.

[12] Taktéž ex officio, tedy nikoliv k návrhu jak je tomu v čl. V odst. 1 Newyorské úmluvy.

[13] Viz pátá část z.r.ř. rubrikovaná jako „Ustanovení o poměru k cizině", konkrétně § 36 odst. 1 z.r.ř.: „Přípustnost rozhodčí smlouvy se posuzuje podle tohoto zákona. Ostatní náležitosti rozhodčí smlouvy se posuzují podle tohoto zákona, jestliže rozhodčí nález má být vydán v tuzemsku", jakož i § 36 odst. 2 z.r.ř.: „Pro formu rozhodčí smlouvy platí právo rozhodné pro ostatní náležitosti rozhodčí smlouvy; stačí však, jestliže bylo učiněno zadost právnímu řádu místa nebo míst, kde došlo k projevu vůle".

Mgr. Bc. Patrik Frk
Ústav práva a právní vědy®, o.p.s.
Článek byl publikován dne 14.07.2010 na www.elaw.cz

 

ÚSTAV PRÁVA A PRÁVNÍ VĚDY POSKYTUJE NEJVĚTŠÍ NABÍDKU MANAŽERSKÝCH STUDIJNÍCH PROGRAMŮ. Více informací

 
Přihlaste se a získejte studium prestižních manažerských programů MBA, LL.M., MPA a MSc. za cenu 93.000 Kč. Platí pouze při úhradě studia do 30. 9. 2017. Jako bonus získáte 5 seminářů zdarma!


DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
Na Dni otevřených dveří Vás budou očekávat lidé z vedení školy, jakož i lektoři, kteří Vám zodpoví veškeré Vaše dotazy týkající se studia MBA, BBA, LL.M., MPA, MSc. a DBA programů. Dozvíte se informace o průběhu studia, jak si správně zvolit studijní program, kdy se konají tematická setkání, jaké jsou podmínky přijetí ke studiu atd. Kromě malého občerstvení pro Vás budou připraveny materiály obsahující informace o studiu.


Nejbližší termín Dne otevřených dveří: 27. 9. 2017. Více informací zde

Chcete se dozvědět více?
Kontaktujte nás na bezplatné Zelené lince 800 208 008 nebo na tel.: +420 608 579 570, případně na e-mailové adrese cps@ustavprava.cz, kde si můžete sjednat osobní návštěvu.
 
Budeme se těšit na Vaši návštěvu.

 

Ing. Tereza Marková, DiS.
výkonná ředitelka
 
markova@ustavprava.eu
Tel.: 224 247 011
Zelená linka : 800 208 008

 

 

Proč studovat u násJak studium probíháPodmínky přijetí Lektorský týmPoplatky za studium

                      

 

 

800 208 008
ZAVOLEJTE NÁM
envelop
ZEPTEJTE SE
Odeslat
mobile
OZVEME SE
Odeslat
brochure
CHCI BROŽURU
Odeslat
Dotazy ke studiu Vám zodpovíme:
Po – Pá od 9 – 17hod.
Kontakt

Pokud máte jakýkoli dotaz můžete nám zavolat nebo napsat:

Zelená linka.: 800 208 008
Mobil: 608 579 570
Telefon: 224 247 011

cps@ustavprava.eu

Newsletter

Přihlaste se k odběru newsletteru a budeme Vás informovat o novinkách, které jsme pro Vás připravili.



 


 

 

Volejte zdarma

Zavolejte nám zdarma, rádi zodpovíme Vaše dotazy na MBA studia. Po-Pá od 9-17 hodin.

800 208 008
X
X