Tisk

Legalita a legitimita dvou exekučních titulů při zajištění směnkou

Seznamte se s publikační činností členů Ústavu práva a právní vědy, o.p.s.:

 

Podnikatelská praxe běžně pracuje s institutem tzv. zajišťovacích směnek. Tyto jsou vydávány za jasným účelem zlepšit věřiteli procesní postavení pro případ vymáhání dlužné částky soudní cestou, nikoliv způsobit jeho bezdůvodné obohacení v důsledku duplicitního vymožení pohledávky - jak v řízení o žalobě ze smlouvy tak i ve směnečném řízení. Jistě nebylo záměrem zákonodárce výkladem jeho norem aprobovat protiprávní stav v podobě dvojího exekučního titulu z (bez jakýchkoliv pochybností) jediné pohledávky. Jistá soudní rozhodnutí však k těmto absurdním závěrům bohužel vedou, čímž - snad jen nechtěně - napomáhají rozšiřovat již tak široký vějíř nemravných praktik nepoctivých obchodníků v českém podnikatelském prostředí. Níže rozebraný případ z praxe je jedním z důkazů, že interpretace a aplikace práva soudy nejde vždy vstříc překotně se rozvíjejícím smluvním vztahům intra legem a přílišný formalismus při výkladu práva vůbec nereflektuje nové vlivy působící v podnikatelském prostředí. Právo tak bohužel v některých konkrétních případech přestává být normativním odrazem reality, z čehož pak snadno vznikají závěry odporující zdravému „selskému" rozumu

V souvislosti s výkonem koncipientské praxe jsem měl možnost zabývat se zajímavou kauzou žalovaného klienta, který - jak je to v podnikatelských vztazích zcela běžné - uzavřel coby dlužník smlouvu o úvěru, která byla zajištěna tzv. „zajišťovací směnkou vlastní" vystavenou dlužníkem na řad věřitele ihned při podpisu smlouvy. Účel směnky byl vtělen přímo do dikce smlouvy. Tato smlouva o úvěru obsahovala rozhodčí doložku, která zakládala pravomoc rozhodčího soudu XY pro všechny spory vznikající z této smlouvy „a v souvislosti s ní". Vlivem špatného cash flow se klient dostal do prodlení se zaplacením dlužné částky. Netrvalo dlouho a přišla žaloba ze smlouvy; podána byla k rozhodčímu soudu XY. O několik dní později k nemilému překvapení klienta přišel z obecného krajského soudu směnečný platební rozkaz na základě předmětné směnky znějící - jak jinak - na stejnou částku. Zde analyzovaný případ považuji za zajímavý zejména v nastolení otázky dosahu rozhodčí doložky sjednané v kauzálním (původním smluvním) vztahu i na směnečný vztah jej zajišťující. Tím se otevírá široká a praktická problematika blízkosti a souvztažnosti (či naopak separátnosti) kauzálního a směnečného vztahu.

Okamžitou a pochopitelnou reakcí bylo vnést proti směnečnému platebnímu rozkazu námitku nedostatku pravomoci pro existenci rozhodčí doložky (§ 106 odst. 1 o.s.ř.), s níž žalovaný logicky spojil směnečné námitky stran existence smlouvy, v níž je obsažena rozhodčí doložka kryjící i „související spory", a ohledně pohledávky z ní plynoucí je již vedeno samostatné rozhodčí řízení.

Bez detailnějšího odůvodnění a popření žalovaným předložených námitek a tvrzení však soud námitku nedostatku pravomoci odmítl za použití jediného argumentu v podobě odkazu na právní větu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5.2.2008, sp. zn. 5 Cmo 342/2007 (dále jen „rozsudek Vrchního soudu v Praze"), která zní: „Jestliže rozhodčí doložka týkající se pohledávky zajištěné směnkou neuvádí zcela jasně, že se vztahuje také na nároky z takové směnky, nejsou nároky ze směnky podřízeny rozhodčímu řízení a k projednávání směnečné žaloby jsou příslušné soudy." Soud se tak v tomto případě dopustil jednak postavení svého rozhodnutí na jediném sporném judikátu, jehož závěry nejsou zcela potvrzeny a obecně přijímány, jednak precedentní aplikace právní věty bez zkoumání konkrétních okolností judikovaného případu, z nějž byl citovaný závěr vyvozen. Na základě uvedených skutečností si dovolím k nastíněné problematice přinést několik argumentů k zamyšlení na podporu logického výkladu práva a skutečného a účinného promítnutí faktických jevů jako je zajišťovací směnka do posouzení obchodních sporů.

Zejména mám za to, že soud ve svém rozhodnutí nezohlednil dostatečným způsobem (či spíše vůbec) zřejmý charakter směnky jako ryze zajišťovacího institutu. Smlouva totiž zřetelně stanoví, že věřitel (žalobce) převzal od dlužníka (žalovaného klienta) blankosměnku vlastní, vystavenou na řad věřitele s doložkou „bez protestu" znějící na stejnou částku a vystavenou k zajištění závazků.

Při plném vědomí abstraktnosti a relativní samostatnosti závazku plynoucího ze směnky nelze ovšem v právním státě připustit a judikaturou vyšších soudů posvětit možnost žalobce domoci se dvojího plnění z jediného závazkového vztahu. Jednalo by se o nepřípustné aprobování bezdůvodného obohacování a odhlédnutí od zásady smluvní volnosti stran, když nezpochybnitelnou vůlí stran je při vystavení směnky toliko zajistit závazek věřitele a usnadnit mu jeho vymožení, nikoliv již zajistit mu dva exekuční tituly.
Strohou argumentaci soudu v odůvodnění rozhodnutí, která je založena bez dalšího bližšího odůvodnění na jediné právní větě rozsudku Vrchního soudu v Praze, a která de facto popírá judikatorně uznaný a tolik praktický institut zajišťovacích směnek, nelze s poukazem na nesprávný výklad právních norem a ustálené judikatury vyšších soudů akceptovat. Třebaže zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „směnečný zákon") nezná pojem „zajišťovací směnky", běžně se s tímto institutem v právní praxi pracuje, přičemž se zohledňuje její speciální charakter rozdílný od „směnek platebních".

Nejvyšší soud ČR (dále rovněž jen „NS") zaujal v rozhodnutí ze dne 16.5.2006 ve věci sp. zn. 7 Tdo 475/2006 tento právní názor: „Tzv. zajišťovací směnka (podle starší terminologie krycí směnka) není zvláštním druhem směnky. Jde jen o vyjádření toho, jakou funkci směnka plní, pokud slouží k zajištění závazku vyplývajícího z jiného právního vztahu, který se označuje jako kauzální právní vztah, protože představuje materiální příčinu vzniku směnky. V posuzovaném případě byl tímto kauzálním právním vztahem právní vztah založený smlouvou o půjčce. Zajišťovací funkce směnky vyplývá z toho, že se účastníci kauzálního právního vztahu dohodli na smlouvě o zajištění směnkou. Jde o tzv. inominátní smlouvu ve smyslu § 51 obč. zák., pro kterou není předepsaná žádná forma, takže nemusí být uzavřena písemně a může být uzavřena i ústně nebo dokonce jen konkludentně. V posuzovaném případě taková smlouva evidentně byla uzavřena a tím směnka nabyla charakteru zajišťovací směnky. ... To, že vystavená směnka nebyla platební směnkou, znamená, že závazek z půjčky neměl být podle ujednání účastníků smlouvy o půjčce splněn zaplacením směnky. Projevilo se to tím, že X.Y. měla dluh ze smlouvy o půjčce zaplatit ve splátkách podle tzv. splátkového kalendáře, v němž jí vždy byla potvrzena příslušná platba. Těmito splátkami X.Y. neplnila závazek ze směnky, nýbrž závazek ze smlouvy o půjčce." Nejvyšší soud ČR tak uznává existenci směnek se zvláštním účelem, které mají souvztažnost k určitému kauzálnímu právnímu vztahu, a které nejsou primárně určeny k placení, což se musí projevit na hodnocení takto uplatněného nároku u soudu. Váhu pro posuzovaný spor měl i závěr citovaného judikátu, že závazek z půjčky nemá být podle ujednání účastníků splněn zaplacením zajišťovací směnky.

Zajišťovací funkce směnky se sice neprojeví ve směnečném právu, má a musí mít ovšem vliv na možnost uplatnění a vymožení zajištěné pohledávky dle smluvního ujednání stran.

V rozhodnutí NS ze dne 28.8.2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006, dospěl soud k následujícímu závěru: „Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se pak projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek (čl. I § 17 zákona č. 191/1950 Sb.), jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit."

Dle čl. I § 17 směnečného zákona platí, že kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka.

„Základem kauzální námitky je existující směnečná dohoda, tj. dohoda předcházející vystavení směnky, z níž je mezi účastníky směnečného vztahu dohodnuto za jakým účelem má být směnka vystavena a za jakých podmínek může být použita a proplacena. Obsah takové směnečné dohody musí být v námitkách vylíčen..." (rozhodnutí NS ze dne 20.3.2007, sp. zn. 29 Odo 1102/2005).

Dlužníku ze smluvních vztahů zajištěných směnkou je tak garantována obrana v podobě kauzálních námitek a námitek excesivního uplatnění směnky, jak konstatoval Ústavní soud ČR v nálezu ze dne28.4.2010, sp. zn. I. ÚS 541/10. K excesivnímu uplatnění směnky uvedl: „Excesivním uplatněním směnky se pak mimo jiné rozumí situace tzv. osamostatnění zajišťovací směnky, které usnadňuje paralelní uplatnění zajišťovací směnky; přičemž oddělení zajišťovací směnky od zajištěné pohledávky zákon nezapovídá, jde však o jednání nesolidní a nekorektní, když je způsobilé znemožnit úspěšné uplatnění věcné důvodné obrany proti excesivnímu osamostatněné směnky. Je pak věcí účastníků, zejm. dlužníka, aby při kontraktaci věnoval řádnou pozornost i aspektům směnečného práva tak, aby již v této fázi možnost excesivního uplatnění směnky minimalizována." Z citovaného vyplývá jasný závěr: dohodnou - li se tak strany v kauzální smlouvě, není připuštěna možnost excesivního (v posuzovaném případě dvojího) uplatnění práv z kauzálního vztahu plynoucích.

Ve sporu, který byl předmětem nastíněného řízení, si strany výslovně ujednaly, že směnka je vydána a slouží toliko k zajištění závazku. Žalovaný tak dle mého názoru učinil maximum, aby předešel duplicitnímu uplatnění nároku, přičemž z gramatického ani teleologického výkladu předmětné smlouvy o úvěru nelze vyvodit závěr o opaku. Autonomie vůle musí být v právním státě respektována za všech okolností. Dovodil - li soud prvního stupně v souvislosti s paralelně probíhajícím rozhodčím řízením, že vztah vyplývající ze zajišťovací směnky je za všech okolností zcela neodvislý od kauzálního vztahu s všeobecným poukázáním na nespornost a abstraktnost směnečných vztahů, nepostupoval v souladu s výše citovanými závěry vyšších soudů. Nezohlednil zejména zajišťovací charakter směnky.

Jednání věřitele, který téměř souběžně podal kauzální žalobu k rozhodčímu soudu a zároveň návrh na vydání směnečného platebního rozkazu k obecnému soudu považuji za nejen „nesolidní a nekorektní", nýbrž přímo nemravné. Takový výkon práva je v rozporu s ust. § 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ"), dle něhož platí, že výkon práv a povinností nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnému výkonu práva nepřísluší soudní ochrana. K takovému výkonu v souvislosti se směnečnou problematikou NS v rozhodnutí ze dne 22.8.2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, konstatoval, že postup soudu dle ust. § 3 ObčZ má místo v situacích, „kdy k výkonu práva založeného zákonem dochází z jiného důvodu, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu (tzv. šikanózní výkon práva), případně kdy je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek." Připuštění možnosti samostatného uplatnění zajišťovací směnky je přesně takové nepřijatelné důsledky způsobilé vyvolat, neboť žalobce podáním žaloby v posuzovaném sporu vědomě a záměrně vyvíjí snahu bezdůvodně se obohatit v důsledku uplatnění dvou exekučních titulů, aniž by vyčkal na rozhodnutí rozhodčího soudu v kauzální věci. Na základě jeho rozhodnutí přiznávajícího žalobci nárok z úvěrové smlouvy by totiž existence směnky pozbyla smysl. Proto považuji je nesprávné, když vzhledem k těmto okolnostem, tvrzeným žalovaným již při podání námitky nedostatku pravomoci dle ust. § 106 o.s.ř. a kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, soud prvního stupně nepřiznal jakoukoliv váhu okolnostem v kauzálním vztahu, čímž vědomě napomohl žalobci k bezdůvodnému obohacení.

S ohledem na shora citovaná rozhodnutí NS resp. Ústavního soudu ČR se navíc domnívám, že zmiňovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze nekoresponduje se závěry „nadřízeného" soudu, neboť zcela opomíjí přiznat relevanci zajišťovacímu charakteru směnek, proto by nemělo být podkladem pro rozhodnutí, zvláště když je to takřka jediný argument, na kterém je napadené rozhodnutí postaveno. Zajišťující směnka nepochybně souvisí s kauzou plynoucí ze smlouvy o úvěru, je vystavena téhož dne jako tato smlouva, strany jsou identifikovány shodně, stejně jako částka. Nevznikají tak důvodné pochybnosti o kauzálním propojení, a tedy o závěru, že pohledávka je v posuzovaném případě jediná, a nelze ji projednávat (a přiznat) u dvou různých institucí. Na riziko úspěšného extenzivního uplatnění směnky upozornil i Ústavní soud ČR ve shora uvedeném nálezu, když uvedl: „Excesivní uplatnění směnky bylo umožněno, resp. jeho možnost byla maximalizováná, neopatrným a neodborným přístupem výstavce ke kontraktaci, který tak dle názoru Ústavního soudu významnou měrou daný směnečný spor umožnil a sám si možnost úspěšné obrany snížil (odlišnost směnečného a závazkového věřitele, odlišnost částek, dat vystavení směnky a smlouvy o půjčce...)" To se v posuzovaném případě nestalo, směnka zcela koresponduje kauzálnímu vztahu, a nelze ji tak posoudit jako zcela samostatný nárok. Tvrdím, že nelze připustit přepjatě formalistický výklad, že rozhodčí doložka, neodkazovala - li výslovně na vystavenou směnkou, se na tuto nevztahuje.

V návaznosti na posledně uvedené argumenty si dále dovolím poznamenat, že i podrobnou analýzou samotného rozsudku Vrchního soudu v Praze je nutné dospět k závěru, že právní názor v něm učiněný nelze vztáhnou na jakýkoliv spor, a nelze z něj tudíž činit precedent. Okolnosti kauzálního a zajišťovacího vztahu byly v jím judikovaném sporu odlišné od nastíněného případu. Viz citaci: „Žalovaný však není účastníkem dané smlouvy, a již proto se na něho rozhodčí doložka nevtahuje. Kromě toho jsou práva ze směnky zcela samostatná a nezávislá, odlišná od případných kauzálních nároků, a tedy ujednání, jež se vztahují ke smlouvě o řešení sporů, nelze vztáhnout na předmětné směnky, i když tyto nároky ze smlouvy zajišťují. Z dané smlouvy neplyne, že by se mělo rozhodčí řízení týkat také těchto směnek." Vrchní soud v Praze zde vypočítává základní důvody, jež ho vedly k závěru, že rozhodčí doložka se na práva plynoucí ze zajišťovací směnky nevztahuje, přičemž na prvním místě uvádí, že směnečný vztah není (celkem logicky) kryt rozhodčí doložkou v případech, kdy žalovaný - směnečný dlužník nebyl stranou kauzální smlouvy. Již z toho je patrné, že judikovaný spor měl zcela specifické faktické parametry, kdy zejména neexistovala jednota v subjektech kauzálního a zajišťovacího vztahu. Nelze tedy mechanicky aplikovat ani jeho závěry. Navíc z dalších pasáží citovaného rozhodnutí plyne, že dikce kauzální smlouvy (resp. v ní obsažené rozhodčí doložky) nedostatečným způsobem vyjádřila souvztažnost kauzálního a směnečného vztahu, a tedy i dosah rozhodčí doložky rovněž na právní vztahy s kauzálním vztahem související.

Okolnosti v úvodu nastíněného sporu byly však zcela odlišné od okolností sporu, které vedly k vydání dotčeného rozsudku Vrchního soudu v Praze. Panovala zde úplná shoda v subjektech obou právních vztahů i v částce. Směnka byla vydána ve stejný den, jako byla podepsána kauzální smlouva. Z formulace „Věřitel převzal od dlužníka blankosměnku vlastní, vystavenou na řad věřitele s doložkou ´bez protestu´ vystavenou k zajištění závazku", jakož i z dalších okolností posuzovaného vztahu nelze dospět k jinému závěru, než že byla dána dostatečná souvztažnost obou právních vztahů s ohledem na ust. § 2 odst. 4 z.r.ř., že směnečný spor je v přímé souvislosti ke sporem kauzálním, a že i tento směnečný spor je v důsledku platné rozhodčí doložky vyloučen dle ust. § 106 odst. 1 o.s.ř. z pravomoci obecných soudů.
V uvedené kauze se tak soud první instance dopustil v českém právním řádu nepřípustné „precedentní" aplikace hlavní právní věty citovaného rozsudku, aniž by se dostatečně vyrovnal s tím, zda jsou zde stejné, popř. alespoň obdobné podmínky pro vyvození stejného závěru.

Právní vztahy ze směnek jsou abstraktní, tudíž svým způsobem nezávislé na jiných právních vztazích. Tuto skutečnost je nutné za všech okolností respektovat a nebylo záměrem tohoto příspěvku ji jakýmkoliv způsobem podlomit. Kauzální okolnosti souvisejícího vztahu nemají žádný vliv na aplikaci přísného směnečného práva. Přesto však, jak soudy správně dovodily, je nutné zohlednit zajišťovací charakter směnek pro sféru smluvního práva, z nějž mnohdy plynou oprávněné kauzální námitky. Nelze tolerovat od reality odtržený výklad, že směnka, ať již je její funkce v kauzálním vztahu nakonfigurována jakkoliv, se pohybuje zcela ve vlastním vakuu, a že přes do očí bijící souvislost ji lze zcela volně odžalovat bez ohledu na výsledek kauzálního sporu. Převáží - li však takový (teleologický výklad popírající) proud, nezbude než apelovat na zjednání nápravy legislativní cestou skrze zákonného zakotvení institutu „zajišťovací směnky", již nebude možno v rozporu se zásadou poctivého jednání tak volně bez ohledu na konkrétní okolnosti smluvního vztahu uplatnit.

Mgr. Jan Hrabec
Ústavu práva a právní vědy®, o.p.s.
Článek byl publikován dne 19.11.2010 na www.pravniradce.cz

ÚSTAV PRÁVA A PRÁVNÍ VĚDY POSKYTUJE NEJVĚTŠÍ NABÍDKU MANAŽERSKÝCH STUDIJNÍCH PROGRAMŮ. Více informací

 
Přihlaste se a získejte studium prestižních manažerských programů MBA, LL.M., MPA a MSc. za cenu 89.000 Kč. Platí pouze při úhradě studia do 31. 7. 2017. Jako bonus získáte 5 seminářů zdarma!


DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
Na Dni otevřených dveří Vás budou očekávat lidé z vedení školy, jakož i lektoři, kteří Vám zodpoví veškeré Vaše dotazy týkající se studia MBA, BBA, LL.M., MPA, MSc. a DBA programů. Dozvíte se informace o průběhu studia, jak si správně zvolit studijní program, kdy se konají tematická setkání, jaké jsou podmínky přijetí ke studiu atd. Kromě malého občerstvení pro Vás budou připraveny materiály obsahující informace o studiu.


Nejbližší termín Dne otevřených dveří: 26. 7. 2017. Více informací zde

Chcete se dozvědět více?
Kontaktujte nás na bezplatné Zelené lince 800 208 008 nebo na tel.: +420 608 579 570, případně na e-mailové adrese cps@ustavprava.cz, kde si můžete sjednat osobní návštěvu.
 
Budeme se těšit na Vaši návštěvu.

 

Ing. Tereza Marková, DiS.
výkonná ředitelka
 
markova@ustavprava.eu
Tel.: 224 247 011
Zelená linka : 800 208 008

 

 

Proč studovat u násJak studium probíháPodmínky přijetí Lektorský týmPoplatky za studium

                      

 

 

800 208 008
ZAVOLEJTE NÁM
envelop
ZEPTEJTE SE
Odeslat
mobile
OZVEME SE
Odeslat
brochure
CHCI BROŽURU
Odeslat
Dotazy ke studiu Vám zodpovíme:
Po – Pá od 9 – 17hod.
Kontakt

Pokud máte jakýkoli dotaz můžete nám zavolat nebo napsat:

Zelená linka.: 800 208 008
Mobil: 608 579 570
Telefon: 224 247 011

cps@ustavprava.eu

Newsletter

Přihlaste se k odběru newsletteru a budeme Vás informovat o novinkách, které jsme pro Vás připravili.



 


 

 

Volejte zdarma

Zavolejte nám zdarma, rádi zodpovíme Vaše dotazy na MBA studia. Po-Pá od 9-17 hodin.

800 208 008
X
X