Tisk

Mlčenlivost rozhodce

Seznamte se s publikační činností členů Ústavu práva a právní vědy, o.p.s.:

Mlčenlivost rozhodce

Podle § 6 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „RozŘ") platí, že „Rozhodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinností zproštěni".

Podle ustanovení § 6 odst. 2 RozŘ platí, že „Rozhodce mohou mlčenlivosti zprostit strany. Jestliže strany rozhodce mlčenlivosti nezprostí, rozhoduje o zproštění mlčenlivosti z vážných důvodů předseda okresního soudu, v jehož obvodu má rozhodce bydliště. Nemá-li rozhodce bydliště na území České republiky, rozhoduje předseda obvodního soudu pro Prahu 1".

Ustanovemí odstavce prvního ustanovení § 6 RozŘ přikazuje rozhodcům povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinností zproštěni. Jak z gramatického výkladu předmětného ustanovení vyplývá, povinnost mlčenlivosti se vztahuje na všechny skutečnosti, o kterých se konkrétní rozhodce dozvěděl v souvislosti výkonem své funkce v konkrétním rozhodčím řízení a je ji třeba s ohledem na zásadu neveřejnosti rozhodčího řízení vykládat extenzivně.

Mezi informace, resp. skutečnosti, o kterých se rozhodce během své funkce dozví, jsou tak zákonem čítány jak informace týkající se listin, které jsou součástí spisu rozhodčího řízení, tak informace získané na základě výpovědí svědků či prohlášení účastníků řízení či jejich právních zástupců při ústním jednání, ať se již týkají rozhodčího řízení, či nikoliv. Skutečnost, že určitá informace, o které se rozhodci v průběhu rozhodčího řízení dozvěděli, nebyla nakonec v rozhodčím řízení použita jako důkaz nebo se rozhodčího řízení vůbec netýkala, neznamená, že taková informace požadavku mlčenlivosti ve smyslu tohoto ustanovení nepodléhá.

Časová osa, od které jsou rozhodci vázáni povinností mlčenlivosti, bude ponejvíce spojena se zahájením rozhodčího řízení ve smyslu ust. § 14 RozŘ, jež je spojeno s podáním žalobního návrhu k rukám rozhodce; stanovení tohoto okamžiku na den doručení žaloby však nebude bezvýjimečné, neboť nelze vyloučit, že rozhodce může disponovat určitými informacemi, na které se rovněž vztahuje povinnost mlčenlivosti, již v době před zahájením rozhodčího řízení. Tak tomu může být v rozhodčím řízení ad hoc, kdy rozhodce nebo rozhodci (rozhoduje-li ve věci vícečlenný senát a jeho fórum je již konstituováno), se dozvědí informace, na které dopadá ustanovení § 6 RozŘ, již předtím, než je k jejich rukám podána žaloba a řízení ve smyslu ust. § 14 RozŘ zahájeno, a to např. již v době konstituování fóra nebo vyjednávání stran o procesních pravidlech, podle kterých bude v řízení postupováno. V řízení před stálým rozhodčím soudem (§ 13 RozŘ), jakož i v řízení podle pravidel postupu v řízení ve smyslu ust. § 19 odst. 1 RozŘ), kde se řízení zahajuje doručením žaloby stálému rozhodčímu soudu nebo arbitrážnímu centru1], bude okamžik počátku vázanosti rozhodce z hlediska povinnosti mlčenlivosti zásadně splývat se zahájením rozhodčího řízení. Co se pak týče konce vázanosti povinností mlčenlivosti, zákon tento časový okamžik nijak neupravuje a je to i logické, neboť povinnost mlčenlivosti trvá v čase a nemá žádné konečné časové limity, neboli nikdy nekončí.

Stran okruhu osob, vůči kterým je rozhodce touto legální povinností zavázán, lze říci, že těmito osobami jsou nejen všichni účastníci řízení, ale i všechny osoby zúčastněné na řízení, nebo - řečeno terminologií civilního procesního práva - všechny procesní subjekty, tedy znalci, svědkové atd. Povinnost mlčenlivosti také není omezena na určité skutečnosti a vztahuje se tedy na vše, co vyjde v řízení najevo. Pokud následně v řízení nebo po něm vyjde najevo, že některá ze stran rozhodčího řízení, resp. některý z jeho účastníků, nebo některý z procesních subjektů některou z informací sdělil třetím osobám, nebo ji dokonce veřejně medializoval, jak se to někdy stává zejména v mediálně atraktivně sledovaných arbitrážích vedených zejména v mezinárodních sporech z dohod na podporu a ochranu investic, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži rozhodce nebo rozhodců. Povinnost mlčenlivosti totiž přirozeně neváže nikoho jiného než právě jen rozhodce, pročež jiné subjekty rozhodčího řízení mohou skutečnosti, o kterých se dozvěděly v průběhu rozhodčího řízení, třetím osobám volně sdělovat (samozřejmě jen za předpokladu, že tím neporušují jiná ustanovení právních předpisů). Z hlediska médií nicméně povinnost mlčenlivosti „neproráží" ani tzv. zpravodajská licence[2].

Široký rozsah mlčenlivosti rozhodce

Takto extenzivně koncipovaná a současně extenzivně interpretovaná povinnost mlčenlivosti je důsledkem neveřejnosti rozhodčího řízení, pro kterou ostatně rozhodčí řízení volí někteří účastníci rozhodčí smlouvy, kdy zejména v praxi mezinárodního obchodu nebo i tuzemského obchodního styku chtějí některé korporace vyřešit spor za každou cenu smírnou cestou a mezi sebou, „jen aby nemusely podávat žalobu ke státnímu soudu", kde by díky veřejnosti civilního procesu před soudem a možné mediální publicitě došlo např. k vyzrazení informací, které tvoří know-how určitého podniku, nebo tvoří jiný předmet jeho obchodního tajemství (§ 17 ObchZ), anebo informací, které jsou z hlediska politiky nebo strategie obchodní společnosti tajné (toto se může týkat jak vztahu k zákazníkům, nebo databází s osobními údaji o nich vedených apod.). Pokud pak takový pokus urovnat spor mediační cestou nedojde svému naplnění, řeší je strany ve sporném (kontradiktorním) řízení raději cestou rozhodčího řízení. Jedním z důvodů sjednání rozhodčí smlouvy bývá v praxi často právě i zákonem stanovená povinnost mlčenlivosti, kterou rozhodci ve vztahu ke stranám sporu mají. Alexander Bělohlávek v této souvislosti traktuje, že „Povinnost mlčenlivosti rozhodců je tedy nutno posuzovat podstatně šířeji než je tomu v případě srovnatelné povinnosti soudců"[3] a s jeho výkladem lze jedině souhlasit.

Povinnost mlčenlivosti je zákonem nastavena jako povinnost, která je v zájmu účastníků řízení, resp. všech dalších procesních subjektů, ať jsou či nejsou jeho účastníky. Znamená to, že pokud osoba, vůči níž rozhodce nebo rozhodci povinnost mlčenlivosti mají, rozhodce této povinnosti zprostí, pak povinnost mlčenlivosti rozhodce dále neváže a vůči takové osobě ji nemá. I když tuto otázku zákon, judikatura ani doktrína neřeší, a má se obecně za to, že rozhodce jsou oprávněni zprostit povinnosti mlčenlivosti strany rozhodčího řízení, je autor tohoto komentáře názoru, že z předmětného ustanovení lze spíše dovodit, že povinnosti mlčenlivosti by měla rozhodce zprošťovat vždy osoba, které se konkrétní informace, jež má být předmětem veřejně prezentovaného sdělení, týká, a to vzdor dikci § 6 odst. 2 RozŘ věta prvá, podle které platí, že „Rozhodce mohou mlčenlivosti zprostit strany", z čehož by bylo lze a contrario usuzovat, že nikdo jiný než strana sporu toto oprávnění nemá. Takový výklad by však byl podle názoru autora tohoto příspěvku příliš striktní, neboť by ve svém důsledku znamenal, že např. skutečnosti utajované vedlejším účastníkem řízení mohou být sděleny třetím osobám pouze se souhlasem hlavních stran sporu, aniž by vedlejší intervenient mohl vyzrazení jím chráněných informací zamezit. Podobný závěr lze vyslovit i ve vztahu ke svědkům a dalším subjektům rozhodčího řízení. I pokud by snad právě prezentovaný výklad jako výklad příliš extenzivní neobstál, lze takový přístup stranám rozhodčího řízení v jejich vlastním zájmu jen doporučit, neboť v případě, že nebudou svědkům, znalcům a dalším potenciálním subjektům rozhodčího řízení (např. tlumočník) deklarovat, že v rozsahu jimi sdělených informací nezprostí rozhodce mlčenlivosti bez jejich souhlasu, sotva se od nich dočkají konstruktivní participace na rozhodčím řízení.

Pokud jde tedy např. o informace o sporu, jeho předmětu a průběhu, které si od rozhodců vyžádala média, a rozhodci požádali strany sporu o zproštění povinností mlčenlivosti, nebo naopak byli ex ante stranami sporu této povinnosti bez vlastní předchozí žádosti zproštěni, nic nebrání tomu, aby informace sdělili. Limity tohoto sdělení jsou však podle mého názoru tam, kde by se takto sdělované informace obsahově týkaly skutečností, které v rámci řízení sdělila osoba od účastníků řízení odlišná, např. svědek, neboť skutečnosti sdělené svědkem lze veřejně prezentovat jen tehdy, pokud by s jejich prezentací mimo rámec rozhodčího řízení souhlasil vedle účastníků řízení i ten, kdo je jejich zdrojem, tedy svědek sám, jak bylo vyloženo v předchozím odstavci.

V praxi je rovněž důležitá otázka zproštění mlčenlivosti ve vztahu k zapisovateli při ústním jednání ve sporu v rozhodčím řízení ad hoc. Představa, že rozhodce ad hoc bude sám zapisovat průběh ústního jednání, je sice možná a právně korektní, avšak dosti nepraktická. Proto bývá v aplikační praxi ústnímu jednání vedle stran sporu, resp. účastníků řízení, přítomen i zapisovatel. Z důvodu neveřejnosti rozhodčího řízení (§ 19 odst. 3 RozŘ) se tak přítomnost zapisovatele na ústním jedníní zajišťuje udělením souhlasu stranami sporu, které se zpravidla zakládá do spisu nebo protokoluje. I když to z žádného ustanovení zákona explicitně neplyne, lze soudit, že zapisovatel je pak vázán povinností mlčenlivosti ve stejném rozsahu, jako rozhodce, neboť by bylo absurdní přijmout závěr, že je touto povinností vázán v rozsahu menším, než je jí vázán sám rozhodce. A co se pak týče otázky zproštění povinnosti mlčenlivosti zapisovatele, nelze podle názoru autora tohoto komentáře dovodit nic jiného, než že jej této povinnosti lze zprostit opět pouze za podmínky souhlasu těch osob, kterých se informace (skutečnosti), jež budou „předmětem zproštění", týkají.

Forma zproštění mlčenlivosti

Stran formy zproštění povinnosti mlčenlivosti zákon žádná kritéria nestanoví, a lze tedy dovodit, že tak lze učinit i ústně, a to buď prohlášením podepsaným osobou, která rozhodce zprošťuje, nebo protokolací vůle stran zprostit rozhodce povinnosti mlčenlivosti do protokolu např. v rámci ústního jednání. V dokumentu, který prokazuje zproštění mlčenlivosti, lze rovněž určit rozsah zproštění mlčenlivosti, který nemusí být neomezený, ale může se a v praxi také zpravidla týká jen určité konkrétní informace, nebo okruhu informací.

Sankce za porušení povinnosti mlčenlivosti

Porušení povinnosti mlčenlivosti nemá sankci, lze však uvažovat o standardní odpovědnosti rozhodce za škodu podle občanskoprávní úpravy, pokud by porušení povinnosti mlčenlivosti jakožto protiprávní úkon založilo v kauzálním nexu se vzniklou majetkovou újmou jeho odpovědnost za škodu vzniklou osobě, vůči níž povinnost mlčenlivosti porušil, nebo vůči jiné osobě (§ 415 a násl.ObčZ).

Rozhodování o zproštění mlčenlivosti

Pokud strany rozhodce mlčenlivosti nezprostí, má podle návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky být nově druhý odstavec § 6 RozŘ upraven, resp. zpřesněn tak, že o zproštění mlčenlivosti rozhoduje o zproštění mlčenlivosti z vážných důvodů předseda okresního soudu, v jehož obvodu má rozhodce bydliště. Nemá-li rozhodce bydliště na území České republiky, rozhoduje předseda Obvodního soudu pro Prahu 1. Nikdo jiný, než předseda okresního soudu, v jehož obvodu má rozhodce bydliště, a nemá-li rozhodce bydliště na území České republiky, nikdo jiný než předseda Obvodního soudu pro Prahu 1, není oprávněn rozhodce zprostit povinnosti mlčenlivosti.

Takové oprávnění tedy nemá ani např. senát rozhodců, byť by byl např. vícečlenný a zproštění povinnosti mlčenlivosti by se mělo týkat jen jednoho z více rozhodců. Toto oprávnění má nadto předseda soudu jen z důvodů, které zákon před novelou i po novele dotčeného ustanovení označuje jako „vážné". Lze spekulovat na to, že se může jednat o případy, kdy mohou být informace, jež jsou předmětem „uzavřeného" rozhodčího řízení důležité pro jednu ze stran sporu i v jiném řízení, které probíhá před soudem nebo jinými rozhodci apod. Tohoto institutu by naopak podle názoru autora tohoto příspěvku nemělo být využíváno v rámci žalob na zrušení rozhodčího nálezu soudem podle § 31 RozŘ, neboť všechny informace o rozhodčím řízení důležité pro rozhodnutí soudu o tom, zda rozhodčí nález ponechá v platnosti, nebo jej zruší, jsou součástí spisové dokumentace spisu rozhodčího řízení.

Aktivní a pasivní legitimace v tomto řízení o zproštění mlčenlivosti

Stran aktivní a pasivní legitimace v tomto řízení lze konstatovat, že aktivně legitimována k podání návrhu soudu na zproštění mlčenlivosti rozhodce je osoba, která má na zproštění povinnosti mlčenlivosti zájem, resp. která se jej domáhá. Tato osoba je současně v řízení před soudem povinna prokázat, že je důvod, pro který má být rozhodce zproštěn mlčenlivosti, skutečně vážný, a odůvodnit i rozsah jí před soudem naříkaného zproštění. Okruh potenciálně aktivně legitimovaných subjektů není zákonem omezen na účastníky rozhodčího řízení nebo na osoby, které nebyly či jsou v takovém řízení „jiným procesním subjektem". Podle uvedeného ustanovení tak postupují např. rovněž Policie České republiky nebo jiné orgány činné v trestním řízení, orgány sociálního zabezpečení nebo finanční úřady apod.

O zproštění povinnosti mlčenlivosti může požádat i sám rozhodce, který je např. po skončení rozhodčího řízení denunciován jednou ze stran sporu (logicky tou, která ve sporu nebyla úspěšná a ex post rozhodce mediálně nebo jinak napadá) a chtěl by se hájit cestou veřejné prezentace svého náhledu na průběh rozhodčího řízení, popř. by se chtěl bránit žalobou podanou soudu, v čemž mu povinnost mlčenlivosti brání (v případě žaloby mu přirozeně nebrání v tom, aby žalobu podal, může mu však bránit v jejím úspěšném uplatnění).

Závěr

Povinnost mlčenlivosti rozhodce je v rozhodčím řízení jednou ze záruk zákonnosti jeho průběhu a ve spojení s legálním požadavkem neveřejnosti rozhodčího řízení (§ 19 odst. 3 RozŘ) tvoří vyvážený kompoziční celek, jehož smyslem je poskytnout stranám sporu komfort spravedlivého a mediálně neovlivněného procesu, jakož i zabránit zneužití procesu k vyzrazení citlivých informací, které strany sporu chtějí z těch či oněch důvodů utajovat před třetími subjekty.

Pokud se oproti stávající právní úpravě zpřesní ustanovení § 6 odst. 2 RozŘ způsobem naznačeným v textu tohoto příspěvku, zpřesní se oproti předchozí právní úpravě technicky právní úpravu zjišťování bydliště rozhodce, a to tak, že nelze-li zjistit bydliště rozhodce ani po vynaložení přiměřeného úsilí nebo nemá-li rozhodce bydliště na území České republiky, rozhoduje o zproštění mlčenlivosti předseda okresního soudu, v jehož obvodu byl vydán rozhodčí nález. Nelze-li ani po vynaložení přiměřeného úsilí zjistit místo vydání nálezu nebo nebyl-li nález vydán v České republice, rozhoduje předseda obvodního soudu pro Prahu 1. I když není zřejmé, nakolik bylo přijetí tohoto ustanovení důležité, neboť z aplikační praxe žádný případ, kdy nelze určit bydliště rozhodce, není znám, nelze nicméně vyloučit, že k takovému případu mohlo v praxi dojít.

JUDr. Luděk Lisse, Ph.D. LL.M. MPA

 

Ústav práva a právní vědy®, o.p.s.
110 00 Praha 1, Štěpánská 633/49
tel.: 224 247 011, fax.: 224 281 226
email: podatelna@ustavprava.cz
www.ustavprava.cz

 

[1] V případě, že spor rozhduje rozhodce zapsaný na seznamu konkrétního arbitrážního centra, postupuje rozhodce totiž zpravdila podle pravidel tohoto arbitrážníhio centra, jež mají buď podobu dohody na postupu v řízení ve smyslu ust. § 19 odst. 1 RozŘ nebo nove všeobecných pravidel rozhodčího řízení ve smyslu ust. § 19 odst. 4 RozŘ, podle nichž okamžik doručení žaloby na adresu arbitrážního centra splývá s doručením k rukám rozhodce ad hoc, pročež zde není významného rozdílu v komparaci se zahájením rozhodčího řízení v řízení před stálým rozhodčím soudem.

[2] Srov. Judikát Rozhodčího soudu při IAL SE k otázce mlčenlivosti rozhodce, publikovaný na serveru www.elaw.cz, viz http://www.elaw.cz/cs/judikatura/31-vnitrostatni-/293-judikat-rozhodiho-soudu-k-otazce-mlcenlivosti-rozhodce.html. Rozhodčí nález sp. zn. 224/2009, ze dne 26. října 2009: „Tzv. zpravodajská licence ve smyslu ustanovení § 12 odst. 3 obč. zák. nemůže prolomit povinnost rozhodce zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyl této povinnosti zproštěn (§ 6 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení). Tzv. zpravodajskou licencí rovněž nemůže být porušen základní princip rozhodčího řízení, a to neveřejnost (§ 19 odst. 3 zákona o rozhodčím řízení). Rozhodce nelze v řízení o zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 zákona o rozhodčím řízení vyslýchat jako svědka.

[3] Srov. § 54 odst. 3 SSZ nebo § 5 ÚS.

 

JUDr. Luděk Lisse, Ph.D. LL.M. MPA
Ústav práva a právní vědy®, o.p.s.
Článek byl publikován dne 18.02.2011 na www.elaw.cz

ÚSTAV PRÁVA A PRÁVNÍ VĚDY POSKYTUJE NEJVĚTŠÍ NABÍDKU MANAŽERSKÝCH STUDIJNÍCH PROGRAMŮ. Více informací

 
Přihlaste se a získejte studium prestižních manažerských programů MBA, LL.M., MPA a MSc. za cenu 91.000 Kč. Platí pouze při úhradě studia do 31. 8. 2017. Jako bonus získáte 5 seminářů zdarma!


DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
Na Dni otevřených dveří Vás budou očekávat lidé z vedení školy, jakož i lektoři, kteří Vám zodpoví veškeré Vaše dotazy týkající se studia MBA, BBA, LL.M., MPA, MSc. a DBA programů. Dozvíte se informace o průběhu studia, jak si správně zvolit studijní program, kdy se konají tematická setkání, jaké jsou podmínky přijetí ke studiu atd. Kromě malého občerstvení pro Vás budou připraveny materiály obsahující informace o studiu.


Nejbližší termín Dne otevřených dveří: 23. 8. 2017. Více informací zde

Chcete se dozvědět více?
Kontaktujte nás na bezplatné Zelené lince 800 208 008 nebo na tel.: +420 608 579 570, případně na e-mailové adrese cps@ustavprava.cz, kde si můžete sjednat osobní návštěvu.
 
Budeme se těšit na Vaši návštěvu.

 

Ing. Tereza Marková, DiS.
výkonná ředitelka
 
markova@ustavprava.eu
Tel.: 224 247 011
Zelená linka : 800 208 008

 

 

Proč studovat u násJak studium probíháPodmínky přijetí Lektorský týmPoplatky za studium

                      

 

 

800 208 008
ZAVOLEJTE NÁM
envelop
ZEPTEJTE SE
Odeslat
mobile
OZVEME SE
Odeslat
brochure
CHCI BROŽURU
Odeslat
Dotazy ke studiu Vám zodpovíme:
Po – Pá od 9 – 17hod.
Kontakt

Pokud máte jakýkoli dotaz můžete nám zavolat nebo napsat:

Zelená linka.: 800 208 008
Mobil: 608 579 570
Telefon: 224 247 011

cps@ustavprava.eu

Newsletter

Přihlaste se k odběru newsletteru a budeme Vás informovat o novinkách, které jsme pro Vás připravili.



 


 

 

Volejte zdarma

Zavolejte nám zdarma, rádi zodpovíme Vaše dotazy na MBA studia. Po-Pá od 9-17 hodin.

800 208 008
X
X