K otázce souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a Ústavy ČR s ústavním pořádkem České republiky
"I. Z ústavního pořádku České republiky vyplývá, že změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná, zejména pak co do státní suverenity a principů právního státu se všemi jeho atributy a pojmovými náležitostmi.
Pojistkou, která nemožnost dekonstrukce podstatných náležitostí demokratického právního státu pozitivněprávně kogentně stanoví, je vázán také lid při výkonu moci konstituované, a to in concreto při výkonu přímé demokracie, tj. referenda. Ani souhlasem lidu vysloveným v referendu tak nelze ospravedlnit odstranění podstatných náležitostí demokratického právního státu, neboť ty lze považovat za natolik rigidní povahy, že by muselo dojít nejprve k jejich odstranění, aby bylo lze následně demontovat další ustanovení Ústavy ČR.

II. Smlouva o přistoupení ČR k EU není v souladu s ústavním pořádkem ČR, a to in concreto s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR v účinném znění, neboť je v rozporu s ústavnímu pořádku imanentním pojmem svrchovanosti (suverenity) ČR a s ústavnímu pořádku imanentním pojmem právního státu, jakož i s nadústavním principem zákazu zm ěny podstatných náležitostí demokratického právního státu vyjádřeném v čl. 9 odst. 2 a 3 Ústavy ČR v účinném znění."
Text ke stažení: cl_10a_Ustavy.pdf

Svrchovanost ve smyslu čl. 1 Ústavy ČR
"Pojem svrchovanosti ve smyslu čl. 1 Ústavy ČR je třeba vykládat bezvýjimečně a bezpodmínečně. Z interpretace tohoto ústavněprávního termínu je proto nutné vyřadit alternativy jako je např. politicky nezřídka traktovaný pojem "sdílená suverenita" či "částečná suverenita".
Pojem suverenita nemá přívlastků, jde totiž eo ipso o pojem non-adjektivní, který jako contradictio in adjecto vylučuje ze své podstaty jakékoliv omezení. V ústavněprávním slova smyslu pojem svrchovanost znamená, že suverenitu České republiky nelze za recentní právní úpravy vzhledem ke znění čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR, který je nadústavním (nadto normativním) právním principem, omezit, a to žádným aktem vnitrostátního ani mezinárodního práva".

Jednání s odbornou péčí a trestněprávní důsledky jeho porušení
"I. Procesní dokazování, zda v uvedeném případě věděly osoby o tom, že svým jednáním mohou způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, s tím byly srozuměny, by se mělo v daném případě vždy odvíjet právě od zkoumání otázky odborné způsobilosti uvedených osob a v návaznosti na to od zkoumání otázky vyhovění požadavku jednání s odbornou péčí, resp. jednání s péčí řádného hospodáře, které jim předepisuje zákon.

II. Důkazní břemeno je v případě dokazování, zda někdo jednal s péčí řádného hospodáře
(a argumentum ad minore ad maius) s odbornou péčí, na osobě, která je v souladu s ustanovením § 31a odst. 4 písm. d) a § 200e obč. soudního řádu povinnostním subjektem takového jednání".

K otázce (ne)platnosti referenda o vstupu České republiky do Evropské unie v souvislosti s nesprávným zněním otázky pro referendum
"Neplatnost referenda o vstupu České republiky do Evropské unie v souvislosti s nesprávným zněním otázky pro referendum je dána (kumulative) dvěma faktory. První spočívá ve skutečnosti, že do procesu (průběhu) referenda náleží nejen jeho provedení orgány moci výkonné, ale i proces přijetí zákonné úpravy, na jejímž základě bude referendum prováděno, zákonodárným sborem. Přijal-li proto zákonodárný sbor ústavněprávní úpravu, který je v rozporu s Ústavou ČR, je dána neplatnost referenda jako takového.
Z tohoto pak vyplývá závěr druhý, totiž závěr, že s nesprávným zněním otázky pro referendum je eo ipso spojena neplatnost referenda samotného. A contrario totiž nelze připustit závěr, že lze přistoupit k mezinárodní smlouvě na základě souhlasné odpovědi elektorátu na referendální otázku, která takovou smlouvu nekonkretizuje, popř. uvádí její název odlišně od názvu smlouvy, k níž se má přistoupit. Takový nedostatek nelze z ústavněprávního pohledu zhojit ani tím, že se postup v rozporu s právem děje na základě ústavního zákona nebo se souhlasem občanů v referendu.
A konečně, z uvedeného lze učinit ještě ten závěr, že Ústavní soud ČR je oprávněn posuzovat soulad ústavního zákona s ústavním pořádkem ČR. Opačný výklad by totiž znamenal, že zákonodárný sbor může základním demokratickým principům odporujícím ústavním zákonem bez dalšího derogovat třebas i esenciální ustanovení Ústavy, což by vzhledem k postavení parlamentu jako orgánu státní moci vedlo k primátu státu nad právem, tedy k principu opačnému zásadám, na kterých pojetí právního státu spočívá".