§ Oskar má zpoždění (ze soudní síně)

Říká se, že přesnost zdobí vlastnosti králů. Oskar mezi ně rozhodně nepatřil. Nejen proto, že ani jeho pradávní příbuzní nebyli šlechtického původu, ale zejména z toho důvodu, že Oskar si na dochvilnost nepotrpěl. „Na nějaké té minutě přece nezáleží. Vždyť se všechno stejně dožene a co na tom, když se chvilku zdržím“, odpovídal na vyčítavé domluvy manželky a opatrovnice v jeslích, když téměř pravidelně chodil poslední pro svého potomka.

Pro tyto pozdní příchody, stejně tak pro nedochvilnost na schůzce, měli „postižení„ pochopení. Hůře si originální Oskarovy legrácky vysvětloval jeho mistr v zaměstnání. “My jsme včera večer přijeli pozdě z fotbalového utkání, a tak jsem to ráno trochu přetáhl“, omlouval mistrovi v pondělí ráno Oskar patnáctiminutový pozdní nástup k pracovnímu stroji. Jindy se zase Oskar odvolal na nemoc svého syna, po druhé mu náhlou žaludeční nevolností „nahrála„ manželka. Jen výjimečně se však stalo, že Oskar měl pro pozdní nástup do zaměstnání lékařskou, či jinou řádnou omluvenku. Ve většině případů rovněž argumentoval tím, že měl na vrátnici „píchnuto“ v šest hodin, ale než se převlékl a došel do dílny, uplynulo více než deset minut.

Protože trpělivost jednou dojde, přestal mít pochopení pro tyto akademické čtvrthodinky sám mistr. Zavolal si ho k vzájemnému dialogu a ukázal mu svou kontrolní knihu docházky přímo na pracoviště za poslední měsíce. „To je pravda,“ bránil se Oskar,“ ale podívejte se na píchací kartu. Na ní mám píchnuto v šest. Nemůžete tedy tvrdit, že chodím pozdě…“

Mistr od svého tvrzení neustoupil nejen v rozhovoru s Oskarem, ale ani na pozdějším jednání. Protože se chování provinilce ani přes několikeré ústní výtky nezlepšilo, předal mistr záležitost statutárnímu zástupci s návrhem, aby se Oskarovy pozdní příchody na pracoviště považovaly za neomluvenou absenci. Vedení zaměstnavatele po projednání s odborovou organizací podle § 348 odst. 3 zákoníku práce označilo Oskarovy pozdní příchody za neomluvenou nepřítomnost v práci. I při tomto jednání Oskar marně argumentoval s píchačkami. Byl velmi překvapen sdělením, že podle zákoníku práce pracovní doba začíná přímo na pracovišti, nikoliv někde na vrátnici nebo bráně závodu u píchacích hodin. Když se to pak sečetlo a podtrhlo, představovalo Oskarovo zpoždění více jak šestnáct hodin, což jsou dva pracovní dny.

Rozhodnutí vedení zaměstnavatele Oskara nepotěšilo: za každý neomluvený den dva dny z dovolené! A to ještě mohl být Oskar vděčný, neboť z toho mohl vyjít hůře: za každý neomluvený pracovní den může zaměstnavatel krátit dovolenou až o tři dny!

Oskar se se zkrácením dovolené o čtyři dny nechtěl smířit. Pořád mu nešly do hlavy píchačky na vrátnici. Podal proto návrh k soudu. Teprve závěr jednání občanskoprávního senátu, jenž potvrdil rozhodnutí vedení pracoviště, udělal definitivní tečku za Oskarovou utkvělou představou.




Autor příspěvku

JUDr. Ladislav Jouza

Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.

Detail autora

Odebírejte novinky emailem

Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.

Ceny studijních programů uvedené na webu jsou bez DPH.