Jednatel s.r.o. z pohledu pracovního práva

Od té doby, co vstoupily v účinnost základní rekodifikační předpisy, a to zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech, je v zásadě vyřešené dlouholeté dohadování kolem souběhu funkcí statutárního orgánu právnické osoby. Příchodem těchto zákonů se stává s.r.o. dosažitelnou skoro pro všechny podnikatele. S oblibou narůstal počet nově založených s.r.o. Tento článek je inspirován klasickým případem z praxe, když si pro sebe založil drobný podnikatel s malým obchůdkem s.r.o a sám vykonává funkci jednatele, účetní i zaměstnance. Na všechno musí stačit tento podnikatel prostě sám. Vzniká otázka: co všechno může vykonávat pro svou s.r.o. bez toho, aby musel splnit různé další povinnosti?

Je jednatel povinen uzavřít si pracovní smlouvu se svou s.r.o.?

Ustanovení § 1 písm. a) zákona 262/2006 Sb., zákoníku práce, stanoví, že tento zákon upravuje vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Následně definuje § 2 odst. 1 a 2 téhož zákona:

(1)   Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.

(2)   Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady

a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

Je prima facie zjevné, že to, co dělá dennodenně ten náš podnikatel-jednatel, není žádná závislá práce. Protože jeho práce nenaplňuje žádné zákonem stanovené znaky shora uvedené. Nikdo mu neporučí, co má dělat a stejně nepobírá žádnou mzdu. Příjem má totiž z podílu na zisku s.r.o.

Ustálená judikatura dovodila, že závislá práce musí být vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti. [1]

Lze konstatovat, že činnost jednatele v tomto případě nepodléhá zákoníku práce. Tudíž není jednatel povinen uzavřít si se svou s.r.o. pracovní smlouvu. V praxi se uzavírá jiný druh smlouvy, tj. smlouva o výkonu funkce jednatele (z důvodu toho, že tento druh smlouvy není předmětem tohoto článku, autor ho dál nebude rozebírat).

Nový občanský zákoník navíc potvrzuje tuto myšlenku. Ustanovení § 164 písm. 1) stanoví: člen statutárního orgánu může zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech. V případě člena statutárního orgánu se jedná o zástupce právnické osoby sui generis (nejde tedy o zastoupení zákonné ani o zastoupení smluvní, shodně VS v Praze 14 Cmo 184/2014). Člen statutárního orgánu je oprávněn zastupovat právnické osoby ve všech záležitostech. Jde o tzv. generální zástupčí oprávnění vymezené zákonem, které může být omezeno s účinky vůči třetím osobám opět pouze zákon. [2]

Platí uvedené úvahy pro případ, když je jednatel cizincem?

Cizinci, do konce i ti, kteří nemají na území ČR pobytové oprávnění dle zákona o pobytu cizinců, mají právo založit si s.r.o. a přes svou s.r.o. mohou klidně začít podnikat, vykonávat své podnikatelské činnosti.

Potíž je v tom, že zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, přímo určuje, za jakým účelem je cizinec oprávněn zdržovat se na území ČR (vyjma skupiny cizinců s trvalým pobytem). V tom je dikce zákona nekompromisní. Porušení zákona muže být potrestáno formou zrušení pobytu-zákaz pobytu nebo dokonce vyhoštění na delší dobu. Autor se domnívá, že odpověď na otázku, zda činnost jednatele a zvlášť jednatele-cizince pro s.r.o. je činností pracovní, podnikatelskou nebo jinou, není jednoznačná. Rozhodně není činností pracovní, protože nepodléhá zákoníku práce. A činností podnikatelské? Nový občanský zákoník definuje podnikatele takto: kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. [3] Jednatel nevykonává na vlastní účet, nýbrž na účet s.r.o., za účelem dosažení zisku taktéž pro s.r.o., která je právnickou osobou, tudíž osobou odlišná od fyzické osoby jednatele. Podle názoru autora, činnost jednatele není činností podnikatelskou.

Odpověď na nastíněnou otázku v případě jednatele-cizince přinesl zákon o pobytu cizinců v návazností na další zákon, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

Lze v § 178b odst. 1 zákona o pobytu cizinců najít úpravu, dle které zaměstnáním se pro účely tohoto zákona rozumí výkon činnosti, ke které cizinec potřebuje povolení k zaměstnání, zelenou kartu nebo modrou kartu. Za zaměstnání se rovněž považuje plnění úkolů vyplývajících z předmětu činností právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva pro družstvo. Tato právní úprava zcela koresponduje s vymezením v zákoně o zaměstnanosti.

Zaměstnání pro účely zákona o pobytu cizinců se tedy rozumí činnost jednatele-cizince pro s.r.o. Zároveň je k zaměstnání cizince potřeba určité povolení. (kromě skupiny cizinců určené § 98 zákona o zaměstnanosti). Výkon činnosti cizince bez patřičného povolení k zaměstnání je nelegální práce.

Podle § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti: nelegální práce je práce vykonávaná cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou, kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrou kartou vydanými podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo bez některé z těchto karet; to neplatí v případě výkonu jiné práce podle § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce.

V této záležitost konstatoval Nejvyšší správní soud jednoznačně ve svém rozhodnutí č.j. 9 Ads 166/2015 – 26 ze dne 19.11.2015, „Nejvyšší správní soud již dříve judikoval, že plnil-li cizinec jako společník úkoly vyplývající z předmětu činnosti právnické osoby, musí mít ve smyslu § 89 zákona o zaměstnanosti povolení k zaměstnání. Není rozhodující, zda cizinec přitom plní běžné úkoly, vyplývající z činnosti právnické osoby, anebo vykonává práci tomu se vymykající (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2007, č. j. 4 As 16/2006 – 89).“

Za pomoci teleologického výkladu ustanovení § 2 a § 3 zákoníku práce ve spojení s ustanovením § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti lze tedy dovodit, a rovněž Státní úřad inspekce práce se ve výkladu k výkonu závislé práce v tom duchu vyjádřil, že není a priori vyloučen výkon práce na základě smluv uzavřených dle občanského zákoníku, ovšem za předpokladu, že tímto prostřednictvím nebude vykonávána práce naplňující znaky závislé práce. [4]

Celkem zajímavá je skupina cizinců dle § 98 zákona o zaměstnanosti, kteří nepotřebují ke své pracovní činnosti povolení k zaměstnaní. Jsou to mj. cizinci s trvalým pobytem, členové diplomatické mise, členové mezinárodní záchranné jednotky, mezinárodní dopravy atd. Otázka není pořád odpovězena. Pokud cizinec s trvalým pobytem plní běžné úkoly vyplývající z činnosti s.r.o., je povinen uzavřít pracovní smlouvu?  Plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby statutárním orgánem je podle zákona o pobytu cizinců zaměstnáním. Zákon ale konkrétně nedefinuje, co to je vlastně zaměstnání.

Zákon o nemocenském pojištění od ledna 2014 pojem zaměstnání definuje. Pro účely toho zákona je zaměstnáním „činnost zaměstnance pro zaměstnavatele, ze které mu plynou nebo by mohly plynout od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů podle právního předpisu upravujícího daně z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny“.

Pořád zde chybí nutný prvek závislá práce, aby se tak mohla posuzovat činnost jednatele dle § 2 zákoníku práce o nutnost podléhat tomuto zákoníku.

Zajímavý je rozsudek NSS č.j. 5 Ads 92/2015 – 24 ze dne 30.10.2015, kdy dovodil, že odměna jednatele je jednou ze složek závislé práce: „Ve vztahu k souzené věci Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že právě pobírání odměny představuje typickou skutečnost, která závislé postavení zaměstnance na zaměstnavateli může věrohodně prokázat.“

Dovedeno ad absordum, jednatel není povinen sjednat ani odměnu jednatele se svým s.r.o. Příjem má totiž ke konci roku formou podílu na zisku. V praxi se autor setkal již mnohokrát s tím, že si inspektorát práce nevěděl rady, jak má postupovat. V jednom případě inspektorát práce pardubického kraje uložil pokutu jednateli (cizinci s trvalým pobytem) bez pracovní smlouvy z titulu nelegální práce. Po odvolání do dnešního dne po roce a půl nepřišlo další rozhodnutí.

Z uvedeného se dá shrnout, že jednatel, jde-li o českého občana nebo cizince dle § 98 zákona o zaměstnanosti, není povinen z pohledu pracovního práva sjednat pracovní smlouvu se svým s.r.o. Na vyřešení tohoto problému se čeká na další rozhodnutí soudních instancí.

 

 

[1] NSS č.j. 4 Azs 257/2015 – 31 ze dne 18.12.2015. č.j. 2 Ads 340/2016 – 46 ze dne 23.3.2017.

[2] PETROV. VÝTISK. BERAN a kol. Občanský zákoník komentář. Praha 2017. C.H. Beck. INBS 978-80-7400-653-1. s.305.

[3] § 420 odst. 1 NOZ.

[4] Státní úřad inspekce práce. Pracovněprávní vztahy. In webové stránky Státního úřadu inspekce                       práce [online]. Státní úřad inspekce práce, 2013 [cit. 6. 5. 2014]. Dostupné na: http://www.suip.cz/pracovnepravni-vztahy/kompetence-organu-inspekce-prace/




Autor příspěvku

Ing. Van Hung Ho, MBA

Je jednatelem a společníkem společnosti NOVOSTORE s.r.o., která provozuje síť maloobchodních prodejen. Zároveň působí jako daňový specialista v oblasti daňového poradenství.

Detail autora

Odebírejte novinky emailem

Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.

Ceny studijních programů uvedené na webu jsou bez DPH.