Je absolventem VŠE a FF UK. Je statutárním ředitelem European Business School SE a lektorem Ústavu práva a právní vědy, o.p.s. Působí dlouhodobě jako univerzitní profesor a v manažerské praxi národních i nadnárodních firem jako konzultant pro otázky managementu, řízení lidských zdrojů a ekonomie. Působil a působí též jako poradce v několika mezinárodních firmách. Je autorem řady úspěšných manažerských monografií.
Relaxace je stejně důležitým předpokladem pracovní výkonnosti, jako například školení či tréninky. Lidé, kteří se od své práce nedokáží ani na čas odpoutat, nad ní totiž ztrácejí potřebný nadhled, a s ním často i schopnost přicházet s novými nápady. Navíc jim hrozí, že se svou jednostranností postupně stanou nudní.
Krátit si svou dovolenou tím, že v jejím průběhu, byť jen mentálně, v práci pokračujeme, je proto v zásadě totéž, jako sklon odmítat rozvoj svých schopností nebo bránit zvyšování své kreativity.
Co nám při dovolené brání se od práce dočasně odpoutat a jak se toho vyvarovat?
Nedostatečná příprava
Je-li alespoň trochu možné, měli bychom se na dovolenou „připravit“ i tím, že dokončíme všechny krátkodobější úkoly, které by nám ji mohly narušit. Ty ostatní bychom pak měli dočasně delegovat na druhé.
Vedeme-li tým, můžeme tím navíc dokázat, že jsme šéfem, který svým lidem věří. Delegování si můžeme usnadnit tím, že kolegům řekneme, s jakými problémy by na nás měli vyčkat, jaké mohou vyřešit sami, s jakými se mají obrátit na někoho jiného, případně nás, ve zcela nezbytném případě, kontaktovat.
Důležitým předpokladem odpoutání se od práce je i omezení telefonní a emailové komunikace. Pro osoby, žijící svou prací, bývají totiž silně návykové.
Kontrolujeme-li mail i během dovolené každých pět minut, pak na dovolené nejsme. Ideálním řešením je odpovědět na všechny doručené e-maily před odjezdem a poté nastavit zprávu „mimo kancelář“, případně uvést možnost obrátit se v nezbytném případě na někoho jiného. Kolega, kterého ve zprávě uvedeme, by přitom měl vědět, v jakých skutečně důležitých situacích nás i přes naši dovolenou kontaktovat.
Podobným řešením je zajistit, aby nám přišly pouze důležité e-maily, například pomocí filtrů, které nedůležité zprávy automaticky odešlou do složek, které jsme si před dovolenou nastavili. Není-li to možné, měli bychom mail sledovat jen jednou denně, nejlépe na sklonku dne. S postupující dobou dovolené je přitom možné čas, po kterém se na mail díváme, postupně prodlužovat. Pomoci si můžeme například tím, že se za každý den, který jsme bez pošty vydrželi, určitým způsobem odměníme.
Odpoutání se od telefonu může být ještě složitější, především tehdy, má-li naše dovolená spíše relaxační než aktivní charakter. I zde je však dobré si uvědomit, že její význam souvisí s tím, do jaké míry jsme schopni či ochotni změnit stereotyp, provázející nás v našem pracovním životě.
Nejsme nepostradatelní
K odpoutání se od práce nám pomůže, uvědomíme-li si, že po běžnou dobu dovolené zpravidla nejsme v práci nepostradatelní. Naše pracoviště se bez nás velmi dobře obejde, a možná mu to dokonce prospěje. V odpoutání od práce by nám neměla bránit ani obava, co si o nás pomyslí určitý zákazník, když mu po dobu dovolené neozveme, nebo strach, že kolega, který „jde“ po našem místě, získá v naší nepřítomnosti šanci dokázat, co umí. Klient naši dovolenou pochopí (sám na ni jezdí také) a kolegovi, který by možná mohl naši práci převzít, svou neschopnosti relaxovat spíše pomůžeme.
Nebudeme-li během dovolené posílat na své pracoviště žádné emailové zprávy a nebudeme na ně dokonce ani telefonovat, naši kolegové to nejen pochopí, ale většinou i ocení. V opačném případě nám naopak hrozí, že budeme vypadat nejistě. Ani delší dovolená nemusí proto nás ani náš úsek či organizaci nijak ohrozit. Neohrožuje ani našeho šéfa, jehož jsme během jeho dovolené sami po určitou dobu zastupovali.
Abstinenční syndrom
Neschopnost odpoutat se při dovolené od práce je „abstinenční syndrom“, který by pro nás měl být varováním. Nejen proto, že naše dovolená v tomto případě neplní svou funkci, ale i z toho důvodu, že vše v pořádku možná není ani v našem osobním životě.
Cítíme-li proto, často již po několika dnech dovolené, touhu vrátit se do zpět práce, je namístě položit si otázku, proč se ve své práci cítíme lépe či proč se od ní nedokážeme, byť nakrátko a ve svém zájmu, odpoutat. Příčinou totiž může být například to, že nejsme zvyklí trávit tolik času se svým partnerem. V tomto případě nám delegování ani omezení emailů nepomůže: pokud nám na partnerovi záleží, měli bychom s ním možná jezdit na dovolenou častěji.
Plánování aktivit
Sklon žít i o dovolené prací omezíme nejlépe tím, že se budeme s plným nasazením věnovat jiným aktivitám. Nemusí jít jen o aktivity fyzické, například sportovní, ale i mentální či poznávací, mimo jiné i rozhovory s lidmi, se kterými jsme se na dovolené setkali či blíže seznámili; tyto hovory by se však měly týkat jiných témat, než naší práce.
Nejsme-li si jisti, budeme-li jí mít na dovolené těchto aktivit dost, měli bychom si je naplánovat. U mentálních aktivit může jít například o seznam témat, která nás zajímají a do nichž bychom rádi blíže pronikli, ale i o plánované zamyšlení se nad dalším výhledem a možnostmi naší pracovní či profesní kariéry nebo života vůbec. Dovolená je totiž pro to výbornou příležitostí.
I plánování času o dovolené je totiž důležitou metodou plánování času. Je podobná situaci, kdy se před námi možná nachází čas, pro který nemáme jednoznačnou náplň, například čekání na zákazníka, na úřadě či v lékařské ordinaci, a kdy tento čas nechceme neproduktivně ztratit. Dostatečně se proto na něj připravíme, například zásobou drobných úkolů, k jejichž splnění bychom jej mohli využít.