Jaké přestávky se započítávají do pracovní doby?

Zápočet přestávky podle zákoníku práce

V případech, kdy nebude prokazatelně možné přerušit práci nebo provoz a zaměstnavatelem bude z tohoto důvodu zajištěna i bez přerušení práce zaměstnanci jen přiměřená doba pro oddech a jídlo, bude tato doba započítávána do pracovní doby (§ 88 odst.1,věta druhá ZP). Prakticky se jedná o situace, kdy zaměstnanec při práci po přiměřenou dobu bude jíst nebo odpočívat. Zaměstnavatel je povinen tyto situace „tolerovat“, neboť se fakticky jedná o výkon práce. Nejedná se však o přestávku v práci.

Práce, které nemohou být přerušeny, jsou charakterizovány zejména jako:

–  technologická či provozní (funkční) nepřerušitelnost práce,

–  organizační nezajistitelnost pracovní přestávky, to je nemožnost zajistit vystřídání zaměstnance v době přestávky.

V praxi se může jednat zejména o tyto okruhy případů:

–  tzv. jednomužná pracoviště (obsluhy), kdy přestávky nelze poskytnout  v žádné směně,

–  mimořádné situace, při nichž zaměstnanec přestávku čerpat nemůže, ačkoliv ji za normálních okolností má.

 Přiměřená doba

Může se v praxi vyskytnout situace, kdy např. u zaměstnavatele, který je tzv.nepodnikatelského charakteru, se zaměstnancům v určitý den poskytne přestávka na jídlo a oddech, ale některým jen přiměřená doba na jídlo a oddech, neboť práce nemohou být přerušeny. Jde např. o vrátné a jiné zaměstnance, kteří nemohou být v práci vystřídáni, pásovou výrobu, práci při obsluhování  zákazníků či klientů).  

Práce,  které nemohou být přerušeny, jsou dány výhradně technologií výroby, pracovním procesem či výkonem práce, nikoliv  však  organizací práce uvedeného pracoviště. Vždy bude záležet na charakteru práce při posuzování „přiměřené doby“. Délku této doby ZP nestanoví, podle povahy práce se může jednat jen o krátkodobou „přestávku.“ Za tuto dobu je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci mzdu.

Zápočet přestávek podle nařízení vlády

ZP v § 89 stanoví, že některé přestávky v práci, které mají charakter bezpečnostních přestávek, se započítávají do pracovní doby. Vyplývají z NV č. 361/2007 Sb.. Patří mezi ně i přestávky, které musí poskytnout zaměstnavatel zaměstnanci pracujícímu se zobrazovacími jednotkami, zejména s počítači a jejich příslušenstvím.

Zaměstnavatel musí organizovat činnost zaměstnance tak, aby práce u obrazovky byla během dne periodicky přerušována bezpečnostními přestávkami nebo změnami činnosti, které by snížily pracovní zatížení vyplývající z použití obrazovky. Přestávky v práci  spočívající v pracích jiného druhu v délce 5-10 minut po každých dvou hodinách nepřetržité práce  má poskytnout zaměstnavatel při vysokém zatížení zraku, jako je např. práce s počítačem, případně by měl zajistit střídání činností nebo zaměstnanců.

Přestávky při psychické zátěži

NV vymezuje psychickou zátěž zaměstnanců. Jedná se o práce spojené s monotonií, ve vnuceném pracovním tempu, v třísměnném, nebo nepřetržitém pracovním režimu nebo práce vykonávané pouze v noční době. Ve veřejné správě se s nimi setkáme zejména u zaměstnavatelů, které byly zřízeny územními samosprávnými celky  a jejichž předmětem činnosti jsou i manuální výkony. Jedná se např. městské lázně, zdravotnická zařízení, zotavovací centra, rehabilitační zařízení, firmy zajišťující veřejné a úklidové služby  apod.  

Přestávky při práci s břemeny

V  ustanovení § 29 a 30 NV je  definováno co se rozumí ruční manipulací s břemenem.Tato manipulace představuje zásadní riziko poškození zejména bederní páteře.  Břemenem se rozumí i živé břemeno. Tato úprava zohledňuje zejména přenášení pacientů nebo klientů zaměstnanci zdravotnických a sociálních zařízení. Nepohyblivost živých břemen je nutné posuzovat stejně co do náročnosti a možnosti poškození zdraví, které při manipulaci s nimi může hrozit zaměstnancům, ale také směřuje zejména k tomu, aby v těchto zařízeních byly zaváděny technické pomůcky, které ruční manipulaci alespoň částečně omezí.

NV  vymezuje co se rozumí občasným zvedáním a přenášením a častým přenášením.

Občasné je přerušované zvedání a přenášení břemene nepřesahující souhrnně 30 minut za osmihodinovou směnu a časté je zvedání a přenášení břemene přesahující souhrnně 30 minut za osmihodinovou směnu.

Pracovní náplň a přestávky v práci

Zákon o nemocenském pojištění č. 187/2006 Sb., obsahuje v § 65 odstavec 1 písm.b) významnou povinnost zaměstnavatelům: jsou povinni sdělit na vyžádání  příslušnému  orgánu nemocenského pojištění a ošetřujícího lékaře  pracovní zařazení, náplň práce a pracovní podmínky dočasně práce neschopného zaměstnance. Tomu odpovídá oprávnění  ošetřujícího lékaře požadovat od zaměstnavatele   uvedené informace, včetně informací o zařízení závodní preventivní péče (§ 63 odstavec 1 písm.c).Nesplnění této povinnosti může pro zaměstnavatele znamenat pokutu až do částky 20 tisíc korun od příslušného orgánu nemocenského pojištění ( § 136 odstavec 2 zákona č. 187/21006 Sb.)

Zaměstnavatelé v této souvislosti velmi často namítají, že nemají povinnost sjednávat nebo určovat zaměstnanci pracovní náplň, takže tuto informační povinnost nemohou splnit. To je sice pravda, ale informační povinnost zaměstnavatelů není však samoúčelná. Jestliže by se prokázalo, že zaměstnanec např. vykonával jiné práce mimo svou pracovní náplň nebo že zaměstnavatel neplnil povinnosti, které má podle NV   k vytváření pracovního prostředí a pracovních podmínek, mohl by mít odpovědnost za vzniklou nebo dlouhodobou pracovní neschopnost zaměstnance.  Jedná se např. o dodržování bezpečnostních přestávek při práci, které se započítávají do pracovní doby    podle uvedeného nařízení vlády při  práci s počítačem,  při psychické zátěži apod..

Podle § 126 zákona č. 187/2006 Sb.,  byl dále zaměstnavatel podle rozhodnutí  příslušného orgánu  nemocenského pojištění povinen uhradit regresní náhradu, která byla stanovena ve výši vyplacené dávky nemocenského pojištění.