Aktuality

Proč dopadlo první kolo tak, jak dopadlo, si na našem exkluzivním webináři ZDARMA popovídáte s předním expertem na politický marketing Karlem Křivanem.

V pondělí 16. 1. 2023, od 18:00 do 20:00

Nejvyšší soud vydal dnes rozhodnutí, kterým podle svého mluvčího „vrací spor mezi potomky advokáta Z. A. a ČSSD soudu prvního stupně k dalšímu řízení“. Z uvedeného by mohlo vyplývat, že jde o jakousi procesní záležitost, pokud však čteme mezi řádky, je téměř jasné, že se potomci advokáta JUDr. Zdeňka Altnera, který ČSSD v podstatě vyhrál Lidový dům, odměny v očekávané výši nedočkají.  

Role svědků při allografní závěti spočívá v potvrzení totožnosti zůstavitele

Z odůvodnění rozhodnutí: 

Je nezbytné, aby svědci allografní závěti byli schopni potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědci nemusí znát obsah závěti, jejich úkol není v kontrole obsahu závěti, nýbrž v potvrzení, že ten, kdo závěť pořídil, je zůstavitelem, který prohlašuje, že listina, na niž poukazuje, obsahuje jeho poslední vůli. Znamená to, že buď zůstavitele osobně znají, nebo je jim prokázána jeho totožnost a oni mohou potvrdit, že ta osoba, která pořízení poslední vůle učinila, je skutečně zůstavitelem, jehož totožnost je závětí deklarována.

V právní praxi rozhodčího řízení je občas řešena otázka, nakolik je rozhodce vázán judikaturou vyšších soudů, tj. zejména Nejvyššího soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) a Ústavního soudu České republiky (dále též jen „Ústavní soud“). Uvedená otázka nebyla dosud judikaturně řešena, neboť přezkum rozhodčího nálezu soudem co do merita věci není ze zákona přípustný. Všechny důvody přezkumu rozhodčího nálezu jsou taxativně uvedeny v ust. § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z.r.ř.“), a meritorní přezkum rozhodčího nálezu mezi ně (v souladu s celosvětovými zásadami rozhodčího řízení a modelovým zákonem UNCITRAL) nepatří. Judikatura českých soudů řekla k otázce možnosti meritorního přezkumu rozhodčího nálezu rovněž svoje kategorické ne.

Světem sportovní arbitráže aktuálně znovu hýbe kauza Mutu  a Pechstein , která otevírá otázky zavřené dlouhou dobu do trezoru a spočívající mj. v postavení mezinárodní sportovní arbitráže vedené u Arbitrážního soudu pro sport (Court of Arbitration for Sport ve zkratce CAS) , jehož sídlo je ve švýcarském městě Lausanne a který působí jako nejvyšší orgán rozhodující meritorně s konečnou platností spory ve sportovní oblasti. 

Předmětem následujícího příspěvku bude ohlédnutí za relativně „čerstvým“ rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), které se věnovalo otázce souhlasu valné hromady s uzavřením rozhodčí smlouvy. Rozhodnutí Nejvyššího soudu se sice týká „staré“ právní úpravy, reprezentované zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jeho závěry lze však plně vztáhnout i do současné právní praxe. 

Autor se v příspěvku zabývá nejprve výkladem ust. § 45 ZOK a jeho vazbou na ust. § 245 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“), a právně dovozuje, že zákon činí rozdíly mezi zdánlivými rozhodnutími orgánů obchodní korporace (a to u kapitálových společností nejen valné hromady jakožto nejvyššího orgánu, ale i orgánů statutárních a kontrolních), kterými jsou rozhodnutí učiněná mimo působnost těchto orgánů, a mezi rozhodnutími statutárních a kontrolních orgánů, která byla učiněna v působnosti nejvyššího orgánu obchodní korporace.

Tak to je otázka, odpověď na níž je jasná již nyní. Pro jedněch 50% národa to bude varianta první a pro druhých 50% bude odpovědí to druhé. V meziprostoru bude ještě přítomna nepatrná, ale tušená malá skupina jakési „šedé zóny“, která tvoří průnik mezi hlavními dvěma skupinami, ale na tom zásadním, že pro jedny bude Miloš Zeman téměř národním hrdinou, a i kdyby udělal cokoli, tak mu vše odpustí, a že pro ty druhé to bude vždy hulvát, který jím vždy zůstane, i kdyby naopak udělal cokoliv pozitivního, co si jen dovedou představit, se nic nezmění.