Růst nepřináší vlády, ale podnikatelé

urbanSnaha o podporu hospodářského růstu, která je dnes v popředí zájmu, se upíná k nástrojům fiskální a měnové politiky. Praxe přitom ukazuje, že jejich účinnost je krátkodobá. Jejich vedlejší důsledky v podobě veřejného zadlužení a rostoucí inflace růst naopak dlouhodobě brzdí. Co politikům uniká, je, že dynamika tržního systému není založena na umělé stimulaci poptávky. Po staletí stojí na jeho adaptační a inovační schopnosti – schopnosti trvale vyhledávat nové spotřební i investiční oblasti, a tím i nové příležitosti k růstu.

Schopnost objevovat nové výrobky, služby, technologie, formy podnikání i firemní organizace se opírá o trvalý proces individuálního, velmi často neúspěšného, podnikatelského experimentování, jehož úspěšné výsledky jsou ostatními rychle přebírány. Zájem a ochota podnikatelů experimentovat, odkrývat nové příležitosti či vstupovat do nových oblastí přinášejí jednotlivým podnikům nebo osobám často bolestné důsledky. Strategie, programy či experimenty, které nevedly k úspěšnému výsledku, jsou ukončeny a nahrazeny jinými. Pro ekonomiku jako celek je však tato aktivita zdrojem růstu a efektivity.

Stát tuto aktivitu často spíše podráží, a to nejen byrokratickými bariérami. Další způsoby jsou většinou méně viditelné, ale o to ještě závažnější.

Podpora podniků neznamená podporu podnikání

Jde, za prvé, o tendenci vidět ekonomiku očima velkých a etablovaných podniků a zaměňovat podporu podnikání s podporou jednotlivých podniků či odvětví. Tato tendence růstu ekonomiky většinou brání a často snižuje i politickou legitimitu trhu.

68-10253-rust-ilustracni-grafMožnost vlády „vyhledávat“ perspektivní podniky či obory je podstatně omezená. Důvod je systémový i lidský. Uhodnout předem, zda se určitá inovace nebo nový obor ukážou jako úspěšné, je nemožné: kdyby to možné bylo, již by do nich určité firmy pronikly. Navíc, vyjádřeno obrazně, státní instituce, které by se snažily podpořit rozvoj počítačového průmyslu, by se velmi pravděpodobně neorientovaly na osobu typu Billa Gatese. Podstatně důvěryhodnějšími příjemci podpory by pro ně byli muži v oblecích z etablovaných firem.

Sklon velkých podniků k inovacím je navíc často omezený. Posuzování nových návrhů je v nich většinou kritičtější: často spíše hledá důvody, proč je zamítnout. Tento přístup má své oprávnění. Většina nových návrhů totiž skutečně končí neúspěchem. Pokud tyto podniky určitou inovaci zavedou, mají naopak tendenci její neúspěchy zakrývat. Přinést špatnou zprávu může totiž jejího nositele stát kariéru.

Menší firmy či noví podnikatelé disponují naproti tomu ve vztahu k novým projektům často schopností „neodůvodněného optimismu“. Ten se sice pro ně často osobně zničující, tržní ekonomika však na jeho základě prosperuje.

Konkurence není nikdy dost

Podobnou roli jako podpora velkých podniků prezentovaná jako „ podpora ekonomiky“ hraje přístup státních institucí ke konkurenci. Větší či etablované firmy konkurenci zpravidla slovně hájí, většinou však zastávají názor, že výběr spotřebitelů v jejich odvětví je již dostatečný. Snahy o další konkurenci jsou proto zbytečné nebo dokonce škodlivé. Vládní představitelé tyto argumenty často ochotně přebírají.

Úvahy tohoto typu (které vedou většinou k závěru, že pro dostatečnou konkurenci postačuje 4 až 5 firem), zcela pomíjejí, že otázka „optimální“ konkurence je nesmyslná: kdybychom ji dokázali posoudit, pak bychom trhy nepotřebovali. Přínos konkurence navíc není jen v tom, že brání zneužívání tržní síly, ale i v tom, že přináší nová řešení. Ta totiž často vznikají mimo stávající tržní struktury. Příkladem je firma Apple, která proměnila podobu telefonů, či společnost Amazon, která změnila obchod s knihami. Z marketingového i právního pohledu se obě odvětví, která tyto firmy modifikovaly, vyznačovala konkurencí zcela dostatečnou.

Konkurence proto není na konkrétních trzích nikdy dost. Úlohou vlády při podpoře růstu je vytvářet předpoklady, aby do jednotlivých odvětví mohlo vstoupit co nejvíce nových firem.

Příspěvek byl publikován | Rubrika: Aktuality | Autor: .
doc. PhDr. Ing. Jan Urban, CSc.

Autor: doc. PhDr. Ing. Jan Urban, CSc.

Věnuje se manažerskému poradenství v oblasti řízení, organizace a rozvoje lidských zdrojů, je ředitelem a spolumajitelem poradenské společnosti Consilium Group s.r.o., autor řady článků a několika publikací na téma řízení lidských zdrojů a podnikové organizace, učitel na Karlově Universitě a VŠE v Praze, lektor vzdělávacích akcí pro podnikovou sféru. Má rozsáhlé zkušenosti z podnikové praxe, klade důraz na interaktivní vedení kurzů. Zaměřuje se mj. na oblasti vedení, motivace a odměňování zaměstnanců a manažerů. Lektor Ústavu práva a právní vědy, o.p.s.