§ Dámy berou také (ze soudní síně)

Čtyřicetiletý inženýr Milan byl spokojen. Svůj byt v osobním vlastnictví měl vhodně zařízen nábytkem nejnovějšího typu, v šatníku mu nechyběly oděvy šité podle módních žurnálů a do zaměstnání ve výzkumném ústavu nejezdil přecpanými tramvajemi, ale novým Superbem. A protože v zaměstnání patřil mezi pracovníky – jak prohlašoval jeho vedoucí – s otevřenou hlavou, byl vybrán do skupiny, která měla odjet na dlouhodobou služební cestu do zahraničí.

Milan se na odjezd těšil. Stále více si však uvědomoval, jak je smutné se stále vracet do prázdného bytu. Pochopil, že pro pracovní zaujetí se vlastně stal – starým mládencem.

A tak od úvah nebylo daleko k činům. Svou situaci měl podstatně ulehčenou dvěma velkými „přednostmi“: vlastním bytem a autem. Nápadnic bylo dost a z mnoha povolaných se hezká blondýnka stala vyvolenou. Po měsíční známosti a souhlasném „ano“ na radnici se ještě tentýž den nastěhovala do bytu svého manžela a ověřila si jízdu za volantem stříbrného Superbu. Inu – stala se paní domu, vlastně bytu…

Všechno netrvá věčně – a ani líbánky. Letenka v Milanově kapse a sbalené kufry prozrazovaly, že den loučení nadešel. Na letišti se novomanželka s Milanem důstojně rozloučila a slíbila mu, že o byt a cenné věci se bude pečlivě starat.

Šťastný Milan odletěl klidně a žádné starosti by si asi nepřipustil dodnes, kdyby po půlroce neobdržel obálku s razítkem soudu. Její obsah byl více než překvapující. Manželka podala návrh na rozvod s odůvodněním, že nechce být stále sama, že si takový způsob života při vstupu do manželství nepředstavovala.

Zklamaný Milan byl po příjezdu do svého bytu po dlouhodobějším pracovním pobytu šokován podruhé. Z jeho modřínového nábytku zůstala jen židle a malý stolek, poloprázdný byl i šatník, kde chyběly i jeho osobní věci, prádlo a šaty. Samozřejmě, že „vznešené“ dámě se zalíbily i některé cennosti. Ze sady nádobí Zepter mohl vybrat jen šálek s lžící a v předtím bohaté knihovně zůstaly jen odborné knihy pro středně pokročilé čtenáře. Vše ostatní manželka rozprodala nebo si odvezla ke svým rodičům. Láska k Milanovi byla asi příliš slabou náplastí na přísloví, že z cizího krev neteče.

S poněkud originálními nápady manželky se Milan samozřejmě nesmířil. Podal k soudu návrh na vydání věcí, které byly v jeho osobním vlastnictví. Koupil si je totiž ještě před uzavřením manželství.

Soud řešil dvě záležitosti. Rozvod povolil a majetkový spor vyzněl ve prospěch Milana. Senát přitom nezapomněl zdůraznit, že uzavírání manželství po krátké známosti se nemusí vždy vyplatit. I když by se jednalo jen o dámu nebo spíše o ženu do domácnosti, jak požadoval Milan. Protože později by se mohlo stát, že by manžel neměl nejen ženu, ale ani domácnost…


Autor příspěvku

JUDr. Ladislav Jouza

Advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor Ústavu práva a právní vědy, o.p.s. a European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva.

Detail autora

Odebírejte novinky emailem

Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.

Ceny uvedené na webu jsou včetně DPH.

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Partneři tyto údaje mohou zkombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které získali v důsledku toho, že používáte jejich služby. Používáním tohoto webu souhlasíte.