Právo

Asi nepřekvapím tvrzením, že inteligenční úroveň člověka se uplatní v každodenním životě a při různých příležitostech.Její základ je položen již od dětských škamen a později je násoben životními zkušenostmi.

Jízda autem do a ze zaměstnání, je již – i přes těžkosti – neodmyslitelnou skutečností. Tyto situace rovněž přinášejí určité těžkosti a problémy, které většina z nás – na štěstí – ještě nepocítila. Je však nutné s nimi počítat a vědět, jak na ně reagovat. Auta zaparkovaná po absolvování cesty do zaměstnání bývají často terčem vandalů nebo jsou poškozena neúmyslným jednáním kolegů řidičů. Jak se se škodou na autě vypořádat? Je možné se obrátit na zaměstnavatele, aby škodu nahradil, neboť k ní došlo na parkovišti podniku?

Odpověď na otázku vyslovenou v titulku našeho blogu je jednoduchá: ano,může, ovšem při dodržení zákonných  podmínek. Pravidla pro monitoring (sledování, kontrola)  činnosti zaměstnanců nejsou výlučně a samostatně uvedena v žádném právním předpise. Částečnou právní úpravu musíme hledat v Listině základních práv a svobod, občanském zákoníku (zejména ochrana osobnosti), v zákoně o zpracování osobních údajů č.110/2019 Sb., v nařízení EU o ochraně osobních údajů GDPR a zejména v zákoníku práce (dále ZP).

Právní památky jsou hierarchizovány věcně (oborově), právně (způsobem a formou vyhlášení, právní silou) a rezonují dobu, ve které byly schváleny. Vlivem doby dochází k periodizaci práva a pochopení masy práva v jeho vývoji a čím více doba postupuje a mění se panovníci, řád, jaký pro zemi nastolují, tím více se zde nabízí reflektování přijetí právních úprav, které je podmíněno některými aspekty (politickými, ekonomickými, hospodářskými, sociálními). Právní památky zachycují základní typy společenskohospodářských formací, ve kterých se vyvíjela společnost, její ekonomika, stát i právo. Právní památky mohou být dílem památkami literárními, neboť poskytují praktické postupy a rady, jak vést jednání, nebo jak rozhodovat a jsou kritickou částí výkladu práva. Právní historie neustále přináší podněty a právní památky, které z nich čerpají se právní historii přizpůsobují tak, aby formou práva stanovily to, co je pro stát a společnost potřebné. Právní obyčeje a pravidla proklestila cestu psanému právu a staly se jeho součástí; tedy komponentou toho, co se postupně jako právo začalo vytvářet. Ve svém příspěvku se zabývám nejstaršími právními předpisy, které byly na území českého státu vydány v době od jeho vzniku do husitského revolučního hnutí.

Soudnička je zpravidla popisována jakožto krátký literární útvar typu fejetonu či povídky humoristického či satirického zabarvení nebo povahy, vycházející povětšinou ze skutečné události nebo z praktického života, a nacházející svojí inspiraci v konkrétním jednání před soudem nebo před úřadem. 

To by jeden nevěřil,co dokáže takové oznámení v inzertní rubrice denního tisku ! Desítky odpovědí se sejdou nejen na nabídku k prodeji ojetého auta, ale i k seznámení s mužem středního věku – majitelem rodinného domu.

Předseda senátu okresního soudu poučil svědka o tom,že má vypovídat jen pravdu a nic nezamlčovat, a udělil mu slovo. Svědek, jeden z diváků přihlížejících před nedávnem důležitému fotbalovému utkání krajského přeboru, začala vypovídat…

Nejvyšší soud vydal dnes rozhodnutí, kterým podle svého mluvčího „vrací spor mezi potomky advokáta Z. A. a ČSSD soudu prvního stupně k dalšímu řízení“. Z uvedeného by mohlo vyplývat, že jde o jakousi procesní záležitost, pokud však čteme mezi řádky, je téměř jasné, že se potomci advokáta JUDr. Zdeňka Altnera, který ČSSD v podstatě vyhrál Lidový dům, odměny v očekávané výši nedočkají.  

Není žádným tajemstvím, že dodržování pracovněprávních předpisů není u mnohých zaměstnavatelů příliš silná stránka. Některé firmy tyto předpisy, zejména zákoník práce (dále ZP), porušují vědomě, u některých je příčinou neznalost těchto předpisů. Ať již je důvod jakýkoliv,  mohou za takové jednání následovat sankce. Právní úprava postupu kontrolních orgánů je v zákoně o inspekci práce č. 251/2005 Sb. (dále ZIP)  a částečně i v zákoně o zaměstnanosti č. 435/2004  Sb.

Odpověď na otázku vyslovenou v titulku není jednoduchá. V odpovědi nám pomůže nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu. Jeden podnik uvedl do pracovního řádu, že zaměstnanci musí chodit do zaměstnání řádně oblečeni. Zaměstnanec však tento příkaz nerespektoval a dostal z tohoto důvodu výpověď z pracovního poměru, že nesplňuje stanovené předpoklady pro výkon práce. Na návrh zaměstnance se výpovědí zabývaly soudy a Nejvyšší soud uvedl ve svém rozhodnutí, že výpověď z pracovního poměru je neplatná. Odůvodnil to tím, že pracovní řád může rozpracovávat pouze povinnosti, které jsou stanoveny v zákoníku práce (ZP) a v dalších pracovněprávních předpisech.