Blog

Mnohé poznatky o kultuře národů přináší též putování po zemích Asie, americkém kontinentu, Austrálii a zámořských oblastech. Každý světadíl, země, oblast, národ se od sebe odlišuje svojí kulturou, jejíž poznání vedle rozmanitých dokladů nehmotného dědictví, zprostředkovávají architektonická díla. Ve svém příspěvku, který je závěrečným pokračováním článku o světové architektuře, se nyní zabývám vybranými architektonickými díly zemí Asie, Severní, Střední a Jižní Ameriky, Austrálie a Oceánie.

Někdy se stává, že takzvaně „mezi řádky“ některých textů můžeme vyčíst příběhy jiné, nebo alespoň s jiným tónem, než ty, řekněme základní, psané na řádcích. A překvapivě se tak může dít i s příběhy, u kterých bychom to nečekali a které považujeme všichni za zcela jasné a známé.

O tom, že je pro zaměstnavatele i zaměstnance vhodné určit nebo sjednat v pracovní smlouvě pracovní náplň, svědčí soudní případ.

Putování napříč evropským a africkým kontinentem s sebou přináší různé poznatky o zvycích, tradicích, náboženstvích a vůbec kulturách původních obyvatel či národů. Kulturou národů rozumíme i její tendenci vyvíjet se, zušlechťovat a zespolečenšťovat se prostřednictvím sebeurčení. Za jeden z nástrojů sebeurčení kultury můžeme považovat architekturu, jejímž prostřednictvím lze zjistit, v čem spočívala/spočívá krása země a identita jejího obyvatelstva. Ve svém příspěvku se zabývám několika vybranými architektonickými díly zemí Evropy a Afriky, od megalitické stavby až po moderní stavby současnosti.

Zásada uvedená v titulku našeho blogu, neplatí pro občanský život, ale jen pro pracovněprávní vztahy. Proto se může stát, že v některých podnicích mají zaměstnanci dovolenou v rozsahu třeba šesti týdnů, jinde jen čtyři týdny, nebo že dostávají příplatky za přesčasy ve výši 60 % výdělku, někde jen „zákonných" 25 %.

Cíl/cíle. Slovo? Téma? Jasnost a pohoda? Noční můra?... Jako lektor, který vyučuje v programech ÚPPV a EBS a garant předmětu Strategický management bych se s vámi chtěl podělit o čtyři úhly pohledu na cíle a jejich roli v „situacích“, v nichž se (zejména jako studenti těchto vyučovaných programů) nacházíte, nacházeli jste se či se třeba budete nacházet (pokud studium zvažujete).

Za nejstarší právní systémy jsou považovány právní systémy starověké Mezopotámie, Egypta a Izraele. Postupně se vznikem státu a prvotním osídlováním vznikala a formovala se kultura, a s uvědoměním si nezbytnosti řádu pronikalo do jednotlivých starověkých oblastí právo a začala se vyvíjet kultura právní. Počátky kultury právní můžeme sledovat souvztažně s kulturou písemnou, neboť bez ní bychom neměli žádná svědectví o nejstarších právních památkách.

Celosvětově oblíbenou spisovatelkou je Agatha Christie (1890 – 1976), označovaná jako „královna detektivek“. Generace čtenářů obdivují její tvorbu, která je čtivá, ale přitom lehká, plynulá, která je prodchnuta zápletkami a jejich překvapivým rozuzlením. Tvorba z pera Christie je výsledkem výborného myšlení, jímž byla autorka obdařena, výsledkem kombinace čtivosti s promyšlenými zápletkami a systematickými postupy v odhalování zločinů. Celé generace čtenářů se dočítají o šetřeních slavného detektiva Hercule Poirota, slečny Jane Marplové, nebo třeba Tommyho a Pentličky a jiných.

V poslední době se při kontrolní činnosti zjišťuje nárůst zaměstnanců, kteří pracují načerno. Nejde jen o cizince, kteří vykonávají pracovní činnost bez povolení nebo v rozporu s povolením, ale zejména o zaměstnance z ČR, kteří u zaměstnavatele pracují mimo pracovněprávní vztah nebo v rozporu s tímto vztahem. Státu tím unikají na daních i odvodech pojistného značné částky.

Cit se obecně považuje za protipól rozumu. Ne vždy tomu tak je. V rozhodovací činnosti soudů se právní cit a rozum navzájem podmiňují, stejně tak jako právní, věcné a osobní hledisko, které je přikládáno povaze řešení sporu a jeho důvodům. Existuje absolutní pravda? Jaká je? Jaké postavení má právní cit v právním soudu? Rozbor a snad i řešení těchto otázek je předmětem mého příspěvku, který je současně odkazem k JUDr. Bohdanu Klinebergerovi, významnému soudci, advokátovi a stoupenci T. G. Masaryka.