Blog

Není žádným tajemstvím, že i v roce 2019 si zaměstnanci polepší. Důkazem jsou  legislativní kroky vlády, která rozhodla s účinností od 1.ledna 2019 o zvýšení minimální a zaručené mzdy. Základní sazba minimální mzdy bude 13 350 Kč (do 31. Prosince 2018 je to 12 200 Kč) za měsíc nebo 79,80 Kč (dosud 73,20 Kč) za hodinu. Tím se zaručuje ochrana zaměstnanců před poskytováním nepřiměřeně nízkých mezd a vymezuje se nárok na mzdu ve stanovené nejnižší úrovni.

Zákon o protikomunistickém odboji, vydaný pod č. 262/2011 Sb., je svého druhu jedinečným (nikoli speciálním) právním předpisem. Okruh osob, které jsou za předpokladu splnění zákonných podmínek nositeli příslušných oprávnění, je poměrně úzce limitován ex ante nastalými skutečnostmi, ale do značné míry i věkem. Tomu je přizpůsoben i způsob satisfakce provedené nyní již demokratickým státem. Podle zákona o protikomunistickém odboji se občanu splňujícímu podmínky zákona vydává osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Na základě tohoto osvědčení se přiznává jednorázový příspěvek a provádí se zvýšení sociální dávky.

Doba, po kterou bylo přerušeno řízení o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu za účelem opatřování odborných stanovisek, jakkoli spojená se stavením lhůt podle zákona o protikomunistickém odboji, nemůže být - pro svou délku v konkrétním případě i právní nejistotu ohledně délky řízení obecně – posuzována optikou obecné právní zásady lex dura sed lex. Jde o čas, jenž tu byl žalobci-stěžovateli upřen. Legitimní očekávání, že mu bude osvědčení v přiměřené lhůtě vydáno, se pro něj změnilo v několikaleté vynucené vyčkávání, které lze označit též vzhledem k jeho věku za nedůstojné. Namístě je proto ústavně konformní interpretace, podle níž se při popsané časové nejistotě posoudí odpovědnost státu za průtahy v řízení podle ustanovení § 13 zákona o odpovědnosti státu nikoli v intencích odst. 1 věty druhé, ale věty třetí téhož odstavce. Výchozí je z hlediska odpovědnosti státu celková délka řízení od podání žádosti občana do rozhodnutí o osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu, nikoli porušení povinnosti učinit jednotlivý úkon v řízení v zákonné lhůtě.

Zdravotní důsledky pracovních úrazů často přinášejí změnu pracoviště a v důsledku toho i nižší výdělek. Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu nebo k nemoci z povolání došlo, je pak povinen hradit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku do výše, jakou měl před úrazem (vznikem škody). Pro přiznání náhrady za ztrátu na výdělku je rozhodný průměrný výdělek, jehož zaměstnanec dosáhl před vznikem škody, ve většině případů před pracovním úrazem či nemocí z povolání.

Evoluce člověka neboli jeho vývoj v postupných stádiích od nižšího řádu k vyššímu, probíhala pomocí tzv. hominizace, tedy stupňovitého růstu, rozvoje a zušlechťování člověka. Proces hominizace neboli zčlověčenšťování nebo zespolečenšťování či zkulturňování člověka byl doprovázen celou řadou změn tělesných znaků, které se odrážely v manuálních a intelektových schopnostech jedinců. Čím více se člověk tělesně vyvíjel, tím více rozvíjel a využíval svých schopností, které v nižším vývojovém stupni neměl; viděl možnosti přežití, zdokonaloval svůj život a začal se seberealizovat. S postupem života se biologická, sociální a kulturní stránka člověka zestabilizovala a člověk se stával vůči svému přirozenému prostředí vnímavější, přibývaly zkušenosti a začal být progresivnější. Rozvoj svých schopností využíval ke zjednodušení svého života, např. zdokonaloval nástroje při lovení zvěře, nebo na svoji obranu proti predátorům, anebo využíval pevnějšího materiálu při stavení příbytků. Můj příspěvek je pozastavením nad evolucí člověka a zabývá se jeho druhovým vývojem od nejnižšího řádu po nejvyšší.

V ideálním světě by se vedoucí snažili, aby se jejich podřízení na pracovišti se cítili dobře. Chápali by jejich oprávněné potřeby a požadavky a jednání s nimi by bylo nejen příjemné, ale i inspirující. Věděli by totiž, že lidé, kteří jsou ve své práci spokojení, v ní bývají i úspěšnější – a naopak. Skutečnost je však často jiná. 

Špatní šéfové jsou častější, než by se na prvý pohled mohlo zdát. Svým jednáním přitom škodí nejen svému okolí, ale i své organizaci. Jejich chování navíc často nepříznivě dopadá  především na ty, kteří svou práci chtějí vykonávat dobře nebo se snaží být se svým nadřízeným v dobrém vztahu.

I. Právo na náhradu za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je s účinností od 1. 1. 2014 upraveno v § 2959 o. z., který nově stanoví široké obecné pravidlo pro odčinění duševní újmy pozůstalých a nahrazuje předchozí systém odškodňování prostřednictvím zákonem stanovených paušálních částek. Jedná se o právo ryze osobního charakteru, které je svou povahou úzce spjato s osobou pozůstalého, neboť jeho cílem je přiměřeně vyvážit, popřípadě zmírnit nemajetkovou újmu vzniklou pozůstalému v jeho osobnostní sféře a odčinit zásah do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů. Újma, která se odčiňuje, spočívá především v psychických útrapách (smutku, žalu) způsobených vnímáním smrti blízkého člověka; odčinit je však třeba i další citové strádání, jako např. šok ze zprávy o smrtelném úrazu blízké osoby, ztrátu životní perspektivy, obavy o budoucnost apod. 

Jako každý rok se 24.12. v našich domácnostech rozzáří vánoční stromeček a úsměvy dětí a jako každý rok se v prosinci hodlám na náš blog rozepsat na trochu odlehčené téma –po právnících v bibli a Ježíšově rodině bych se letos rád zamyslel nad tím, proč vánoce slavíme právě v době, kdy je slavíme.

Jak se tedy 24.,25., a 26.12. dostalo do našich kalendářů? My vlastně úplně přesně nevíme, kdy se Ježíš narodil (a překvapivě si ani nemůžeme být úplně jistí tím kde, byť se vžila jistota, že to bylo v Betlémě).

Počátky vývoje kartografie jsou prastaré; uvádí se, že mapy jsou starší než písmo. U zrodu map, stály pohnutky ztvárnit nejprve nejbližší soukolí, kterým byly vodní toky, tábořiště či lovecké stezky. Jednalo se o jednoduché mapování, které sloužilo snadnější orientaci lovce. Různorodé nároky a požadavky společnosti stavěly člověka k vyšším cílům, se kterými se zintenzivňovalo úsilí o poznání světa a jeho věrohodné zobrazení. Způsoby tvorby map se stupňovaly, vynalézaly se stále dokonalejší techniky, které byly prokazatelnějším dokladem o reáliích světa. Můj příspěvek pojednává o dějinném vývoji kartografie se zaměřením na centra kartografie evropské, její představitele nevyjímaje.

Vánoce jsou za dveřmi a vy jste plní melancholie, zbožných přání a očekávání. Začínáte se usmívat, cítíte vůni skořice, punče, vánočky, cukroví. Cítíte vůni vánoc. Začínáte být chápavější, vstřícnější a ohleduplnější, snadněji děláte ústupky, vytváříte kompromisy a jste smířlivější. Cítíte přátelství a lásku. I ty nejstudenější Vánoce hřejí. Zastavme se. Vánoční období nutně nemusí s sebou přinášet shon, stres z nevyřešených problémů a vystavení se nevyhnutelným situacím a událostem, které se blíží. Zastavte se alespoň na chvilku. Udělejte si pro sebe hezký okamžik, stačí málo, nějaké potěšení, darujte si zážitek a zkuste třeba i udělat radost tomu, komu byste nikdy radost udělat nechtěli. Prostě jen tak. Je den Vánoc. Den melancholie, povznesené nálady, přijímaného štěstí a radosti. Den lásky a přátelství. Je nejkrásnější den v roce.

Perex: Každý z nás prochází určitými životními etapami, ve kterých nachází svá šťastná i méně šťastná období, prostoupená radostmi a štěstím, v opačném případě problémy a starostmi. Tyto situace člověk buď prožívá sám, nebo nachází-li pochopení u své rodiny, kolegů v práci a přátel, dělí se o své prožitky s nimi. Pro někoho láska a přátelství znamená sebeomezení, pro někoho zase výměnný obchod (něco za něco), nebo nástroj k uspokojení svých potřeb, pro jiného výhodu nebo příjemnost, pro dalšího morální či intelektuální hodnotu. Přátelství znamená druhému přát úspěch (a podílet se na eliminaci neúspěchu, je-li to možné), respektovat jeho hodnoty, jeho rozhodnutí a mít ho v úctě. Přátelství také znamená pomoc, jde-li skutečně o pomoc a je-li opravdu potřeba. V lásce se odráží erotično, ale i tam je třeba mít na paměti, že partner má svoje hodnoty, za nimiž jde a že partner partnera nevlastní, ani nečiní za něho životní rozhodnutí. Láska a přátelství by měly být bez překážek a bez podmínek.