Blog

Vyrůstal v ryze slovenském prostředí, v obci s vyhraněným národním uvědoměním a v rodině známé svým neskrývaným národovectvím a láskou k literatuře, posílenou kontakty s českou kulturou. Vystudoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde projevil velký zájem o matematiku, fyziku a astronomii.

6. června si každoročně připomínáme, letos dokonce kulaté, výročí úmrtí Roberta Francise Kennedyho – senátora, ministra, právníka, otce 11 dětí a mladšího bratra Johna F. Kennedyho, a také oběť útoku atentátníka v roce 1968.

Společnost J. a.s. je na českém trhu docela známý megadodavatel cigaret, tabákových výrobků včetně elektronických cigaret. Funguje na principu rozvozu zboží přímo do obchodů odběratelů, a to buď na základě telefonické, emailové objednávky nebo tzv. online objednávky na jejím portálu. Společnost má velmi dynamickou strategii. Dennodenně rozváží zboží po celé republice a navíc nabízejí zboží svým odběratelům přímo na místě, něco jako podomovní prodej. Mezi její klienty patří také četná skupina vietnamských podnikatelů, hlavně z oblastí pohraniční s Německem a Rakouskem, kteří nakupují od tohoto dodavatele obrovské množství zboží.

Můj květnový příspěvek na blog Ústavu bude, přiznávám, trochu od věci. Rád bych v něm totiž udělal paralelu k mým příspěvkům publikovaným zhruba před rokem, kdy jsme se věnovali procesu impeachmentu nejvyšších ústavních představitelů USA. V této sérii jsem mimo jiné citoval Benjamina Franklina, který impeachment, tedy potažmo zbavení funkce prezidenta, popsal i jako legální atentát. A dnes – téměř o rok později bychom si mohli popsat „druhou stranu mince“, tedy jeden reálný útok na nejvyššího představitele USA.

Docela často přemýšlím o historii v růžových brýlích. Vnímám třeba konfrontaci a názorové střety Adamse a Jeffersona jakožto střet velkých řečníků a učenců, který je radost sledovat. I zmínění pánové sice klesli na osobní úroveň a užívali ve svém názorovém střetu podpásovky, ale vždy k sobě chovali úctu, třeba i proto o nich dodnes čteme. Faktem ovšem zůstává, že i v historii tak pevně zakořeněné demokracie, jako je USA, najdeme několik příkladů, kdy politický boj přerostl únosnou mez a šlo i o život – několik čelných představitelů USA se ocitlo dokonce i v soubojích (namátkově viceprezident Burr, či pozdější prezident Jackson – ten dokonce několikrát).

Vážení čtenáři,

dovolujeme si vás pozvat na kulatý stůl sympozium s workshopem. Tentokrát bude na téma Současné problémy exekucí a insolvencí ve světle oddlužovací novely.

Záštitu nad tímto kulatým stolem převzal Mgr. Marek Výborný, předseda podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení Poslanecké sněmovny PČR.

Milá Gábino, uhodila jsi hřebíček na hlavičku a pro ženy v tomto státě jsi udělala neuvěřitelnou věc. Hezky jsi totiž ukázala, co je na tomto světě nejdůležitější. Tisíckrát můžeš být světovou vítězkou, získat stříbrnou olympijskou, stejně jako být inženýrkou, vědkyní, vynálezkyní, političkou, prezidentkou firmy či zeměkoule. Podobné úspěchy ani potlesk na náměstí, tituly a plné koše peněz ve skutečnosti nejsou důležité a v ani v dnešním moderním světě nic podstatného neznamenají. Největší devízou ženy je totiž její krása.

Přemýšlíme-li o budoucnosti, málokdy se za tím skrývá (totální) jistota, předurčenost. Jestliže ve vašem případu ano, je pravděpodobné, že jste fatalisté. Wikipedie definuje fatalismus jako životní postoj nebo názor, založený na přesvědčení, že všechno důležité v životě a na světě je více méně předurčeno osudem a člověk to nemůže ovlivnit. Nejsem si jist, zda pro vás má cenu článek dále číst. Upřímně řečeno, těžko si dokážu představit manažera-fatalistu, resp. stratéga-fatalistu.

Ve svém příspěvku se zabývám kontinuitou Československa a s ní spojenou dekretální normotvorbou prezidenta republiky. Kontinuita Československa vlastně spočívala na činnosti zahraničního odboje; na tom, zda svrchovanost a vůbec existence československého státu bude úspěšně vyjednána a dále na normotvorné činnosti vykonávané nejprve v exilu. Díky tomu, že jsem mohla napsat tento článek, dostala jsem se k materii, ke které jsem se nikdy předtím nedostala a až jejím prostřednictvím jsem poznala, jakým hrdinou byl prezident Edvard Beneš.

Alexander Hamilton, jeden z otců zakladatelů USA ve svém příspěvku do Listů federalistů poznamenal, že federální soudy by neměly být všemocné a že moc soudní v dělbě státní moci nemá mít pravomoc vládnout „mečem a peněženkou“. V praxi Nejvyššího soudu USA můžeme možná tu a tam s úspěchem pochybovat o tom, zda již toto pravidlo neporušil, ale určitě víme, že disponuje něčím, co někteří označují za pravomoc vládnout perem.