ZE SOUDNÍ SÍNĚ: § Lidumilové

„Tak kolik nám přidáte?“ zaburácel údržbář Semrád a vešel do nástrojárny. „Co se to zase děje,“ odpověděla jen tak pro sebe na strohou výzvu soustružnice Anastázie. „Kdosi zase s batohem na zádech vystál frontu na kotlíkový příspěvek?“
Docela trefně charakterizovala situaci. V nástrojárně se totiž vybíralo téměř na všechno a oslavovaly se nejrůznější události. Posvícení nebo pouť v sousedních obcích, výhra tisícikoruny ve Sportce, koupě nového auta, poskytnutí prémií nebo odměn apod. Bylo jen málo pracovníků, kteří odmítli „přispět“ na různé oslavy…

Dnes už vám ve firmě nikdo neřekne, kdo byl „otcem“ pozoruhodné myšlenky. Snad ochota spolupracovníků finančně i organizačně se podílet na různých akcích. Faktem zůstává, že údržbář Semrád toho dokonale využil. „Budeme lepší, než závodní výbor,“ začal tvrdit a shánět spolupracovníky. „Chceme dávat odměny při narození dítěte, svatbě, promoci,“ a dalšími nejrůznějšími argumenty se snažil zdůvodnit svůj originální nápad. Přidali se Pepa a Jarda a nová „komise“ byla na světě.
Její činnost se od jiných komisí ve všem lišila, zejména její nově zvolený předseda Semrád. Zavedl si přesnou evidenci všech pracovníků v nástrojárně. Detailně věděl, kdo a kdy se narodil, přesně znal den porodu budoucích maminek i úspěchy a neúspěchy studentů ve studiu při zaměstnání a ve všech formách zvyšování kvalifikace. A tak mohl Semrád kdykoliv přicházet do nástrojárny s tradiční výzvou a nenašel se nikdo, kdo by mu finančně nepřispěl. Všichni věděli, že může nastat doba, kdy se i oni budou radovat z finančního „příspěvku“ tříčlenné komise.


Ta byla opravdu lepší než závodní výbor ve firmě. Odborová organizace se totiž ve své činnosti při poskytování odměn řídí právními předpisy, zejména sociálním fondem nebo fondem kulturních a sociálních potřeb. To však Semrádova komise nebrala na vědomí. Nezůstalo jen při porušování předpisů. Výběrčí šli tak daleko, že si část vybraných peněz ponechávali pro sebe. Za dva roky si přišli na pěkné peníze, přes sto tisíc korun.
Dnes už v nástrojárně nevybírají. Byli odsouzeni pro podvod k podmíněným trestům odnětí svobody a získané peníze museli všem pracovníkům vrátit. Současně byli poučeni o tom, že získávat citlivé a osobní informace od spolupracovníků v podobě životních a rodinných údajů je protizákonným zásahem do ochrany soukromí a museli se jim omluvit. To byla pro ně – lidumili – větší ostuda, než samotné soudní řízení.


Autor příspěvku

JUDr. Ladislav Jouza

Advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor Ústavu práva a právní vědy, o.p.s. a European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva.

Detail autora

Odebírejte novinky emailem

Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.

Ceny uvedené na webu jsou včetně DPH.

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Partneři tyto údaje mohou zkombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které získali v důsledku toho, že používáte jejich služby. Používáním tohoto webu souhlasíte.