BUDUJEME STÁT PRO ČTYŘICET MILIÓNŮ LIDÍ

Současným společenským děním u nás hýbou různé kauzy a palčivé problémy. Mezi ně patří rozvoj naší dálniční sítě. Nejedná se pouze o výstavbu nových dopravních tepen. Některé starší autostrády již mnoho let volají po rozsáhlých opravách. Předmětem celospolečenských diskuzí je také tempo budování. Největší emoce způsobuje management oprav versus řidiči. Musíme být optimisty a věřit, že jednou bude líp... Jak říkali staří latináři: „Dum spīrō, spērō – Dokud dýchám, doufám.“

 

V dalších řádcích nechci hodnotit kroky naší vlády ve vztahu k dálnicím. Čtenáře blogu chci seznámit s vizionářskou knihou, kde se koncept budování dálnic rodil. Inspirativní kniha se jmenuje Budujeme stát pro 40 milionů lidí. Autorem není překvapivě žádný slovutný architekt. Napsal ji zlínský podnikatel, vizionář Jan Antonín Baťa (1898-1965), přezdívaný „obuvnický král“. Roku 1932 převzal štafetu po tragické smrti svého bratra Tomáše Bati (1876-1932). Jan Baťa byl úspěšným pokračovatelem v budování obuvnického impéria.

Klíčovou myšlenkou Jana Bati byl koncept hospodářského rozvoje Československa za první republiky. Doby, kdy se země skládala z Čech, Moravy, našeho Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Jednotlivé kapitoly knihy ukazovaly cestu k lepším zítřkům. Dodám, že dílo bylo ještě málo zatížené skepsí z blížících se válečných a poválečných událostí.

 

Publikace byla vydaná v roce 1937 v rozsahu 158 stran. Reprint této knihy vznikl až po sametové revoluci v roce 2013. Obsahoval nejenom tištěnou verzi, ale také verzi uloženou na zvukovém nosiči. Mimo tato dvě shodná díla vyšla v roce 1938 ještě jedna verze. Byla doplněná o aktuální myšlenky Jana Bati. Druhý výtisk měl 184 stran. Rozšířené vydání bylo nejzajímavější. Dílo Jana Bati o budování státu mě natolik zaujalo, že mi prošly rukama všechny tři vydání. 

 

A PROČ 40 MILIÓNŮ LIDÍ?

 

Jaké bylo poselství autora knihy? Jednalo se o vizi leadera, podnikatele a národohospodáře dr. Jana Bati. V knize existují vizionářské návody na rozvoj republiky z hlediska ekonomického, technického a dopravního. Autor předpokládal, že díky synergii jednotlivých hospodářských odvětví, by došlo k rozvoji ekonomiky. Výsledný účinek současně působících složek by vedl ke konjunktuře a „hladu“ po lidských zdrojích. Díky tomu by zmizela nejenom nezaměstnanost, ale tehdejší Československo by se stalo domovem pro 40 milionů obyvatel. Koncepce rozvoje státu měla zajistit lidem důstojnou práci a spokojený život. Autor dle propočtů předpokládal, že uvedené množství obyvatel by tehdejší stát dokázal také uživit.

V dnešním kontextu připomenu, že se nejednalo o příležitost pro migranty a uprchlíky, ale příležitost pro naše občany. Za první republiky existovala vyšší porodnost než dnes. Počet obyvatel citelně rostl. Nedostatek práce však způsoboval, že zvláště mladí lidé se vystěhovávali do okolních zemí. V minulosti se jednalo především o USA, Kanadu, Jižní Ameriku, rumunský Banát, chorvatskou Krajinu, ukrajinskou Volyni a bývalé hlavní město mocnářství Vídeň.

A jaké reformy Jan Baťa „servíroval“ mladému, svobodnému a demokratickému Československu? V knize se mohl čtenář setkat s dvěma druhy reforem. Jan Baťa je popisuje: „Technického rázu je projekt silniční magistrály československé, projekt kanálů, plán soustavného využití vodních sil, organizace výzkumnictví a využití přírodního bohatství, prohloubení výrobního a prodejního školství, reforma železniční a motorové dopravy, vybudování letectví, služby telefonní, rozhlasové a dálkového přenosu zpráv.


 
Administrativního, právního rázu jsou reformy právního základu podnikání, upevňující právní jistotu daňového zatížení a obchodu, zajištění pevné měny. Sem přiřazuji i požadavky rozumné a moderní hospodářské politiky a pružné administrativy, vybavené nejen právy vůči občanům, ale také odpovědností za následky svých rozhodnutí, a nově vybudovaného a na vývoz orientovaného výrobního a obchodního školství.“

 
Autor si uvědomoval, že podnikatelský záběr firmy Baťa v Československu již nebyl pouhou regionální záležitostí. Zlínská firma narážela na limity rozvoje infrastruktury. Dlouhodobější koncepce rozvoje potřebovala sladit noty a spojit síly s potřebami státu. Jan Baťa ke vzájemné spolupráci řekl: „Občané i státy vykonali největší díla technická i kulturní, když pracovali společně, ve vzájemné důvěře, s jasně vyznačenými cíli a poměry, respektujíce vzájemných práv.“

 

Při prosazování své vize za lepší Československo se Jan Baťa opíral o politické elity. V roce 1938 měl důvěru v prezidenta Edvarda Beneše. V obhajobě své vize pro 40 miliónů lidí se o jeho autoritu a myšlenky opíral: „Nejlepší radu mi dal nakonec president republiky Dr. Edvard Beneš. Řekl mi: "Žijeme v demokracii. Když máte plány, které mohou být užitečné všem, oznamte je veřejně a přesvědčte lidi o tom, že jim budou prospěšné. V demokracii má každý právo a dokonce povinnost -- občanskou povinnost -- upozornit na věci prospěšné, protože v demokracii se stane skutkem jenom to, co chce většina a čemu lidé rozumějí. Memorandum, které mi dáváte, je zajímavé, ale zaměstnání z něho bude teprve tehdy, až je pozná a posoudí celá veřejnost". Tak tedy vznikla moje kniha. Vím, že to není detailní plán a nic takového jsem dělat nechtěl. To bych musel napsat knihovnu, při čemž by mi narostly vousy až po zem a nepohnula by se ani motyka.“

 

NA PODKARPATSKÉ RUSI HNIJE DŘEVO V LESÍCH

 

Příkladem významu budování infastruktury podle studie Budujeme stát pro 40 000 000 miliónů lidí byl citát od Jana Bati: „Lidé na Podkarpatsku jsou nezaměstnaní proto, že jim hnije dřevo v lesích a nábytkové továrny v Čechách a na Moravě jsou nezaměstnané proto, že mají drahé dřevo. Zaměstnanost je u nás jen otázkou výkonnosti. Kdo je výkonným, zaměstnává druhé, protože jich potřebuje. Čím je kdo nevýkonnějším, tím méně toho potřebuje od druhých. Nejméně toho potřebuje, kdo nedělá vůbec nic.“ 

 

Aby šlo pohodlněji přesunovat suroviny a produkty bylo třeba vypracování konceptu rozvoje dopravy. Páteří měla být dálnice z Chebu až na Podkarpatskou Rus. Upozorním na zajímavost vážící se k Praze a k autorovo rodnému Zlínu. Vlnící autostráda se vyhýbala hlavnímu městu Praze a obsluhovala Zlín… Autorovi byla bližší košile než kabát.

 

Obhajobou výše uvedených myšlenek jsou slova Jana Bati: „Proto veškeré veřejné stavby, o kterých v knize uvažuji, znamenají více, nežli stavění "hladové zdi" proti nezaměstnanosti. Je to boj proti nezaměstnanosti a příprava podmínek k výkonnosti celé země. Vše, co uvádím proti svazování občanského podnikání, vychází ze skutečnosti, že toto podnikání je výkonnější.“ 

 

ZVÝŠENÍ VÝKONOSTI BUDOVÁNÍM STÁTU

 

Jan Baťa hledal při svém podnikání cesty pro efektivitu a tím i důvěru svých spolupracovníků a občanů. Vnitřní zdroje byly již téměř vyčerpané. Konkurence šlapala firmě ne paty. Budoucnost viděl v externích příležitostech, na úrovni státu.

Jeho vize směřovala k vybudování  infrastruktury Československa. A to ve vzduchu, na vodě a na zemi.  Díky těmto „dopravním tepnám“ by získala republika konkurenční výhodu. Svou myšlenku vyjádřil těmito slovy: „Nákupci světových domů, kteří sem přijížděli, zjišťují, že jsme drazí. Prodavači, které posíláme do ciziny, říkají totéž. Je už jen málo oborů, kde bychom při stejné kvalitě drželi se světovým trhem krok. A protože naše zaměstnanost, nebo nezaměstnanost je otázkou rozsahu našeho exportu -- a export otázkou cen -- tu lépe nebude, pokud nezvýšíme výkonnost. A na tuto práci nestačí ani jeden podnik, ani jeden podnikatel, ba ani ne všichni podnikatelé. Nestačí na ně také sama vláda, nebo kterákoliv část obyvatelstva. U všech musí být vůle k výkonnosti, jinak ztratíme stát.“

Jan Baťa v závěru knihy napsal: „Tato kniha je podnětem k iniciativě v práci a budováni. Práce, jež potřebujeme vykonati, nás poučí o mnohých chybách a nedo­statcích. Těm bude třeba čelit a lidé, kteří mají odvahu začít, se s nimi vypořádají. Nemůžeme však stále jen rozvažovat, zda začít tak, či onak. Musíme přihlížeti dále k tomu, že v době světové konjunktury zůstává u nás stále ještě 600.000 lidí bez práce. Věřím v nejlepší budoucnost našeho národa! Je v něm dosti síly, aby si ji vybudoval co nejkrásnější! Jediná cesta, jak ji zajistit, je — budujme stát!“

 

KAM SE VYDAT?

 

Vize budování státu byla velmi inspirativní. Některé návrhy byly zčásti realizované. Uvedu například Baťův kanál, některé regionální železnice a pozemní komunikace. Velký krok se udělal ve školství, kultuře a výzkumnictví, dnes bychom řekli vědě. Také rozvoj  těžby surovin se inspiroval v této publikaci.

 

Je otázkou, jaký osud by čekalo dílo o budování státu sepsané Janem Baťou, kdyby na scénu světového dění nevstoupila II. světová válka a následné poválečné události bipolárního světa. Možná bychom dnes měli, díky firmě Baťa, stejnou dálniční síť, jakou mají v sousedním Německu. Současné „infarktové“ situace při cestách po našich pozemních komunikacích, by nepatřily do našeho každodenního života. ☺

 

 

 

Použitá literatura:

BAŤA, J. Budujeme stát pro 40, 000. 000 lidí, 3. vydání, Zlín: Marek Belza, 2013, ISBN-978-80-87116-25-8, 161 stran

BAŤA, J. Budujeme stát pro 40, 000. 000 lidí, 2. vydání, Zlín: Marek Belza, 1938, 184 stran


Autor příspěvku

Ing. Aleš Bukovský, MSc.

Absolvent programu MSc.
Detail autora

Odebírejte novinky emailem

Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.

Ceny studijních programů uvedené na webu jsou bez DPH.

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Partneři tyto údaje mohou zkombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které získali v důsledku toho, že používáte jejich služby. Používáním tohoto webu souhlasíte.