Jak propagovat sebe jako mediátora?

Před začátkem vlastní propagace je třeba si ujasnit, na jakou cílovou skupinu klientů (např. podnikatelské subjekty, rodiny, školy aj.) se chce mediátor ve své praxi specializovat. Není příliš vhodné cílit na všechny potenciální klienty, protože pak je propagace příliš obecná a nezaujme téměř nikoho. Stejně tak je vhodné si ujasnit, čím je mediátor specifický, jaké jsou jeho charakteristiky, na kterých chce svou propagaci stavět (např. zkušenosti, postgraduální vzdělávání v oboru, osobnostní vlastnosti atd.).

Následně je třeba vytvořit marketingový plán, který vymezuje jak cílovou skupinu, reflektuje cíle, kterých chce mediátor ve své praxi dosáhnout a obsahuje konkrétní kroky (včetně konkrétních nástrojů), které budou použity k tomu, aby se z cílové skupiny stali klienti. Jednotlivé nástroje a postupy je třeba vyhodnocovat a marketingový plán v návaznosti na vyhodnocení pravidelně revidovat (nefungující postupy je vhodné vyřadit a nahradit jinými, fungující postupy je naopak třeba rozvíjet). Revidovat marketingový plán se doporučuje minimálně jednou ročně, je možné tak činit i častěji (např. po 3-6 měsících). Aby mohl být marketingový plán vyhodnocen a revidován, je nezbytné měřit výsledky (např. za pomocí Google analytics či obdobných nástrojů, osobním zjišťováním, odkud získal klient kontakt na mediátora apod.).

Konkrétní postupy k propagaci sebe jako mediátora, které lze v současnosti doporučit, jsou následující:

Články, blog (kvalitní obsah)

Vzhledem k tomu, že mediace je v České republice právně zakotvena poměrně krátce, existuje celá řada odborných témat z oboru mediace či jejích souvislostí, kterým ještě nebyla věnována dostatečná pozornost. Propagovat sebe jako mediátora a budovat povědomí o své praxi lze tak prostřednictvím psaní odborných článků z oboru mediace a jejich publikování na internetu či v časopisech. V těchto případech je vhodné tvořit spíše odborné články.

Další možností je psát vlastní blog (např. na svých webových stránkách či na některém nástroji zaměřeném na blogování). Tyto texty je obvykle vhodnější zaměřit spíše na laickou veřejnost (tj. méně odborně, nicméně i tak by měly být hodnotné, přinášet čtenářům nové informace). Na blogu je vhodné publikovat texty častěji než v případě odborných článků. Důležitá je i pravidelnost (např. jednou týdně, dvakrát týdně v konkrétní den). Je možné psát nejen o mediaci jako takové, ale třeba také popsat případové studie ze své praxe (je třeba dát si pozor na anonymizaci a s klienty se domluvit, že jejich případ lze takto použít). Dále je možné psát o práci mediátora, co nás k rozhodnutí stát se mediátorem vedlo a o řadě dalších otázek, které s praxí mediátora souvisí.

Sociální sítě

Propagace za pomocí sociálních sítí je v dnešní době klíčová ve většině oborů, mediaci nevyjímaje. Pro propagaci na sociálních sítích lze v případě mediátorů doporučit využít zejména sociální sítě, které využívá potenciální klientela a vyznačují se tím, že jsou na nich tvořeny spíše textové příspěvky. Vhodný je zejména LinkedIn, kam se řada uživatelů chodí něco dozvědět, popř. Facebook. Pokud má mediátor zájem tvořit např. videa, na kterých představí sebe, svoji práci, lze doporučit Youtube. Zároveň je vhodné využít ty sociální sítě, kde již mediátor má profil, a má tam určitou databázi kontaktů. Na sociální sítě je vhodné umístit jak odkazy na odborné články, tak odkazy na vlastní blog, vždy, když je publikován nový článek, dále je dobré tvořit příspěvky přímo pro sociální sítě. Tyto příspěvky by měly být krátké – např. vysvětlení nějakého pojmu, nabídka nové služby, informace o dění u mediátora – např. účast na konferenci, stěhování do nové kanceláře aj. Je vhodné střídat různé druhy příspěvků, protože každý typ osloví trochu jiný typ potenciálního klienta.

E-mailová databáze

Vhodné je budovat vlastní e-mailovou databázi (jednak z řad stávajících klientů, ale také z řad osob, které mediátora např. zatím jen sledují na sociálních sítích) a příležitostně (cca jednou měsíčně) zaslat databázi e-mail (typicky např. newsletter, který informuje jednak o novinkách v mediaci, ale také o novinkách v praxi mediátora, přání k Vánocům aj.). Opět je třeba dbát na kvalitu a vysokou hodnotu obsahu. Výhodou využití e-mailové databáze je, že lidé najdou kontakt na mediátora, který jim posílá newslettery, přímo ve svém e-mailu, navíc se tímto způsobem již buduje určitá důvěra. Shromažďovat e-mailové adresy (a další osobní údaje, typicky zejména jméno a příjmení, popř. další) za účelem zasílání newsletterů lze však jen se souhlasem osob (klientů) a v souladu s legislativou upravující ochranu osobních údajů a jejich zpracování.

Networking

Networkingová setkání jsou určena k navazování kontaktů s jinými podnikateli, k získávání zákazníků i ke sdílení zkušeností. Z hlediska vlastní propagace mají význam zejména, pokud se mediátor networkingů účastní pravidelně po dobu minimálně jednoho roku, aby si ho lidé zapamatovali. Důležité také je, umět s kontakty pracovat (např. je požádat o souhlas se zařazením do e-mailové databáze). Po networkingu je také vhodné se v dohledné době se získanými kontakty sejít a probrat detailněji jednak vlastní práci, ale také možnosti spolupráce (např. provize za doporučení zákazníka, společný projekt aj.), na což přímo na networkingu není čas. Následně je vhodné kontakty s jedinci, kteří jsou pro mediátora zajímaví, také udržovat (např. zajít spolu občas na oběd, pozvat na nějakou akci, kde mediátor bude přítomen apod.).

V prostředí běžných kontaktů (pejskaři, na hřišti)

Velmi osvědčeným způsobem získávání kontaktů a nových zákazníků je rovněž komunikace v často i zcela neformálních zájmových skupinách, se kterými má mediátor něco společného (typicky např. mezi pejskaři, na dětských hřištích apod.). Lidé se zde totiž seznamují a nemají obvykle primárně nějaké zištné či vedlejší zájmy a úmysly, nicméně pokud se s někým potkávají pravidelně, buduje se určitá míra sympatií, důvěry, což může vyústit v to, že takto získaný kontakt v delším časovém horizontu služby mediátora využije anebo ho doporučí ve svém okolí. Je tak vhodné se s lidmi ve svém okolí o práci mediátora být připraven bavit, mít nějakou představu, co lidem sdělit, pokud např. o profesi mediátora příliš neví, ale téma je zajímá, mít třeba nějaké zábavné historky z praxe (anonymizované).

Poukazovat na širší možnosti využití mediace

Lidé mají často představu, že mediátor je primárně alternativou k soudnímu řešení sporů. To je částečně pravda, ale je vhodné si uvědomit, že činnost mediátora může být výrazně širší). Mediátor může řešit např. kompetenční spory mezi zaměstnanci společnosti, spory mezi kolegy na pracovišti, spory ve škole mezi žáky aj., což jsou záležitosti, které by v naprosté většině případů nebyly vůbec řešeny před soudem. Na tuto možnost využití mediace je při komunikaci s okolím vhodné poukazovat, a to jak na sociálních sítích či blogu, tak při osobním kontaktu. Někdy může být vhodné přímo službu nabídnout, pokud např. mediátor ví o obchodní společnosti, kde jsou dlouhodobě problémy s rozdělením kompetencí, čímž by mediace mohla být užitečná. Nelze však doporučit využívat techniky spamu a oslovování zcela neznámých subjektů s obecně formulovanou nabídkou.

Závěr

Každý mediátor je jiný a cílí na jiný typ klientely. Proto je vhodné si vždy vybrat primárně ty metody propagace, se kterými je mediátor v souladu a vyhovují mu. Vedle výše uvedených metod existuje i řada dalších, které lze vyzkoušet. Je však třeba také vyhodnocovat výsledky propagace a případně být připraven propagaci upravit. Ke změně je optimální přistoupit, pokud se výsledky ani při aktivní propagaci nedostavují ani po třech měsících. Nelze očekávat, že se výsledky dostaví hned.

Zdroje:

JANOTOVÁ, Magda. Mediace. Praha: Ústav práva a právní vědy, 2014, ISBN978-80-87974-07-0, s. 15-18, s. 99-100.

KRIVIS, Jeffrey, LUCKS, Naomi. How To Make Money as a Mediator (And Create Value for Everyone).New Jersey: Wiley, 2011, ISBN 978-11-1804-699-9, s. 28 a násl.

LENSKI, Tammy. Making Mediation Your Day Job: How to Market Your ADR Business Using Mediation Principles You Already Know. Concord: Myriaccordmedia, 2014, ISBN 978-09-9033-272-5, s. 14 a násl.