Může zaměstnavatel pronajímat zaměstnance?

I když se titulek může zdát tajuplný, zákoník práce č. 262/2006 Sb. (dále jen „ZP“) něco podobného umožňuje. Nejde sice o klasický pronájem, jak jej řeší občanský zákoník, ale o situace, které předvídá ZP v § 43a. Zaměstnavatelé mohou využít této právní možnosti zejména v případech, kdy pro zaměstnance dočasně nemají vhodnou práci, mění výrobní program a předmět činnosti, nebo řeší částečnou zaměstnanost, organizační strukturu apod. Podle tohoto ustanovení mohou zaměstnavatelé řešit omezení pracovní činnosti, její změnu nebo jiné ekonomické problémy dočasným přidělením (zapůjčením, „pronájmem“) svých zaměstnanců k jinému zaměstnavateli. Tento postup je na rozdíl od propouštění zaměstnanců perspektivnější, neboť je možné počítat s tím, že se výrobní činnost a odbyt zlepší.

Výhoda v zákoníku práce

ZP v § 43a umožňuje dočasné přidělení mezi zaměstnavateli na základě shodně projevené vůle všech zúčastněných subjektů (zaměstnance, zaměstnavatele, který zaměstnance dočasně přidělil, a zaměstnavatele, ke kterému byl zaměstnanec dočasně přidělen – tzv. uživatele). Dočasně přidělovat zaměstnance mohou i agentury práce. Stejně jako zaměstnavatelé tak mohou činit i k zaměstnavateli na území jiného státu, např. v zemích EU.

 

Dohoda se zaměstnancem

Kromě agentury práce může dočasně přidělit zaměstnance na základě písemné dohody také zaměstnavatel, přičemž ZP stanoví její podstatné náležitosti. Pro zaměstnavatele se však – na rozdíl od agentury práce – jedná o činnost nevýdělečnou. Zaměstnavatelé k dočasnému přidělování zaměstnanců nemusí mít povolení Ministerstva práce a sociálních věcí.

ZP umožňuje zaměstnavateli dočasně přidělit zaměstnance až po uplynutí 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru. Po dobu dočasného přidělení ukládá zaměstnanci pracovní úkoly, řídí a kontroluje jeho práci zaměstnavatel, k němuž byl zaměstnanec přidělen (uživatel). Tento zaměstnavatel rovněž zajišťuje přidělenému zaměstnanci příznivé pracovní podmínky a bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu práce. Nesmí však vůči přidělenému zaměstnanci činit jménem zaměstnavatele, který zaměstnance dočasně přidělil, právní úkony (právní jednání). Nemůže s ním např. skončit pracovní poměr nebo změnit druh práce.

Mzdu nebo plat, popřípadě náhradu cestovních výdajů, zaměstnanci poskytuje zaměstnavatel, který zaměstnance dočasně přidělil. ZP však nevylučuje dohodu o tom, že výše uvedené náležitosti bude poskytovat zaměstnavatel, ke kterému je zaměstnanec přidělen. Zaměstnavatelé mohou rovněž uzavřít dohodu o tzv. refundaci poskytnutého plnění.

I při dočasném přidělení může být zaměstnanec vysílán zaměstnavatelem, ke kterému byl přidělen, na pracovní cesty k plnění pracovních úkolů. Z důvodu právní jistoty zaměstnance se zdůrazňuje možnost sjednat v dohodě i pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad (§ 34 odst. 2 ZP).

 

Rovnocenné podmínky

Z hlediska rovného zacházení ZP ukládá, že pracovní a mzdové (nebo platové) podmínky zaměstnance dočasně přiděleného k jinému zaměstnavateli nesmějí být horší, než jsou, nebo by byly, podmínky srovnatelného zaměstnance zaměstnavatele, k němuž je zaměstnanec dočasně přidělen. 

Srovnatelným zaměstnancem se pro tyto účely rozumí zaměstnanec, který pracuje na pracovním místě stejném nebo podobném tomu, na kterém pracuje nebo bude pracovat přidělený zaměstnanec, s přihlédnutím k postavení, kvalifikaci a dovednostem. Jestliže by u uživatele srovnatelný zaměstnanec neexistoval, je nutno vyjít z kolektivní smlouvy, která je u uživatele platná. Pokud kolektivní smlouva neexistuje, určí se srovnatelné mzdové podmínky podle toho, jakou odměnu by měl zaměstnanec uživatele, kdyby práci, kterou vykonává dočasně přidělený zaměstnanec, vykonával sám zaměstnanec uživatele.

Pokud by zaměstnanec měl před dočasným přidělením horší pracovní a mzdové podmínky než srovnatelní zaměstnanci u zaměstnavatele, ke kterému byl přidělen, musí zaměstnavatel, který zaměstnance přiděluje, zajistit jejich rovnost.

Dočasné přidělení končí uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno, nebo před uplynutím této doby písemnou dohodou o ukončení dočasného přidělení, případně písemnou výpovědí z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu s 15denní výpovědní dobou, která začíná dnem, kdy byla výpověď doručena druhému účastníku. Kratší výpovědní doba se týká smluvních stran, tedy obou zaměstnavatelů.

Výhodou dočasného přidělení je využití pracovní síly na pracovním trhu. Velmi snadný je jak vznik, tak i skončení dočasného přidělení. Z hlediska smluvní vůle stran je respektována autonomie projevu vůle, kdy vznik i změna podmínek dočasného přidělení je vázána na souhlas smluvních stran. Výhodou je rovněž pokračování výkonu práce u jiného zaměstnavatele v případě, kdy zaměstnavatel dočasně nemá pro zaměstnance práci. Tímto postupem může zaměstnavatel řešit i nedostatek práce nebo zakázek, kdy by jinak musel přikročit ke snížení stanoveného rozsahu pracovní doby nebo dokonce ke skončení pracovního poměru.

 

 




Autor příspěvku

JUDr. Ladislav Jouza

Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.

Detail autora

Odebírejte novinky emailem

Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.

Ceny studijních programů uvedené na webu jsou bez DPH.