Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Pro účely zákoníku práce č. 262/2006 Sb. (dále jen „ZP“) činí průměrná mzda 48 171 Kč. Ve stejné výši se uplatní i pro účely zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. (dále jen „z. o. z.“). V meziročním srovnání došlo k nárůstu o 3 204 Kč, což představuje zvýšení o 7,1 %.
Jak se nová výše průměrné mzdy pro rok 2026 promítá do pracovněprávních předpisů a jakým způsobem zvyšuje nároky zaměstnanců?
Náhrada vynaložených nákladů
K podstatnému navýšení náhrad dochází od 1. ledna 2026 v souvislosti se smrtelným pracovním úrazem. Jedná se o několik forem náhrad.
Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem zaměstnance po smrtelném pracovním úrazu tvoří mimo jiné výdaje na zřízení pomníku nebo desky (§ 271g ZP). Tato náhrada není stanovena pevnou částkou, ale odvozuje se od jedenapůlnásobku průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího roku, ve kterém vznikne právo na tuto náhradu.
Přínosem této úpravy je nejen rychlejší reakce na cenový vývoj, ale především skutečnost, že ke zvyšování dochází automaticky, bez nutnosti změny zákona, což je z hlediska legislativního procesu značně nepružné. Částka jedenapůlnásobku průměrné mzdy představuje minimální výši náhrady, která musí být poskytnuta. Zaměstnavateli nic nebrání v poskytnutí částky vyšší, nesmí však přesáhnout skutečně vynaložené náklady.
Pro rok 2026 činí tato částka 72 256 Kč (dříve 67 660 Kč).
Pokud zaměstnanec následkem pracovního úrazu zemře na pracovní cestě, je zaměstnavatel povinen hradit rovněž náklady na převoz zemřelého. Nebylo by spravedlivé, aby rodina nesla vyšší náklady jen proto, že ke smrti došlo v místě, kam byl zaměstnanec vyslán zaměstnavatelem.
Pozůstalí mají zároveň nárok na pohřebné z prostředků nemocenského pojištění. Tuto částku musí zaměstnavatel odečíst od celkových prokázaných nákladů na pohřeb. Pokud by pohřebné nebylo vyplaceno (např. z důvodu opožděného uplatnění nároku), zaměstnavatel by je odečíst nemohl a musel by uhradit náklady v plné výši.
Náhrada nemajetkové újmy
Náhrada nemajetkové újmy se týká odškodnění újmy, která není přímo majetková (např. psychické trauma) a vznikla pozůstalým v souvislosti se smrtelným pracovním úrazem. Podle § 271i ZP se jedná o jednorázovou náhradu, která přísluší manželovi nebo partnerovi, dítěti nebo rodiči zemřelého zaměstnance.
Tato náhrada náleží rovněž dalším osobám v rodinném nebo obdobném vztahu, které újmu pociťují jako vlastní. Je-li náhrada vyplacena oběma rodičům, náleží každému z nich polovina částky.
Jednorázová náhrada přísluší každému pozůstalému nejméně ve výši dvacetinásobku průměrné mzdy, což pro rok 2026 představuje částku 963 420 Kč.
Náklady spojené s pohřbem
Náklady spojené s pohřbem se hradí obdobně jako náklady spojené s léčením, a to tomu, kdo je vynaložil. Od těchto nákladů se podle § 271g odst. 1 ZP odečte pohřebné poskytnuté podle zvláštních právních předpisů.
Za náklady na pohřeb se považují zejména částky účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky, úpravu hrobu a jedna třetina skutečných nákladů na smuteční ošacení. Výčet není vyčerpávající a může zahrnovat i další prokázané výdaje. Hradí se však pouze náklady přiměřené, jejichž posouzení závisí vždy na konkrétních okolnostech případu.
Náklady se zpravidla hradí tomu, kdo pohřeb vypravil, nejčastěji vdově. Náklady na smuteční ošacení a cestovní výlohy se hradí pouze nejbližším příslušníkům rodiny a domácnosti zemřelého.
Náhrada nákladů na výživu
Náhrada nákladů na výživu (§ 271h ZP) náleží těm pozůstalým, jimž zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, nejdéle však do doby, kdy by dosáhl věku 65 let, případně vyššího důchodového věku.
Náhrada činí 50 % průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval jedné osobě, nebo 80 % průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval více osobám. Od této částky se odečítá důchod přiznaný pozůstalým. Náhrada nesmí přesáhnout výši, do které by zemřelému příslušela náhrada za ztrátu na výdělku.