Technologický rozvoj rovněž umožňuje zaměstnavatelům mít zaměstnance prakticky neustále pod dohledem a často je „svádí“ ke kontrole elektronické pošty, obsahu hlasových komunikací či k monitorování využívání pracovních počítačů. Ustanovení § 316 zákoníku práce (dále jen „ZP“) představuje významnou legislativní úpravu, která vyvažuje ochranu majetkových práv zaměstnavatele a ochranu soukromí zaměstnance, mimo jiné i ve vztahu k využívání soukromého (osobního) internetu zaměstnancem na pracovišti.

Nedotknutelnost práv a svobod

Listina základních práv a svobod stanoví, že nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou či jiným způsobem. Stejně tak je zaručeno tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným obdobným zařízením.

Toto právo je povinen respektovat a chránit nejen stát a jeho orgány, ale také zaměstnavatel, u něhož občan (zaměstnanec) pracuje podle jeho pokynů a v jeho prospěch v rámci závislé práce, tedy v pracovním poměru nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Nejde však pouze o ochranu přepravovaných zpráv v rámci listovního tajemství. Zaměstnavatel je povinen chránit i další práva zaměstnance, zejména ochranu osobních údajů, osobnosti zaměstnance, včetně ochrany jeho cti, a dodržovat přísná pravidla pro uplatňování sankcí v případě porušení těchto práv. Podrobnosti jsou upraveny v dalších právních předpisech.

Kontrola elektronické pošty

Rozvoj výpočetní techniky a digitalizace spolu se snahou o vyšší efektivitu práce vedou zaměstnavatele k zavádění elektronické pošty prakticky na všech pracovištích. Vedle nesporných přínosů však vznikají i praktické problémy. Typicky vyvstává otázka, zda zaměstnavatel může kontrolovat elektronickou poštu, kterou zaměstnanec obdrží do e-mailové schránky na počítači svěřeném k výkonu práce, případně poštu, kterou zaměstnanec z tohoto zařízení odesílá, a zda může zaměstnanec využívat pracovní počítač ke sledování internetu pro soukromé účely.

Při právním posuzování těchto otázek je nutné vycházet z čl. 13 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje ochranu listovního tajemství. Nikdo nesmí porušit tajemství písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných jakýmkoli způsobem. Výjimky jsou možné pouze v případech stanovených zvláštním právním předpisem, například v souvislosti s vyšetřováním trestné činnosti.

Elektronická pošta na pracovišti

Pokud elektronická pošta přijde do osobní e-mailové schránky zaměstnance, může ji zaměstnavatel kontrolovat pouze v zákonem odůvodněných případech. K takovému postupu dává zaměstnavateli oprávnění § 316 odst. 3 ZP, avšak pouze tehdy, existuje-li závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele, který zavedení kontrolních mechanismů odůvodňuje.

Zaměstnavatel je zároveň povinen zaměstnance informovat o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění. Totéž platí i pro další zásahy do soukromí zaměstnance, jako je zavádění kamerových systémů či sledování telefonických hovorů. V praxi se bude typicky jednat o zaměstnavatele, u nichž je nutné chránit citlivé informace, know-how nebo osobní údaje, například u peněžních ústavů, bank nebo IT společností.

To je však pouze jedna strana věci.

Na straně druhé jsou zaměstnanci povinni plně využívat pracovní dobu k výkonu práce. Nejsou oprávněni vyřizovat si v pracovní době své soukromé záležitosti ani zneužívat služební počítače či jiné pracovní prostředky k osobním účelům.

Zaměstnavatel může zneužívání zabránit kontrolou toho, od koho a v jakém rozsahu zaměstnanec elektronickou poštu přijímá a komu ji odesílá. Pokud zjistí, že rozsah soukromé komunikace je takový, že zaměstnanec neplní povinnost spočívající v plném využívání pracovní doby, může se jednat o porušení pracovních povinností, které může vést k uložení sankcí, v krajních případech i ke skončení pracovního poměru.

Takové porušení pracovních povinností však musí zaměstnavatel objektivně a věrohodně prokázat, typicky prostřednictvím údajů o adresách odesílatelů a příjemců, nikoli prostřednictvím obsahu samotných sdělení.

Souhlas zaměstnance neplatí

V praxi se objevují názory, že zaměstnanec může v pracovní smlouvě nebo jiné dohodě udělit souhlas s tím, aby zaměstnavatel kontroloval obsah jeho elektronické pošty. Takový souhlas však zaměstnanec nemůže platně udělit.

Základní lidská práva a svobody jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná. Nikdo se jich nemůže vzdát, a to ani dobrovolně, ani prostřednictvím smluvního ujednání. Zaměstnanec se tedy nemůže předem vzdát práva na ochranu přepravovaných zpráv, které mu zaručuje Listina základních práv a svobod.

Pokud by takové dohody byly sjednány, jsou neplatné. I v případě, že by se zaměstnanec hypoteticky svého práva vzdal, nemůže zaměstnavatel zavádět kontrolní opatření bez splnění zákonných podmínek. Výjimku představují pouze případy závažného důvodu vyplývajícího ze zvláštní povahy činnosti zaměstnavatele.

Mezi osobní údaje podléhající ochraně patří rovněž e-mailové adresy zaměstnanců, zejména pokud obsahují celé jméno zaměstnance. Taková e-mailová adresa je osobním údajem ve smyslu zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, neboť umožňuje jednoznačnou identifikaci konkrétní osoby ve vztahu k zaměstnavateli. Bez souhlasu zaměstnance ji nelze zveřejňovat, a to ani v případě, že byla zaměstnavatelem zaměstnanci poskytnuta a financována.