Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
S tím souvisí smutné konstatování, že téměř čtvrtina zaměstnaných žen má za stejnou práci nižší mzdu než muži. Nelze to však ve všech případech považovat za diskriminaci.
Rozdíl ve výši mzdy mezi muži a ženami může být ovlivněn několika hledisky. Teprve jsou-li srovnávací hlediska ve svých výsledcích stejná, můžeme mluvit o diskriminaci a o oprávněnosti žen domáhat se např. mzdového rozdílu soudní cestou. Jinak řečeno: zaměstnanec nemá nárok na stejnou mzdu při výkonu stejné práce, liší-li se některé z hledisek uvedených v § 110 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. (dále jen „ZP“).
Podle práva Evropské unie
Otázkami stejné odměny pro muže a ženy se orgány Evropské unie zabývaly již několikrát. Poprvé to bylo ve Smlouvě o založení ES ve znění Amsterodamské smlouvy, zejména v čl. 141 (článek 119 starého číslování), a tato zásada je považována za integrální součást vytvoření a fungování společného trhu. Konkretizována byla směrnicí 75/117/EHS, podle které tato zásada znamená stejnou odměnu za stejnou práci nebo za práci, které je přiřazena stejná hodnota.
Tato zásada znamená odstranění veškeré diskriminace podle pohlaví ve vztahu ke všem formám a podmínkám odměňování. Podle judikatury Evropského soudního dvora dopadá směrnice i na případy nepřímé diskriminace (musí existovat objektivně oprávněné faktory zakládající nerovné zacházení, tj. důvodem takového zacházení nesmí být pouze pohlaví zaměstnanců).
Nová směrnice EU
Evropská legislativa vyústila v této oblasti v novou směrnici EU z dubna 2023 o transparentnosti v odměňování (směrnice (EU) 2023/970). Cílem je zamezit diskriminaci, kdy ženy za stejnou či rovnocennou práci dostávají méně zaplaceno.
Členské státy EU by podle směrnice měly zajistit dodržování základních práv na stejnou odměnu v rámci celé Evropské unie a zavést celoplošně standardy transparentnosti odměňování. Podle směrnice mají členské státy EU povinnost zapracovat její zásady do vnitrostátních předpisů do 1. června 2026.
Povinnosti podle směrnice
Bude povinný údaj o nástupní mzdě nebo rozmezí nástupní mzdy pro uchazeče a uchazečky o zaměstnání v inzerci nebo před pracovním pohovorem a bude zakázáno dotazovat se uchazečů na jejich mzdovou historii.
Zaměstnanci budou mít právo žádat zaměstnavatele o informace, členěné podle pohlaví, o výši průměrných výdělků ve své kategorii zaměstnání nebo pro skupinu pozic vykonávajících stejnou práci či práci stejné hodnoty. Budou mít též nárok požadovat údaje o kritériích, podle kterých zaměstnavatel určuje výši mzdy a kariérní postup. Tato kritéria musí být prokazatelně neutrální a objektivní.
Cílem směrnice je zajistit dodržování základních práv na stejnou odměnu v rámci celé Evropské unie a zavést celoplošně standardy transparentnosti odměňování.
Mzdy nebudou tajné
Mezi hlavní nové povinnosti bude patřit:
Zaměstnavatel bude muset sdělit údaj o nástupní mzdě nebo rozmezí nástupní mzdy pro uchazeče o zaměstnání v inzerci nebo před pohovorem. Bude stanoven zákaz dotazovat se uchazečů na jejich mzdovou historii.
Směrnice dále stanoví významná práva zaměstnancům: budou mít právo žádat zaměstnavatele o informace, členěné podle pohlaví, o výši průměrných výdělků ve své kategorii zaměstnání nebo pro skupinu pozic vykonávajících stejnou práci či práci stejné hodnoty. Budou mít též nárok požadovat údaje o kritériích, podle kterých zaměstnavatel určuje výši mzdy a kariérní postup. Tato kritéria musí být prokazatelně z hlediska pohlaví i věku neutrální a objektivní.
Nahlašovací mzdové povinnosti
Zaměstnavatelé s více než 250 zaměstnanci budou mít nově povinnost každoročně nahlásit svůj interní rozdíl v odměňování žen a mužů. Menší zaměstnavatelé s více než 150 zaměstnanci budou tuto povinnost plnit jednou za tři roky. Do 1. června 2028 je ve směrnici požadavek hlásit mzdové vnitřní údaje rozšířen také na zaměstnavatele s více než 100 zaměstnanci.
Pokud bude zjištěný rozdíl v odměňování činit více než 5 % a nebude odůvodnitelný objektivními zákonnými kritérii, bude zaměstnavatel povinen provést posouzení stavu odměňování, a to společně se zástupci zaměstnanců (zpravidla odborovou organizací).
Zaměstnanci a zaměstnankyně, kteří utrpěli ztrátu v důsledku diskriminace na základě pohlaví, budou mít nárok na kompenzaci, a to plnou náhradou zjištěného rozdílu včetně bonusů a dalších příplatků.
Zatímco důkazní břemeno pro mzdovou diskriminaci tradičně leží na straně zaměstnance, tato směrnice jej převrací na zaměstnavatele. V této souvislosti bude mimo jiné nutné novelizovat občanský soudní řád č. 99/1963 Sb., aby úprava obráceného důkazního břemene, kdy je neexistenci porušení rovnosti povinen prokazovat zaměstnavatel, pokrývala veškeré právní situace možné diskriminace.