Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Ani v této nepříznivé sociální situaci však zaměstnanec nezůstává bez ochrany. Pomoc poskytuje zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele (č. 118/2000 Sb.). Od 1. května 2026 navíc došlo k významným změnám ve prospěch zaměstnanců.
Platební neschopnost zaměstnavatele
Platební neschopnost je zásadní právní skutečnost, která ovlivňuje postavení zaměstnavatele i zaměstnanců. Má přímý dopad na peněžité nároky zaměstnanců a je jednou z podmínek pro jejich uplatnění u úřadu práce.
Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. stanoví, že zaměstnavatel (dlužník) je v úpadku tehdy, pokud:
- má více věřitelů,
- má peněžité závazky déle než 30 dnů po splatnosti,
- a tyto závazky není schopen plnit.
Za neschopnost plnit závazky se považuje zejména situace, kdy dlužník:
- zastavil platby podstatné části svých závazků,
- neplní je déle než 3 měsíce po splatnosti,
- nebo není možné dosáhnout uspokojení pohledávky výkonem rozhodnutí či exekucí.
V pracovněprávních vztazích se zaměstnavatel dostává do platební neschopnosti nejčastěji tehdy, když nevyplácí mzdu. Typicky jde o situace, kdy:
- zastaví platby podstatné části svých závazků, nebo
- mzdu nevyplácí déle než 3 měsíce po splatnosti.
V prvním případě musí jít o rozsah, který nelze považovat za nepodstatný s ohledem na ekonomickou situaci dlužníka. Vždy je nutné posouzení v konkrétním insolvenčním řízení.
Pokud zaměstnavatel neplní závazky déle než 3 měsíce, může se věřitel (např. zaměstnanec) domáhat rozhodnutí o úpadku insolvenčním návrhem.
Již při nevyplacení mzdy (např. za jeden měsíc) může dojít k závěru, že zaměstnavatel zastavil platby. Pokud jde o více zaměstnanců, zpravidla půjde o podstatnou část závazků.
Zaměstnanec má v takové situaci dvě možnosti:
- uplatnit nárok u úřadu práce podle zákona č. 118/2000 Sb.,
- podat (samostatně nebo společně s dalšími zaměstnanci) insolvenční návrh.
Mzdové nároky u úřadu práce
Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit, pokud má pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti a vznikly mu nevyplacené nároky v období 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu (tzv. rozhodné období).
Toto pravidlo se vztahuje i na bývalé zaměstnance, pokud jejich nároky spadají do rozhodného období.
Například: Je-li insolvenční návrh podán 1. července 2026, rozhodné období začíná 1. ledna 2026.
Pokud se prokáže, že zaměstnavatel v tomto období mzdy nevyplácel (zcela nebo částečně), vzniká nárok na plnění ze strany státu.
Vyšší mzdový limit od 1. 5. 2026
Zákon reflektuje praxi, kdy mzdy nejsou vypláceny pravidelně. Zaměstnanec proto může uplatnit nároky za více měsíců v rámci rozhodného období.
Platí však limit:
- maximálně jedenapůlnásobek průměrné mzdy za měsíc.
Pro období od 1. 5. 2026 do 30. 4. 2027 činí rozhodná částka:
- 49 215 Kč (dříve 46 165 Kč)
- její 1,5násobek: 73 822 Kč
Maximální plnění za 3 měsíce:
- 221 467 Kč (dříve 207 741 Kč)
Závěr
Bez ohledu na příčiny platební neschopnosti zaměstnavatele zůstává faktem, že zaměstnanci se často dostávají do velmi složité sociální situace.
Mechanismus ochrany podle zákona č. 118/2000 Sb. jim však umožňuje alespoň částečně zmírnit finanční dopady této situace.