Právo

Platné znění nového občanského zákoníku (dále jen NOZ), který – předpokládejme – nabude účinnosti dne 1. ledna 2014, upravuje institut smluvní pokuty v části čtvrté, označené Relativní majetková práva, hlava první, díl osmý, oddíl třetí, ustanovení § 2048 – § 2052. Nová právní úprava přináší v oblasti zajištění závazků několik zásadních změn, kterým se budu věnovat dále, a které se významně dotýkají i institutu smluvní pokuty.

Mým záměrem bylo tento blog naplnit především traktáty o právní historii, přesto je hned první z mých příspěvků poněkud jiného zaměření. Výsledky letošních voleb, které do Poslanecké sněmovny vynesly politické hnutí – Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, jsem přijal s rozporuplnými emocemi (žádám laskavého čtenáře, aby dále nepátral po kvalitách těchto emocí). Úsvit ani jeho program jsem cíleně nesledoval a v zásadě neznal, proto mé první kroky vedly právě tímto směrem a tyto mezery jsem si částečně doplnil.

Volební právo obchodních společností není. S pravděpodobností hraničící s jistotou jej ani také nikdo nechce, ani se o jeho prosazování nikdo, dokonce ani obchodní společnosti samy, nesnaží. Pokud mluvím o volebním právu obchodních společností, napadne možná někoho, měl by asi v rámci fair přístupu mluvit o i zavedení volebního práva dalších právnických osob. A i když se chci v tomto příspěvku zaměřit především na otázku volebního práva pro jiné osoby, než fyzické, a v úvahu by tedy připadaly všechny právnické soby, nejen obchodní společnosti, budu dále mluvit již jen o obchodních společnostech. Důvod spočívá v tom, že myšlenku zavedení volebního práva pro právnické osoby bych rád úzce vázal na jejich platební morálku, spočívající v řádném plnění daňových povinností, jinak nemá smysl o něčem takovém vést vůbec jakoukoli další úvahu. A protože daně platí sice všechny právnické osoby, ale zisku dosahuji nikoli jen, ale zejména, obchodní společnosti, je tato úvaha směřována právě na ně.