Jmenování profesorů

Naše hlava státu M. Zeman je nepochybně svérázný chlapík. Zastánkyně a zastánci přímé volby prezidenta jsou jistě spokojeni, takový kandidát by standardní parlamentní procedurou patrně nikdy neprošel. Nicméně i v Česku platí – nikdy neříkej nikdy.

 

Jako vysokoškolského pedagoga mě velice zaujala tématika (ne)jmenování profesorů a přístup M.Zemana k ní.

Naposledy prezident začal mj.tvrdit: … pakliže nebude schválen návrh novely o jmenování profesorů, podepíše jim sice příslušné jmenovací dekrety, pověří však ministra školství, aby jim je předal.

Prezident dolních 10 milionů je ale přesvědčen , že by novela, která svěřuje jmenování profesorů do rukou předsedy Senátu měla být přijata co nejdříve – hovořil dokonce o konci ledna 2014 .

Na věc mám stejně jako mnoho mých akademických kolegů jednoznačný názor – pakliže dnešní prezident toto mimořádné privilegium využívat nechce, potom ho opravdu nenuťme!

In media res: Mám za to, že profesory by si české VŠ měli jmenovat samy.

Čeští a moravští rektoři takový dodatečný úkol jistě snadno a troufám si říci i rádi zvládnou. Mezinárodní srovnání – nebyli bychom ani žádnou bílou vránou, ve většině zemí světa to tak bez problémů, a již dlouho, funguje.

Pokládám za zcela nesprávné zmíněné oprávnění delegovat na ministra školství či na předsedu horní parlamentní komory, jak je nyní navrhováno.

Pobavila mě argumentace M.Zemana v televizní debatě , že nedoporučuje jmenování rektory, jelikož rektorem může být i „pouhý“ docent. A co když je (či bude) předsedou Senátu PČR inženýr?

Je pravda, že pouť k získání nejvyšší akademické hodnosti je (nebo by aspoň býti měla) velmi náročná, zpravidla celoživotní. Završení této nelehké cesty je zákonem svěřeno do rukou prezidenta republiky jako symbolický akt ocenění. Sice mě to jako univerzitního pracovníka mrzí, ale není to nepřekonatelné.

Též jsem si vědom, že kvalita VŠ je v ČR různá, nicméně prezident jako ceremoniální prvek vyšší kvalitě profesorů reálně nijak nepřispívá, zde není zapotřebí si to malovat růžovými barvami. O „kause Putna“ raději gentlemansky pomlčíme.

Na závěr mini-glosy si dovolím plédovat za to, abychom prezidenta republiky přestali vnímat jako středověkého osvíceného mocnáře. Za úvahu by stálo, zda prezident republiky (sic!) musí sídlit na Hradě, nákladném symbolu feudalismu, ale to je námět již na jiný komentář.


Autor příspěvku

JUDr. Petr Kolman, Ph.D.

Vysokoškolský pedagog PF MU v Brně (obor správní právo, 12 let praxe ) , mj. člen rozkladové komise ÚOHS , člen rozkladové komise ČNB a člen legislativní komise Rady Jihomoravského kraje. Autor více než 300 článků v odborném i populárním tisku. Mezi jeho hlavní specializaci patří právo na informace, správní řízení, veřejné zakázky a tématika územní samosprávy. Je členem redakční rady recenzovaného časopisu Veřejné zakázky a PPP projekty. Pro Ústav práva a právní vědy o.p.s. externě vypracovává posudky na práce studentů.
Detail autora

Odebírejte novinky emailem

Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Partneři tyto údaje mohou zkombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které získali v důsledku toho, že používáte jejich služby. Používáním tohoto webu souhlasíte.