Počet islámských extremistů v Evropě rychle roste

Minulý týden zveřejnila německá veřejnoprávní i privátní média zprávu šéfa místní kontrarozvědky BfV Hans-Georg Maassena, který sděluje, že počet islámských extremistů v Německu rychle roste, nejméně 450 Němců se už připojilo k oddílům Islámského státu operujícím v Sýrii a Iráku. Tajné služby podle něj evidují 6300 radikálů, kteří se hlásí k ultrakonzervativním proudům islámu. K sektám džihádistů, které usilují o zavedení islámského pořádku v zemi, se podle Maassena do konce roku připojí už kolem 7000 lidí, zatímco ještě před třemi lety jich byla zhruba polovina.

„Radikální duchovní dávají německým rekrutům pocit sounáležitosti a vyššího sebevědomí“, upozornil šéf kontrašpionáže. Podle Maassena se tedy k oddílům islamistů pod vlajkou Islámského státu v Sýrii a Iráku připojilo 450 Němců, německý týdeník Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung soudí, že jejich počet je ve skutečnosti daleko vyšší. S odvoláním na nejmenované zpravodajské zdroje týdeník napsal, že jejich počet může dosahovat až 1800. Tisíce Němců (rozuměj: muslimských imigrantů s německým státnm občanstvím) se začínají hlásit k radikálnímu islámu, viz http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/59909/pocet-nemcu-vyznavajicich-radikalni-islam-nebezpecne-roste.html.

No. Popravdě nevím, čemu se naši severní sousedé a země, která je personifikací současné Evropské unie, diví. Hned po druhé světové válce byla fakticky a je až do dneška pod geopolitickým vlivem USA, což mělo na jedné straně za následek ekonomický zázrak Německa ve druhé polovině 20. století, na druhé straně přineslo štědrou imigrační politikou do země milióny lidí, kteří v té či oné podobě vyznávají islám jako svoji víru. Podobný trend se nevyhnul ani zemím Beneluxu či Francii. Zatímco v Beneluxu již islamisté zakazují původním místním obyvatelům mít o Vánoce na náměstích v Bruselu i jinde vánoční stromeček (protože je symbolem křesťanské víry a tedy víre jediné a nerespektuje víru jiných tedy zejména islám). K tomu srov, příspěvek Brusel letos raději nevztyčí vánoční strom. Má strach z islamistů, publikovaný na http://www.novinky.cz/vanoce/284678-brusel-letos-radeji-nevztyci-vanocni-strom-ma-strach-z-islamistu.html.

Zejména v Belgii se s tím muslimové moc nemažou, buď je budou Belgičané respektovat, nebo mají ze své vlastní země „vypadnout“ (srov. Islamista šokoval Belgičany: Respektujte nás, nebo zmizte, in http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/269997-islamista-sokoval-belgicany-respektujte-nas-nebo-zmizte.html). Belgie má v poměru k počtu obyvatel největší muslimskou menšinu v Evropě. Muslimové tvoří skoro šest procent populace. Ukazují na to sociologické odhady zveřejněné v listu Le Soir. Podle veřejných seznamů žije v Belgii 400 tisíc muslimů. Statistický odhad sociologa Jana Hertogena ale mluví o 623 tisících muslimů na území Belgie. To je v poměru k deseti milionům obyvatel této země téměř šest procent. O něco méně žije muslimů ve Francii a Švýcarsku. Pět a půl procenta všech obyvatel tvoří muslimové v Nizozemsku. Zanívají hlasy „Podrobíme si Belgii, svrhneme krále a nastolíme zde vládu islámského práva šaría. Podobně vyhrožuje radikální muslimská organizace s příhodným názvem Sharia4Belgium (tedy „Šaría pro Belgii“), zdroj: http://www.lidovky.cz/podmanime-si-evropu-vyhrozuji-belgicti-islamiste-fs2-/zpravy-svet.aspx?c=A120120_163720_ln_zahranici_jv.

Ve Francii se v uplynulých několika letech zatím „jen“ pálili pneumatiky na předměstích, kde mnoho z islamistických „rekrutů“, jak je nazývají německá média, žije a bylo z toho jen pár zraněných; k tomu srov. např. článek bývalého muslima a autora knihy Islám a islamismus v České republice, bývalý redaktor židovského webu Shekel.cz, analytik Da Vinci Prague Institute o.s. absolvent vzdělávacích kurzů o islámu saúdskoarabské World Assembly of Muslim Youth, absolvent studijního pobytu v USA The International Visitor Leadership Program (2010) Lukáš Lhotan, s názvem Tisíce zfanatizovaných muslimů opět řádily ve Francii (http://lukaslhotan.blog.idnes.cz/c/417538/Tisice-zfanatizovanych-muslimu-opet-radily-ve-Francii.html). Podle Parlamentních listů počet imigrantů v Paříži atakuje magických 50 procent (http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/9816-pocet-imigrantu-v-parizi-atakuje-magickych-50-procent.aspx) a za 40 let budou mít muslimové ve Francii většinu (http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/9847-za-40-let-budou-mit-muslimove-ve-francii-vetsinu.aspx). K tomu v Londýně občas nějaký ten mrtvý, podříznutý rovnou na náměstí, protože byl vůči islámu intolerantní. Viz http://zpravy.idnes.cz/utoky-v-londyne-0jd-/zahranicni.aspx?c=A130523_084024_zahranicni_ert. Dva muslimští černoši, Michael Adebolajo a Michael Adebowaledva zaútočili na britského vojáka na Lee Rigbyho nožem a sekáčkem, bodali do něj a podřízli mu krk tak, že mu málem oddělili hlavu od těla. Přihlížejícím lidem, kteří si hrůznou scénu natáčeli na mobily, vysvětlovali, že útok je prý odvetou za desítky mrtvých muslimů, které zabíjejí britští vojáci na zahraničních misích (zdroj: http://zpravy.idnes.cz/lee-rigby-obet-utoku-londyn-dfw/zahranicni.aspx?c=A130524_112423_zahranicni_ert).

Islám je víra, která je podobně jako každá jiná víra, v člověku silně zakořeněna, je součástí jeho psychické struktury a má své psychologické sebeodůvodnění, svoji vlastní „nevědomou mapu a příčiny“. Nemožno se proto divit, že se lidé určité víry, kteří se usadí na jiném, než svém původním území, adaptují v tomto prostředí jen do té míry, aby v něm mohli co nejlépe ekonomicko-sociálně přežít; na to, aby konvertovali k náboženství země, do níž migrovali, ani neaspirují, a ani je to nenapadne. Zachovávají své zvyky a nové území tak z tohoto pohledu de facto „mentálně okupují“. Např. mladá generace německých muslimů se kupodivu „ne-od-islamizovává“, ale naopak se k islámu hlásí konzervativně a se zápalem (viz např. článek Kultura islámské mládeže v Německu – co je a jakým směrem se vyvíjí „pop-islám“? na http://www.goethe.de/ins/cz/prj/jug/the/gla/cs6880048.htm).

Na to pak navazují celoevropské i lokálně národní spory o tom, zda cílová migrační země má po těchto imigrantech nebo emigrantech požadovat, aby se přizpůsobili jejím kulturním zvyklostem a do jaké míry, kladou se otázky po „míře tolerance“, která by byla v dnešní socialistické Evropě ještě politicky korektní a která by byla současně původním, „pokrevním“ obyvatelstvem cílové migrační země vstřebatelná.

Situace, jako je vznik Islámského státu, je pak spouštěcím mechanismem nejen pro ty nejradikálnější vyznavače islámu, ale nepochybně dodává novou a jinou energii do žil i ostatním – přibližuje možnost, že by stát, cílová migrační země, mohl být jednou i jejich státem, kterým přes desítky let trvající politicko-propagandistické proklamace není – není nikoliv vůle původního obyvatelstva, ale z vůle migrantů samotných. Mezi nimi a státem, v němž žijí, totiž neexistuje klasická sounáležitost „občan-jeho stát“, jak ji my jako obyvatelé evropských národních států po staletí (byť samozřejmě v různých obměnách) známe. Chtějí si svoji kulturu nejen zachovat, ale diktují ji i zemím svého imigračního cíle. Např. Ústřední rada muslimů v Německu (ZMD) vyzývá, aby některé islámské svátky byly uzákoněny pro celou republiku. Šéf ZMD by chtěl, aby šlo o svátky dva. V některých spolkových zemích už mají vyznavači islámu právo mít kvůli své víře v některé dny v roce volno (viz příspěvek Muslimové v Německu vyzývají k uzákonění svých svátků, publikovaný na http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/muslimove-v-nemecku-vyzyvaji-k-uzakoneni-svych-svatku_265453.html).

Bude proto zajímavé sledovat vývoj radikalizace německých a dalších západoevropských muslimů a doufat, že přehnaná opatrnost původního obyvatelstva v národních evropských státech je skutečně věcí jejich nesnášenlivosti a intolerance, a nikoliv podvědomou pravdou a z ní pramenící důvodnou obavou. Odpověď nám dá další vývoj, který běží tempem skutečně překotným. Stejně překotným, jak rychle postupují jednotky Islámského státu v Iráku.

 




Autor příspěvku

JUDr. Luděk Lisse, Ph.D. LL.M.

Vystudoval PF UK v Praze. Je ředitelem Ústavu práva a právní vědy, o.p.s. Působí již 20 let jako lektor obchodního práva a rozhodčího řízení, je uznávaným advokátem, vykonává též právní praxi rozhodce. Je doktrinárně činný a je autorem více 150 oborných článků a několika monografií. Kromě Ústavu práva a právní vědy vykonává lektorskou činnost na European Business School SE. Je členem České advokátní komory, The Internatioabl Bar Assotiation a Stálé konference českého práva.

Detail autora

Odebírejte novinky emailem

Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.

Ceny studijních programů uvedené na webu jsou bez DPH.