Práce načerno

V poslední době se při kontrolní činnosti zjišťuje nárůst zaměstnanců, kteří pracují načerno. Nejde jen o cizince, kteří vykonávají pracovní činnost bez povolení nebo v rozporu s povolením, ale zejména o zaměstnance z ČR, kteří u zaměstnavatele pracují mimo pracovněprávní vztah nebo v rozporu s tímto vztahem. Státu tím unikají na daních i odvodech pojistného značné částky.

Každý z nás se s tím setkává téměř na každém kroku. Při kontrole v obchodním řetězci odpoví na dotaz  indspkce práce jeho vedoucí, že pokladní  pracuje podle dohody o provedení práce. Přitom každý kupující ví, žer pokladní svou činností značně přesahuje povolených 300 hodin práce podle této dohody v kalendářním roce. To je jeden z nejtypičtějších příkladů práce načerno, nebo –li – slovy právníka – nelegální práce.

  Při legislativním posuzování této tendence je nutno vyjít z nového občanského zákoníku (dále NOZ) č. 89/2012 Sb. Ten již nedefinuje právní úkony. Jsou nově legislativně nahrazeny pojmem „ právní jednání„ která NOZ řadí mezi právní skutečnosti. Podle § 545 NOZ právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní  následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

 

Zastřené právní jednání

 Pro posouzení platnosti a obsahu právního jednání je rovněž důležité ustanovení § 555  NOZ. Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

Podle principu podpůrnosti (subsidiarity) se toto ustanovení plně  aplikuje i v pracovněprávních vztazích. V komentáři k zákoníku práce se k tomuto problému uvádí : „ V případě, že strany uzavřely smlouvu o dílo jen  proto, aby tím zastřely , že ve skutečnosti mezi nimi jde  o plnění pracovního závazku, to je o výkon závislé práce, vyplývá, že  smlouva o dílo je neplatná, neboť byla učiněna jen „ naoko“ (simulovaně) a  že mezi stranami vznikl  v souladu s jejich skutečnou vůlí některý ze základních pracovněprávních vztahů.“ 1)

   Tím se dostáváme k pojmu „ zastřený pracovněprávní vztah“ (pracovní poměr nebo dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr). V podstatě se jedná o práci načerno.S jeho  problematikou a důsledky se setkáváme téměř denně v personální praxi. Jedná se např. o vztahy mezi zaměstnavatelem a osobou, která pro něj vykonává práci v závislé činnosti a přitom si sjednali smlouvu podle  živnostenského zákona nebo smlouvu o dílo, případně jinou smlouvu podle NOZ  I když „formálně“ nebude uzavřen pracovněprávní vztah, bude se tato činnost posuzovat podle  ZP. Jedná se o zastřené právní jednání, tedy o zastřený pracovněprávní vztah- práci načerno.

 

 Závislá práce

 Pro posouzení tohoto vztahu je důležité vymezení závislé práce (závislé činnosti). Obsah závislé práce vyplývá z § 2 a 3 zákoníku práce (dále ZP). Jde o vztah nadřízenosti a podřízenosti, osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, případně na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost. Ani jeden z těchto znaků u podnikatelské činnosti neexistuje. U závislé práce musí být splněny všechny uvedené zákonné znaky.

Znamená to, že pracuje –li u firmy občan  v závislé práci, musí to být  podle pracovní smlouvy nebo podle dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce (dále jen „dohoda“). 

 

Jen podle zákoníku práce

Zaměstnavatelé by měli  postupovat  při plnění svých pracovních úkolů  podle § 2 a 3 ZP. Tato ustanovení nevylučují možnost, aby zaměstnavatel uzavíral s občanem, případně se svým zaměstnancem, tzv. obchodně –právní smlouvu. Jde o případy, kdy občan může určitou činnost pro zaměstnavatele vykonávat na základě živnostenského oprávnění jako osoba samostatně výdělečně činná nebo ji bude vykonávat bez tohoto oprávnění, ale se znaky podnikání.

Jestliže by pracovní činnost vykonával  na základě živnostenského oprávnění, ale přitom by pracoval  na pracovišti zaměstnavatele a jeho práce by měla všechny znaky závislé práce, jednalo by se o zastřený pracovněprávní vztahPříjem z této činnosti by mohl být na základě kontroly finančního úřadu   dodatečně zdaňován. Přitom vůbec není rozhodující, zda občan bude plnit úkoly, které vyplývají z předmětu činnosti zaměstnavatele nebo úkoly jiné, které s obsahem tohoto předmětu přímo nesouvisí.

 

Hledisko pro rozlišení

Posoudit, zda se jedná o zastřený pracovněprávní vztah nebo o  podnikatelskou (živnostenskou)  činnost, není  zrovna jednoduché.  Existuje však „právní“ hledisko:  určit zda se jedná o závislou práci nebo o práci podle živnostenského oprávnění.

Definici podnikatele  obsahuje § 420 odst.1. NOZ. „Kdo samostatně  vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost  živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem  činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“

Živnostenský zákon č. 455/1994 Sb., definuje živnost v § 2. Je to soustavná činnost  provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem.

 

Daňová kontrola

K zastřenému pracovněprávnímu vztahu se „ hlásí „ i daňový řád. Podle § 8  odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb. (daňový řád) „ správce daně vychází  ze skutečného obsahu  právního jednání nebo jiné skutečnosti  rozhodné pro správu daní.“ Při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení se bere v úvahu vždy skutečný  obsah právního jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem formálně právním a liší se od něho.

Toto ustanovení pro daňové řízení dále rozvádí § 23 odstavec 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Pro zjištění základu daně se vychází z účelu vedeného podle zvláštního  předpisu (zákon o účetnictví), pokud zvláštní předpis nebo zákon o dani z příjmu nestanoví jinak anebo pokud nedochází ke krácení daňové povinnosti jiným způsobem.

 Z daňových zákonů vyplývá, že zastřený pracovněprávní vztah (pracovněprávně jednání) umožňuje finančním orgánům, aby zjišťovaly základ daně i jinak, než jen z účetnictví zaměstnavatele (firmy). Znamená to, že i když budou mít účastníci pracovního vztahu (zaměstnavatel – firma a fyzická osoba) uzavřen mezi sebou k provádění prací  smlouvu obchodněprávní (podnikatelskou), a tuto činnost bude firma vykazovat v účetních dokladech jako práci podle obchodněprávní smlouvy, může finanční orgán posoudit  obsah tohoto vztahu jako pracovněprávní vztah, který je zastřen vztahem obchodněprávním. To přichází v úvahu zejména tehdy, bude –li tento vztah vykazovat znaky závislé činnosti. Potom může finanční orgán posoudit tento vztah z daňového hlediska jako pracovněprávní se všemi daňovými důsledky - dodatečné doměření daně.  

 

Příklady práce načerno

Někdy se práce na černo zužuje pouze na zaměstnávání cizinců bez povolení k práci a bez povolení k pobytu. Nelegální zaměstnávání nelze však omezovat jen na práci cizinců. Příklady z praxe potvrzují daleko širší vymezení tohoto pojmu. Například občan pracuje u zaměstnavatele a pracovní úkoly vykonává bez smlouvy, jen jako " výpomocnou" formu nebo podle dohody o provedení práce, která přesahuje 300 hodin.

Zaměstnavatelé svůj postup odůvodňují nejrůznějším způsobem. Např., že se jedná pouze o výpomoc, že jde o rodinného příslušníka, že občan má sjednánu ústní smlouvu apod. Práce na černo může mít mnoho podob. Důsledek je však jediný: únik z daňového systému, neodvádění pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, případně krácení odvodu zdravotního pojištění apod. K tomu musíme "připočítat" i další negativní jev: odnímání pracovních příležitostí pro uchazeče o zaměstnání, kteří jsou evidováni na úřadech práce. 

 

Legislativní opatření

Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb.,(dále ZOZ) definuje nelegální práci v § 5 písm.e).  Je to tehdy, nevykonává-li fyzická osoba práci pro zaměstnavatele na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy. Za nelegální práci se  rovněž považuje, jestliže cizinec vykonává práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je –li podle ZOZ vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou.

 

Pozor na sankce

Pokud kontrolní orgán (Státní inspekce práce)  zjistí, že fyzická osoba nevykonává práci na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy nebo cizinec bude vykonávat práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto souhlasu, bude se jednat o výkon práce v rozporu s právními předpisy.   Podle § 139 odstavec 3 ZOZ může být tomuto jednotlivci uložena pokuta až do částky 100 000 Kč.

Mnohem citelnější jsou sankce pro právnické osoby v důsledku správního deliktu : umožnění práce na černo. Může jí být uložena pokuta až do částky 10 milionu korun, nejméně však ve výši 50 000. Do 1.ledna 2015 byla tato minimální částka ve výši 250 000 Kč. Stejná sankce může postihnout  podnikající fyzickou osobu, jestliže umožní fyzické osobě nebo cizinci výkon nelegální práce.

Poznámka:

Zákoník práce (komentář), Beck, 2. vydání 2015, , prof. JUDr. Miroslav Bělina a kol., str.126


Autor příspěvku

JUDr. Ladislav Jouza

Advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor Ústavu práva a právní vědy, o.p.s. a European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva.

Detail autora

Odebírejte novinky emailem

Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Partneři tyto údaje mohou zkombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které získali v důsledku toho, že používáte jejich služby. Používáním tohoto webu souhlasíte.