Jak se taky (ne)dá číst příběh Davida a Goliáše

Někdy se stává, že takzvaně „mezi řádky“ některých textů můžeme vyčíst příběhy jiné, nebo alespoň s jiným tónem, než ty, řekněme základní, psané na řádcích. A překvapivě se tak může dít i s příběhy, u kterých bychom to nečekali a které považujeme všichni za zcela jasné a známé.

Nedávno jsem odložil publikaci, která do podobně nového světla staví příběh z nejznámějších – jmenuje se David a Goliáš – outsideři, odpadlíci a umění bojovat s obry[1] a napsal jí kanadský historik, psycholog a publicista Malcolm Gladwell.  Publikace je k mání i v češtině, vyšla před čtyřmi lety, a jak již název napovídá, nabízí dost netradiční vhled na starozákonní příběh Davida a Goliáše. Tedy vlastně ten používá pouze jako výchozí premisu k tomu, aby na jeho půdorysu autor načrtnul hned několik dalších, zajímavých paralel.

Knížka to je krásná, o tom žádných sporů není, je poučná především protože ukazuje na historických příkladech střety a postupy, které pomáhaly zdánlivým outsiderům ve střetech s favority – jak v podnikání, tak ve veřejném životě. Jak již bylo řečeno, začínáme kdesi dávno ve starozákonním Kanaanu, ale postupně se spolu s autorem propracováváme až do současnosti.

Gladwell je historik i psycholog, je také autor nejedné knihy a píše hezky – rozhodně jeho knihy lze s klidným svědomím doporučit, jen mi při jeho čtení nejednou tane na mysl otázka „a není už to moc?“.  Gladwell se snaží z historických událostí vydestilovat některé postupy a šablony, které by měly pomoci ve střetech zdánlivě nesouměřitelných protivníků a mimo jiné celou kapitolu věnuje tzv. výhodám nevýhod a nevýhodám výhod, se kterými takoví soupeři do vzájemného střetu vstupují.

Nemohu zcela posoudit všechny události, které autor ve své knize zmiňuje a potvrdit, či rozporovat jeho závěry- ostatně, kdo si touží knížku přečíst, je k dostání. Já se do ní začetl, protože jsem si chtěl přečíst něco o v úvodu naznačeném, netradičním pojetí příběhu židovského pastýře Davida a proslulého bojovníka Goliáše. Starý zákon tento a řekněme související boje, popisuje na několika místech – v první řadě v První knize Samuelově v kapitole 17, Druhé knize Samuelově, kapitolce 21 a První knize letopisů kapitolce 20[2].

Standardní příběh, který asi všichni známe je o střetu obřího bojovníka se zdánlivě méněcenným nezkušeným pastýřem v zástupném souboji šampionů. Samuelova kniha nám povídá, že Filištíni přitáhli s velkým vojskem k údolí Elah, kde se z druhé strany na kopci utábořilo vojsko Saulovo. Obě vojska po několik dní tábořila naproti sobě, oddělena pouze údolím mezi nimi a nikdo se neměl vlastně k zahájení boje (pravděpodobně také protože kdokoliv by udeřil první, by ztratil výhodu terénu, neboť by nutně musel útočit do kopce – ostatně král Saul byl zkušeným velitelem a byl si takového nebezpečí jistě vědom).

A do této patové situace vstupuje Goliáš z Gatu – bojovník z řad Filištínů (někteří autoři mu přisuzují snad i řecký původ, nebo alespoň znalosti řeckých poměrů – prý z popisu brnění a toho, že výzva k zástupnému souboji šampiónů má největší kořeny právě v tradici Starořecké), který pravidelně scházel do údolí a vyzývavě pokřikoval urážlivě na Izraelce s výzvou k zápasu dvou nejstatečnějších a nejlepších bojovníků, který by rozhodl výsledek bitvy. Jak se píše dál, Izraelci se výzvy zalekli a nikdo jí přijmout nechtěl – až (tvrdí se, že tento výjev se každodenně opakoval 40 dní), jak mimo jiné zpívá Voskovec s Werichem, potkali Davida, který šel do války volky nevolky. David měl být vyslaný svým otcem za třemi staršími bratry, kterým nesl 10 chlebů a éfu[3] praženého zrní[4]. David se tak porůznu poptával Izraelců, proč nikdo výzvu nepřijal a dostal se až ke králi Saulovi. Pomiňme, prosím, pro tuto chvíli diskuzi nad tím, že David neměl být Saulovi neznámý (pomáhal mu tišit migrény hrou na harfu) a že již v tu dobu byl David Hospodinem prostřednictvím proroka Samuela pomazaný, jakožto budoucí král Izraelců – to do příběhu s Goliášem zapadá spíše okrajově.

David se rozhodl, že Saulovým jménem výzvu přijme, král se snažil mu navléci vlastní brnění a dát do ruky odpovídající zbraň – vlastní meč, nicméně David po vyzkoušení zbroje s díky odmítnul a vydal se do údolí bez brnění, ozbrojený pouze svou pastýřskou holí, prakem a pěti kameny.

Pak už je popis „akce“ v zásadě stručný, oba soci si vymění několik urážek, David Goliáše srazí jedinou ranou z praku mezi oči a usekne mu hlavu, načež se Filištíni obrátí v útek, Saul dobude velikého úspěchu a David si vyslouží slíbenou odměnu, kterou původně Saul vyhlásil pro toho, kdo se odváží výzvu přijmout[5].

Zde tento konkrétní příběh souboje Davida s Goliášem v Bibli v zásadě končí a tak jej známe všichni, Gladwell a někteří jiní autoři však jdou dále a tvrdí, že se nejedná o ukázku toho, jak pod ochrannou pravého boha podřadný a podceňovaný mladík bez zbroje zlikvidoval fyzicky i materiálně nadřazeného a vyspělejšího protivníka. Dochází z mnoha zmínek k závěru, že tomu bylo naopak – že Goliáš byl ten, kdo byl od začátku v nevýhodě.

Jednak Gladwell argumentuje tím, že zbroj nebyla Goliášovi prakticky k ničemu, neboť neměl šanci se praku ubránit. Goliáš totiž očekával souboj se zbraní v ruce – meč proti meči, kopí proti kopí – což byl předpoklad, který David se svou střelnou zbraní narušil. David byl vyzbrojen zřejmě odstředivým prakem – slavnou zbraní, kterou skutečně ve starověku lze označit jako ničivou. Asi si byl i dost jistý svým uměním a byl v jeho používání zběhlý – jak ostatně řekl i Saulovi, bránil jeho prostřednictvím své stádo proti vlkům i medvědům.

Gladwell dochází k závěru, že vlastně Goliáš stál na tak krátkou vzdálenost proti někomu, kdo měl k dispozici průrazností a rychlostí ekvivalent našich moderních pistolí. Materiálně tedy Goliáš nad Davidem podle něj převahu neměl.

Ale údajně jí neměl mít ani fyzicky – což prokázat není jednoduché. Gladwell za tímto účelem posuzuje původní znění starého zákona a nám zopakovat jeho myšlenkový postup trochu znemožňují různě položené překlady. Gladwell vychází z toho, že byl Goliáš nepřirozeně vysoký – zatímco řekněme standardní překlady (na příklad Septuaginta) udávají jeho výšku na šest loktů a píď – tedy lehce přes dva metry, najdou se i texty jiné, které jeho výšku odhadují na 2,5 až 3 metry. Některé texty také zmiňují, že Goliáš byl na bojiště doslova za ruku přiveden svým nohsledem  - opět jiné zmiňují, že do údolí scházel se svým štítonošem (což bylo vzhledem k tomu, že byl Goliáš velice pravděpodobně bojovníkem na tříčlenném bojovém voze[6] vcelku předvídatelné). Gladwell také poukazuje na to, že Goliáš v rámci jakéhosi před soubojového trash-talku Davida osočil, že si na něj přinesl klacíky a že není pes (určitě tím mínil jeho pastýřskou hůl a většina z textů se zmiňuje o holi v jednotném čísle).

Ze všeho zmíněného Gladwell poukazuje na to, že byl Goliáš velice pravděpodobně krátkozraký a že dle něj trpěl akromegalií[7].

Gladwell tedy vyznění příběhu relativizuje tím, že byl podle něj Goliáš téměř slepý bojovník trpící tehdy nevyléčitelnou hormonální poruchou, který neměl proti Davidovi žádnou šanci.

To je jistě uznejte dost netradiční – a také to dost odporuje jinde zmíněným faktům – třeba tomu, že Goliáš měl rodinu[8], jejíž další členové byli nadprůměrně vysocí (akromegalie není dědičná), pozornost nevěnuje ani tomu, že některé věci Goliáš dobře viděl i na dálku (třeba se Davidovi posmíval pro jeho výšku a barvu vlasů). A hlavně neodpovídá vůbec na otázku, proč by si proboha Filištíni vybírali tak nemohoucího šampiona, který by je v souboji zastupoval?

 Gladwell dochází k závěru, že ve střetu outsidera s favoritem není vůbec na škodu, když si outsider vlastně trošku vypomůže faulem, nebo drobným podvůdcem, respektive, že jinak to v mnoha případech ani nelze. Také ukazuje, že i to, co vnímáme jako takový podvůdek, může být právě takto prezentováno silnějším z protivníků, aby strategii svého oponenta předem zdiskreditoval.

A asi má v mnoha případech Gladwell i pravdu, jen nás ten prapůvodní příběh o Davidovi učí něco jiného a příběh, který v něm vyčetl možná mezi řádky je úplně jiný, než poselství, které chce předat historka samotná.

 

[1] Malcolm Gladwell: David a Goliáš: outsideři, odpadlíci a umění bojovat s obry. Přel. Libuše Mohelská, BizBooks, Brno, 2014, 295 s.

[2] Viz. třeba www.bible21.cz

[3] stará jednotka objemu používaná pro sypké látky (cca 36 litrů)

[4] a sýr pro jejich velitele

[5] bohatství, ruku královské dcery a otcovský rod dotyčného by v Izraeli osvobodil od daní

[6] Štítonoš, vrhač a řidič

[7] porucha způsobená nadměrnou tvorbou růstového hormonu v dospělosti – projevuje se mimo jiné i poruchami zraku

[8] Na příklad Lachmi, jeho bratr, který padl také v bojích z Izraelci o něco později




Autor příspěvku

Mgr. Jan Kust

Lektor Jan Kust vystudoval obor právo a právní věda na Právnické fakultě Západočeské univerzity (2005) a následně v roce 2006 úspěšně absolvoval studia na Sydney Australian Pacific College (AUS) v oboru ekonomie. Je uznávaným expertem na dějiny USA a patří mezi přední české amerikanisty. V rámci své vědecké činnosti pro Ústav práva a právní vědy, o.p.s. a European Business School SE vydal v roce v roce 2013 odbornou publikaci Nejvyšší soud USA.

Detail autora

Odebírejte novinky emailem

Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.

Ceny studijních programů uvedené na webu jsou bez DPH.