Štědrý den

Vánoce jsou za dveřmi a vy jste plní melancholie, zbožných přání a očekávání. Začínáte se usmívat, cítíte vůni skořice, punče, vánočky, cukroví. Cítíte vůni vánoc. Začínáte být chápavější, vstřícnější a ohleduplnější, snadněji děláte ústupky, vytváříte kompromisy a jste smířlivější. Cítíte přátelství a lásku. I ty nejstudenější Vánoce hřejí. Zastavme se. Vánoční období nutně nemusí s sebou přinášet shon, stres z nevyřešených problémů a vystavení se nevyhnutelným situacím a událostem, které se blíží. Zastavte se alespoň na chvilku. Udělejte si pro sebe hezký okamžik, stačí málo, nějaké potěšení, darujte si zážitek a zkuste třeba i udělat radost tomu, komu byste nikdy radost udělat nechtěli. Prostě jen tak. Je den Vánoc. Den melancholie, povznesené nálady, přijímaného štěstí a radosti. Den lásky a přátelství. Je nejkrásnější den v roce.

 

Štědrý den 

Je teplo, v krbu se rozhořívá oheň a vy se díváte z okna na huňaté "beránčí" vločky, které se líně spouští dolů, aby tam chvíli setrvaly a poté rozpouštějící se, daly vale světu. Není vám zima, ale jste zachumlaní ve svetru a se skořicovým čajem nebo punčem v ruce je vám dobře. Dům je provoněný cukrovím, z dálky jakoby jste slyšeli rolničky nebo zpěv koled. Větve vánočního stromku se ohýbají pod nánosy vánočních kolekcí a dekorací. Vánoční stůl očekává hodovníky. Vše je připraveno, jsou tu vánoce.

 

 

Vánoce jsou nejkrásnějšími svátky v roce. V těchto chvílích jsme mnohem více nakloněni spřízněnosti a slovu "mám tě rád/a", nebo "miluji tě", tedy slovu, kterému se čím dál méně dostává prostoru, a o to více je vzácnější. Slovu, které je prosté, ale které dokáže zázraky. Naše lodičky z ořechových skořápek se zapálenými svíčkami a snad listím namísto plachetnic se začínají pomalu vzdouvat, přibližovat se a mířit spolu do bezpečného přístavu, do něhož se stále po svých cestách vrací. Domů.

 

Trochu z historie

Štědrý den byl u nás slaven od 14. století a spojen s obdarováváním blízkých a štědrým, bohatým jídelníčkem. Na Štědrý den hospodyně uklidili, napekli vánočky a cukroví, světnici svátečně vyzdobili. Lidé byli k sobě laskaví a ohleduplní, neboť všechno, co se odehrálo na Štědrý den, mělo vliv na následující rok. Velkou pozornost lidé věnovali štědrovečerní večeři, neboť ta byla na programu teprve po celodenním přísném půstu a začala s východem první hvězdy.

 

Večeře měla mít devatero druhů postních jídel, neboť devítka byla zárukou prosperity, štěstí, úspěchu a dobré úrody. Na začátek hostiny se podával chléb nebo oplatka namazaná medem, případně potřená česnekem. Poté následovala čočková nebo hrachová polévka. Jako hlavní chod se podával kroupový nákyp s houbami, v Podkrkonoší nazývaný hubník, na Táborsku maňas a ve středních a jižních Čechách černý kuba.

Častým jídlem byl jahelník slazený medem nebo tmavě žlutým sirupem z řepy cukrovky. Do jáhlové kaše se přidávaly rozinky, které se mohly nahradit sušenými višněmi nebo planými třešněmi ptáčnicemi. Na štědrovečerním stole nechyběly sušené hrušky, švestky, jablečné křížaly a rozinky.

Teprve v 19. století se štědrovečerní jídelníček rozrostl o rybu, která byla symbolem prvních křesťanů. Vařila se rybí nebo jikrová polévka, začali se dělat různé varianty kapra, a to kapr načerno, namodro, kapr pečený a později kapr obalovaný jako řízek ve strouhance. Součástí štědrovečerní večeře bylo zelí v mnoha úpravách. Věřilo se totiž, že zelí chrání proti zimnici.

Ke klasickému štědrovečernímu jídelníčku postupně přibyl krocan, králík, jablečný závin a od poloviny 19. století vánoční cukroví. Po večeři se podával čaj nebo domácí vánoční punč s pečivem, vánočkou a cukrovím.

 

 

Štědrý večer byl spojen s magickými obřady a byl také příležitostí k poděkování přírodě za dary, jež lidem snesla. Část štědrovečerní večeře se dávala studánce, aby měla dobrou vodu, ovocným stromům, aby dobře plodily, zahradám, aby v nich rostly voničky a zelenina, a také polím, aby přinášela dobrou úrodu. Slepicím se píce sypala do kovové obruče nebo kruhu ze stočeného řetězu, aby nezanášely k sousedům. Úctu k ohni vyjadřoval hospodář s hospodyní tím, že do ohně vhazovali kousky chleba, vánočky, jablek či oříšků, aby oheň neškodil, ale prospíval.

Dospívající dívky zajímala láska, svatba a uspíšení vdavek, proto házely střevícem, třásly bezem, klepaly střevícem na kurník a nahlížely do vodní hlubiny. Dívkám také záleželo na tom, aby byly krásné, proto na Štědrý den si mazaly skráně medem, což jim mělo přinést krásu, které muži nemohli odolat.

Pro předvídání budoucnosti se lilo olovo, pouštěly se lodičky z ořechových skořápek a z cibulových slupek se předvídaly vlhké a suché měsíce. Rozkrajovala se jablka, aby se lidé dozvěděli, co je v příštím roce čeká. Jádřinec symbolizoval sluneční paprsky, ve kterých vidíme hvězdičku.

 

 

Doba vánoc byla pro každého zvláštním momentem, ať již s magickými průpravami, které symbolizovaly osud v dalším roce, nebo bez nich, a jako taková se s většími či menšími dobovými proměnami dochovala dodnes.

Ačkoli vánoční období v současnosti bývá sporé na ten pověstný "beránčí" sníh a mráz a jen stěží lze v předvánoční či vánoční prosincové době očekávat "Ladovskou" zimu, užijte si ten okamžik předvánoční atmosféry. Dny jsou kratší a v zimním odpoledni je už tma a my přicházíme z práce domů. Snažme se přemýšlet nad něčím jiným, oprostit se ode všeho shonu a nevyřešených problémů, zkusme vypnout mobily, počítače a notebooky, a vytvořit si tu krásnou předvánoční atmosféru, která nás polapí v okamžiku, kdy zhasneme světlo, rozsvítíme vánoční stromeček a ponoříme se do rozjímání za zvuku vánočních koled.

 

"Štědrej večer nastal.

Štědrej večer nastal,

koledy přichystal, koledy přichystal.

 

Panimámo, vstaňte.

Panimámo vstaňte,

koledu nám dejte, koledu nám dejte.

 

Panimáma vstala.

Panimáma vstala,

koledu nám dala, koledu nám dala."[1]

 

 

 

 

 

 

 

 

 

[1]Použitá literatura:

HERYNEK, Petr. České Vánoce v kuchyni. Staročeské vánoční zvyky a pokrmy. Vydání první. Praha: Argo, 2010. 159 s. ISBN 978-80-257-0352-6.


Autor příspěvku

JUDr. Veronika Bauerová, MSc.

Absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci (Mgr.) a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (JUDr.) a Ústav práva a právní vědy, o.p.s. v programu Master of Science (MSc.).

Od ukončení Právnické fakulty Univerzity Palackého je zaměstnána ve státní správě v oblasti kultury.

Zajímá se o ústavní právo a správní právo.

Detail autora

Odebírejte novinky emailem

Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.

Ceny uvedené na webu jsou včetně DPH.

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Partneři tyto údaje mohou zkombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které získali v důsledku toho, že používáte jejich služby. Používáním tohoto webu souhlasíte.