Kognitivní zkreslení – 15 nástrah pro lídry a stratégy (i studenty)

Jak přemýšlíte o sobě? Jak přemýšlíte o druhých? Jak přemýšlíte o světě kolem vás? Jak přemýšlíte jako lídr, stratég nebo student? Co je skutečnost a co si namlouváte?

Kognitivní zkreslení je způsob, kterým nás naše mysl mnohdy přesvědčí o něčem, co ve skutečnosti není pravda. Je to zkreslení při poznávání. Bohužel různé druhy zkresleného myšlení obvykle používáme k posílení negativního myšlení nebo emocí. Namlouváme si věcí, které znějí racionálně a výstižně, ale ve skutečnosti slouží pouze k tomu, abychom se sami cítili špatně.

Často v článcích a na přednáškách zmiňuji Paula McGeeho (2007), který v knížečce S.U.M.O. zmiňuje starou moudrost, kterou v češtině můžeme popsat jako MEJV (Myšlení – Emoce – Jednání – Výsledky). Naše myšlení, vnímání a uvažování, to co se nám odehrává v hlavě a co jako jediné mohou mít zdraví jedinci pod vlastní kontrolou, ovlivňuje naše emoce, které spouští (více či méně vědomě) naše jednání. A každé jednání má své (pozitivní, negativní či neutrální) důsledky a výsledky (a vše se dále se řetězí).

 

Zkreslit si vnímání a myšlení tedy pravděpodobně znamená zkreslit si emoce, činy, a tudíž i výsledky, kterých v různých oblastech dosahujeme.

V mnohém se to týká našich přesvědčeních a také různých rolí, které zastáváme. O tom se můžete více poučit například v článcích o Diltsově pyramidě (neuro)logických úrovní zde a zde.

Pojďme stručně prozkoumat 15 obvyklých obecnějších kognitivních zkreslení. Zkuste přitom zvažovat, nakolik každému z nich podléháte a případně jak to ovlivňuje vás to kromě obecného ovlivnění v osobním/profesním životě ovlivňuje ve třech specifických rolích (pokud je zastáváte):

  • Stratéga (mimo jiné ve vztahu ke stratégovu egu). Více o konkrétních 21 kognitivních zkresleních ovlivňujících strategický proces si přečtěte zde.
  • Lídra (který vede lidi).
  • Studenta (zejména v případě studentů EBS/ÚPPV).

 

 

Filtrování

Filtrování je tendence nahlížet (a zkreslovat) realitu tzv. „černými brýlemi“. Osoba s tímto mentálním filtrem vnímá a zvětšuje negativní detaily, zatímco dokáže odfiltrovat všechny pozitivní aspekty situace. Profiltrovat se takto k jinému zkreslení, jakým je katastrofizace je pak snadné.

  • V čem vnímáte škodlivost filtrování u člověka, který je v roli stratéga, toho, kdo je zodpovědný za utváření a volbu strategie? V úvahu lze vzít i osobní strategie, kdy jsme stratégy svých životů sami, každý z nás.
  • Jak bude vypadat vedení ze strany lídra, který si zkresluje své myšlení (zbytečným) filtrováním?
  • Jaké filtrování jste zažili nebo zažíváte v roli studenta?

(Na druhé straně si osobně myslím, že neautentické a přehnané pozitivní myšlení může způsobit efekt tzv. „růžových brýlí“, vidět vše v jasných barvách a přehlížet skutečné problémy/výzvy. Ale kdoví, zda to není mé vlastní osobní zkreslení.)

 

Katastrofizace

Tady asi není třeba příliš vysvětlovat. Katastrofizace se projevuje jako sklon očekávat, že dojde ke katastrofě, bez ohledu na cokoliv. Katastrofizace je také někdy označována jako zvětšování a může vycházet z opačného chování, minimalizace.

Slyší-li osoba (lídr, student…) s tímto zkreslením o problému, používá otázky „co, když“, aby si navíc představila absolutně nejhorší variantu. Je to i důvod, proč je pro mnohé poměrně snadné vykreslit při tvorbě scénářů ty, které lze označit za pesimistické, černé a/nebo katastrofické.

 

  • Jaké katastrofické scénáře jste si kdy vytvořili?
  • K čemu to vedlo? Které z nich se potvrdily a které nikoliv?
  • Jaký dopad a důsledky může mít katastrofizace na úspěšné zvládnutí role stratéga, lídra či studenta?

 

 

Polarizované (černobílé) myšlení

S výše zmíněnými zkresleními souvisí i tendence vnímat svět černobíle (dobro a zlo, dobráci a darebáci, hrdinové a padouši…). Člověk s polarizovaným myšlením klade lidi a/nebo situace do kategorií „buď / nebo“, bez jakýchkoli odstínů šedé (o barevné škále obvykle nemůže být vůbec řeč). Nedává tak šanci (sám sobě a někdy ani druhým, zvláště, když se připojí zkreslení typu „mám vždy pravdu“) vnímat komplexnost většiny lidí a situací. Člověk s černobílým myšlením vše vidí pouze v extrémech.

I současná tendence polarizace společnosti je v mnoha případech zanesena nánosy různých zkreslení, katastrof a polarizovaného myšlení.

 

  • Jaká rizika vnáší polarizované myšlení do volby strategií?
  • Do jaké míry může uspět lídr a/nebo manažer, který podlehne zkreslení polarizace?
  • S jakou polarizací jste se setkali v roli studentů?

 

 

Přílišné zobecňování

Zde se dostáváme k populární tendenci měnit podstatu světa a vytvářet obecná pravidla a závěry na základě jednoho izolovaného faktu/události. Taková pravidla navíc bývají málokdy (pr)ověřena.

Zkreslení obvykle poznáte podle slova jako „nikdy“, „vždy“, „všichni“, „každý“, „nikdo“… Pokud se něco špatného stane jednou, člověk, který zobecňuje očekává, že se to stane zase a znovu. Jednu nepříjemnou událost tak může vnímat jako součást nekonečné řady porážek.

Připomínám, že kognitivní zkreslení se odehrává na osobní úrovni (byť v různých rolích) a v reálném důsledku (pro danou osobu) je jeho efekt spíše negativní. Často máme tendenci přílišně zobecňovat zejména, když se nám něco nepovede (tedy i při studiu, ve strategii či během vedení lidí).

 

  • Kdy jste naposled něco příliš zobecnili? (A na základě tohoto zobecnění něco přijali či zavrhli?)
  • Do jaké míry potvrdila zkouška časem správnost takového zobecnění?
  • Jaká rizika skrývá zobecňování v úspěších či neúspěších při implementaci strategie?

 

Přílišné zobecňování je rovněž v mnoha případech rychle přijatým závěrem, zejména v rolí (kognitivně zkreslených) lídrů, kteří si o sobě myslí (zkresleně), že jsou empatičtí.

 

Rychlé vyvozování závěrů

Zdá se vám někdy, že víte, co jiný člověk cítí a jak přemýšlí a proč se chová tak, jak se chová a dělá to, co dělá? Pozor, nemusí to být jen známka vaší empatie! Může to být příznak zkreslení, které vede k rychlému vyvozování závěrů o lidech či situacích.

Člověk podléhající tomuto zkreslení má tendenci myslet si, že je schopen určit, jak se vůči němu cítí ostatní, jako by dokázal číst jejich myšlenky. Když se k tomu přiřadí ješitnost a další příznaky ega, může být zle. Pro mnohé lídry je to riziko a výzva takové zkreslení poznat, objevit jej a patřičně na ně reagovat.

 

  • Jaké situace jste zažili, kdy jste vnímali, že jste manipulováni takovým zkreslením u někoho jiného?
  • Jaké důsledky/dopady může toto kognitivní zkreslení mít pro/u lídra, který vede lidi skrze proces změny?
  • Do jaké míry může rychlé vyvozování závěrů (o lidech a situacích) vést k volbě nesprávné strategie?

 

(Všeobecné) nálepkování

Obecné pravidlo (viz. přílišné zobecňování) je nahrazeno nálepkou a je to! Toto kognitivní zkreslení vytváří stereotypy a používá klišé. Osoba „postižená“ takovým zkreslením zobecňuje jednu nebo dvě vlastnosti do negativního globálního úsudku o sobě nebo jiné osobě či situaci. Namísto popisu chyby v kontextu konkrétní situace připojí člověk k sobě nebo ostatním nezdravou univerzální nálepku. Nesnaží se pochopit jakýkoliv kontext.

Jistě se už mnozí setkali s fenoménem „vytržení z kontextu“. Příliš mnoho informací a všudypřítomná potřeba rychle jednat patří mezi výzvy, s nimiž nám kognitivní zkreslení může „pomoci“. Proto je to lákavé, a proto také mnohdy (ne vždy vědomě) můžeme sklouznout k nálepkování. Zkratky a (marketingové) titulky nám v této tendenci vydatně pomáhají. A mnoha lidem to vyhovuje. Snadné, jednoduché a rychlé řešení přichází a s ním i úleva, protože je možné se věnovat další výzvě, problému, úkolu…

Domnívám se, že pro mezilidské vztahy, strategii i studium hraje kontext velice důležitou úlohu, byť jeho poznání a posouzení stojí energii a čas (a my, kdož máme nálepku „analytický typ“ to máme rád).

Snad důsledky některých zobecnění a nálepkování mohou být varováním.

 

  • V čem vnímáte rizika nálepkování pro volbu a tvorbu strategie?
  • Jaké „nálepky“ se nejčastěji objevuji ve vašem okolí?
  • Jakými „nálepkami“ jste byl/a kdy počastován/a vy osobně? Čím jste si to „zasloužil/a“?

 

 

Zosobňování (personifikace)

Stalo se vám někdy, že jste si vzali věci příliš osobně? Personifikace je tendence osoby věřit, že všechno, co ostatní dělají nebo říkají, je nějaký druh přímé, osobní reakce na danou osobu. Lidé s tímto zkreslením berou prakticky všechno osobně, i když to tak vůbec není míněno. Také se neustále porovnávají s ostatními, snaží se zjistit, kdo je chytřejší, lépe vypadá apod.

Personifikující člověk se může rovněž považovat za příčinu nějaké neblahé vnější události, za kterou nebyl zodpovědný.

 

  • Jak zvládáte zosobňování v roli studenta?
  • Jak zvládáte zosobňování v roli lídra?
  • Kdy naposled jste si něco zosobnili? Jaké to mělo dopady?

 

 

Zdroj: vlastní zpracování

 

Klam kontroly

 

Toto zkreslení zahrnuje dvě různá, avšak související přesvědčení, týkající se úplné kontroly nad každou situací v životě člověka.

  1. Jednak pokud se cítíme pod kontrolou zvnějšku (klam vnější kontroly), vidíme sami sebe jako bezmocnou oběť osudu.
  2. Na druhé straně klam vnitřní kontroly nás „nutí“ přebírat odpovědností za strádání a štěstí všech kolem nás.

Výše jsem uvedl myšlenku (převzatou od Briana Traceyho), že jedinou věcí, nad níž máme plnou kontrolu, jsou naše myšlenky (vnitřní dialog…). V mnoha případech nemáme kontrolu nad tím, co se (nám) děje. Máme však dary (sebeuvědomění, svědomí, představivost, nezávislou vůli – Covey, 2007), abychom mohli získat pod kontrolu to, jak budeme na to, co se nám děje reagovat. Kognitivní zkreslení opírající se o klam kontroly v tu chvíli číhá na svou příležitost a může udeřit.

Kontrolování jako takové je navíc systémovou manažerskou funkcí, kontrolujeme a měříme mnoho věcí i v realizaci strategie (Balanced Scorecard), měření (kontrola) je důležitá pro zlepšování… Z osobní úrovně vnímání si pro klam kontroly neseme mnoho příležitostí, jak své myšlení zkreslit a vyvodit neadekvátní závěry.

 

  • Co máte a chcete mít pod kontrolou (lidé, věci, situace…) jste-li v roli stratéga?
  • Co máte a chcete mít pod kontrolou (lidé, věci, situace…) jako lídr?
  • Co máte a chcete mít pod kontrolou (lidé, věci, situace…) v roli studenta?
  • Jaké příležitosti pro kognitivní zkreslení a klam kontroly to přináší?

 

 

Klam spravedlnosti

Tendence cítit se rozzlobeně, protože si člověk myslí, že ví, co je spravedlivé, ale jiní lidé s ním nesouhlasí. Měli jste někdy ten pocit?

Když se něco nedaří, od rodičů často známe větu, která se mnohdy vynoří: „Život není vždy spravedlivý/fér.“ Intimní otázka zní:

  • Jak poté, když procházíte životem, používáte kritérium „férovosti“ a „spravedlnosti“ (jde totiž i o důležité osobní i organizační hodnoty) při posuzování různých situací?

 

Často se pak můžete cítit naštvané, rozzlobeně nebo dokonce pociťovat beznaděj. Protože však „život není fér“, věci nebudou vždy fungovat v náš prospěch, i když si stokrát můžeme myslet, že by měly.

  • Kdy jste se naposled cítili v situaci, že „život není fér“?
  • V jaké roli to bylo?
  • Co bylo příčinou tohoto pocitu (a klamu spravedlnosti/férovosti)?

 

Obviňování

Dostali jsme se k populárnímu sklonu činit jiné lidi zodpovědné na naši vlastní emocionální bolest, diskomfort (nepohodlí) či strádání. V opačné rovině toto zkreslení může mít i podobu toho, že se sami obviňujeme za každý problém. Dokonce i za ty, které jsou zřetelně a průkazně mimo naši vlastní kontrolu. Byť to bývá občas myšleno spíše ironicky, než že bychom na sebe brali odpovědnost za všechny hříchy světa.

Pravdou však je, že nás nikdo nemůže „přimět“, abychom se cítili nějakým určitým způsobem. Pouze my sami máme kontrolu nad našimi vlastními emocemi a emočními reakcemi. Klasikou v tomto směru je kniha Viktora Frankla (1994), člověka, který přežil koncentrační tábor.

 

  • Jaký je váš postoj k neúspěchu a selhání?
  • Jak jste reagoval/a na své poslední selhání, neúspěch či problém, který nastal?
  • Kdy naposled někdo z něčeho obvinil vás? V jaké roli to bylo? Jak jste reagoval/a?

 

Věty „bych/bychom“…

 

Tyto věty jsou tendencí vytvářet seznam pravidel o tom, jak by se měl každý chovat. Lidé, kteří poruší tato „bych/bychom“ pravidla, způsobí, že se autoři takových prohlášení a pravidel rozzlobí a naštvou. Také se cítí provinile, když porušují svá vlastní „bych“ pravidla.

Někdy to vypadá, že se lidé s tímto zkreslením snaží motivovat k tomu, co by měli a neměli, jako by musel být potrestán ještě dříve, než budou moci něco udělat. Osobně se aktuálně potýkám s pravidlem „neměl bych být líný, měl bych znovu začít běhat“. Emocionálním důsledkem je vina (pocit viny).

Když člověk nasměřuje věty „bys/byste“ vůči ostatním, mohou často mít pocit hněvu, frustrace a rozhořčení. („Měli byste…“).

Vedení lidí, (strategické) řízení i studium bývá takových pravidel a prohlášení docela nasyceno.

 

  • Co „byste měli“ vy sami?
  • Co „by měli“ druzí – vaši kolegové, nadřízení, lektoři, rodinní příslušníci…?
  • Jak to je opravdu?

 

Emoční usuzování

Znáte větu z populárního filmu o císařově pekaři: „Nenechte prchlivost cloumat svým majestátem.“? Emoce jsou spouštěčem našeho jednání. Tendence emočního usuzování vede k tomu, že ať už se člověk cítí jakkoli, věří, že je to automaticky a bezpodmínečně pravda. Cítí-li se člověk hloupě a nudně, pak musí být přece hloupý a nudný!

Emoce jsou u nás velmi silné a mohou potlačit naše racionální myšlenky a uvažování. Emocionální usuzování nastane, když emoce zcela převezmou naše myšlení (MEJV) a zbaví nás veškeré racionality a logiky. Podlehneme-li tomuto zkreslení, snadno předpokládáme, že naše (zejména) nezdravé emoce odrážejí to, jak se věci skutečně mají. Klam je na světě! Navíc, když kognitivní zkreslení na nás nesedá izolovaně, ale má s sebou obvykle další kumpány v podobě jiných kognitivních zkreslení ze „seznamu“, který je obsahem tohoto článku.

 

  • Které emoce mají tendenci vás rozpálit tak, že přestanete racionálně uvažovat?
  • Stalo se vám to někdy v poslední době?
  • Která z diskutovaných rolí může podle vás být náchylnější na zkreslení emočním usuzováním – lídr, stratég nebo student? Proč?

 

 

Klam změny

U dalšího klamu, který zkresluje myšlení jde o sklon, kdy člověk očekává, že se jiní lidé změní, aby mu vyhověli. Zejména budou-li na ně dostatečně tlačit, zpracovávat je, přemlouvat (a manipulovat) apod. Takový člověk chce lidi změnit, protože se zkresleně domnívá, že naděje na úspěch a štěstí druhých zcela závisí na něm. V mnohém to podporuje tzv. „spasitelský syndrom“.

 

Toto zkreslení se často vyskytuje při uvažování o vztazích – rodinných, pracovních apod. Navíc zvládání změn a role lídrů je populárním (a důležitým) spojením, takže na klam změny „je zaděláno“. Je třeba se mít na pozoru!

 

  • Jak motivujete druhé ke změně?
  • Jakou roli přisuzujete vizi jako faktoru narušujícímu klam změny?
  • Jaké důsledky může mít toto zkreslení pro práci lídra?

 

 

„Mám vždy pravdu“

 

Pastva pro ego. Tendence některých lidí neustále zkoušet ostatní, aby dokázali, že jejich vlastní názory a činy jsou absolutně správné. Už jste se s tím setkali?

Pro osobu s tímto kognitivním zkreslením znamená mít (svou vlastní) pravdu více (je důležitější) než pocity ostatních kolem, dokonce i než pocity těch, které miluje. Byť se domnívám, že to nemusí nutně vždy znamenat vztah „výhra-prohra“ (já jsem OK, ty nejsi OK).

Jak je to klamavé a zkreslující, dokazuje jeden z populárních obrázků, které kolují na webech a sociálních sítích a jejichž zdroj (autor) je zastřen.

 

Tak kdo má pravdu? Zdroj/autor: ???

 

Stejně jako např. u nálepkování, tak i u pravdy hraje roli kontext či úhel pohledu. Jsou to pastviny pro všelijakou manipulaci, chytáky, lovecké otázky apod.

 

V rámci studia je to např. „past“ pro lektory a přednášející, hodnotitele a oponenty. Je to past pro lídry, které ostatní následují spíše proto že (vzhledem k hierarchii) musí, než že by sami chtěli. Je proto užitečné být vůči tomuto zkreslení vnímaví.

  • Kdy (za jakých okolností/situací) míváte k tomuto zkreslení sklony?
  • Co rozhoduje o tom, zda máte jako lídr pravdu či nikoliv?
  • Jaká rizika přináší zkreslení „mám vždy pravdu“ pro strategii a strategické řízení?

 

 

Klam nebeské odměny

 

U tohoto zkreslení nechci polemizovat s vírou kohokoliv či s pohledem na „karmu“. Poslední klam je o tendenci věřit tomu, že oběť a sebezapření člověka se nakonec vyplatí, protože nějaká globální síla zaznamenává „výsledné skóre“. Je to součást klamu spravedlivosti, opírajícího se o to, že ve spravedlivém světě dostanou lidé, kteří se nejvíce obětují, největší odměnu.

Z toho vyplývá, že člověk, podléhající tomuto kognitivnímu zkreslení, pokud se obětuje a tvrdě pracuje, ale nezažije očekávanou odměnu, může obvykle pociťovat zklamání a zahořklost.

V českých luzích a hájích známe ono ironizující „snaha (úsilí) není koksovatelná“ nebo i to, že „účel světí prostředky“. Existuje spousta dalších nálepek, zkreslení i pravd či hypotéz, které poukazují na to, že oběti se vyplácí, ale záruka zde není. Pak je škoda, pokud neodměněné úsilí a oběti vedou k rezignaci na další pokusy.

 

  • Jaké situace si vybavíte, kdy se úsilí a oběti vyplatily?
  • V jakých situacích tomu tak nebylo? Co jste tehdy pociťovali?
  • Co si myslíte o lidech, kteří mají sklony přesvědčovat druhé, že lze získat „něco za nic“?

 

 

 

6 tipů závěrem

Kognitivní zkreslení může v našich životech způsobovat zmatek, zejména pokud to sami dovolíme.  Dochází k tomu zejména ve slabších chvílích, když v životě zažíváme znepokojující události a přemýšlíme o nich způsobem, který posiluje negativitu a špatný pocit.

Po jedny jsou neúspěch, „špatný pocit“ a podobné odezvy nezbytnou součástí učení se z vlastních chyb. Pro mnohé je to stav, v němž se zaseknou a opakují či posilují (zažité) vzorce chování a špatné pocity o sobě samých. To může v budoucnu vést ke snížení sebeúcty a uskutečnění tzv. sebenaplňujících se proroctví.

 

Zde je pár bodových tipů, jak se pokusit iracionální myšlení zvrátit, byť jistě ne ze dne na den.

 

  • Identifikujte a sepište si svá kognitivní zkreslení.
  • Prozkoumejte důkazy o nich.
  • Používejte stejné standardy na druhé i na sebe sama.
  • Přemýšlejte o větší pestrosti barev či alespoň odstínech šedi, využívejte pro hodnocení škály apod.
  • Ptejte se, získávejte zpětnou vazbu a experimentujte.
  • Udělejte si analýzu přínosů a nákladů.

 

Ať už jste studentem, stratégem, lídrem či čímkoliv jiným. Přeji vám co nejméně zkreslujících myšlenek a zážitků.

 

 

 

 

 

Doporučená doplňková literatura:

  • COVEY, R. Stephen. 7 návyků skutečně efektivních lidí. Aktualizované vydání, nový překlad. Praha: Management Press, 2007. 342 s. ISBN 978-80-7261-15-0.
  • FRANKL, Viktor. E. Člověk hledá smysl: úvod do logoterapie. Praha: Psychoanalytické nakladatelství, 1994. 88 s. ISBN 80-901601-4-X.
  • FRIEDEL, Libor. Kognitivní zkreslení, která ovlivňují strategické řízení. In. Blog Libora Friedela. 26.11.2019 [cit. 27.11.2019]. Dostupné z https://www.liborfriedel.cz/kognitivni-zkresleni-ktera-ovlivnuji-strategicke-rizeni/.
  • McGEE, Paul. U.M.O. Zmlkni a pokračuj. Praha: Ekopress, 2007. 140 s. ISBN 978-80-86929-27-9.



Autor příspěvku

Ing. Libor Friedel, MBA

Lektor, kouč a konzultant. Vystudoval strojní fakultu VUT v Brně (1987), titul MBA získal v roce 2000 na Sheffield Hallam University. Během kariéry strávil přes 11 000 hodin v přímé práci se zákazníky v komerční, veřejné i školské sféře.

Detail autora

Odebírejte novinky emailem

Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.

Ceny studijních programů uvedené na webu jsou bez DPH.

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Partneři tyto údaje mohou zkombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které získali v důsledku toho, že používáte jejich služby. Používáním tohoto webu souhlasíte.