Pro absolventy mnoha studijních programů a vzdělávacích zařízení může být v případě zájmu o práci v zahraničí problémem vzájemného uznávání výsledků studia. Právě z tohoto důvodu jsou velmi důležité subjekty, které dle jasně daných a transparentních kritérií připravují hodnocení jednotlivých institucí a jimi poskytovaných studijních programů ve formě mezinárodních certifikátů, které slouží jako doklad o kvalitě hodnocených poskytovatelů vzdělání. Právě to je hlavní činností společnosti IES – International Education Society – se sídlem v Londýně. Jaká je historie této společnosti, jak je vydané hodnocení přijímáno a v kterých státech jej lze uplatnit?
Blog
V příspěvku rozebírám usnesení Ústavního soudu č.j. Pl. ÚS 34/16,[1] které se mi jeví zajímavé z pohledu odlišného stanoviska soudkyně Kateřiny Šimáčkové. Ve svém stanovisku se soudkyně věnuje nejen ústavně zaručenému právu na svobodnou soutěž politických sil, ale také, a to zvláště, ústavně zaručenému právu na přístup k voleným funkcím. V souvislosti s argumenty stěžovatelů o zákazu libovůle veřejné moci se soudkyně též zmiňuje o diskreci originárního ústavodárce, resp. diskrečním rozhodnutí tvůrců Ústavy. S diskrecí se v této poloze setkávám vůbec poprvé.
Nemám v úmyslu radit, jak sehnat zaměstnání pro zdravotně postižené osoby (dále osoby ZP), ale skutečností zůstává, že jsou stále na trhu práce velmi početnou skupinou občanů, kteří se jen velmi obtížně pracovně uplatňují. Ne nadarmo se říká, že kvalita společnosti se pozná podle toho, jak se dokáže postarat o tyto osoby. Proto lze jen vítat opatření zákonodárných orgánů, které se snaží tuto situaci legislativně napravit.
Odebírejte novinky emailem
Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.