Blog

Ústava USA je vskutku přelomovým dokumentem a mám za to, že v právní historii, vývoji státovědy i politologie, lze bez dalšího označit dobu „před ústavou USA“ a „po ústavě USA“, stejně jako jsme zvyklí udávat letopočty „před Kristem“ a „po Kristu“.

Výsledky hlasování o odchodu Velké Británie z EU, jakož i výsledek voleb prezidenta USA vyvolal v části populace v Americe, ale také v Evropě zděšení. Pokud by výsledek voleb byl takový, jako byl pouze ve Velké Británii tisíce politiku i komentátorů, kterým se tento výsledek nezamlouval, by se snažili validitu referenda snížit tvrzením, že lidé souhlasili v podstatě s tím, co ani nechtěli a hledal by se kompromis, který by umožnil zachovat stav, aby Británie zůstala svázaná s EU a zároveň, ve věcech ve kterých jí to vyhovuje, rozhodovala samostatně. Tento proces by trval dlouho, až by možná vůle občanů vyjádřená v referendu vyšuměla do historie. Opět by dostali prostor různí političtí technokrati, protože oni nejlépe vědí co je pro lidi i země, které řídí, či spravují, nejlepší.

V předchozím blogu jsme došli k závěru, že zisk vykázaný v účetnictví nemůže splňovat kritérium přidané hodnoty podnikatele z podnikání a nemůže být hodnotou, kterou lze odčerpat vlastníky například pro osobní spotřebu, bez toho, aby nebyl ohrožen tzv. going concern  proces – kontinuální pokračování existence podniku.  Klíčovou, pro správné fungování podniku, je podnikatelská filosofie, podle které příjmy z hlavní činnosti, kterými jsou zejména provozní zisk a odpisy musí krýt reprodukci kapacit ve formě hmotného majetku a pracovního kapitálu a také nezbytné finanční výdaje, jakými jsou například placené úroky. Došli jsme k závěru, že takové kritérium splňuje tzv. volný peněžní tok, který je ekonomickým ziskem a vlastně přidanou hodnotou, kterou lze z podnikání odčerpat, bez obavy o budoucí fungování firmy.