Management

Každý by chtěl být manažerem. Mnohým z nás se to i splní a na takovou pozici se skutečně propracují, nebo jinak dostanou. Každý, bohužel v naší společnosti lze vážně říci každý, pak ví, jak se má správný manažer chovat, jak má vystupovat, jaký má být. Začne se velmi často nejdříve zajímat o to, na co má z titulu své funkce nebo pozice nárok, co může dostat, co může čerpat. Mnoho budoucích manažerů si dle těchto funkčních požitků dokonce své budoucí zaměstnání vybírá. Všude, zejména pak ve více či méně odborné literatuře, se popisuje, na čem má prvních 100 dní ve funkci manažer pracovat, čeho si má všímat, co má zlepšovat, v čem se učit. Ale už málokdo skutečně řeší, jestli se následně manažer ve svých dovednostech a kompetencích zdokonaluje a dovzdělává. Jedná se o mylnou představu – ve skutečnosti to nikdo neřeší, protože nemají dost síly uhánět dospělé jedince, navíc povětšinou své vlastní nadřízené, aby se účastnili nějakých kurzů. Mnoho českých manažerů nebo osob na manažerských postech nemá sebemenší ochotu se vzdělávat a pracovat na svých kompetencích podle hesla „kdybych tyto kompetence neměl, ani bych se manažerem nestal“. A už vlastně skoro nikdo neřeší, co s takovým manažerem když začne naplno projevovat své manažerské nedostatky. Nástroje přesto existují. Vždy je k dohledání nějaký vlastník, správní či dozorčí rada společnosti, případně zřizovatel organizace. Jenže mnohdy chybí ochota.

Ne každý zaměstnavatel plní své pracovněprávní povinnosti řádně a včas. Předně mám na mysli povinnost vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu či plat. Pokud taková situace nastane, zaměstnanec, který od zaměstnavatele neobdržel řádně a včas mzdu či plat, může za dodržení zákonem stanovených podmínek okamžitě zrušit pracovní poměr dle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce. 

Snaha o podporu hospodářského růstu, která je dnes v popředí zájmu, se upíná k nástrojům fiskální a měnové politiky. Praxe přitom ukazuje, že jejich účinnost je krátkodobá. Jejich vedlejší důsledky v podobě veřejného zadlužení a rostoucí inflace růst naopak dlouhodobě brzdí. Co politikům uniká, je, že dynamika tržního systému není založena na umělé stimulaci poptávky. Po staletí stojí na jeho adaptační a inovační schopnosti – schopnosti trvale vyhledávat nové spotřební i investiční oblasti, a tím i nové příležitosti k růstu.