Právo

Cíl dnešního blogu je přinést malou perličku do počasím zakaboněného dne. Městský soud v Praze vydal dne 8. října 2013 rozhodnutí č.j. 3 Cmo 92/2013-216, kterým potvrdil závěr, že „Není v rozporu s principy nekalosoutěžního práva, pokud v určité oblasti relevantního trhu konkurují dva subjekty, z nichž jeden dostává od státu na svoji činnost dotace (tedy veřejnou podporu) a druhý nikoliv.“

Není žádným tajemstvím, že téměř čtvrtina zaměstnaných žen má za stejnou práci nižší mzdu než muži. Nelze to však ve všech případech považovat za jejich diskriminaci. Rozdíl ve výši mzdy mezi muži a ženami může být  ovlivněn několika hledisky. Teprve jsou-li  ve svých výsledcích stejná, můžeme mluvit o diskriminaci a o oprávněnosti žen domáhat se např. mzdového rozdílu soudní cestou. Jinak řečeno: zaměstnanec nemá nárok na stejnou mzdu při výkonu stejné práce, liší-li se některé z hledisek uvedené v zákoníku práce.

Soudce okresního soudu jako mnohokráte předtím si s nepříliš velkým zájmem vybral  z desek příděl úřední pošty. Vedle návrhu na náhradu škody a na rozvod manželství, který podávají občané většinou prostřednictvím advokátů, ho upoutal přípis s vypsaným, kostrbatým písmem. Odložil proto dva, podle jeho názoru, všední případy a zahloubal se do neumělého rukopisu.