§ Falešná závěť (ze soudní síně)

„Tak nebuďte smutní a přijďte mne navštívit“, loučila se paní Kárná se svým přítelem před odchodem do nemocnice. Již delší dobu si stěžovala na bolesti u srdce a tak odborný lékař doporučil ústavní ošetřování. Druh Lubomír doprovodil starší ženu až k vrátnici nemocnice a s lítostivým pohledem se s ní rozloučil.

Jak se později ukázalo – definitivně. Paní Kárná za několik dní zemřela a to bylo trochu mnoho i pro tak silnou individualitu, jakou byl Lubomír. S touto neočekávanou událostí zřejmě nepočítal a proto svou truchlící náturu dával najevo kudy chodil. „Z toho si nic nedělej, takový už je život“, říkali mu spolupracovníci včetně půvabné sekretářky, která ho rovněž s účastí litovala.

Panem Lubomírem by tragická událost ani tolik neotřásla, nebýt zapomnětlivosti postižené. Ve spěchu příprav na nemocniční léčení a pod vlivem jiných okolností nebožka totiž neprojevila svou vůli v podobě úředně a právnicky nazývané závěti. „Jak teď na ně vyzrát?“, usilovně přemýšlel Lubomír. Dobře totiž věděl o vkladní knížce, na které bylo více než sto tisíc korun, kterou Kárná skrývala dlouhou dobu pod polštářem a vytahovala na světlo těsně před Silvestrem, aby lahvičkou slivovice přivítala s několika přáteli nový rok. Žádné příbuzné totiž neměla.

Účast na těchto přípitcích neopravňovala však Lubomíra k tomu, aby byl podle nového občanského zákoníku zařazen mezi nejbližší příbuzné, kteří mohou dědit přímo ze zákona, tedy bez závěti. Nebyl ani jejím druhem, který by s ní pobýval ve společné domácnosti.

Těch proklatých více než sto tisíc korun mu stále nedávalo spát. „To by byla škoda, aby propadly státu… Musím se o ně nějak postarat“, uvažoval Lubomír. Náhoda mu nahrála. V zásuvce dubového příborníku nalezl lístek z kalendáře, na němž bylo kostrbatým písmem napsáno: „Vše co mám, dávám Lubomírovi. Staral se dobře, byl na mne hodný…“, podpis: „Kárná“. Tento „vzkaz“ však ještě nebyl závětí, jak by si Lubomír vroucně přál. Chyběl mu datum, což tvoří závěť, která je napsaná vlastní rukou, závětí. Bez data není totiž podle § 1494 nového občanského zákoníku platná.

Ale to neznáte Lubomíra! Nebylo pro něj nic snadnější, než sednout a napsat, vlastně dopsat chybějící datum, tedy den, měsíc a rok. Sen o vysoké částce peněz byl silnější než všechny Lubomírovy morální zábrany dohromady.

Originálním způsobem „upravenou“ závěť pak odevzdal na notářství a toužebně očekával rozhodnutí o přidělení dědictví. Rozhodnutí sice obdržel, ale poněkud překvapujícího obsahu. Pozval si ho soud, aby vysvětlil údaj ve vyjádření písmoznalce o dopsání data v závěti. Poněvadž se to Lubomírovi v soudním řízení nepodařilo, byl odsouzen pro podvod k podmíněnému trestu na šest měsíců s odkladem na jeden rok. Samozřejmě, že sen o sto tisících se rozplynul…

Ale nejhůře na to doplatila nebožka. Nikdy se totiž nemůže dovědět, jakého měla povedeného přítele…


Autor příspěvku

doc. PhDr. Ing. Jan Urban, CSc.

Absolvent VŠE a filozofické fakulty UK. Dlouhodobý vysokoškolský učitel managementu a ekonomie, působil jako šéfredaktor časopisu Ekonom a poradce v několika mezinárodních firmách.

Detail autora

Odebírejte novinky emailem

Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.

Ceny uvedené na webu jsou včetně DPH.

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Partneři tyto údaje mohou zkombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které získali v důsledku toho, že používáte jejich služby. Používáním tohoto webu souhlasíte.