§ Cesta kolem světa (ze soudní síně)

Koho by nelákala! Jules Verne na ni potřeboval 80 dní s notnou dávkou fantazie, tuzemské cestovní kanceláře ji nabízejí letecky za 20 dní. Po místech opravdu lákavých: Dillí, Tokio, San Francisco, Niagarské vodopády…I když pro mnoho lidí stále zůstává defilé těchto světových velkoměst a atrakcí jenom touhou, řadě jednotlivců se plní jejich dávné romantické sny o cestování…

Ušetřit však přes 120 tisíc korun (taková je mnohdy cena zájezdu) není maličkost. Aby se někdo mohl podívat kolem země, musí trpělivě střádat dlouhou dobu – pokud nevyhrál ve Sportce nebo v jiné sázkové hře. V manželství je uskutečnění zájezdové touhy ještě obtížnější. Obvyklých každodenních výdajů se najde dost a dost…

Přesto se však peníze po dlouhodobém střádání dají dohromady a nastává dvoustranné jednání (rozumně mezi manželem a manželkou) o realizaci výsledků spoření. Manželské dilema někdy vyřeší jeden z manželů po svém. Třeba žena: „To se bude Karel divit, až mu pošlu pohled nebo mobilem obrázek z Havajských ostrovů!“ myslí si jen tak pro sebe.

Karel se opravdu nestačil divit. To se jednou vrátil ze zaměstnání dříve než obvykle a otevřel schránku na dopisy (jinak tato běžná záležitost patří manželce, která má o hodinu kratší pracovní dobu než manžel). Ve schránce našel zajímavou písemnost. Byla adresována manželce: “Oznamujeme Vám, že jste byla zařazena do zájezdu kolem světa. Zbytek finanční částky složte do 10 dnů…“, podepsána cestovní kancelář.

A pak to šlo ráz na ráz. Žena marně manželovi argumentovala tím, že si poslední dobou vůbec nic nekoupila moderního na sebe, co z toho života má, když nikam nejede, jen samé starosti apod. Manželovo tvrzení, že jde o společné peníze, které si v manželství ušetřili, neobstálo. Manželka trvala na svém, neboť přihlášku na zájezd již podala a zaplatila vysokou zálohu.

A protože se v tomto případě manželé nedohodli, přišly na pomoc právní předpisy – nový občanský zákoník. Ten v § 694 říká, že v běžných záležitostech rodiny právní jednání jednoho manžela zavazuje a opravňuje oba manžele společně a nerozdílně. Soud může na návrh manžela pro něho vyloučit následky budoucího právního jednání druhého manžela vůči třetím osobám. Protože se v našem případě nejednalo o běžnou záležitost, je třeba k právnímu jednání souhlasu druhého manžela. Bez tohoto souhlasu je jednání jednoho z manželů neplatné, a to jak ve vztahu mezi manželi, tak i ve vztahu k osobám třetím, v uvedeném případě k cestovní kanceláři.

A tak nebylo obtížné, aby se postižený manžel obrátil na soud. Ten prohlásil smlouvu manželky s cestovní kanceláří za neplatnou.

Sám si nedovedu představit, že by se v řádném manželství jeden z manželů domáhal svého práva u soudu. Ale stává se…I když uvedený soudní příběh je tedy spíše výjimkou, vyplývá z něho zobecňující závěr: podstatné záležitosti nemůže řešit jeden manžel bez druhého. Nutnost dohody v těchto věcech by pro oba měla být zákonem.


Autor příspěvku

JUDr. Ladislav Jouza

Advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor Ústavu práva a právní vědy, o.p.s. a European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva.

Detail autora

Odebírejte novinky emailem

Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.

Ceny uvedené na webu jsou včetně DPH.

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Partneři tyto údaje mohou zkombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které získali v důsledku toho, že používáte jejich služby. Používáním tohoto webu souhlasíte.