§ Knoflík

(Ze soudní síně)

„Zahajuji hlavní líčení proti obžalovanému Ivo Klarusovi,“ ozvalo se v soudní síni a před senátem se objevil pětadvacetiletý mladík. Chtěl předložit občanský průkaz, ale na pokyn předsedy senátu jej zase vzal zpět. „Vždyť se přece už dobře známe, tak půjdeme rovnou k věci,“ oznámil soudce. Otevřel spis na stránku obžaloby, podle níž měl Klarus na svědomí vloupání do několika chat.

„Vloupání tam a tam, tehdy a tehdy, odcizeno video a rum, doznáváte?“, zahájil soudce hlavní líčení.

Obviněný: „ Byl tam knoflík?“

Soudce: „Byl, tenhle,“ a vytáhl z obálky knoflík, který byl přiložen ke spisu jako doličný předmět. Sled otázek se zase opakoval. Soudce se dotazoval na další vloupání a obviněný na knoflík. Po soudcově odpovědi, že v místě vloupání se knoflík nenalezl, se obviněný zaradoval: „Tak to tedy není moje práce, to popírám.“

A tak knoflíková partie mezi soudcem a obviněným zdárně pokračovala ve vzájemné důvěře, že ten zmatek ve vyloupání mnoha chat a chalup bude možno uspořádat a jednotlivé případy dalším šetřením prokázat.

Obviněný jako zkušený poberta a u soudu známý jako „falešná pětka“ věděl, že se odcizené věci „sčítají“ a tak, aby za ně nebyl odsouzen nevinně, udělal si i po stránce technické u těch vloupání pořádek. „To víte, pane předsedo, snad na mně nebudete chtít, abych si pamatoval název vesnice nebo osady, ve které jsem byl. Člověk je v noci rád, že se ven vymotá se zdravou kůží,“ upřímně doznal obviněný. „Proto jsem se rozhodl, že si ta místa nápadně poznamenám. Předem jsem si nasbíral různé knoflíky, ne ty co mám na svých šatech, to by se hned poznalo, a na každém „navštíveném“ místě v chatě nebo v chalupě jsem pohodil knoflík,“ vysvětlil obviněný svou technickou originalitu. Jako člověk, který věděl, že každá věc nápadně umístěná u místa činu je vhodnou stopou pro kriminalisty, kteří ji uloží do trestního spisu.

Knoflík se tak stal důvěrným pojítkem mezi soudcem a obviněným. Za jeho pomoci se podařila přesně zjistit všechna vloupání. Ovšem ani dobrý nápad s knoflíkem nezbavil Klaruse odpovědnosti za jeho trestné činy krádeže a byl odsouzen k trestu odnětí svobody na sedm měsíců nepodmíněně.

Po odchodu Klaruse ze soudní síně si soudce slabě povzdechl: „Takoví galantní zloději snad už ani nejsou. Kdyby všichni pobertové si udělali v kradených věcech pořádek, to by se to soudilo…


Autor příspěvku

JUDr. Ladislav Jouza

Advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor Ústavu práva a právní vědy, o.p.s. a European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva.

Detail autora

Odebírejte novinky emailem

Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.

Ceny uvedené na webu jsou včetně DPH.

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Partneři tyto údaje mohou zkombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které získali v důsledku toho, že používáte jejich služby. Používáním tohoto webu souhlasíte.