§ Rajská hudba

„Tak jsem tady šéfe,“stroze konstatoval Venda po vstupu do kanceláře svého vedoucího a dodal: „Už jste si to rozmysleli a dáte mi doporučení…? Vedoucí jen provinile sklonil hlavu a kamarádsky Vendu odbyl: „Ale ještě ne, pořád to projednáváme a tak nevím, jak dopadneme…“

A tak Venda odešel, jako už několikráte předtím, s nepořízenou, přestože neměl velké požadavky. Nebyl totiž ani rychlým levým křídlem ve fotbalu, aby mohl odejít do jiného podniku za výhodnější nabídkou, ani nebyl populárním zpěvákem a nepožadoval v důsledku toho neplacené pracovní volno. Chtěl pouze maličkost: souhlas managementu k dálkovému studiu průmyslovky.

Podnik však projevil ke zvyšování kvalifikace pracovníků pozoruhodný vztah. Ke studiu stále nechtěl dát souhlas s odůvodněním, že „Václav Zajíček, tak se totiž pokorný žadatel o studium jmenoval, zastává pracovní místo, ke kterému není třeba průmyslovka,“ nebo „co by tomu řekli starší a ostatní spolupracovníci“ a uváděly se další „pádné argumenty“. Snaha mladého člověka o zvýšení kvalifikace byla na misce vah rozhodování managementu pouhým pírkem…

Uplynulo pár měsíců a na přihlášku ke studiu se téměř zapomnělo. Až jednou, krátce po dopolední přestávce, se hezkou melodií Krásné je žít uvedl závodní rozhlas a chraplavým hlasem vyzval Václava Zajíčka k návštěvě personálního náměstka ředitele. „Tak jsme, pane Zajíčku, zvážili ze všech hledisek vaší žádost ke studiu,“ začal náměstek za přítomnosti dalších vedoucích pracovníků, „a rozhodli jsme se studium doporučit.“  Václav si spokojen oddechl, aby vzápětí s překvapením zjistil na náměstkově tváři, že dosud neskončil. „Máme však jednu podmínku. Písemně se zavážete, že po skončení studia budete pět let pracovat v našem podniku.“ Co tedy Vendovi zbývalo, chtěl – li se na průmyslovku dostat? Podepsal…

Snad se na mne nebude Václav zlobit, když prozradím, že patřil mezi výborné studenty. Ano, nezmýlili jste se: skutečně patřil – posuzováno zorným úhlem podniku, který ho na studium s podmínkou doporučil. Václav Zajíček však s tímto podnikem rozvázal pracovní poměr a našel si výhodnější zaměstnání. Ve studiu samozřejmě dále pokračoval.

To však bylo trochu moc i na personálního náměstka. Právnímu oddělení dal příkaz k podání návrhu k soudu na neplatné skončení pracovního poměru s odvoláním na dříve uzavřenou dohodu na setrvání u zaměstnavatele po určitou dobu. Součástí soudního návrhu byl i požadavek na vrácení nákladů, které podnik vynaložil na studium.

Náměstek ovšem zapomněl na ustanovení zákoníku práce, které považuje dohodu o zvýšení nebo prohloubení kvalifikace za neplatnou, pokud v ní nejsou uvedeny druhy nákladů a celková částka nákladů, kterou je zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání.

Tato zákonná zásada se objevila v odůvodnění rozsudku. Václav Zajíček nemusel náklady vynaložené podnikem na studium vracet a jeho skončení pracovního poměru nebylo v rozporu se zákoníkem práce. Soud v rozsudku tak důkladně poučil personálního náměstka, že návraty ztracených synů jsou v těchto případech jen rajskou hudbou…


Autor příspěvku

JUDr. Ladislav Jouza

Advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor Ústavu práva a právní vědy, o.p.s. a European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva.

Detail autora

Odebírejte novinky emailem

Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.

Ceny uvedené na webu jsou včetně DPH.

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Partneři tyto údaje mohou zkombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které získali v důsledku toho, že používáte jejich služby. Používáním tohoto webu souhlasíte.