Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Přesně tak – a dokonce i nahlas – uvažoval Václav Vrtiška, jinak sebevědomý a poctivý vedoucí mzdové účtárny, kterému do starobního důchodu, tedy do zařazení do kategorie „seniorů „ mnoho času nezbývalo. Přestože na tomto místě „přežil“ několika reorganizací, snášel nástrahy svého pracovního zařazení celkem dobře. Úkoly, které byly na zaměstnavatele kladeny ovšem rostly, a to vedoucí mzdové účtárny s uspokojením nevítal. Když měl proti dosavadní tradici něco změnit, např. zvolit jinou účetní metodu, rozčiloval se. Když měl dělat něco navíc, nebylo s ním k vydržení. To se přirozeně nelíbilo vedení podniku, které netrpělivě čekalo na chvíli, až Vrtiška dosáhne věku potřebného pro starobní důchod. Dávalo mu to při různých příležitostech najevo, vedoucí počítali nahlas měsíce, kdy už bude odcházet, mírně řečeno, otravovali mu život. Kromě toho se v podniku objevilo několik lidí, kteří se stali „kandidáty“ na budoucí uvolněné místo vedoucího.
Účetní tomu rozuměl, a aby zachoval tvář, prohlašoval, že ani hodinu po tom, co bude muset odejít, v podniku nevydrží Za takových vzájemných „nadějích“ plynuly měsíce. Konečně se přiblížil den oběma stranami tolik očekávaný. Vedoucí účtárny předem podal žádost na přiznání starobního důchodu. Vedení podniku přitom s ním vůbec nejednalo o případném skončení pracovního poměru, k dohodě tedy nedošlo.
Jaké však bylo překvapení nejen na straně uchazečů o výhodné pracovní místo, ale i u vedení podniku, když Vrtiška oznámil, že pracovní poměr nekončí. Uvědomil si, že by musel vyměnit práci v kanceláři za trpký úděl pomocníka v domácnosti.
V podniku nastalo zděšení a vedoucí začali studovat zákoník práce. Zkoušeli to s dohodou, ale Vrtiška byl jako skála, na nic nechtěl přistoupit. Ani na výpověď z pracovního poměru z důvodu vzniku nároku na starobní důchod, kterou od podniku dostal.
Jeho námitky zkoumal na jeho návrh okresní soud. Došel k závěru, že jsou, na rozdíl od odůvodnění výpovědi podnikem, plně opodstatněné. Vznik nároku na starobní důchod není totiž podle zákoníku práce důvodem pro výpověď z pracovního poměru. Do personálního oddělení podniku navíc přibylo nové vydání zákoníku práce.
A tak účetní Vrtiška spor vyhrál. A jestliže do důchodu sám neodešel, tak za počítačem a kalkulačkou sedí dodnes…