Obsah:

• X investuje desítky miliard do vlastních čipů

• Určování cen pro další prodej: kde končí obchodní strategie a začíná kartelové riziko

• Češi mění nákupní návyky: vítězí retail parky

• Střet zájmů v obchodních korporacích: podceněné riziko s tvrdými následky

• Pražská burza mírně posílila: tahounem byly ČEZ a Komerční banka

• Kamery na pracovišti: šest právních mýtů, které mohou zaměstnavatele stát nemalé problémy

1. X investuje desítky miliard do vlastních čipů

SpaceX a Tesla plánují investici v hodnotě desítek miliard dolarů do výroby vlastních AI čipů. Nejde jen o technologický projekt – jde o strategickou snahu získat nezávislost v klíčovém odvětví budoucnosti.

Terafab: továrna na budoucnost

Projekt Terafab má být jedním z největších polovodičových komplexů v historii Spojené státy americké.

Plán zahrnuje:

• dvě specializované továrny na AI čipy
• výrobu pro autonomní auta, robotiku i vesmírné systémy
• potenciální investici až 119 miliard USD v dalších fázích

Cílem není pouze výroba čipů, ale kontrola nad celým technologickým řetězcem.

Nezávislost na dodavatelích jako strategická priorita

Elon Musk otevřeně říká, že současná globální produkce čipů nebude stačit budoucím potřebám jeho firem.

Projekt má snížit závislost na gigantech jako:

• TSMC
• Samsung
• Micron

To potvrzuje širší trend: technologické firmy chtějí vlastnit kritickou infrastrukturu místo spoléhání na externí dodavatele.

AI ve vesmíru? Musk míří dál než konkurence

Jedna část projektu se zaměří na čipy pro datová centra a AI systémy ve vesmíru.

To souvisí s dalšími Muskovými plány:

• orbitální datová centra
• milion satelitů
• AI infrastruktura mimo Zemi

Pokud by se projekt podařilo realizovat, šlo by o zásadní redefinici cloudové infrastruktury.

Velké ambice vs. realita

Přestože projekt vzbuzuje obrovskou pozornost, analytici upozorňují na rizika:

• extrémní kapitálová náročnost
• technologická složitost výroby čipů
• Muskova historie nenaplněných termínů a vizí

Příklady jako Hyperloop nebo plně autonomní řízení ukazují, že mezi vizí a realizací bývá značná vzdálenost.

2. Určování cen pro další prodej: kde končí obchodní strategie a začíná kartelové riziko

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zpřísňuje dohled nad dohodami o určování cen pro další prodej. Přesto existují situace, kdy mohou být tyto praktiky legální – pokud mají prokazatelný pozitivní dopad na soutěž.

RPM dohody: vysoce riziková oblast soutěžního práva

Dohody o určování cen pro další prodej (RPM – resale price maintenance) představují situaci, kdy dodavatel ovlivňuje cenu, za kterou distributor prodává zboží dál.

Podle Úřad pro ochranu hospodářské soutěže patří mezi nejzávažnější vertikální omezení, protože:

• eliminují cenovou konkurenci mezi distributory
• mohou vést k umělému navyšování cen
• usnadňují koordinaci trhu

Výsledkem bývají vysoké pokuty a reputační riziko.

Co je zakázané – a co ještě ne

Za problematické jsou považovány zejména:

• pevně stanovené ceny
• minimální ceny pro další prodej
• nepřímé nátlakové mechanismy (omezení slev, sankce)

Naopak obecně přípustné mohou být:

• doporučené ceny
• maximální ceny
• cenová doporučení bez nátlaku nebo sankcí

Klíčové je, zda distributor zůstává skutečně svobodný v cenotvorbě.

Výjimky: kdy může být RPM legální

Úřad připouští několik situací, kdy mohou mít RPM dohody pro-soutěžní účinek.

Uvedení nového produktu na trh

Krátkodobé nastavení pevných cen může motivovat distributory:

• investovat do propagace
• školit zákazníky
• budovat povědomí o novém produktu

Krátkodobé slevové akce

V rámci franšízových nebo selektivních distribučních sítí může být krátkodobě přípustné:

• jednotné nastavení akčních cen
• koordinace marketingové kampaně

Typicky maximálně na několik týdnů.

Ochrana značky a image

Dodavatel může legitimně chránit hodnotu značky před:

• dumpingovým prodejem
• znehodnocením prémiového produktu

Musí však prokázat, že omezení skutečně chrání investice do značky.

Předprodejní služby a „free-riding“

RPM může být akceptováno, pokud:

• distributoři poskytují nákladné poradenství
• zákazníci následně nenakupují u levnější konkurence bez služeb

Cílem je zabránit „parazitování“ na investicích jiných distributorů.

Specifické smluvní modely

Určitá flexibilita existuje i u:

• smluv o obchodním zastoupení
• fulfillment modelů
• distribučních struktur bez skutečné samostatnosti distributora

Rozhodující je, kdo nese obchodní a finanční riziko.

3. Češi mění nákupní návyky: vítězí retail parky

Český maloobchod prochází tichou, ale zásadní proměnou. Zákazníci stále častěji preferují rychlý a praktický nákup poblíž bydliště před víkendovým trávením času v obchodních centrech.

Retail parky zažívají boom

Retail parky dnes představují jednu z nejrychleji rostoucích částí komerčních nemovitostí v Česká republika.

Trend potvrzují čísla:

• téměř 1,4 milionu m² retailových ploch
• desítky nových projektů ročně
• silná expanze do menších měst a regionů

Z okrajového formátu se stal standard moderního regionálního retailu.

Proč zákazníci mění preference

Spotřebitelské chování se výrazně posouvá směrem k efektivitě.

Retail parky nabízejí:

• rychlý nákup bez dlouhého pohybu v centru
• přímý přístup z parkoviště
• kombinaci základních služeb a obchodů na jednom místě

Nakupování se tak mění z „události“ na běžnou součást každodenní logistiky.

Regiony jako nový motor růstu

Největší expanze probíhá mimo velká města.

Důvody jsou jasné:

• horší dostupnost velkých obchodních center
• nižší konkurence
• stabilní lokální poptávka

Silný růst vykazují zejména menší města kolem 10 tisíc obyvatel, kde retail parky často suplují širší obchodní infrastrukturu.

Retail odolný vůči krizím

Podle developerů i investorů retail parky prokázaly vysokou odolnost:

• přežily covid i inflační období
• udržely stabilní návštěvnost
• odpovídají trendu každodenní spotřeby

To z nich činí atraktivní investiční segment s relativně předvídatelným výkonem.

E-commerce není nepřítel

Zajímavé je, že retail parky nejsou vnímány jako přímá konkurence online nakupování.

Naopak:

• podporují omnichannel model
• fungují jako místa pro výdej a vracení zboží
• propojují online a offline retail

Budoucnost retailu tak pravděpodobně nebude čistě digitální ani čistě kamenná.

4. Střet zájmů v obchodních korporacích: podceněné riziko s tvrdými následky

Střet zájmů není jen téma veřejné politiky. V obchodních korporacích jde o praktickou compliance otázku, která může ovlivnit platnost jednání, odpovědnost členů orgánů i důvěru uvnitř společnosti.

Střet zájmů jako každodenní korporátní riziko

Členové volených orgánů obchodních korporací jednají za společnost, nakládají s jejím majetkem a často rozhodují s vysokou mírou samostatnosti. Právě proto na ně zákon klade zvýšené nároky.

Rizikové jsou zejména situace, kdy člen orgánu jedná:

• ve vlastním zájmu,
• ve prospěch osoby blízké,
• ve prospěch subjektu, který ovládá nebo ovlivňuje,
• v situaci, kdy jeho osobní vazby mohou oslabit loajalitu vůči korporaci.

Nejde přitom jen o velké společnosti. Pravidla dopadají i na jednatele malých s.r.o.

Základní pravidlo: informovat včas a dostatečně

Zákon o obchodních korporacích pracuje se dvěma hlavními situacemi: hrozícím střetem zájmů a uzavíráním smluv mezi korporací a členem orgánu nebo osobou jemu blízkou či propojenou.

Člen orgánu musí příslušné osoby a orgány informovat:

• bez zbytečného odkladu,
• pravdivě a úplně,
• tak, aby mohly reálně posoudit riziko,
• u smluv ideálně předložením návrhu nebo podstatných podmínek.

Pouhé mlčení nebo formální oznámení bez obsahu může být problém.

Proces není formalita

Smyslem informační povinnosti není „splnit papír“. Cílem je umožnit korporaci, aby se rozhodla, zda střet akceptuje, omezí, nebo zabrání konkrétnímu jednání.

V praxi může příslušný orgán:

• pozastavit výkon funkce člena orgánu,
• zakázat uzavření smlouvy,
• vyžádat si další informace,
• rozhodnout, že se věcí nebude dále zabývat.

Bezpečnější je proto postupovat procesně čistě, zejména u valných hromad, dozorčích rad či kolektivních statutárních orgánů.

Následky mohou být zásadní

Porušení pravidel střetu zájmů může mít dopady jak na člena orgánu, tak na samotnou smlouvu.

Člen orgánu riskuje zejména:

• povinnost vydat získaný prospěch,
• náhradu újmy společnosti,
• ručení za dluhy korporace,
• ztrátu nároku na odměnu,
• odvolání z funkce,
• v krajních případech i soudní vyloučení z výkonu funkce.

U smluv pak může vzniknout spor o to, zda je korporace právním jednáním vůbec vázána.

Compliance jako nejlepší prevence

Největším rizikem bývá praxe, kdy střet zájmů nikdo aktivně neřeší, protože „to tak bylo vždy“. To je nebezpečné zejména u rodinných firem, holdingů, menších s.r.o. nebo společností, kde se obchodní a osobní vazby překrývají.

Pomoci mohou:

• vnitřní pravidla pro oznamování střetu zájmů,
• evidence propojených osob,
• standardizovaný schvalovací proces,
• zápisy z jednání orgánů,
• pravidelné právní review významných transakcí.

Shrnutí: Co si z toho odnést

• Střet zájmů se týká i běžných obchodních korporací, nejen velkých firem.
• Klíčová je včasná, konkrétní a prokazatelná informace.
• Porušení pravidel může vést k odpovědnosti člena orgánu i sporům o závaznost smlouvy.
• Nejlepší ochranou je prevence a jasně nastavený interní proces.

5. Pražská burza mírně posílila: tahounem byly ČEZ a Komerční banka

Pražská burza zakončila čtvrteční obchodování v zelených číslech. Růst indexu PX podpořily hlavně akcie ČEZ a Komerční banky, zatímco část trhu brzdily ztráty Czechoslovak Group.

Index PX uzavřel výše

Pražský akciový trh posílil o 0,32 % a index PX se dostal na 2534,89 bodu. Nešlo o dramatický růst, spíše o stabilní pohyb směrem vzhůru.

Pozitivní náladu podpořily hlavně velké tituly, které mají na vývoj indexu významný vliv.

ČEZ a Komerční banka jako hlavní opora

Nejvýrazněji rostly akcie energetické společnosti ČEZ, které si připsaly 1,23 % a uzavřely na 1230 Kč.

Dařilo se také Komerční bance, jejíž akcie vzrostly o 0,70 % na 1011 Kč. Právě kombinace energetického a bankovního sektoru pomohla burze udržet růstový směr.

Czechoslovak Group pod tlakem

Na opačné straně stála Czechoslovak Group, jejíž akcie zaznamenaly nejvyšší objem obchodů, ale zároveň největší pokles z hlavních emisí.

Cenné papíry skupiny oslabily o 3,63 % na 398 Kč. Mírné ztráty si připsaly také akcie Erste a Monety.

Koruna zpevnila k euru i dolaru

Pozitivní signál přišel i z měnového trhu. Česká koruna posílila vůči oběma hlavním měnám:

• k euru na 24,28 Kč/EUR
• k dolaru na 20,62 Kč/USD

Silnější koruna může být vnímána jako projev důvěry v domácí měnu, zároveň však ovlivňuje exportéry i investiční očekávání.

6. Kamery na pracovišti: šest právních mýtů, které mohou zaměstnavatele stát nemalé problémy

Kamerové systémy dnes představují běžnou součást firemního provozu. Řada zaměstnavatelů však stále podceňuje právní limity monitoringu zaměstnanců a mylně se domnívá, že vše vyřeší jednoduché „GDPR kolečko“.

Kamerové systémy bývají vnímány především jako efektivní nástroj ochrany majetku, prevence škod nebo zvýšení bezpečnosti zaměstnanců. Moderní technologie dnes umožňují detailní monitoring pracovního prostředí včetně online přenosů, záznamu obrazu i zvuku. Právní rovina takového sledování však bývá v praxi často podceňována.

Zásadním omylem je představa, že používání kamer na pracovišti je pouze otázkou GDPR. Ve skutečnosti jde o průnik několika právních oblastí:

• ochrany osobních údajů,
• pracovního práva,
• ochrany osobnosti podle občanského zákoníku.

Zaměstnavatel tak může formálně splnit požadavky GDPR, a přesto porušovat zákoník práce například nepřiměřeným sledováním zaměstnanců.

Online kamery i atrapy mohou být problém

Častým argumentem bývá tvrzení, že pokud kamera neukládá záznam, GDPR se neuplatní. Tento výklad už ale neodpovídá současné evropské ani české praxi. Rozhodující totiž není samotné ukládání dat, ale možnost identifikace konkrétní osoby.

Stejně tak není automaticky „bezpečným řešením“ používání atrap kamer. I nefunkční kamera může vytvářet psychologický tlak a dojem permanentního dohledu, což může zasahovat do soukromí zaměstnanců a negativně ovlivňovat pracovní prostředí.

Souhlas zaměstnance není univerzální řešení

Dalším rozšířeným mýtem je přesvědčení, že vše vyřeší podpis souhlasu zaměstnance. V pracovněprávních vztazích je však souhlas velmi problematický, protože zaměstnanec se nachází v podřízeném postavení a jeho souhlas nemusí být považován za skutečně svobodný.

V praxi se proto zaměstnavatelé typicky opírají o tzv. oprávněný zájem. Ten ale musí být vždy pečlivě vyhodnocen a podložen:

• nezbytností monitoringu,
• proporcionalitou zásahu,
• absencí méně invazivního řešení.

Bez tohoto posouzení může být kamerový systém právně neobhajitelný.

Cedulka s kamerou nestačí

Mnoho firem stále spoléhá na jednoduchý piktogram kamery u vstupu do objektu. Jenže informační povinnost je výrazně širší.

Zaměstnanci musí být transparentně informováni například o:

• účelu monitoringu,
• rozsahu sledování,
• době uchování záznamů,
• způsobu využití dat,
• osobách, které mají k záznamům přístup.

Ideálním řešením bývá kombinace informační tabulky a podrobnější interní dokumentace nebo vnitřního předpisu.

Kontroly budou přibývat

Téma kamerových systémů navíc získává stále větší pozornost kontrolních orgánů. Státní úřad inspekce práce zařadil kontroly používání kamerových systémů mezi priority roku 2026. Pro zaměstnavatele tak nejde jen o teoretickou právní otázku, ale o oblast s reálným rizikem sankcí a sporů.

Správné nastavení kamerového systému proto dnes není pouze technickou otázkou bezpečnosti, ale především otázkou právní strategie a ochrany zaměstnavatele před budoucími problémy.